Fotodoma

Fotodoma » Zahrada » Odrůdy jabloní » Jabloň Malinové holovouské

Jabloň Malinové holovouské

 

Svatební oznámení Snubní prsteny

 

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Malinové holovouské

Zrání
 
Doba sklizně: konec září až 1. polovina října
Konzumní zralost: říjen až 1. polovina listopadu
Skladovatelnost: do prosince, s horší chutí do února i déle
Zařazení: raně zimní odrůdy jabloní
   
Hlavní přednosti stará odrůda jabloně
  odrůda zapsaná v Databázi odrůd ÚKZÚZ (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský)
  je dobrý opylovač
  malé nároky jabloně na půdu
  výborná chuť a vzhled jablek
  velmi odolná mrazu, vhodná pro vyšší polohy
  jablko nevadne a nehnije
  dobrá schopnost k přepravě, jablka jsou odolná otlačení
   
Hlavní nedostatky v uzavřených polohách více náchylná ke strupovitosti
  předčasně opadávají listy a také plody
   
Plod
 
Chuť dužniny: balzamicky malinová, sladce navinulá, více však sladká
Hodnocení chuti: výborná
Vůně dužniny: libě malinově voní
Konzistence dužniny: jemná, kyprá
Šťavnatost dužniny: šťavnatá až velmi šťavnatá
Barva dužniny: buď čistě bílá, růžově karmínově prokvétalá nebo žlutavě zelenavá, později žlutá, na vzduchu lehce hnědne
Tloušťka a pevnost slupky: tuhá
Povrch slupky: hladký, kluzký, lesklý, mastný
Barva slupky: slámově zelenavě žlutavá, překrytá nachově červenou; slunečná strana bývá temně žíhaná a pruhovaná
Velikost plodu: vyrovnaná, střední až větší, 120-140 g, až 170 g
Tvar plodu: vyrovnaný, kulovitý, mírně zploštělý, mírně žebernatý, s pupkem u stopky
   
Strom
 
Pěstitelská oblast, poloha: spíše vyšší, chráněné před větry
Vhodná nadmořská výška: do 600 m. n. m.
Půda: libovolná krom jílovité, nejlépe vlahá, živná
Intenzita růstu: zdravá, bujná
Koruna: řídká, vysoce kulovitá, větve se široce rozkládají, později převislá
Plodonosný obrost:  
Řez: nemá ráda řez, pouze průklest
Pěstitelský tvar: volné, ne malé tvary
   
Odolnost
 
Zimní mráz: velmi odolná
Mráz v době květu:  
Strupovitost: středně náchylná, více náchylná v uzavřených polohách
Padlí: poměrně odolná
Rakovina:  
Mšice vlnatka krvavá: odolná
Vadnutí: odolná
Hnití: odolná
Otlačování plodů: odolná
Vhodnost k transportu: dobrá
Nároky na chemickou ochranu:  
   
Plodnost
 
Začátek plodnosti: pozdní
Výše sklizně: hojná
Pravidelnost sklizně: každý 2.-3. rok hojně, nikdy přespříliš, mezi tím méně nebo si zcela odpočinou
Probírka plodů:  
   
Kvetení
 
Doba kvetení: střední, polopozdní vs. 2.-3. den jabloňového květu
Klíčivost pylu: je dobrý opylovač
Požadavky:  
Opylování:  
Vhodní opylovači: Baumannova reneta , Hammersteinovo, Matčino, Ontario, Panenské české, Parména zlatá, Wealthy
   
Vhodnost pro
 
Ekologické pěstování:  
Zahrádkáře:  
Velkovýrobu:  
   
Použití
 
Přímý konzum:  
Skladování:  
Kuchyňské zpracování:  
Konzervace:  
Sušení:  
Víno:  
Povidla:  
Moštování:  
Destilace:  
   
Původ
 
Země: Česká země za Rakousko-Uherska
Šlechtitel: stará odrůda z 18. století z Holovous na Hořicku v Podkrkonoší
Matečné odrůdy:  
Registrace od:  
Regionalita:  
   
