Fotodoma

Fotodoma » Zahrada » Odrůdy jabloní » Jabloň Limburské

Jabloň Limburské

 

Svatební oznámení Snubní prsteny

 

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Limburské

Zrání
 
Doba sklizně: největší v první polovině října
Konzumní zralost: konec listopadu (voní)
Skladovatelnost: do konce března i déle
Zařazení: zimní odrůdy jabloní
   
Hlavní přednosti stará odrůda jabloně
  jablka plně vyzrálé nevadnou
   
Hlavní nedostatky  
   
Plod
 
Chuť dužniny: renetově kořenitá a ušlechtile navinule sladká
Hodnocení chuti: výborná
Vůně dužniny: voní
Konzistence dužniny: jemná, měkká
Šťavnatost dužniny: velmi šťavnatá
Barva dužniny: bělavě žlutavá
Tloušťka a pevnost slupky: jemná
Povrch slupky: hladký, kluzký, lesklý
Barva slupky: citrónově žlutá a zeleně prokvétalá, později do zlatova žlutá, strana sluncem ožehlá bývá buď žlutší nebo lehce červená
Velikost plodu: 130-150 g, ale i 275 g
Tvar plodu:  
   
Strom
 
Pěstitelská oblast, poloha: na místech zcela volných se lépe daří, než na místech uzavřených
Vhodná nadmořská výška: do 450 m. n. m.
Půda: pro půdy nejlepší, hluboké, plné živin a s dostatečnou vláhou
Intenzita růstu: bujná
Koruna: velká, zprvu vysoká, později se postranní větve rozkládají tak, že nabývají tvaru vysoko kulovitého, nejspodnější větve se až sklánějí
Plodonosný obrost:  
Řez:  
Pěstitelský tvar:  
   
Odolnost
 
Zimní mráz:  
Mráz v době květu: odolná
Strupovitost:  
Padlí:  
Rakovina:  
Vadnutí:  
Hnití:  
Otlačování plodů:  
Vhodnost k transportu: vhodná
Nároky na chemickou ochranu:  
   
Plodnost
 
Začátek plodnosti: 5.-6. rok
Výše sklizně:  
Pravidelnost sklizně:  
Probírka plodů:  
   
Kvetení
 
Doba kvetení: 2.-3. den jabloňového květu
Klíčivost pylu:  
Požadavky:  
Opylování:  
Vhodní opylovači:  
   
Vhodnost pro
 
Ekologické pěstování:  
Zahrádkáře:  
Velkovýrobu:  
   
Použití
 
Přímý konzum:  
Skladování:  
Kuchyňské zpracování:  
Konzervace:  
Sušení:  
Víno:  
Povidla:  
Moštování:  
Destilace:  
   
Původ
 
Země: Holandsko
Šlechtitel:  
Matečné odrůdy: semenáč
Registrace od: stará odrůda
Regionalita:  
   
Další názvy Die Limburgerin, Limburačka, La Limbourgeoise
   
Podrobný popis Jan Říha - České ovoce, Díl 3: Jablka
   
   

 

 

Limburské v knize České ovoce

Limburské

Domovem výborného tohoto jablka jest Hollandsko, kdež podařilo se A. Loiselovi ve Fauguemontu (něm. Falkenbergu) v hollandském Limbursku as v polovici devatenáctého století z jádra je vypěstovati. Odtamtud rozšířilo se po Německu a i dále k nám, kdež v některých vyvolených krajinách zcela zdomácnělo.

Limburské lze čítati mezi naše nejchutnější jablka a skvěle žlutá barva činí je velice vábivým. Kdo je jednou pozná, chce je míti opět. Škoda, že nelze ho pěstovati všude a hodí se jen pro půdy nejlepší, plné živin a s dostatečnou vláhou, na př. v Pojizeří, kde velice jest váženo. Pro špatnější, suché půdy naprosto se nehodí, roste sice a plodí hojně, však samou drobotinu, které nelze ani přirovnali k plodům z půdy dobré. Nelze ho ani v téže osadě doporučiti všeobecně, jsou jednotlivé sady, kde rodí skvostné a čisté ovoce a nedaleko, třeba v sadě vedlejším, plody drobné a plísní celé zčernalé. Často i tam, kde Parména a jí podobné druhy dobře se daří, nelze Limburského potřebovati, kdežto jinde opět se daří lépe než tato. Ani drobnost plodů nebyla by pěstování jeho tak závadnou, vyrovnává ji výborná chuť, ale šeredná plíseň zkazí vše. Často není na nich nic znáti, jakmile se však uloží, začnou černě prokvétati a nespotřebují-li se rychle, mnoho se jich zkazí. Zlu tomu lze arciť předejíti pilným stříkáním bordeauxskou směsí, což však lze prováděti jen tam, kde ovoce vysokou cenu má, kdežto na našem venkově, kde cena ovoce dle sklizně často hluboko se stlačí, nezaplatila by sklizeň ani stříkání, které nutno dvakráte až třikráte opakovati. Jinak jest, arciť na stromech nízkých, volnému vzrůstu ponechaných, které bez velkého nákladu stříkati se dají. Podobné krskové sady, k výchově stolního ovoce sloužící, které chutí Bílému kalvilu se blíží, přes velkou péči jim věnovanou, dobře by se vyplácely. Na poloze nezáleží již tak jako na půdě a jsou příklady, že i na místech zcela volných, větrům otevřených, lépe se daří, než na místech dusných a uzavřených. Na místech proti drsným větrům chráněných daří se ještě, byť byla i vysoko položena.

