Fotodoma

Fotodoma » Zahrada » Odrůdy jabloní » Jabloň Baumannova reneta

Jabloň Baumannova reneta

 

Zlaté šperky Svatební oznámení Snubní prsteny

 

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Baumannova reneta

Zrání
 
Doba sklizně: 2. polovina září až říjen, je lépe česat později, chuť zlahodní a není tak kyselá
Konzumní zralost: počátek vs. konec prosince
Skladovatelnost: do března až května
Zařazení: zimní odrůdy jabloní
   
Hlavní přednosti stará odrůda jabloně
  odrůda zapsaná v Databázi odrůd ÚKZÚZ (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský)
  jablko ve sklepě nevadne a je trvanlivé
  dobrá schopnost k přepravě, pomačkaná místa zaschnou, nehnijí
  dobrá odolnost vůči padlí
  jablka větrem nepadají
  velmi úrodná odrůda
  je dobrý opylovač
   
Hlavní nedostatky jablka před sklizní v suchém podzimu padají
  velmi silně trpí strupovitostí
  je napadána mšicí vlnatkou krvavou
  pro většinu lidí podprůměrná chuť jablek
   
Plod
 
Chuť dužniny: sladce navinulá, nakyslá, slabě zasládlá, lehce kořenitá a osvěžující
Hodnocení chuti: podprůměrná až dobrá
Vůně dužniny: bez aromatu nebo jen lehce voní po víně
Konzistence dužniny: jemná vs. hrubší, tuhá, při úplném dozrání křehká, zprvu chruplavá, později měkčí
Šťavnatost dužniny: hojně vs. málo šťavnatá
Barva dužniny: žlutavě bílá, na vzduchu téměř nehnědne
Tloušťka a pevnost slupky: tuhá, pevná
Povrch slupky: po otření hladká, lesklá, suchá
Barva slupky: zelené zbarvení, později zlatožlutá, na výsluní překrytá rozmytě červenou barvou s žíháním až temně karmínovým, rzivé, bělavě vroubené lenticely, na straně stinné dobře znatelné pruhy
Velikost plodu: variabilní - menší až větší, 140-200 g
Tvar plodu: ploše kulovitý, ke kalichu někdy mírně zúžený, někdy mírně hranatý, tupě žebernatý, občas nepravidelný
   
Strom
 
Pěstitelská oblast, poloha: libovolná, raději před mrazy chráněnou polohu, i uzavřenou, nižší i vyšší
Vhodná nadmořská výška: do 500 m. n. m.
Půda: téměř jakákoliv propustná, raději hluboká a výživná, nesnáší těžké a mokré půdy, z půdy suché a hubené má drobné plody
Intenzita růstu: v mládí bujný, pak střední, později slabý
Koruna: řídká, kulovitá, sploštěle kulovitá až obráceně kuželovitá, nepravidelná
Plodonosný obrost: krátký
Řez: častější, nezbytný, vyžaduje zmlazování, aby nebyla jablka malá
Pěstitelský tvar: vysokokmen, polokmen, pro nižší tvary se málo používá
   
Odolnost
 
Zimní mráz: je uváděna malá, ale i vysoká
Mráz v době květu: dost odolná
Strupovitost: velmi malá
Padlí: dobrá
Mšice vlnatka krvavá: malá odolnost
Obaleč jablečný: zvláště ji vyhledává
Rakovina: malá v mokré půdě, jinak dobrá
Vadnutí: dobrá, ve sklepě nevadne
Hnití:  
Otlačování plodů: odolná, otlačeniny nezahnívají
Vhodnost k transportu: dobrá po sklizni
Nároky na chemickou ochranu:  
   
Plodnost
 
Začátek plodnosti: brzká, 5.-6. rok po vysazení
Výše sklizně: velmi hojná
Pravidelnost sklizně: nepravidelná, střídavá, druhým rokem velice hojně
Probírka plodů:  
   
