Fotodoma

Fotodoma » Zahrada » Odrůdy jabloní » Jabloň Blenheimská reneta

Jabloň Blenheimská reneta

 

Svatební oznámení Snubní prsteny

 

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Blenheimská reneta

Zrání
 
Doba sklizně: polovina října
Konzumní zralost: začátek prosince
Skladovatelnost: do dubna
Zařazení: zimní odrůdy jabloní
   
Hlavní přednosti stará odrůda
  odrůda zapsaná v Databázi odrůd ÚKZÚZ (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský)
  úhledné velké plody stejnoměrného tvaru s krásnou barvou
  až do dubna udrží svoji znamenitou chuť a šťavnatost
  nevadne
   
Hlavní nedostatky je příliš citlivá a každé sebemenší poranění je hned viditelné
  pod slupkou křenčí, zvláště z přehnojené půdy
   
Plod
 
Chuť dužniny: sladce navinulá, renetově kořenitá
Hodnocení chuti: dobrá až výborná
Vůně dužniny: voní
Konzistence dužniny: velmi jemná, chruplavá, hustá
Šťavnatost dužniny: šťavnatá
Barva dužniny: žlutavě bělavá
Tloušťka a pevnost slupky:  
Povrch slupky: hladký
Barva slupky: zelenavá, později zlatožlutá, na slunečné straně červeně žíhaná nebo rozmytou červení úplně krytá
Velikost plodu: velká, až velmi velká, 180-200 g, až 500 g na zákrscích
Tvar plodu: sploštělý nebo kulovitý
   
Strom
 
Pěstitelská oblast, poloha: libovolná, raději chladnější, chráněná před poryvy větru
Vhodná nadmořská výška:  
Půda: libovolná, nepříliš mokrá, ale ani suchá
Intenzita růstu: bujný
Koruna: velká, široká, nízká
Plodonosný obrost:  
Řez: přehuštěné koruny
Pěstitelský tvar: vysokokmen, zákrsek, jehlanec, palmeta
Podnož:  
   
Odolnost
 
Zimní mráz: dostatečná
Mráz v době květu: méně odolná
Strupovitost:  
Padlí:  
Rakovina: není odolná
Vadnutí: brzo trhané vadnou
Hnití:  
Mšice vlnatka krvavá: náchylná
Otlačování plodů:  
Vhodnost k transportu: pouze dobře balená
Nároky na chemickou ochranu:  
   
Plodnost
 
Začátek plodnosti: pozdní
Výše sklizně: střední
Pravidelnost sklizně: vždy druhý až třetí rok hojně, nikdy příliš mnoho, zato stejnoměrné plody, mezi tím i dvě léta úhoří
Probírka plodů:  
   
Kvetení
 
Doba kvetení: 7.-8. den jabloňového květu
Klíčivost pylu: dobrá
Požadavky:  
Opylování:  
Vhodní opylovači:  
   
Vhodnost pro
 
Ekologické pěstování:  
Zahrádkáře:  
Velkovýrobu:  
   
Použití
 
Přímý konzum: ano
Skladování: ano
Kuchyňské zpracování:  
Konzervace:  
Sušení: ano
Víno: ano
Povidla: ano
Moštování:  
Destilace:  
   
Původ
 
Země: Anglie
Šlechtitel: pekař v Old Woodstocku v hrabství Oxfordshirském
Matečné odrůdy:  
Registrace od:  
Regionalita:  
   
Další názvy Reneta blenheimská, Blenheim, Blenheim Orange, Blenheimská, Gold-Reinette von Blenheim, Goldrenette von Blenheim, Goldreinette von Blenheim, Reinette de Blenheim, Reneta blenheimská, Renet zolotoj blengejmskij, Blenheim Pepping, Pomme de Blenheim, Reneta z Blenheim, Prasomila Blenheimiensis, Beauty of Hants, Belle ďAngers, Blenheim, Blenheim Orange, Blenheim Pepping, Blooming Orange, Dredge’s Fame, Gloucester Pippin, Impératrice Eugénie, Kempster’s Pippin, Lucius Apfel, Northampton, Northwick Pippin, Orange Blenheim, Orange Pippin, Perle d’Angleterre, Postrophe, Prince of Wales, Reinette de Blenheim, Ward’s Pippin, Woodstock, Woodstock Pippin

