Fotodoma

Fotodoma » Zahrada » Odrůdy jabloní » Jabloň Zuccalmagliova reneta

Jabloň Zuccalmagliova reneta

 

Svatební oznámení Snubní prsteny

 

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Zuccalmagliova reneta

Zrání
 
Doba sklizně: od začátku října (na stromech déle ponechané plody jsou chutnější)
Konzumní zralost: listopad až 2. polovina prosince
Skladovatelnost: do února až března, poté moučnatí
Zařazení: zimní odrůdy jabloní
   
Hlavní přednosti stará odrůda jabloně
  je dobrý opylovač
  úrodná odrůda
   
Hlavní nedostatky jabloň při větších mrazech zmrzá
  jabloň náročná na úrodnou půdu
  plody mají sklon ke křenčení
   
Plod
 
Chuť dužniny: cukernatá, avšak více navinulá a libě renetově kořeněná
Hodnocení chuti: dobrá
Vůně dužniny: mírná
Konzistence dužniny: jemná, hustá, křehká, dosti měkká
Šťavnatost dužniny: hojně šťavnatá
Barva dužniny: žlutavá, na vzduchu nehnědne
Tloušťka a pevnost slupky: pevná
Povrch slupky: hladký, pololesklý, mírně mastný
Barva slupky: žlutavě zelenavá, později plody sežloutnou, strana sluncem ožehlá bývá lehce oranžově nadechlá, s červenavými tečkami
Velikost plodu: střední, 125-180 g
Tvar plodu: pravidelný, vejčitý až vysoce kulovitý, velké plody mírně zhranatělé
   
Strom
 
Pěstitelská oblast, poloha: libovolná, chráněná před větry a mrazy
Vhodná nadmořská výška: do 600 m.n.m.
Půda: pro hubené, suché půdy se naprosto nehodí, také mokré půdy nesnáší, ideálně středně těžké, živné, úrodné, vlahé půdy
Intenzita růstu: malá
Koruna: zpočátku jehlancovitá, poté vysoce kulovitá
Plodonosný obrost: ,nasazuje po 2-3 plodech v chomáčích
Řez: nutné prosvětlování koruny a občasné zmlazení
Pěstitelský tvar: malé tvary, kromě vysokokmenů
   
Odolnost
 
Zimní mráz: velmi málo odolná
Mráz v době květu: odolná
Strupovitost: středně odolná
Padlí: středně odolná
Rakovina: odolná vs. náchylná v mokrých a studených půdách
Vadnutí:  
Hnití:  
Mšice vlnatka krvavá: odolná vs. náchylná
Otlačování plodů:  
Vhodnost k transportu: dobrá
Nároky na chemickou ochranu:  
   
Plodnost
 
Začátek plodnosti: brzký, roubované již 2.-3. rokem
Výše sklizně: hojná
Pravidelnost sklizně: hojná úroda opakuje se každým 2.-3. rokem, mezitím plodí aspoň něco
Probírka plodů: vhodná až nutná
   
Kvetení
 
Doba kvetení: poloraná, 5.-7. den jabloňového květu
Klíčivost pylu: je dobrý opylovač
Požadavky:  
Opylování:  
Vhodní opylovači: Baumannova reneta, Berlepschova reneta, Boikovo, Coxova reneta, Croncelské, James Grieve, Jeptiška, Landsberská reneta, Oldenburgovo, Parména zlatá, Ušlechtilé žluté
   
Vhodnost pro
 
Ekologické pěstování:  
Zahrádkáře:  
Velkovýrobu: ano
   
Použití
 
Přímý konzum: ano
Skladování: ano
Kuchyňské zpracování:  
Konzervace:  
Sušení:  
Víno:  
Povidla:  
Moštování:  
Destilace:  
   
Původ
 
Země: Německo
Šlechtitel: Diedrich Uhlhorn jun. v Grevenbroichu nad Rýnem, stará odrůda
Matečné odrůdy: z jader Ananasové renety, oplodněné pylem Červeného agátového jablka = achátové purpurové (purpurové achátové)
Registrace od:  
Regionalita:  
   
Další názvy Reinette de Zuccalmaglio, Von Zuccalmaglios Renette, Zuccalmaglio, Von Zuccalmaglio’s Reinette, Von Zuccalmaglio’s Renette, Von Zuccalmaglios Renette
   
Podrobný popis Jan Říha - České ovoce, Díl 3: Jablka
  Karel Kamenický, Karel Kohout - Atlas tržních odrůd ovoce
  Otto Boček - Pomologie
  Josef Vaněk - Lidová pomologie, I. díl, 100 jablek
  Antonín Dvořák, Jiří Vondráček - Malá pomologie 1, Jablka
   

 

 

Zuccalmagliova reneta v knize České ovoce

Zuccalmagliova reneta

V posledních letech předešlého století zavedly německé ovocnické závody novou odrůdu jablka pod jménem Zuccalmagliova reneta, kterou Diedrich Uhlhorn jun. v Grevenbroichu nad Rýnem as v roce 1878 z jader Ananasové renety, zúrodněné pelem Červeného agátového jablka, vypěstoval a jež obdržela jméno soudního rady Zuccalmaglia. Následkem všestranného, velikého doporučení co nejušlechtilejší renety, která každého uspokojí, rozšířila se rychle po celém Německu, odtud pak k nám. Tak výborná sice není, nemá daleko vzácné chuti jako Coxova reneta, lze však říci, že jest u nás zcela dobrá, snad naše podnebí není pro ni tak způsobilé, by nabyla uvedené vzácné chuti.