V místech, kde se dobře daří, mělo by se pěstovati v míře nejhojnější na stromech vysokých v polních a domácích sadech, aneb v místech hrazených na stromech nízkých a volnému vzrůstu ponechaných. Hodí se i k výchově stromů uměle vedených, z nichž prvé místo zasluhuje palmeta, která přináší nejkrásnější plody; přizpůsobí se sice i tvarům malým, použije-li se stromků na jánčatech šlechtěných, avšak pro bujný vzrůst svůj doporučuje se k účelu tomu jen tam, kde dovedná ruka udrží je při plodnosti v mezích vykázáných. Pěstování jeho doporučoval svého času zvěčnělý ředitel zemského pomologického ústavu v Troji, Dr. Hamböck.

Ve školkách rostou stromky velmi zdravě, bujně, však více šlahounovitě, tak že jest nutno mladé kmeny zkracovati, později rozvětvují se v koruny dosti veliké, zprvu vysoké; zmohutněvše, postranní větve rozkládají tak, že nabývají tvaru vysoko kulovitého, nejspodnější větve se až sklánějí. Roditi začínají dosti brzo, v pátém až šestém roce, plodí pak obyčejně ob rok velice hojně, často až přespříliš a jest s prospěchem tam, kde se provésti dá, plody probrati; mezi tím plodí méně, také i zcela úhoři.

Letorosty narůstají dlouhé a štíhlé, jsou buď rovné neb málo se křiví, pod oky sotva zřetelně se prohýbají a černavá plsť je po větším díle jemně pokrývá, po otření se lesknou, mají barvu fialově nahnědlou, ve stínu zelenavě hnědou a jemný, stříbřitý závoj pokrývá je zcela slabě, na straně slunečné dosti silně; žlutavé tečky rozptylují se dosti hojně, ač nenápadně.

Poměrně malá, krátká oka zcela přiléhají a jsou na patkách o málo než oka vyšších, dílem krátce prohnutých, ke konci letorostu i klínovitých, s třemi jemnějšími, hluboko se táhnoucími žebérky. Nápadně malá kuželovitá květní oka, jichž velké množství se vyvinuje, mají šupiny světle hnědé, lysé neb jen zcela maličko po špičkách plstnaté. (Viz obraz.)

Tmavě zelené, zespod lehce vlnaté, dosti lesklé listy bývají na letorostech as 95 mm dlouhé a 63 mm široké, některé větší, jiné menší, mají tvar vejčitý, krátkou, jako nastavenou špičku, kraje nestejně, hruběji, dvojmo a tupě pilovitě zoubkované, řapíky 28—33 mm dlouhé s kopinatými palisty; jedna strana bývá obyčejně, ne však vždy, mohutněji vyvinuta. Na větévkách plodonosných jsou však daleko větší, až 130 mm dlouhé, 71 mm široké, některé zcela úzké, mají tvar eliptický, také i kopinatý, krátké, nastavené špičky, kraje stejně s předešlými zoubkované, však řapíky až 50 mm dlouhé.

Stromy vykvétají hned druhým — třetím dnem jabloňového květu, kvetou vždy velice hojně a bělavá, zcela mdle zarůžovělá poupata dodávají jim v rozpuku mdle narůžovělého vzhledu. Jednotlivé, as 55 mm široké, rozložené, bílé a zcela jemně růžově stíněné květy sestaveny jsou z plátků vejčitých tak, že vzájemně se sotva dostihují. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz, dle plodů se stromů v okolí Chlumce n. Cidl. rostoucích zhotovený, znázorňuje velikost a tvar průměrně velkých plodů s vysokých stromů ve váze 130—150 g. Jednotlivě, zvláště s krsků, v dobrých půdách i s vysokých stromů, bývají až 200 g těžké, pan Šandera ze Sobčic poslal dokonce plody 275 g těžké a úplně čisté. Za velké úrody naproti tomu jsou ještě menší, než jak zprvu udáno. Tvarem různí se zcela málo od sebe; mnohé jsou zdánlivě vysoké, ve skutečnosti však přece jen širší než vyšší, v poměru výšky k šířce as 68x72 а k oběma stranám stejně zaokrouhlené, také jsou však i stejně vysoké a široké, v poměru 80x80, jiné opět poměrně nižší, nabývajíce tvaru zdánlivě kulovitého. Jedna strana bývá o něco nižší.