Kvetení
 
Doba kvetení: poloraná, 5.-6. den jabloňového květu
Klíčivost pylu: je dobrý opylovač
Požadavky: potřebuje dobré oplození, jinak jsou jablka drobná
Opylování:  
Vhodní opylovači: Ananasová reneta, Boikovo, Croncelské, Gdánský hranáč, Charlamowski, Krasokvět žlutý, Landsberská reneta, Malinové holovouské, Oldenburgovo, Ontario, Parména zlatá, Průsvitné letní, Ušlechtilé žluté, Wagenerovo, Watervlietské mramorované, Zuccalmagliova reneta
   
Vhodnost pro
 
Ekologické pěstování:  
Zahrádkáře:  
Velkovýrobu: ne
Stromořadí: ano
   
Použití
 
Přímý konzum: jen tam, kde jsou oblíbena jablka zabřesklá
Skladování:  
Kuchyňské zpracování: ano
Konzervace:  
Sušení:  
Moštování:  
Destilace:  
   
Původ
 
Země: Belgie
Šlechtitel: vypěstovaná profesorem Jean-Baptiste van Monsem
Matečné odrůdy: semenáč
Registrace od: stará odrůda z 1. poloviny 19. století
Regionalita:  
   
Synonyma a další názvy Baumann's Reinette, Baumanns Renette, Baumann's Renette, Reinette Baumann, Reinette de Bollwiller, Reneta Baumannova, Reneta Baumanova, Renet Baumana, Baumann’s rothe Winterreinette, Reneta Baumanna, Jablko římské, Prasomila Baumanniana, Baumann’s Red Winter Reinette, Baumann’s Winter-Renette, Couronne des Dames, Gros Pigeonnet, Reinette de Bollwiler, Ренет Бауманна, Bauman's Red Winter Reinette, Couronne des dames ď Enghien, Reinette de Bolviller, Baumann's rothe Winter-Reinette, Baumann's Reinette
   
Podrobný popis František Suchý - Moravské ovoce
  Jan Říha - České ovoce, Díl 3: Jablka
  Karel Kamenický, Karel Kohout - Atlas tržních odrůd ovoce
  Otto Boček - Pomologie
  Josef Vaněk - Lidová pomologie, I. díl, 100 jablek
  Antonín Dvořák, Jiří Vondráček - Malá pomologie 1, Jablka
  František J. Thomayer - České ovoce, Díl I.: Jablka
  Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie
   

 

 

Baumannova reneta (Reneta Baumannova)
v knize Moravské ovoce

Baumannova reneta

Původ a rozšírení
Jest původu francouzského a pro svou úhlednost a trvanlivost, pak velkou úrodnost a pěkný vzrůst stromu rychle se po všech částech Evropy, pokud tyto pro pěstování jabloní způsobilými jsou, rozšiřovala. Ani naše kraje tedy neuzavřely se před ní a jablko toto na celé Moravě našlo vděčné pěstitele. Rozšířena jest v zahradách ponejvíce v krajích Valašských a jmenují ji „jablko římské“. Leč jest též rozšířena i v krajích jiných. U našich pěstitelů jest pro svoji velikost a zejména červenou barvu velice oblíbena. Na trhu se nevyskytuje mnoho, jelikož ji ponechávají pěstitelé ponejvíce pro vlastní spotřebu.

Poloha
Strom není v poloze vybíravý, daří se mu v polohách nižších i vyšších; pro své houževnaté dřevo a vzdorovitost proti zmrznutí možno jej dokonce vysazovati i do našich poloh nejvyšších, v těchto polohách ovšem se musí proň vyhledávali svahy proti severu chráněné. Na stanovišti v úžlabinách, nížinách, kde neburácejí západní větry, se daří nejlépe.

Půda
Jako každá jabloň tak i tato miluje půdu úrodnou a to tím více, poněvadž jest to odrůda velmi úrodná a rodí poměrně veliké ovoce. Přes to se daří dosti dobře v půdách lehčích a sušších, leč nerodí tak velké ovoce jako v půdě vlhčí a vazčí.