 

 

Blenheimská reneta (Reneta blenheimská)
v knize Moravské ovoce

Blenheimská reneta

Původ a rozšíření
Mohlo by se vytýkati normálnímu výběru odrůd ovocných pro naše obvody, že není v něm dostatek jablkových odrůd velkých, které zvlášť u našich pěstitelů oblíbeny jsou, ať jsou dobré chuti neb ne. Možné takové výtce zabráněno jest touto odrůdou, patřící mezi jablka velká a soustřeďující v sobě všechny nejlepší vlastnosti od dobrých jablek žádané.

Původu jest anglického, ale jest již rozšířena v celé střední Evropě. V Americe tvoří valnou část rozsáhlých tamějších plantáží jabloňových a přináší pěstitelům dobrý zisk. Na Moravě jest značně rozšířena a oblíbena a to hlavně pro svoji velikost a úhlednost. Nejvíce ze všech krajů našich pěstuje se na západní Moravě a daří se jí tam dobře.

Poloha
Reneta blenheimská prospívá dobře v západní Moravě, čímž jest tedy dokázáno, že i v jiných našich drsnějších krajích se může s dobrým prospěchem pěstovati, a domněnka, jakoby se dařila jen v teplých, chráněných polohách, není odůvodněna. Jediný rozdíl při chráněné a otevřené, chladnější poloze jest, že v prvé jest záhy úrodnou, kdežto v chladnějším místě sice strom velmi dobře roste, ale jest později a méně úrodný, avšak dosahuje za to vyššího stáří.

Půda
Jako se strom spokojí též s drsnější polohou, tak také nečiní zvláštních nároků na půdu; dostačí mu půda i štěrkovitá, je-li přiměřeně hluboká a není-Ii mokrá.

Vzrůst
Vzrůstu jest velmi bujného, tvoří velkou, širokou, nízkou korunu, silný kmen i větve v koruně. Dřevo kmene a větví není dost houževnaté a trpí zhusta rakovinou, proti mrazům a větrům jest však dosti otužilé. Letorosty vyvinuje velmi dlouhé a silné v menším počtu a proto nebývá koruna jeho hustá. Plodonosných větviček nasazuje dostatečně a jest tedy často úrodná. List má velký, tmavozelený a na spodní straně plstnatý. Ve školce roste bujně, leč netvoří docela rovné kmeny; tloušťky nabývá přiměřené.

Stanoviště
Vysazuje se jen do zahrad domácích neb velkých uzavřených štěpnic; na veřejná místa se nesází, poněvadž ovoce jest lákavé a strom nevyvinuje dost vysokou korunu.

Tvar stromu
Na stálé stanoviště se vysazuje ve tvaru vysokokmenném; polokmeny nebývají úhledné a široké větve by přílišně překážely při chůzi a obdělávání půdy kolem nich. Pro tvary zákrskové hodí se nejlépe; hodí se dobře pro jehlance, zákrsky keřovité, jako pro palmety, kordony a j. Zákrsky této odrůdy jsou velmi úrodné a rodí velmi velké a krásné ovoce.

Květ
Kvete málo, ale přes to rodí dobře a často, poněvadž květy se dobře oplodňují.

Ovoce
Ovoce rodí velké, až velmi velké, sploštělého neb kulovitého tvaru, povrch plodu není úplně hladký, zdá se, jako by byl hrubě hrbolovitý a nerovný; u všech plodů to ovšem není pozorovati. Změna tvaru plodu mívá za následek mylné pojmenování této odrůdy, jelikož se pěstuje několik druhů zlatých renet této podobných.

Kalich
Kalich má velký, otevřený, krátkolistý a jest v široké, dosti hluboké prohlubince; obkališí jest hladké, miskovité a někdy rezivé.

Stopka
Stopka jest dřevnatá, slabší a krátká a jest v hlubokém, úzkém, zhusta rezivém důlku.

Barva
Barva plodu jest zlatožlutá, na straně slunečné červeně žíhaná neb rozmytou červení úplně krytá. Četné tečky hnědé, skvrny rezivé zaviňují částečnou drsnost povrchu celého plodu. Slupka jest hladkáu plodu bez rzi, jinak jest poněkud drsná.

