Jabloň Kanadská reneta

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Kanadská reneta

Kanadská reneta (Reneta kmínová) v knize Moravské ovoce

Původ a rozšíření
Reneta kmínová, kanadská, pařížská, hranatá, ramburová, nazývá se též tato prastará odrůda. Odkud se k nám dostala neb jakého jest původu, není známo; domnívají se, že pochází z Francie, poněvadž se však jmenuje též reneta kanadská, možno, že jest původu kanadského. Na Moravě se pěstuje od nepamětných dob, leč ne v takové míře, jak by toho zasluhovala; jest nevysvětlitelno, proč taková vzácná odrůda nenašla náležitého rozšíření. Že se u nás pěstuje dlouho, tomu nasvědčuje také okolnost, že vedle této odrůdy vyskytla se nová odrůda, a sice reneta kmínová pruhovaná, která má svůj původ na Moravě a jest značně rozšířena. Místy vyskytuje se též třetí odrůda renety kmínové a to reneta kmínová šedá (kožená), která jest totožná s renetou kmínovou a liší se od ní pouze svým plným koženým povlakem. Reneta kmínová má nejvíce jmen ze všech jablek na světě.

Poloha
Strom daří se nejlépe ve vyšších polohách na místech chráněných proti přímým severním větrům; mírné chráněné svahy s vlhčím ovzduším jsou proň nejlepším stanovištěm. V suchých polohách mívá ovoce malé a mnoho červivé, a v polohách přílišně vlhkých trpí 'mrazy a rakovinou.

Půda
Půdu žádá dobrou, přiměřeně vlhkou, spíše vazčí jak kypřejší. Náležitým přihnojováním půdy se docílí u této odrůdy neobyčejných úspěchů při úrodnosti a velikosti plodů; není snad jiné odrůdy, která by za každé pohnojení byla tak vděčnou jako tato.

Vzrůst
Vzrůst stromu jest bujný v mládí, ve školce se dá dosti dobře pěstovati do vysokokmenů; netvoří docela kolmé kmeny, což však nedává podnět ku používání mezišlechtění. Na určitém stanovišti roste též velmi bujně, tvoří dosti velikou, ploše kulovitou korunu, se silně odstávajícími a hustými větvemi. Letorosty tvoří četné, dlouhé a silné s hustým tmavozeleným lesklým a tuhým listem. Má-li býti koruna patřičně úrodná, vyžaduje pečlivého prořezávání.

Stanoviště
Vysazuje se do zahrad domácích a štěpnic otevřených, po případě i na místa veřejná, ne četně navštěvovaná. Pro cesty a silnice nelze renetu kmínovou doporučiti, jelikož tvoří plochou, kardinálu žíhanému podobnou korunu, která chůzi a jízdě překáží. Pokud se týče plodů, strom ten hodil by se dobře pro místa veřejná, protože jsou to plody neúhledné a kyselé.

Tvar stromu
Pěstuje se jako vysokokmen a zákrsek kteréhokoliv tvaru, méně jako polokmen. Pro zákrskové tvary jest to nejlepší odrůda vůbec, neboť se již pěstuje jako jehlanec nebo jako kordon vodorovný, vždy jest velmi úrodný. Řez snáší velmi dobře a nevyžaduje mnoho řezání. Nejvděčnější ze všech tvarů jsou zákrsky keřovité, také se považuje tato odrůda za nejvhodnejší pro tuto kulturu a zakládají se z ní v poslední době na různých mistech sady obrovských rozměrů.

Květ
Kvete pozdě a zdlouhavě, a tím, možno říci, každoročně nějaké množství květů nepříznivým vlivům uniká, oplodní se a strom přináší ročně úrodu.

Ovoce
Ovoce rodí velké, až velmi velké, tvaru sploštilého, pětihranného; hrany se táhnou široce od obkališí přes celý plod až do okolí stopečného. Tvar plodu se mění polohou, výživou neb tvarem stromu; nacházíme plody až nápadně sploštělé a hned vedle toho vysoké, při obkališí značně zúžené neb i k jedné straně sražené, kterážto poslední vlastnost jest vůbec u libernáčů charakteristickou.