Rozšířena jest u nás nejvíce v zahradách milovníků ovoce, kteří nehledí na velikost plodů; ve větším množství, není pokud známo, dosud nikde sázena. Tak dalece, jak v přítomné době posouditi lze, daří se dobře všude, kde Zlatá parména s dobrým prospěchem se pěstuje, zvláště v zahradách zelinářských a domácích, kde se půda vzdělává, hnojí a dle potřeby zalévá; pro hubené, suché půdy se naprosto nehodí, začne hned hojně ploditi, čímž vysílí, krní a brzo odumírá. Co polohy se týče, béře za vděk každou a daří se za dobrých půdních poměrů v místech chladnějších, dle německých zpráv i na místech drsných. K pěstování stromů vysokých hodí se jen za poměrů nejlepších, roste příliš drobně a nehledí-li se, by koruna často pročištěna byla, přináší plody velice drobné. Lépe jest pěstovati volnému vzrůstu ponechané krsky, na něž se nejlépe hodí, jakož i palmety, na nichž krásné plody dává, pro malé zahrádky jest velice doporučitelna. Přizpůsobuje se zcela lehce i stromkům uměle vedeným, i nejmenším. K výchově krsků jest lépe použíti stromků na duzenech šlechtěných, na jánčatech se velice brzo vyčerpají a nerostou.

Stromky ve školkách rostou drobně a kdo chce míti stromky vysoké neb polovysoké, učiní lépe, šlechtí-li je v libovolné výši na zdravou pláňku neb jiný, bujně rostoucí druh. Později, na místo vysázeny, rozvětvují se, ať již hned od země nebo výše, v koruny krásně jehlancovité, pak se postranní větve zcela málo na strany kloní, takže koruna nabývá tvaru kulovitě jehlancovitého; větve se dále znovu a znovu rozvětvují, obrůstají hojně slabšími větévkami, čímž koruna houstne a hleděti se musí k častému jejímu uvolnění, jinak zůstanou plody příliš drobné.

Roditi začínají velice brzo, zvláště starší, odrůdou touto přešlechtěné stromy, rodí již druhým—třetím rokem, čehož důkazem poznámka, že stromy v roce 1896 přešlechtěné již v r. 1898 hojně rodily. Plodí velmi hojně, takže jest prospěšným, aspoň kde to možno, plody hodně probrati; hojná úroda opakuje se každým druhým — třetím rokem, mezitím plodí aspoň něco. Po letech, zvláště po veliké úrodě, neškodí hlubokým řezem stromy zmladiti a důkladně pohnojiti. Stromy zůstávají zdravé, rakovina se na nich posud neukázala, také i plísně nijak jim neškodí. V obvodech, krvavou mšicí zamořených, se rovněž zřídka na nich mšice tato objevuje.

Letorosty narůstají slabé, štíhlé, dílem rovné, také se i mírně křiví, pod oky zcela málo se prohýbají a černavá plsť je celé řídce pokrývá; po otření se poněkud lesknou, mají barvu zelenavě nahnědlou, ve stínu více zeleně prokvétalou; jemný, stříbřitý závoj pokrývá velmi jemně, hlavně dolejší část letorostů. Drobné, žlutavé, jemně vyvstalé tečky rozptylují se řídce a zcela nenápadně. Poměrně silně vyvinutá, dlouhá oka zcela přiléhají, jdou hustě za sebou, šedá plsť je pokrývá a jsou na patkách jak oka vysokých, zcela krátce prohnutých, s třemi, zcela kratičkými, tupými žebérky. Zcela malá, kuželovitá květní poupata mají šupiny červenavé a jen na špičkách šedou plstí pokryté. (Viz obraz.)

Malé, tmavě zelené, na povrchu skrabatělé, na spodní straně silněji vlnaté listy bývají as 75 mm dlouhé a 53 mm široké, mají tvar vejčitý, jednotlivě i srdčitý a zúžují se do krátké špičky; kraje mají hruběji dvojmo, okrouhle pilovitě vroubkované, řapíky as 20 mm dlouhé, chloupkované a bezpalisté. Jedna strana listu bývá, ne však vždy, na úkor druhé o něco mohutněji vyvinuta. Na větévkách plodonosných bývají listy o něco delší, stejné šířky, čímž nabývají tvaru eliptického, mají kraje o málo drobněji vroubkované a delší řapíky.