Vzrůst
Roste dosti bujně ve svém mládí, zejména ve školce tvoří silné, leč ne přílišně rovné kmeny; zákrsky se dají ve všech tvarech ve školce dobře prováděti. Na svém určitém stanovišiti nevzrůstá v silný strom, obyčejně zůstává ve své vývinu za jinými odrůdami. Tvoří sploštěle kulovitou, prostředně velkou, silně rozvětvenou a listnatou korunu.

Koruna vyžaduje častějšího prořezání, což jí však neškodí. Při náležitém ošetřování jest reneta Baumannova velmi úrodná, vždy zdravá, nepodléhá rakovině ani jiným nemocem. Letorosty mívá silné plstnaté, a list polovelký a na povrchu velmi lesklý.

Stanoviště
Vysazuje se ponejvíce do zahrad uzavřených a sice z té příčiny, že její ovoce jest od počátku svého vývinu velmi lákavé a proto pro veřejná místa nezpůsobilé. Do sadů otevřených velkých rozměrů by se též mohla s dobrým prospěchem vysazovati. Pro vysazování podél cest a silnic se nehodí též pro svoji nízkou korunu.

Tvar stromu
Pěstuje se jako vysokokmen, polokmen a pak v každém libovolném tvaru zákrskovém; při všech těchto tvarech jest stejně vděčný. Nasazuje vždy hojnost plodonosných větviček, nevyžaduje jako zákrsek mnoho řezání a lehce v pěstování každého tvaru na určitém stanovišti pokračuje. Neméně jest to vděčná odrůda, pěstuje-li se jako zákrsek keřovitý na větších plochách.

Květ
Kvete bohatě, v době květenství není choulostivá, pozdní mrazíky jí neubližují a proto často přináší úrodu.

Ovoce
Ovoce rodí prostředně velké a velké, tvaru sploštělého, někdy mírně hranatého a tím se stává, že jedna strana bývá silnější.

Kalich
Kalich uzavřený a jen sem a tam u plodů velkých polootevřený jest v široké hranaté prohlubince.

Stopka
Stopka bývá krátká nebo polodlouhá, silná, drží dobře na větévce a jest ve hlubokém, úzkém, částečně orezivělém důlku stopečném.

Barva
Základní barva slupky jest žlutozelená a při úplném uzrání úplně žlutá, leč základní barva bývá kryta, zejména při plodech na výsluní, červení krvavou neb temně karmínovou. Plody rostlé poněkud od slunce odvráceně bývají pěkně červeně žíhané. Na straně jest slupka mdlá, po očesání a otření velmi lesklá a hladká. Příjemná červená barva této odrůdy jest u obchodníků velmi ceněna a dosahují plody na trhu následkem toho vždy slušné ceny.

Dužnina
Dužninu má šťavnatou, tuhou, při úplném dozrání křehkou. U plodů pěstovaných v drsných krajinách zůstává dužnina do konce tuhou, což na jakost žádného zvláštního vlivu nemá. Chuti jest sladkonavinulé, příjemné a barvy žlutobílé.

Dozrání a česání
Uzrává v prosinci a udrží se v dobré komoře neb sklepě do března.

Češe se v druhé polovici měsíce září jednotlivě a ukládá se ve více vrstvách na lísky do komor ovocných. Dobrou vlastnost má toto jablko, že jako odrůda zimní i dříve očesaná nikdy nevadne, ovšem jakost dužniny není pak nikdy tak jemná, jako při plodech v pravý čas česaných. Při česání není třeba zvláštního opatření, jelikož tuhost dužniny té doby toho nevyžaduje. Po očesání jest nutno přesně plody tříditi, neboť následkem veliké úrodnosti bývají velmi nestejně vyvinuty. Jest to jedno z nejlepších našich tržních jablek; velikost, úhledný tvar, barva, hutnost dužniny a jiné dobré vlastnosti vábí vždy dostatek koupěchtivých. Řadí se k nejlepším jablkům vývozním, bez zvláštního pečlivého obalu do beček, beden i košů může býti dopravováno do největších vzdáleností a neutrpí nikdy takové pohmožděniny, které by měly za následek hnilobu.