Kalich
Kalich má velký, otevřený neb polootevřený, a jest týž v široké, hluboké neb mělké nepravidelně hranaté prohlubince. Оbkališí mívá 5 nestejných hran, které se rozbíhají po celém plodu.

Stopka
Stopka jest krátká, silná, dřevnatá, drží dobře na plodonoši a jest v hlubokém, širokém a rezivém důlku stopečném.

Barva
Základní barva slupky jest světle zelená, pří úplném uzrání zlatožlutá s nádechem nazelenalým; na sluneční straně bývají některé plody mírně hnědočerveně zbarveny. Po celém plodu rozprostírají se rezivé skvrny, které mnohdy větší část plodu pokrývají. Četné temně rezivé tečky, roztroušené hustěji neb řidčeji po celém plodu, dodávají plodu zvláštního vzezření a slupka vypadá, jakoby byla kmínem posypána, od kteréžto vlastnosti povstalo pojmenování reneta kmínová. Dále jest stopka silná, pro rezivost drsná, jinak hladká a lesklá.

Dužnina
Dužnina jest počátkem světle žlutozelená, později při úplném uzrání žlutobílá, chruplavá, šťavnatá, chuti sladkonavinulé, okořenělé; jest však choulostivá a každé sebe menší otlačení má za následek hnilobu, proto nutno při každé příležitosti s tímto jablkem co nejopatrněji zacházeti.

Dozrání a česání
Zraje počátkem prosince, ve vysokých polohách bývá k jídlu až na vánoce; ve vhodných sklepích neb komorách uloženo udrží se do dubna a května, aniž by vadlo; dobrá tato vlastnost jest neocenitelnou, neboť na jarních ovocných trzích takové zachovalé, nezvadlé plody docilují nejvyšší ceny.

Trhati se musí s největší opatrností, jednotlivě, do košů vyložených látkou neb dřevitou vlnou, a též ukládání musí se díti s největší opatrností. Po sčesání se roztřídí dle jakosti plodů a to co nejpřesněji, jelikož za plody prvé jakosti docílí se na trhu cena značná.

Zužitkování
Jest to jedna z nejcennějších odrůd trhových, která jako ovoce stolní i jako hospodářské má vždy nejlepší odbyt. Kromě upotřebení jako ovoce čerstvé též ku výrobě vína, sušení a úpravě povidel jest velice způsobilá.

Renetu kmínovou, třeba nedosáhla u nás nejvyššího stáří a dosti rakovinou trpí, přec dlužno co nejvřeleji ku všeobecnému rozšiřování doporučiti. Jestliže předčasně odumírá, však za svého života přinesla tolik úrody, že to vyváží úrodu jiných odrůd, které vysokého stáří dosáhly.

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

Kanadská reneta (Kmínová reneta) v Říhově knize České ovoce

Náleží k odrůdám starým, jichž původu nelze již zjistiti. Staří francouzští ovocnáři domnívali se, že pochází z Ameriky, jiní píší, že pochází z Francie a z ní se do Ameriky a Anglie dostala a tam velice se rozšířila. Také v Německu těší se veliké oblibě a pěstuje se zde ve velkém množství. V jižněji položených zemích, na př. v Tyrolsku a Francii, pěstují ji z vypočítavosti na krscích, hledíce dosíci plodů co možná velikých a jemně zbarvených, které se draze prodávají. Také i ve Štýrsku se jí výborně daří a v nejhojnější míře se tu pěstuje. U nás nelze cos podobného tvrditi.

Daří se u nás sice zcela dobře, však jen na místech nejpříznivěji položených, v půdě velice výživné, hluboké, která se lehce vyhřívá, s dostatečnou vláhou. Nejvděčnější se jeví v půdě mírně jílovité, propustné, na podkladě opuky, vlhké, v té přináší nejvíce a nejlepších plodů. Horší jsou již žluté hlíny, daří se stromům i v těchto dobře, bujně rostou, však neplodí tolik a tak pěkných plodů jako v půdě dříve uvedené. Pro sušší, hubené půdy neb těžké, kruté, nepropustné jíly se naprosto nehodí. V prvnějších usýchají špičky a zřídka stromy plodí, v druhé jen krní a záhy rakovatí. Poloha má se pro ni voliti teplá a chráněná, na studených místech plody špatně vyzrávají a pak velmi vadnou. V některých zvláště studených a mokrých letech objevují se na dorostlých plodech začervenalé skvrny, které pak hvězdovitě popraskají a plody se kazí.