Dužnina
Dužnina při uzrání jest velmi jemná, chruplavá, tuhá, šťavnatá, barvy žluté a chuti sladce navinulé, okořenělé. Dužninou svojí řadí se dobře mezi renety zlaté a těžko činiti rozdílu ku př. mezi dužninou zlaté zimní parmény, renety orleanské a j. v. a odrůdou touto.

Dozrání a česání
Počíná zráti v prosinci a pří dobrém uložení se dá držeti do dubna. Se stromu se má bráti pozdě na podzim, podobně asi jako reneta kožená zimní, teprve v prvé polovici měsíce října, dříve očesána na lůžku vadne a nenabývá pravé chuti. Česati se musí opatrně, jednotlivě a pečlivě tříděná ukládá se do komory. Pro dopravu na trh balí se do papíru a vlny dřevěné, aby se nepomačkala, neboť jest přílišně citlivá a každé sebe menší poranění jest hned viditelno. Dobře zachovaná dosahuje na ovocném trhu a u obchodníků lahůdkami dobré ceny a rychlého odbytu jako ovoce stolní.

Zužitkování
Využitkovati se může různě; slouží hlavně za ovoce tabulové; plody jakosti třetí a čtvrté se mohou sušiti, víno z nich vyráběti a i povidla upravovati. Avšak asi nikdy nepřijde k tomu, aby se reneta blenheimská zužitkovala jiným způsobem, nežli jako ovoce stolní, protože i menší plody jsou úhledné a dají se jako takové dobře zpeněžiti.

Reneta tato by se měla pěstovati co nejvíce v našich ovocných zahradách a to nejen ku zvýšení zájmu pro naše ovocnářství, nýbrž též ku prospěchu pěstitelů samých.

 

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

m

 

 

Blenheimská reneta v knize České ovoce

Blenheimská reneta

Domovem této skvostné renety jest Anglie, kdež ji začátkem devatenáctého století jistý pekař v Old Woodstocku v hrabství Oxfordshirském, sousedícím se sídlem vévody z Marlboroughu, Blenheimem vypěstoval. Nese jméno dotyčného sídla „Bleinheimu“. V prvých letech bylo sice pod různými jmény šířeno, tato však zanikla. Všeobecně začalo se šířiti mnohem později. V Německu hojně se rozšířilo, u nás však nikoliv tou měrou, jak by se předpokládati mohlo, ač zavedeno bylo k nám již ke konci prvé polovice devatenáctého století. Sází se sice téměř ve všech našich klimatických obvodech, avšak jen jednotlivě a není známo, kde ve větším množství pěstováno by bylo.

Béře za vděk každou, pro jabloně dobrou půdou, jen vláha nesmí scházeti. Nejstatnější stromy nalézáme v těžší, jílovité neb hlinité půdě, třeba byla i s kamením hojně smíšena, i v lepších písčitých, vlhkých půdách odrůstá a plodí; jen suché půdy nesnese, neplodí a jestliže přece, plody předčasně spadnou; v těžké, nepropustné opět stromy rakovatí. Vzhledem k velikým plodům a že příliš pevně na stromech nedrží, má se voliti místo aspoň proti silným větrům chráněné; chladnější poloha neškodí, spíše jest mu na prospěch, plody jsou jadrnější a nekřenčí tolik pod slupkou. Nejlépe prospívá v polních a domácích souvislých sadech, kde se půda vzdělává a hnojí, tam bývá nejplodnější. Na silnice se pro široký vzrůst a vzhledem k velikým plodům nehodí. V domácích zahradách měly by se pěstovati hlavně volnému vzrůstu ponechané krsky, pak palmety, jest však nutno, by stromky šlechtěny byly na jánčatech. Přizpůsobuje se tvarům uměle vedeným, i nejmenším, že však dlouho neplodí, není tak oblíbeno.

