Jabloň Bernské růžové

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Bernské růžové

Bernské růžové (Bernské) v Říhově knize České ovoce

Koncem let osmdesátých minulého století vyskytlo se v seznamech zahradnických doporučení nového, překrásně zbarveného jablka, pod jménem Neuer Berner Rosenapfel, k čemuž bylo připojeno, že pochází ze Švýcar, kdež dle pověsti přinesl sobě jistý rolník v osadě Opplingen (v kantonu Bernském) z lesa jabloňové pláně, které po 20 letech, as v roce 1888 první plody dalo. Tyto svojí nádhernou barvou a dobrou chutí všeobecnou pozornost vzbudily, následkem čehož se rychle šířilo. Pověst ta nebyla přemrštěna; jest vskutku z nejkrásněji zbarvených jablek, které se na první pohled každému hned zamlouvá а k pěstování aspoň jediného stromu svádí. Každé ovocné zahradě jest ozdobou a na stromech svítí jako granáty.

Daří se mu v každé půdě, kde jiné jabloně dobře rostou, však stromy v půdě hluboké, živné, s dostatečnou vláhou, skýtají největší a nejvybarvenější plody, naproti tomu plody se stromů v suché, písčité půdě rostoucích mají sice také krásnou barvu, zůstanou však drobné a před uzráním padají; v chladu neb ve stínu zůstávají plody více zelené, zcela neúhledně zbarveny a nejsou tak chutny. Místo se musí voliti před větry chráněné, drží špatně na stromech a za většího větru mnoho jich spadne, čehož také dlouhé stopky jsou příčinou. Na podobných místech chráněných lze sázeti i stromy vysoké, ať jest to již v polích neb zahradách; kde vítr škodí, lépe sázeti stromy nízké, které se buď volnému vzrůstu ponechají, neb jsou-li na pravých podložkách šlechtěny i uměle řežou, přizpůsobí se tvaru každému a vždy hojně plodí. Plod i stromy jsou vždy úplně čisty a plíseň na nich nebyla ještě nikdy pozorována.

Ve školce rostou zdravě, dosti bujně, však přece jen drobně, takže k výchově stromů vysokých lépe jest šlechtiti je v libovolné výšce na stromky jiné. Rozvětvují se později beze všeho přispění pěkně jehlancovitě, postranní větve se však pod tíhou plodů rozkládají. Ploditi začínají brzo a plodnost jest ob rok hojná, až velmi hojná, stálá a zřídka úplně vynechávají.

Letorosty narůstají slabší, štíhlé a rovné, pod oky se velice málo prohýbají a černošedá, velmi jemná plsť je, zvláště ke konci, řídce pokrývá; po otření se lesknou, mají barvu tmavě fialovou, ve stínu zelenavě fialovou a ku spodu bývají jako stříbřitým závojem zahaleny; větší, kulaté i podlouhlé, žlutavé tečky rozptylují se řídce a zcela nenápadně.

Poměrně dosti velká, mezi nimi malá i maličká oka přiléhají, mají šupiny hnědě červenavé, šedou plstí pokryté a jsou na patkách jako oka vysokých, buď zcela krátce prohnutých, také klínovitých s třemi jemnými žebérky. Dosti velká, štíhlá květní poupata mají šupiny červenavě tmavě hnědé a šedá plsť je jen částečně zcela jemně pokrývá. (Viz obraz.)

Měkké, tmavě zelené, na spodní straně málo chloupkované listy bývají as 100 mm dlouhé a 73 mm široké, široce vejčité, mají krátkou, jako nastavenou špičku, kraje nestejně a dvojmo pilovitě zoubkované, řapíky 33—38 mm dlouhé a řídce chloupkované, mnohdy mají i úzké palisty; jedna strana listu bývá delší a mohutněji vyvinuta. Ostatní listy bývají o něco menší, na větévkách plodonosných delší, tvaru eliptického a mají řapíky až 55 mm dlouhé.