Další názvy Framboise de Holovousy, Himbeerapfel von Holovousy, Himbeerapfel von Holovaus, Himbeerapfel von Holovousy, Holovouský malináč, Malina, Malinówka z Holovous, Holovouské malinové, Maliňata, Malinové jablko, Malináč holovouský, Jablko malinové z Holovous
   
Podrobný popis Jan Říha - České ovoce, Díl 3: Jablka
  Karel Kamenický, Karel Kohout - Atlas tržních odrůd ovoce
  Otto Boček - Pomologie
  Josef Vaněk - Lidová pomologie, I. díl, 100 jablek
  Antonín Dvořák, Jiří Vondráček - Malá pomologie 1, Jablka
   

 

 

Malinové holovouské (Holovouské malinové)
v knize České ovoce

Malinové holovouské

Ještě před nemnoha lety málokdo se o vzácná „Maliňata“ zajímal, ač bylo jich pod „Chlumy“, po celé jich délce, o málo méně než nyní; nikdo jich neznal, byla jen tam utajena a zasílána ze zvláštních ohledů jen vynikajícím osobám darem. Teprve v roce 1888 na veliké říšské ovocnické výstavě ve Vídni vzbudila všeobecnou pozornost, byla i Jeho Veličenstvu k ochutnání předložena, za výborná uznána, následkem čehož dobyla sobě rázem zvučného jména. Plody Jeho Veličenstvu předložené pocházely ze sadů Holovouských, dle nichž také jméno podržely.

Původ Malinového jablka není znám, pěstuje se v Podchlumí od pradávna a nejmohutnější stromy nalézají se v sadech Holovouských, kteréž byly asi jeho kolébkou. Thomayer uvádí dle poznámek J. Tlamicha, tehdejšího zahradníka velkostatku Holovouského, že nejstarší, as 90tileté stromy (psáno v r. 1894) nalézají se ve štěpnici, kterou založil sv. p. Fr. J. z Leveneru a Grimwaldu, jenž v roce 1812 zemřel. Za svého života sbíral horlivě druhy ovocné a zabýval se setím ovocných jader, z nichž snad i toto jablko vzešlo. Štěpnice ta v roce 1850 tehdejším majetníkem svob. pánem z Vlkanova v ozdobnější sad byla proměněna, v němž však ovocné stromy, hlavně Malinového jablka, ponechány byly; z nich některé se tam dodnes nalézají.

Také podél říšské, z Hořic do Jičína vedoucí silnice, nalézají se v katastru Holovouském veliké, velmi staré, posud však plodné stromy v hojnosti. Z Holovous rozšířilo se po celém Hořicku, druhou stranou nejvíce kolem Ostroměře, Újezda a Vojic až k Jičínu. Nynější majetník velkostatku Holovouského, MUDr. Malínský, snaží se v největší míře je rozmnožiti a zakládá celé sady výhradně štěpů Malinových. Kromě tamější krajiny nalézá se mnoho, arciť mladších stromů, nejen na Bydžovsku, Chlumecku, Královéhradecku, nýbrž i kolem Brandýsa n. L. a jednotlivě po celých Čechách; také do ciziny, najmě do Německa, Francie, Ruska se rozšířilo, i do Ameriky množství roubů autorem bylo zasláno.

Za jakých poměrů se nejlépe daří, těžko blíže podati, mnohdy na místech s půdou chatrnou daří se lépe než v půdě nejlepší, lze však říci, že nejlépe svědčí mu v těžší půdě, pod níž propustná žlutá hlína se nalézá a kde vláhy nepostrádá.

Jmenovaný již vrchní zahradník v Holovousích J. Tlamich, který tam dlouhá léta působil, oznámil o stromu Malinovém toto: Druh ten nalézá se v našem okolí v rozličné půdě a nemohu říci, že by půda měla velký vliv na vzrůst stromu. Rostou v půdě černé s podložkou žluté hlíny, ale též na podkladu pískovce, dále též v půdě jílovité s podložkou bílého jílu. V prvních dvou vyvinují se stromy silné a trvanlivé, kdežto v poslední zůstávají stromy menší, často i rakovatí, v plodnosti však není rozdílu pozorovati. Příčina malé a řídké plodnosti, na kterouž se právem sem tam naříká, vězí asi spíše v ovzduší než půdě, any jsou příklady, že ve vlhčím ovzduší stromy více plodí než v suchém. Také v místech příliš uzavřených špatně plodívají a hmyz je s oblibou vyhledává, naproti tomu na výšinách, proti silnějším větrům chráněných, bývá úrodnější. Na stráních nepodléhají stromy také tak příliš plísní, jako v místech uzavřených, kde v polou léta polovina listů plísní zkažených spadne a plody zůstávají zcela čisty. Hodí se k pěstování v polních sadech a domácích zahradách, méně již na silnice, poněvadž tvarem koruny vadí průvozu. Tam, kde jest již zjištěno, že hojně plodí, mělo by se pěstovati v míře největší. K pěstování na krscích méně se hodí, dlouho neplodí a řezu příliš nemiluje, nejlépe ještě, když šlechtěno na jánčatech a volnému vzrůstu se ponechá.