Ve školkách rostou stromky velmi bujně a kolmo vzhůru, později na místo přesázeny, rozvětvují se mohutně v koruny bohatě listnaté, zprvu vysoké, postranní větve se však rozkládají a slabší až dolů se kloní. Hlavní větve rozvětvují se dále velice hojně, takže koruny houstnou a musí se často pročistiti; slabší větve obrůstají velice hojně krátkými, plodonosnými větévkami. Plodnost jen v některých krajinách uspokojuje, což jest asi složením půdy podmíněno. Na Chlumecku rostou v půdě s ornicí zcela mělkou, pod níž žlutá, kamením hojně promíšená hlína do značné hloubky a rodí zde vždy druhý až třetí rok hojně, nikdy příliš mnoho, za to stejnoměrné plody, mezi tím i dvě léta úhoří. V půdách na živiny bohatších velice bujně rostou a následkem toho později rodí, až vzrůst se umírní, pak plodí však hojně. Z příčiny této nedoporučuje se k pěstování ve velkém množství, zvláště ne tam, kde hledí se kliditi veliké množství ovoce bez ohledu na jeho hodnotu. Nemocemi a plísněmi netrpí, došly však stesky z obvodů krvavou mšicí zamořených, že jí bývá velice postiženo.

Letorosty narůstají zprvu dlouhé a silné, později kratší, téměř rovné, pod oky se velice mírně prohýbají, končívají se větším dílem silnější špičkou a černavě šedá plsť je cele pokrývá; po otření se lesknou, mají barvu černavě hnědou, na slunečné straně až hnědě fialovou. Jemný, stříbřitý závoj pokrývá je čárkovitě z větší části, takže spodní barva jen místy proniká. Bledě rzivé tečky rozptylují se nápadně, avšak řídce.

Krátká a široká, malá oka zcela přiléhají, mají šupiny červenavé, šedou plstí pokryté a jsou na patkách zcela nízkých, s třemi mohutnějšími, zcela krátkými, jindy hluboko se táhnoucími žebérky. Poměrně malá, vejčitá, květní poupata mají šupiny hnědě červenavé a dílem, ne však cele, šedě ochmýřené. (Viz obraz.)

Tmavě zelené, ze spod šedě vlnaté listy bývají as 90 mm dlouhé a 65 mm široké, okrouhle vejčité, až i přiokrouhlé, mají zcela krátké, jako nastavené špičky, kraje jaksi dolů přihnuté, hruběji, často dvojmo ostře pilovitě zoubkované a řapíky 15—20 mm dlouhé, s malými, kopinatými palisty. Na větévkách plodonosných bývají mnohem větší, as 125 mm dlouhé, 80 mm široké a vejčité, mají kraje taktéž ostře pilovité a delší řapíky.

Stromy vykvétají sedmý až osmý den jabloňového květu, kvetou vždy velice bohatě, nastydnou-li však květy, spadnou, což jest asi příčinou menší plodnosti. Jednotlivé, 45—50 mm široké, bílé a zcela málo zarůžovělé květy sestaveny jsou z plátků vejčitých, vzájemně se sotva dostihujících. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz, dle plodů z okresní školky Chlumecké vzatých, znázorňuje velikost a tvar plodů se stromů vysokých ve váze 180—200 g; něco plodů jest vždy menších, málo jich však pod 130 g. Na krscích vyvinují se lépe, bývají daleko větší a plody až 500 g těžké nejsou vzácností. Tvarem velice málo se od sebe liší, jsou vesměs poněkud sploštělé a poměr k šířce jeví se as jako 75x85, také 70x90 a zaokrouhlují se na obě strany téměř stejně.

Široce otevřené, velmi rázovité kalíšky sestaveny jsou z úštů zeleně šedých, dole širokých a řídce rozestavených, které se zcela málo proti sobě kloní, ostré špičky ven převislé mají a vězí v jamkách širokých, miskovitých, mnohdy jako vykroužených, jindy zcela mírně nerovných, kulatost plodů bývá pravidelná a zřídka jenom nepatrně porušena.

Velké plody mívají stopky silnější a as tak dlouhé, že úrovně jamek dosahují, menší plody mají je slabší, delší, tak že až o 15 mm jamky přečnívají, všechny jsou zelenavé a rzivé, později přihnědlé a vězí v jamkách širších, nehlubokých, skořicově porezavělých; rez rozptyluje se souvisle i paprskovitě široko kolem a bývá velmi jemně šedě šupinatý.