Zužitkování
Používá se jako jablko stolní, ale jest též velmi způsobilé na výrobu vína, sušení a úpravu jiných záchůvek ovocných.

Reneta Baumannova patří k oněm odrůdám, které rodí hned a mnoho, a doporučuje se proto k největšímu rozšíření.

 

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

m

 

 

Baumannova reneta v Říhově knize České ovoce

Baumannova reneta

O vzniku Baumannovy renety se píše, že jest z četných semenáčů Van Monsem v Belgii vypěstovaných, který jí dal jméno majetníka velikého zahradnického závodu v Bolhvilleru (Bollweiler) v Horním Elsasku, Baumanna. Kdy k nám zanesena byla, určitě se neví, ale stalo se tak asi nedlouho po jejím vzniku a že děkan Rössler obdržel ji již v roce 1819 od Dr. Diela, lze míti za to, že on byl prvním šiřitelem jejím. Bozšířila se všeobecně a jest dle posledního šetření ve všech klimatických obvodech českých k všeobecnému vysazování doporučena. Málokde znají ji však pod pravým jménem a bývá zaměňována s jinými červenými jablky.

Daří se jí v půdě každé, v které jabloně růsti mohou, ať již jílovité nebo písčité, tato musí však býti propustnou a nesmí ji scházeti vláha. V každé lepší půdě pak velice se vděčí a v hluboké, teplé, dává poměrně nejchutnější plody. V nepropustných, krutých jílech jen krní, rakovatí a brzo odumírá. Poloha jest jí vhod každá, teplá i chladná a pokud známo, daří se jí u nás na chráněných místech ještě ve výši 500 m, kdežto dále k jihu, na př. v Korutanech i v 800 m. Plody drží tak pevně na stromech, že lze ji sázeti i na místech zcela otevřených. Veškery uvedené dobré vlastnosti, pak její neúnavná plodnost doporučují ji k vysazování v počtu nejhojnějším, ne snad že by dobrá byla, k tomu jí schází mnoho, jest však skvěle červená a to kupce láká, dále i vlastnost, že snáší dopravu bez pečlivého obalu a pomačkaná místa zaschnou a není jich znáti, činí z ní obchodní jablko prvého řádu.

Nejlépe se hodí do souvislých polních i domácích sadů, do stromořadí v polích, na široké cesty a silnice, naproti tomu nehodí se na silnice užší, u nás obvyklé; rozkládá se a vadí pak provozu. V domácích neb vůbec hrazených zahradách lze doporučiti pěstování krsků na duzenech šlechtěných a volnému vzrůstu ponechaných, velice se na nich vděčí. Přizpůsobuje se tvarům uměle vedeným, palmetám, i na věncoví, k výchově posledních musí se použíti stromků jen na jánčatech šlechtěných. Za vhodných okolností i v půdě špatnější zůstává úplně zdravá a při svěžím vzrůstu až do pozdního věku; plísně neb jiné choroby jí neškodí, zato trpí mšicemi a jiný hmyz, na př. obaleč jabloňový, zvláště ji vyhledává a množství plodů zkazí.

Ve školkách rostou stromky bujně, zdravě, kolmo do výše a odlišují se od jiných zvláštním kovovým leskem svých listů. Později, na místo vysázeny, rozvětvují se mohutně v koruny zprvu vysoké, pak se postranní větve rozkládají a tak nabývají koruny širokého, polokulovitého tvaru. Větve obrůstají velice hojně postranními větvemi, tyto pak hojně plodonosnými větévkami. Roditi začínají dosti brzo, pátým—šestým rokem po vysazení; jak jednou začnou, plodí pak obyčejně vždy druhým rokem velice hojně, často až přespříliš a není-li půda velmi živná a dostatečně vlhká, zůstanou plody příliš malé. Krsky na jánčatech plodí velice brzo, na duzenech o dvě — tři leta později, plodí však velice hojně. Zůstávají až do pozdního věku při svěžím vzrůstu, plísně jim neškodí a rakovina objevuje se jen na stromech v nepříznivé půdě rostoucích.