Ve školkách rostou stromy zdravě, bujně, pěkně vzhůru, však přece volněji, než například Parména, později rozvětvují se mohutně v koruny řídké, vysoké, větve se široce rozkládají a drobnější se sklánějí a po barvě letorostu a zvláštní rázovitosti listu mezi jinými lehko se poznávají. Po vysázení dají sem tam nějaké plody, ale pak začnou růsti a plodí, až když se vybouří, pak rodí každý 2.-3. rok hojně, nikdy přespříliš, mezi tím méně, také si i zcela odpočinou.

Letorosty narůstají dlouhé, dosti silné, štíhlé, později kratší a slabší, málo se křiví, pod oky velice mírně se prohýbají a černavá plsť je od špičky as do polou řídce pokrývá, po otření se poněkud lesknou, mají barvu nahnědlou, ve stínu zelenavě prokvétalou, na slunečné straně tmavší a větší část povrchu pokrývá jemná, roztrhaná, stříbřitá blána, tak že jen sem tam spodní barvu jest více viděti; drobné, jemně vyvstalé, šedě žlutavé tečky rozptylují se hojně a dosti nápadně.

Pěkně vyvinutá, krátká oka přiléhají, šedá plsť je pokrývá a jsou na patkách o málo vyšších než oka, krátce prohnutých i klínovitých, s třemi mohutnějšími, krátkými žebérky. Veliká, baňatá květní poupata pokrývá šedá plsť. (Viz obraz.)

Na letorostech bývají největší listy as 95 mm dlouhé a 65 mm široké, vejčité, mají krátkou, na stranu přihnutou, jako nastavenou špičku, kraje mělce a tupě pilovitě zoubkované, řapíky 23—25 mm dlouhé, s maličkými, kopinatými palisty; na větvích plodonosných bývají však až 125 mm dlouhé, 64 mm široké, široce kopinaté, často k řapíku více než ke špičce zúžené, mají kraje drobněji a ostřeji pilovité a slabší, až 35 mm dlouhé bezpalisté řapíky. Vesměs jsou měkké, spíše jako sivě zelené a spodní stranu mají řídce chloupkovanou.

Stromy vykvétají hned 2.-3. den jabloňového květu a červenavá poupata dodávají jim nádherného růžového vzhledu. Jednotlivé, as 50 mm široké, rozložené květy sestaveny jsou řídce z plátků bílých a hojně něžně růžově stíněných. (Viz obraz.)

Připojený barevný obraz dle plodů ze sadů Holovouských k účeli tomu věnovaných znázorňuje tvar plodů dokonale. Velikost není příliš různá a plody 120—140 g těžké lze považovati za průměrné; při veliké úrodě zůstávají menší, jindy jsou větší a až 170 g těžké. Tvar mění se jen tak dalece, že mnohé jsou kulovitější, tak že poměr výšky k šířce jeví se as 60x70, majíce témě užší a plnější, jiné jsou stlačenější, v poměru as 52x70 s temenem jako spodek širokým; jedna strana plodů bývá o něco nižší.

Zavřené, zelenavé a šedě chloupkované kalíšky sestaveny jsou z úštů dole širokých, jež se proti sobě kloní, vztyčují, úzké špičky zpět převislé mají a vězí v jamkách, dle tvaru plodu buď mělkých, také hlubších a širších, jemně žebérkatých, některé žebérko táhne se sotva znatelně přes celý plod a kulatost jeho velice málo hranatí.