Na jaře vykvétají pátý—sedmý den jabloňového květu a bledě karmínová poupata dodávají jim v rozpuku pěkného červenavého vzhledu. Kvetou vždy velice hojně a jsou proti jarním mrazům velmi otužilé, proto málo kdy zmrzají. Jednotlivé, as 43 mm široké, bílé a jemně růžově prokvétalé květy sestaveny jsou z plátků vejčitých, vzájemně se sotva dotýkajících. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz, zhotovený dle plodů s přešlechtěného stromu z okresní školky Chlumecké, znázorňuje velikost a tvar plodů v nejlepším jich vývinu na stromech vysokých. Plody vážily 125—135 g, mnoho plodů jest však menších. Naproti tomu poslal p. Fr. Slavík z Úřetic plody se zákrsků, které byly 160—180 g těžké a velmi krásné. V německých zprávách se dočítáme, že se tam podařilo vypěstovati plody 250 a až 320 g těžké, jsou to však asi velmi vzácné případy. Tvarem se od sebe mnoho neliší. Mnoho jich má tvar jablka Limburského, jsou vždy o něco nižší než širší, v poměru as 60x67, ke kalichu se jen málo zúžují a končí se temenem širším, jiné zúžují se ke kalichu mnohem více a končí se temenem užším. Vyskytují se jednotlivé plody blížící se tvaru kulovitému.

Menší plody mají kalíšky na polo, větší zcela otevřené, zelenavé, přihnědlé a chloupkované, sestavené z úštů užších a dlouhých, které u spodu k sobě nedosahují, kloní se proti sobě zcela málo, vztyčují se, suché špičky ven převislé mají a vězí v jamkách, dle tvaru temene, širších neb užších, dosti hlubokých a jemně žebérkatých. Kraje jamek bývají nerovné a kulatost menších plodů nerušena, plodů velkých zcela mírně zhranatělá.

Slabé, dřevnaté, zelenavé a rzivé stopky bývají as tak dlouhé, že buď úrovně jamek právě dosahují, jiné, zvláště plodů malých, as o 10 mm jamky přečnívají; vězí v jamkách dosti hlubokých a širokých, někdy hrbolem zúžených, zelenavých a krátce paprskovitě jemně porezavělých, také však i zcela hladkých a jemně chloupkovaných.

Na stromě bývají plody velmi jemně ojíněny, mají hladkou slupku, výjimkou na některém místě rzí jemně zdrsnělou; ta se dosti leskne, se stromů má barvu žlutavě zelenavou, později plody sežloutnou, jsou pak až jasně zlatě žluté, ve stínu sem tam bělavě žlutavé, u spodu bělavě mramorované a strana sluncem ožehlá bývá lehce oranžově nadechlá. Rzivé, bělavě vroubené, na spodní části plodu až i hranaté, jemně vyvstalé, v červeném červenavě vroubené tečky rozptylují se řídce, blíže kalichu bývá stříknuta jemná, kruhovitě čárkovitá rez; na jednotlivých plodech vyskytují se i rzivé, ploché bradavky.

Jemná, hustá, dosti měkká, hojně šťavnatá dužnina má barvu žlutavou, k jaderníku bledší, chuť zcela dobrou, cukrnatou, avšak více navinulou a libě renetově kořeněnou.

Podkališní nálevkovitá rourka nesahá hluboko, od ní táhnou se žlutavá, jaderník obklopující vlákna. Ten má osu dutou, do níž se poměrně malá, po stěnách jemně natrhaná pouzdra štěrbinou pootvírají. Každé pouzdro chová většinou jedno, řidčeji dvě nevelká, čokoládově hnědá jádra.

Češe se v prvé polovici října, snese sice i časnější otrhání aniž vadne, avšak na stromech déle ponechané plody jsou chutnější. K jídlu dospívá v prvé polovici nebo v polou prosince a udrží svoji dobrou chuť i šťávu do března, načež pak obé ztrácí. Jest to dobré jablko na stůl a vybrané větší plody mají nemalou obchodní cenu.

Popisy lze nalézti: Engelbrecht Deut. Apfelsorten čís. 532, Pomol. Monatshefte 1901 str. 194 Von Zuccalmaglio’s Reinette, Lucas Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 55, Deut. Obstsorten, Deutsche Obstbauzeitung 1913 str. 426 a 477 Von Zuccalmaglio’s Renette.

Vedlejší jméno: Reinette de Zuccalmaglio.

 

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

t

 

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Zuccalmagliova reneta osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.








Fotodoma

Svatební oznámení     Fotobanka     Zdraví     Zahrada     Recepty     Rostliny     Recenze a články     Knihy     Česká Republika     Česká příroda     Dolomity     Litva     Norsko     Polsko     Švédsko

Pokud najdete na stránce chybu, napište nám; rádi ji opravíme. Děkujeme.

Kontakty

Tyto stránky používají cookies pro sledování návštěvnosti a odhalení chyb stránek. Nastavení pro cookies si můžete změnit ve svém prohlížeči nebo ze stránek prostě odejít.
TOPlist