Letorosty narůstají štíhlé, téměř rovné, pod oky se málo prohýbají a jemná, černavá plsť je většinou řídce pokrývá, po otření se lesknou, mají barvu hnědě červenavou a velmi jemný, stříbřitý závoj je zcela řídce, nejvíce na dolní polovici pokrývá. Žlutavé, velmi jemně vyvstalé tečky, rozptylují se dosti četně, ač nenápadně. Silně vyvinutá oka přiléhají, šedá plsť je pokrývá a jsou na patkách o málo vyšších než oka, zcela krátce prohnutých, s třemi mohutnějšími žebérky. Květních poupat vyvinuje se na krátkých špičkách množství, jsou středně veliká a štíhlá, mají šupiny červenavě hnědé a zcela málo chloupkované. (Viz obraz.)

Prostředně veliké, rozložené, tmavě zelené listy mají zvláštní kovový lesk, spodní stranu málo vlnatou, bývají as 100 mm dlouhé, 63 mm široké, vejčité, do špiček se krátce a prohnutě zúžují, kraje mají nestejně dvojmo, drobně okrouhle vroubkované, řapíky 20—25 mm dlouhé s malými, kopinatými palisty. Na větévkách plodonosných bývají listy delší a spíše užší, mají kraje ostřeji, avšak přece tupě zoubkované a slabší, delší řapíky.

Stromy vykvétají pátý—šestý den jabloňového květu a kvetou vždy velmi bohatě a tmavě karmínová poupata dodávají jim nádherného červenavého vzhledu. Jednotlivé, as 46 mm široké, bílé a hojně růžově stíněné květy sestaveny jsou z plátků vejčitých, vzájemně se dosahujících. Vůči pozdním mrazům jsou zcela otužilé a nezmrzají více než jiné. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz, dle plodů se starších, vysokých stromů v okolí Chlumeckém rostoucích, znázorňuje pěkně vyvinuté plody ve váze 180—200 g, mnoho plodů jest menších, as 150—160 g těžkých, naproti tomu s krsků mívají až 225 g. Bývají vždy sploštělé, tak že poměr výšky k šířce jeví se as jako 65x78; jedna strana bývá nižší.

Poměrně malé, zelenavé a chloupkované, pootevřené kalíšky sestaveny jsou z úštů dosti širokých, které u spodu k sobě nedosahují, proti sobě se kloní, pak se vztyčují, zcela krátké, suché špičky jednotlivě ven převislé mají a vězí v jamkách širších, hlubších a drobně žebérkatých; vzniklá zde žebérka kraje jamek mírně hrbolejí, zcela ploše přes celý plod se táhnou a kulatost jeho zcela mírně hranatějí.

Silné, dřevnaté, chloupkované stopky jsou as tak dlouhé, že o 8—10 mm jamky přečnívají. Jamky bývají poněkud nerovné, široké a hluboké, hruběji porezavělé; rez rozptyluje se paprskovitě často široko kolem.

Hladká slupka se leskne, nebývá kluzká, má barvu zprvu zelenou a rudou, později až pěkně zlatěžlutou, z čehož však mnohdy jest málo co viděti, bývá z většího dílu krásně tmavě červená, v této nezřetelně tmavěji pruhovaná a žíhaná, červeň rozptyluje se na stranu zastíněnou pěkně mramorovaně; mnohé plody bývají jasněji pruhované, mezi těmito jen červeně postříkané a část zůstává žlutá, často neúhledně žlutavě zelenavá. Rzivé, jednotlivě i hvězdičkovité, často bělavě ovroubené tečky rozptylují se nenápadně, ve rzi se ztrácejí, místy, zvláště na spodní části, bývá stříknuta drobná, místem i hustější rez.