Stromy vykvétají 4.—5. den jabloňového květu a mdle zarůžovělá poupata dodávají jim v rozpuku mdle červenavého vzhledu. Jednotlivé, 46—50 mm široké, bílé, jemně růžově stíněné a žíhané květy sestaveny jsou z plátků užších tak, že se vzájemně nedosahují. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz zhotoven byl dle plodů od p. Šandery v Sobčicích k účeli tomu věnovaných a znázorňuje velikost a tvar průměrně velkých plodů se stromů vysokých ve váze 120—160 g. Při větší úrodě zůstanou o něco menší; na krscích bývají větší, takže váha jich kolísá mezi 160—250 g. Menší plody bývají vždy pravidelnější a okrouhlejší než velké plody, které bývají často až do pětihranu stlačeny. Plody jsou zdánlivě vysoké, ač ve skutečnosti jsou vždy nižší než širší, v poměru as 70 x 80, také 75 x80; mnohé mají podobu k oběma koncům stejně zúženého soudečku, jiné zužují se více ke kalichu než k stopce.

Kalíšky mají zavřené, zelenavě a šedě ochmýřené, sestavené z úštů dlouhých, u spodu širších, kdež se k sobě tísní, proti sobě kloní, vztyčují a přischlé špičky ven převislé mají. Vězí v užších, hlubších, drobně žebérkatých jamkách. Ze vznikajících zde žebérek táhne se as pět zcela mírně přes celý plod až do jamky stopečné, čímž kulatost velkých plodů bývá ploše zhranatělá, plodů menších však zcela málo porušena.

Slabé, dřevnaté, k plodu silnější, zelenavé a zarudlé stopky bývají as tak dlouhé, že jamky o 6—20 mm přečnívají a vězí v jamkách buď širších a mělkých, nebo užších a hlubokých, jsouce často zobákovitým hrbolem, který jamku úží, na stranu přitlačeny. Mnohdy bývají hrboly ty, kohoutkem zvané, jako u Holovouského malinového, velmi silné, vždy však štíhlejší; někdy jsou zcela malé a velmi často, zvláště u plodů malých, úplně scházejí.

Na stromech jsou plody velmi krásně modravě ojíněny a mají slupku něžnou, lesklou, hladkou, buď suchou, také i kluzkou, barvy nádherně tmavě červené, strana sluncem ožehlá bývá tmavší a nezřetelně žíhaná, kdežto ve stínu žlutavá, spodní barva někdy málo prokvétá. Bělavě šedé, silnější, zdánlivě propadlé tečky rozptylují se na spodní polovině plodu řidčeji, k temeni hojněji, až mění se v bělavé pihy. Mnohdy vy skytují se menší i větší, jednotlivě i vyvstalé skvrny s celistvým krajem. Plody ve stínu vzrostlé nebývají tak sličné, jen žlutavé neb zelenavé a dílem mdlou, temnou červení lehce pokryly neb žíhány.

Po rozkrojení voní dužnina mírně, zcela odlišně než celé jablko, má barvu žlutavě bělavou, která někdy jen k temeni, jindy, zvláště pod slupkou, něžně růžově prokvétá a jen v mezích jaderníka zůstává žlutavě bělavou; ve stínu vzrostlé plody mají jí až i zelenavou; jinak jest jemná, kyprá, dosti šťavnatá a má chuť navinule více sladkou, dobrou a libě, ač lehce kořenitou.

Podkališí táhne se kuželovité hluboko, od něho se táhnou zelenavá, jednotlivě i růžová, jaderník obklopující vlákna; jaderník má osu dutou, do níž se, po stěnách jen velmi řídce natrhaná pouzdra užšími neb širšími štěrbinami pootvírají. Každé pouzdro chová 1—2 pěkně vyvinutá, baňatá, hnědá jádra. (Viz obraz.)

Češe se kolem sv. Václava, načež poslední dny října k jídlu dospívá a v ten čas slabě, však příjemně voní a udrží se při úplné svěžesti, šťávě a dobré chuti až do vánoc. Vydrží i déle, šťáva však a chuť pak mizí.

K snědku jest dobré a zároveň stolu nemalou okrasou, na trhu bude se svojí nádhernou barvou každému zamlouvati. K zasílání musí se dobře baliti, any pomačkané plody rychle zahnívají.

Popisy nalézti lze: Ovocnické Rozhledy 1911 str. 261 Bernské růžové, Deut. Obst bauzeitung 1913 str. 58, Lucas, Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 66, Berner Rosenapfel, Pomol. Monatshefte 1893 str. 249, Neuer Berner Rosenapfel.

Z vedlejších jmen jsou známa: Rose de Bern a Róžanka berneńská.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Bernské růžové osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.