Tam, kde se mu vhodná půda poskytnouti může, mělo by se sázeti v míře nejhojnější a přece nebude nikdy těchto plodů dosti. Zvláště v souvislých polních sadech i velkých domácích zahradách mělo by tvořiti jádro celého množství. Zato tam, kde jest nejisto, třeba opatrnosti, a lze doporučiti milovníkům odrůdy této sázeti jen stromy jednotlivě a teprve, když se přesvědčí o výnosnosti jeho, sázeti ve větším množství. Jen tak nahodile nelze ho doporučiti, jsou zahrady v téže osadě: v jedné se daří výborně, kdežto na druhém konci osady nestojí za práci. K silnicím se pro svou rozloženou korunu naprosto nehodí. Za to velice vděčno jest pěstování stromů nízkých v domácích neb i větších chráněných zahradách; na krscích se lépe vyvinuje a obyčejně hodně plodí. Kdo nezná správného řezu, učiní lépe, nechá-li stromky volně růsti a vyřízne jen nejnutnější, a to z té příčiny, že každý pochybený řez oddaluje plodnost. Kdo řezati dovede, může voliti pro své stromky tvar jakýkoliv, zvláště palmety, věncoví v tvaru každém, při správném řezu vyvinuje se množství krátkých plodonosných větévek, které brzkou a častou plodnost zajišťují. K účelu tomu nutno bráti stromky na jánčatech šlechtěné; krsky volnému vzrůstu ponechané, také i velké palmety mohou býti šlechtěny na duzenu.

Stromky ve školkách rostou velice bujně, vždy však se poněkud křiví, také i z mládí za krutých mrazů zmrzají; později rozvětvují se mohutně v koruny dosti veliké. Prošpěšno jest v prvých letech po vysázení koruny seřezati, by dokonalou kostru založily. V mládí rozvětvují se do výše, postranní větve se však později široce rozkládají a pod tíhou plodů i sklánějí. Tvarem koruny a hustým olistěním se mezi jinými ihned dají poznati. Bujný, zdravý vzrůst dodržují až do pozdního stáři. Roditi začínají později než na př. Zlatá parména, vždy však dříve než Boskoopské, plodí za příznivých okolností každý druhý neb třetí rok hojně, nikdy přespříliš, za to bývají plody stejnoměrněji veliké, mezitím plodí málo, neb i odpočívají. Plody drží velmi pevně na stromech tak, že větry netrpí tolik jako jiné, a co spadne, bývá zpravidla červivé. Plísním úplně odolává, jak listí tak i plody jsou vždy úplně čisty. Rakovina a usýchání špiček objevuje se jen za nepříznivých poměrů.

Letorosty narůstají dlouhé, silné, však přece štíhlé, rovné i zakřivené, pod oky se zcela mírně prohýbají a černavá plsť je většinou pokrývá. Po otření se dosti lesknou, mají barvu hnědou, na slunečné straně tmavohnědou a jemný, stříbřitý závoj pokrývá je po jedné straně velmi hojně. Žlutavé tečky řídce se rozptylují.

Velká, široká a dosti dlouhá oka přiléhají, mají červenavé a šedou plstí kryté šupiny a jsou na patkách jak oka vysokých, zcela krátce prohnutých, pak klínovitých, s třemi mohutnějšími žebérky.

Květních poupat bývá veliká hojnost, jsou dosti velká, baňatá, mezi nimi i štíhlejší a šedočernavá plsť je kryje. (Viz obraz.)