Bílá, pod slupkou více žlutavá, jemná, zprvu chruplavá, později měkčí dužnina jest hojně šťavnatá, velmi lehce voní a má chuť nakyslou, slabě zasládlou, lehce kořenitou a osvěžuje, celkem dobrou.

Podkališní nálevkovitá rourka jest zcela krátká, od ní táhnou se žlutavě zelená, jaderník obklopující vlákna. Jaderník má osu dutou, do které se po stěnách hladká, neb jen zcela málo natrhaná pouzdra štěrbinou pootvírají. Každé pouzdro chová jedno až dvě prostředně velká, dlouze zašpičatělá hnědá jádra.

Vhodná doba k česání jest prvá polovice října, kde to poměry dovolují, i by ovoce se déle na stromech ponechati mohlo, jest lépe česati později, chuť zlahodní a není tak kyselá. K jídlu dospívá obyčejně k Vánocům a plody udrží v příhodné místnosti chuť i šťávu až do května aniž vadnou. Na stůl hodí se jen tam, kde jsou oblíbena jablka zabřesklá, zato v kuchyni s oblibou se ho používá. Jeho červená barva, pak i okolnost, že dopravu bez pečlivého balení dobře snáší, činí je v obchodě velmi hledaným.

Bláha o něm poznamenal: Není vybíravé na polohu, ale půdu žádá hlubokou a výživnou. Ovoce jest trvanlivé, krásné a skoro dobré.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Reneta Baumanova čís. 303.

Popisy lze nalézti: Thomayer České Ovoce čís. 33 Reneta Baumanova, Mor. Ovoce čís. 34 též tak, Časopis čes. zahradníků 1887 str. 142, Handbuch der Obstkunde čís. 226, Pomol. Monatshefte 1904 str. 25, Engelbrecht Deut. Apfelsorten čís. 435 Baumann’s Reinette, Obstcabinet Baumann’s rothe Winterreinette, Deutschland’s Obstsorten, Lucas Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 86 Baumanns Renette, Jankowski Sad i ogród owocowy str. 358 Reneta Baumanna, Leroy Dictìonnaire de Pomologie čís. 371 Reinette Baumann.

Dále známa jsou vedlejší jména: Jablko římské (na Moravě), Prasomila Baumanniana, Baumann’s Red Winter Reinette, Baumann’s Winter-Renette, Couronne des Dames, Gros Pigeonnet, Reinette de Bollwiler.

 

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

t

 

 

Baumannova reneta v Thomayerově knize České ovoce

Baumannova reneta

Reneta Baumannova

Diel IV. 2; Luc. X. 1. b. Hogg III. 1. b. **†† zimní.
______________

Původ. Toto v Čechách rozšířené a osvědčené jablko vypěstoval prof. v. Mons a pojmenoval je ku cti majitele školek Napoleona Baumanna v Bolvilleru v Elsasku.

Literatura a synonymy, 1. A. B. Diel I. 100 Baumann’s rothe Winterreinette. 2. Allg. deut. Gart. Mag. 1811 str. 45. 3. Aehrenthal, Praha 1842. Deutschi. Kernobstsorten. Taf. IV. str. 4. 4. Dittrich Syst. Handb. č. 368. str. 386. 5. Jen. Obs. Cabin. 1. Edition I. 32, 2. Edition II. 18. 6. Schmttsp. č. 697. 7. III. Handb. d. Obstk. č. 226. 8. Oberdieck. Zus. und Ber. č. 27, str. 80. 9. Oberd. Deutschl. beste Obsts. č. 66. str. 180. 10. W. Lauche Deutsch. Pomologie I. 28. 11. André Leroy, Dict. d. Pomol. č. 371. pod názvem Reinette Baumann. 12. Mas. Le Vérger č. 20. 13. Thomas. Guide pratique str. 141. 14. Van Mons. Katal. Ser. II. č. 134. 15. Neederl. Coomg. Tab. II. str. 4. 16. Lond Catal. 2. vydání č. 1014. 17. R. Hogg. Brit. pom. č. 766. 18. Downig Fruits. 1882 str. 88. 19. Durand. Cat. str. 142. Reinette Baumann. Čas. česk. zahr. 1887, tab. V. str. 194.