Velké plody mívají kalíšky otevřené, menší na polo, neb až i zcela zavřené, pěkně, jako kytice vztyčené, u spodu zelenavé, jinak přihnědlé a chloupkované, sestavené z úštů širokých, které se u spodu k sobě tísní, proti sobě se kloní, málo se vztyčují a ostré, přischlé špičky ven převislé mají a vězí v jamkách, dle tvaru temene plodů, širokých neb užších, hlubokých, často i mělčích, jemně záhybnatých. Kraje jamek bývají velmi mírně zhrboleny, kulatost plodů buď pravidelná neb velice mírně zhranatělá.

Stopky velkých plodů bývají silnější, menších slabší, vždy dřevnaté, žlutavé a zahnědlé, as tak dlouhé, že úrovně jamek právě dosahují, zřídka o 2—3 mm je přečnívají; vězí v jamkách užších a mělčích, často širokých, zobákovitým hrbolem zúžených, zelených, zcela málo a jemně porezavělých.

Něžná slupka jest úplně hladká, něco málo kluzká a dosti se leskne; již se stromu má barvu jasně citrónově žlutou a zeleně prokvétalou, později jasně, dílem až do zlatova žlutou, strana sluncem ožehlá bývá buď žlutší, také i sličně, lehce červeně nadechlá; většině plodů líčko toto však schází. Rzivé, velmi jemné, bělavě vroubené tečky rozptylují se na některých plodech velice nenápadně a mění se ke kalíšku v bělavé, jemné pihy. Na jiných plodech vyskytují se ve velkém množství, bývají nápadné, zahnědlé a hustě roztroušeny; na mnohých plodech bývá v okolí kalicha stříknuta jemná, drobná rez. Zřídka vyskytnou se rzivé, ploché bradavice.

Velice jemná, vonná, velmi šťavnatá, měkká dužnina má barvu bělavě žlutavou, pod slupkou více žlutou, chuť výbornou, renetově kořenitou a ušlechtile navinule sladkou. Podkališní nálevkovitá rourka táhne se úzce téměř na špičku jaderníka, od ní táhnou se žlutá, jaderník obklopující vlákna. Jaderník má osu dutou, do které se vysoká, po stěnách na příč jemně natrhaná pouzdra někdy zcela, jindy jen štěrbinou otvírají. Každé pouzdro chová obyčejně dvě dlouhá, pěkně vyvinutá, jasně hnědá jádra.

Plody měly by se česati na dvakráte, nejprve největší, as v prvé polovici října a malé ponechati na stromech, by lépe dozrály. Sčešou-li se najednou, malé plody, nejsouce vyzrálé, zůstanou zelenavé a rády zavadnou, kdežto plody plně vyzrálé nezvadnou nikdy. K jídlu dospívají a při tom slabě sice, ale libě voní, mnohdy již koncem listopadu, zpravidla však v prvé polovici prosince a vydrží ve vhodné místnosti při skvostné chuti a plné šťavnatosti až do konce března i déle. Při ukládání má se dbáti, by uloženy byly jen plody bezvadné, plísněmi neporušené, jen ty dobře vydrží; místa plísní porušená na loži brzo zahnívají a kazí plody vedlejší. Jest to pravé stolní jablko, které svojí chutí na tyrolské upomíná, následkem čehož jest v obchodě hledáno. Přes to, že má jemnou slupku, snáší, dobře baleno, dopravu beze škody. Bláha o něm poznamenal: Méně známé, v hlubokých půdách velice úrodné, není choulostivé v květu, tvaru nádherného, žluté, jakosti výborné, navinule sladké. Žádá volnou polohu.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Limburské čís. 586.

Popisy lze nalézti: Thomayer České Ovoce čís. 11, Jablko Limburské, Handbuch der Obstkunde čís. 661 Die Limburgerin.

Z vedlejších jmen jsou známa: Limburačka (Thomayer), La Limbourgeoise.

 

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

t

 

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Limburské osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.








Fotodoma

Svatební oznámení     Fotobanka     Zdraví     Zahrada     Recepty     Rostliny     Recenze a články     Knihy     Česká Republika     Česká příroda     Dolomity     Litva     Norsko     Polsko     Švédsko

Pokud najdete na stránce chybu, napište nám; rádi ji opravíme. Děkujeme.

Kontakty

Tyto stránky používají cookies pro sledování návštěvnosti a odhalení chyb stránek. Nastavení pro cookies si můžete změnit ve svém prohlížeči nebo ze stránek prostě odejít.
TOPlist