Hladká slupka málo se leskne a se stromu má barvu zelenavou, později sežloutne, takže jest zlatě žlutá, strana sluncem ožehlá bývá krásně oranžově karmínově, ne však křiklavě pruhovitě a mramorovaně začervenalá, mnohé plody mají pruhy jen jako naznačené a mezi tím natečkované, jiné jsou živěji, také až skvěle zbarveny; plody zastíněné bývají jen mdle červeně pruhované a s druhé strany zelenavé. Šedě rzivé, drobné i hrubší, dílem hvězdovité, pěkné tečky rozptylují se na dolní polovici plodu řídce, ke kalichu hustěji a jsou drobnější. Mnohé plody bývají postříknuty jemnou, drobnou, světlou rzí, na některých najdou se malé, zcela ploché bradavky, jiné jsou úplně čisty.

Žlutavě bělavá, velmi jemná, hustá, však dosti měkká, šťavnatá dužnina má chuť výbornou, libě sladce navinutou, vonnou a skvostně renetově kořenitou. Nebývá každým rokem tak výborná a poznámka z r. 1896 zní: chuť byla málo kořeněná, aniž ji bylo možno přirovnati k ročníkům jiným.

Podkališní rourka jest široce nálevkovitá a zcela krátká, od ní se táhnou žlutavá, jaderník obkličující vlákna. Ten má osu dutou a pouzdra, po stěnách jemně a řídce natrhaná, se do ní štěrbinou otvírají; každé pouzdro chová jedno neb dvě, málokdy úplně vyvinutá jádra.

Má se česati až v polou října, jest potom chutnější a brzo trhané málo sice, však přece lehce zavadne, k jídlu dospívá začátkem prosince a udrží svoji znamenitou chuť a šťávu až do dubna.

Blenheimka jest vzácné jablko na stůl, jemuž jest zá roveň i okrasou. Taktéž i pro obchod má vzácné vlastnosti, jest značně veliké, má stejnoměrný tvar, krásnou barvu a hlavně pomačkání není na ní znáti. Naproti tomu má opět vadu, že pod slupkou křenčí, čemuž jsou zvláště z přehnojené půdy vzrostlé a největší plody náchylny. Bláha o ní napsal: Nevybírá sobě v poloze, ani v půdě, plodí však jenom prostředně, za to vyvinují se plody stejnoměrně velké a skvostné, pozdě zraje a nevadne.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Troji chová se pod jménem Reneta blenheimská čís. 46 a čís. 355.

Popisy lze nalézti: Thomayer České Ovoce čís. 31, Moravské Ovoce čís. 24, Zahrada domácí a školní 1912 čís. 4 Všude Reneta Blenheimská; Handbuch der Obstkunde čís. 241 Goldreinette von Blenheim, Engelbrecht Deut. Apfelsorten čís. 514 Gold-Reinette von Blenheim, Lucas Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 51 Goldrenette von Blenheim, Gaucher čís. 8 Goldreinette von Blenheim, Deutschlands Obstsorten Goldrenette von Blenheim, Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 57 Pomme de Blenheim.

Z vedlejších jmen jsou známa: Reneta z Blenheim, Blenheimská reneta, Prasomila Blenheimiensis, Beauty of Hants, Belle ďAngers, Blenheim, Blenheim Orange, Blenheim Pepping, Blooming Orange, Dredge’s Fame, Gloucester Pippin, Impératrice Eugénie, Kempster’s Pippin, Lucius Apfel, Northampton, Northwick Pippin, Orange Blenheim, Orange Pippin, Perle d’Angleterre, Postrophe, Prince of Wales, Reinette de Blenheim, Ward’s Pippin, Woodstock, Woodstock Pippin.

 

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

t

 

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Blenheimská reneta osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.








Fotodoma

Svatební oznámení     Fotobanka     Zdraví     Zahrada     Recepty     Rostliny     Recenze a články     Knihy     Česká Republika     Česká příroda     Dolomity     Litva     Norsko     Polsko     Švédsko

Pokud najdete na stránce chybu, napište nám; rádi ji opravíme. Děkujeme.

Kontakty

Tyto stránky používají cookies pro sledování návštěvnosti a odhalení chyb stránek. Nastavení pro cookies si můžete změnit ve svém prohlížeči nebo ze stránek prostě odejít.
TOPlist