Další synonymy jsou Couronne des dames, Couronne des dames ď Enghien, Reinette de Bolviller.

Tvar ploskokulatý, nejširší místo nalézá se při středu plodu; jest prostředně veliké, 7—8 cm široké, 6 cm vysoké. Originál pochází z vysokokmenu a byl zaslán panem Maruškou ze Svijan Podolu. Plod jest ke kalichu zúžený. Jedna strana plodu vyvine se často silněji než druhá, čímž nabývá plod tvaru poněkud nepravidelného, což však při průřezu ani pozorovati není.

Kalich jest polozavřený, někdy i zavřený a sedí ve značné prohlubině. Lístky jsou malé, zelené a srůstají s dužninou; tím tvoří se znatelná žebra až po okraj prohlubiny kalichové.

Šťopka jest krátká a sotva nad okraj prohlubiny vyčnívá. Prohlubina šťopky jest hluboká, nálevkovitá a skořicovou rzí pokrytá.

Slupka jest hladká a po setření lesklá, ne však mastná. Spodní barva její jest na stromě zelená, po uzrání bledě žlutá, vyniká však zřídka kdy na povrch, jelikož celý plod, jmenovitě na výslunní straně krvavě karmínově zbarven jest, kdež zároveň temnější pruhy pozorovati lze. Pruhy vynikají velmi patrně na straně od slunce odvrácené a tu zejména u prohlubiny stopkové. Tečky jsou jemné. Skvrny rezové vyskytují se dosti zřídka (viz plod po pravé straně). Vůně jest slabá.

Dužnina je žlutavá až i bílá, jemná a šťavnatá, sladká a po víně páchnoucí. Jaderník jest uzavřený, pouzdra jsou malá a obsahují po jednom neb po dvou dokonale vyvinutých jádrech. Jádra jsou kulatá, krátce zašpičatělá a hnědá. Roura kalíšková jest tvaru nálevkovitého a zasahuje dosti hluboko.

Dobře uzrálá asi od počátku prosince drží se do března.

Hodí se pro tabuli i pro domácnost’.

J. Říha píše o ní: Jest to plod výtečné jakosti pro trh i vývoz jako stvořený, lze jej brzy česati a nevadne. Poptávka po něm jest velmi čilá.

Strom roste velmi bujně, nebývá však veliký a tvoří kulatou a poněkud do výše jdoucí korunu, daří se v každé dobré půdě a není choulostivý; spokojí se však i s lehkou písčitou zemí, rovněž daří se i v uzavřených zahradách. Jest nad míru úrodný, mnohdy již ve školce, ač někdy v prvních letech po vysázení s ovocem otálí, později však vše vynahradí.

Výhony jsou četné, dlouhé, hnědé a nazelenalé, jemně tečkované a plstí pokryté.

Plodonosné pupeny jsou vejčité a plstnaté. Dřevné pupeny jsou kuželovité se špičkou ku dřevu přiléhající. List jest prostředně veliký, plochý a silně zubovitý. Mladé listy bývají prohnuté. Květ jest malý s růžovým nádechem.

Strom bývá napaden v některých krajinách červenohnědými červci (Aspidiotus conchaeformis). Rozředěným vápnem zpravidla se jich lehce zbavíme.

Na pátém kočujícím sjezdu ovocnického spolku byla odporučena pro severovýchodní Čechy.