Stopky mají velmi nestejné, z části slabší, dřevnaté, z jamek, v nichž vězí 6—15 mm přečnívající; jamky jsou užší a dosti hluboké, více méně hrbolkem zúžené; mnohým plodům jamky chybí úplně, bývají vyplněny masitým pupkem, také kohoutkem zvaným, který bývá někdy velmi vysoký a jako zobák, kratičkou zdužnělou stopkou zakončen. Najdou se plody, po kterých táhne se od kalichu až po stopku nízký, zaostřelý šev.

Velice něžná, hladká i kluzká slupka se leskne a má základní barvu jako sláma zelenavě žlutavou, z této jest však málo co viděti, poněvadž překrásná nachová červeň je většinou pokrývá; slunečná strana bývá temněji žíhána a pruhována, do stínu červeň bledne a tečkované se rozptyluje. Jiné plody jsou bledší, více pruhované a mramorované, tak že spodní barva více sem tam proniká, najdou se i takové, které jsou pěkně zřetelně pruhovány. Za nejlepší platí plody nejtmavěji zbarvené. Velice jemné, žlutavěšedé, úzce bělavě vroubené tečky řídce se rozptylují a v žlutavé barvě se ztrácejí.

Také dužnina, která po rozkrojení velice libě voní, má barvu velice rozdílnou, buď čistě bílou, jindy sličně růžově karmínové prokvétalou, také žlutavě zelenavou, později žlutou, dílem jen pod slupkou lehce zarůžovělou, velice jemnou, kyprou a šťavnatou, chuť balzamicky malinovou, sladce navinulou, více však sladkou a výbornou. Nejlépe chutnají plody sluncem zplna ozářené a v teplém létě, za studeného léta neb ve stínu vzrostlé nejsou nikdy tak výborné.

Kuželovité podkališí sahá někdy až na špičku jaderníka, od něhož se táhnou žlutavá, dílem i červenavá, jaderník obklopující vlákna. Jaderník má osu dutou a prostranná, hojně napříč natrhaná pouzdra se do ní štěrbinou neb zcela otvírají; každé pouzdro chová po 1—2 prostředně velkých, pěkně hnědých jádrech, která se v uzrálých plodech někdy, ne však vždy, uvolňují a řehtají.

Nejlepší doba k česání jest začátek října, načež začátkem listopadu k jídlu dospívá; dobře uloženo vydrží až přes únor, aniž vadne, však nejchutnější jest jen do vánoc.

Pro stůl jest pochoutkou a v obchodě tak hledáno, že vždy jednou tak dráže se platí než jiné. Na váhu jest však velice lehké, 1 hl vážívá 46—48, zřídka 50 kg. K další dopravě nutno je opatrně baliti.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Malináč holovouský čís. 623.

Popisy lze nalézti: Thomayer, České Ovoce čís. 7, Jablko malinové z Holovous, Časopis českých zahradníků 1889, str. 37 taktéž. Pomol. Monatshefte 1893 a 1896 str. 117, Lucas, Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 32, E. Deut. Apfelsorten čís. 153, Himbeerapfel von Holovaus.

Vedlejší jména: Malina, Malinówka z Holovous.

Někteří sadaři činí jakýsi rozdíl mezi Malinovým tmavě červeným a pruhovaným. Vskutku vyskytují se stromy, které jen pruhovaná jablka plodí a za jakousi špatnější odrůdu platí, naproti tomu jsou jiné, které některý rok skýtají plody úplně tmavé, jindy pruhované a i na jednom stromě najdou se mezi nejtmavšími plody také živě pruhované.

 

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

t

 

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Malinové holovouské osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.








Fotodoma

Svatební oznámení     Fotobanka     Zdraví     Zahrada     Recepty     Rostliny     Recenze a články     Knihy     Česká Republika     Česká příroda     Dolomity     Litva     Norsko     Polsko     Švédsko

Pokud najdete na stránce chybu, napište nám; rádi ji opravíme. Děkujeme.

Kontakty

Tyto stránky používají cookies pro sledování návštěvnosti a odhalení chyb stránek. Nastavení pro cookies si můžete změnit ve svém prohlížeči nebo ze stránek prostě odejít.
TOPlist