 

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

t

 

 

Baumannova reneta v knize Deutsche Pomologie

Baumannova reneta

Baumann's Reinette

Diel IV. 2; Luc. X. 1. b; Hogg. III. 1. B.
**†† Zima.

Původ a výskyt: byla vyšlechtěna van Monsem a pojmenována na počest Napoleona Baumanna, majitele školky v Bollweileru v Alsasku. Na 7. valné hromadě německých pomologů v Trevíru v roce 1874 byla zařazena mezi 50 doporučených odrůd a v Postupimi roku 1877 mezi deset odrůd doporučených pro výchovu horizontálních kordonů. Zaslouží si nejobecnější distribuci kvůli své přenosnosti, stejně jako kráse a chuti ovoce.

Literatura a synonyma:
1. Baumann's rothe Winter-Reinette (Diel, Kernobstsorten, 1821, A—B I. S. 100).
2. Baumann's Reinette (Illustrirtes Handbuch der Obstkunde, No. 226).
3. Reinette Baumann (André Leroy, Dictionnaire de pomologie, No. 371).

Plod: středně velký, asi 75 mm širší, 60 mm vysoké jablko s plochým vrcholem; Břicho sedí pěkně uprostřed, plodu ku kalichu znatelně ubývá; jedna strana je často rozvinutější než druhá.

Kalich: polootevřený nebo uzavřený; Letáky jsou zelené, špičky mírně zkadeřené, vlnité; Kališní prohlubeň poměrně široká, odpovídajícím způsobem hluboká, miskovitá, obklopená mělkými dužnatými hrbolky a jemnými záhyby viditelnými, ale mělce probíhajícími přes ovoce.

Stopka: tenká, sotva vystupující; Lodyžní prohlubeň hluboká, nálevkovitá, pokrytá rzí skořicové barvy.

Slupka: hladká, při tření lesklá, nemastná, ze stromu nazelenalá, později krásně žlutá, z níž je na osluněných plodech málo vidět, jak je vymytý, pruhovaný a tečkovaný karmínově červenou; Tečky jemné, rozptýlené, obklopené nažloutlým zarudnutím; někdy jsou také nějaké rezavé skvrny. Slabá vůně.

Dužnina: žlutavě bílá, jemná, křehká, velmi šťavnatá, se zvláštní, vínovou a kořeněnou chutí.

Jaderník: uzavřený; Pouzdra malá, zaoblená, obsahující dobře vyvinutá, zaobleně oválná, krátce zkosená, hnědá semena; část dužniny ohraničená cévními svazky plochá cibulovitá, směrem ke stopce široce zaoblená, náhle směřující ke kalichu; Kališní trubice trychtýřovitého tvaru, hluboce klesající.

Doba zrání a použití: Stejně užitečné pro stůl a hospodářství; uzrává v prosinci a vydrží do března.

Charakteristika stromu: roste bujně, ale nezvětšuje se, tvoří krásnou polokulovitou korunu, je extrémně úrodný, prospívá v každé dobré půdě a není citlivý.

Letorosty dlouhé, četné, hnědozelené, jemně tečkované, vlnité; ovocné pupeny vejčité, vlnité; dřevní pupeny kuželovité špičaté, přiléhavé; středně velké, ploché, tmavě zelené, dlouze vejčité listy, silně zubaté; řapík střední délky; palisty lineární.

 

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Deutsche Pomologie

 

 

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Baumannova reneta osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.








Fotodoma

Svatební oznámení     Fotobanka     Zdraví     Zahrada     Recepty     Rostliny     Recenze a články     Knihy     Česká Republika     Česká příroda     Dolomity     Litva     Norsko     Polsko     Švédsko

Pokud najdete na stránce chybu, napište nám; rádi ji opravíme. Děkujeme.

Kontakty

Tyto stránky používají cookies pro sledování návštěvnosti a odhalení chyb stránek. Nastavení pro cookies si můžete změnit ve svém prohlížeči nebo ze stránek prostě odejít.