Tmavě zelené, zespod vlnaté, jako kožené listy se lesknou a bývají as 95 mm dlouhé, 73 mm široké, některé jsou větší, kratší a širší, jiné menší, tvar mají buď okrouhlý aneb široce vejčitý; okrouhlé listy mívají zcela krátké, jako nastavené špičky, vejčité zúžují se aspoň jednou stranou do klínovité špičky, mnohdy bývá jedna strana na úkor druhé mohutněji vyvinuta. Kraje mají nestejně, hrubě, většinou dvojmo pilovitě zubaté a řapíky 20—25 mm dlouhé, s maličkými palisty. Na větévkách plodonosných bývají při stejné as šířce mnohem delší, nabývají tvaru eliptického a mají delší řapíky.

Stromy vykvétají 7.—8. den jabloňového květu, rozkvétají velmi nestejně, tak že se doba květu hodně prodlužuje, a když první květy pomrznou, zůstanou přece druhé. Mdle začervenalá poupata dodávají jim v době rozpuku mdlého vzhledu. Jednotlivé, 45—50 mm široké, bílé a zcela jemně stíněné květy sestaveny jsou z plátků vzájemně se nedosahujících. (Viz obraz.)

Připojený barevný obraz, dle plodů se stromů v okresní školce Chlumecké rostoucích, znázorňuje velikost pěkně vyvinutých plodů se stromů vysokých, zároveň sploštělý i vysoký jich tvar. Zobrazené plody vážily 180—210 g, mnohé plody zůstanou menší, vážíce 150—170 g. Na krscích vyvinují se lépe a plody 400 g těžké nejsou vzácností. Většina plodů bývá sploštělá, takže poměr výšky k šířce jeví se as jako 70x90 až 93 a zúžují se k širokému temeni o málo více než ke stopce, jiné mají tvar zdánlivě vysoký, k temeni se více zúžují a poměr výšky k šířce jeví se as 80x90—95.

Z pola, také i více otevřené, velké, zelenavé a šedě vlnaté kalíšky sestaveny jsou z úštů širokých, které u spodu k sobě nedosahují, proti sobě se kloní, vztyčují se, mají suché špičky, ven převislé a vězí v jamkách širokých a hlubokých, ploše zhrbolených a kruhovitě čárkovitě porezavělých. V nich vzniklá žebra kraje jamek mírně hrbolí, přes celý plod se táhnou a kulatost jeho ploše, často do trojhranu hranatí; mnohdy bývá průměr průřezu velice nestejný.

Silné, dřevnaté, přihnědlé stopky bývají as tak dlouhé, že úrovně jamek nedosahují a zřídka jen je přesahují. Široké a hluboké jamky bývají jemně porezavělé.

Slupka plodů nezavadlých bývá hladká, místy rzí jemně zdrsnělá a jen sem tam se leskne, má barvu zprvu zelenou, později zelenavě žlutou, slunečná strana bývá žlutší, mnohdy i lehce přihnědlé žíhaně začervenalá, některé plody bývají více, jiné méně sem tam jemnou rzí postříknuty a i pokryty. Veliké, nápadné, rzivé tečky mají tvar hvězdiček a rozptylují se hojně a nápadně po celém plodu; ve rzi se ztrácejí.

Zažloutlá, zcela jemná, zprvu pevná, později zcela měkká, šťavnatá dužnina má chuť výbornou, renetově kořeněnou a libě navinule cukrnatou.

Kuželovitá podkališní rourka dosahuje téměř špičky jaderníka, od ní táhnou se žlutavě zelenavá, jaderník obklopující vlákna. Ten jest nápadně malý, má osu úzce dutou, pouzdra malá a po stěnách natrhaná, v nich po jednom polovelkém, často zcela nevyvinutém jádru.

Má se ponechati na stromech co možná nejdéle, brzo sčesané plody zvadnou a nesežloutnou. Mnohdy bývá slunečná strana plodů lépe vyzrálá, takže zůstane svěží, kdežto strana zastíněná zvadne. Po sčesání nemá se nechati venku ležeti, ale hned uložiti, tím předejde se aspoň částečně vadnutí. K snědku dospívá koncem prosince a udrží, dobře-li uloženo, šťávu i výbornou chuť až do dubna a i déle. Mnohdy však pod slupkou křenčí. Jest to stolní i obchodní jablko prvého řádu a vždy se dobře platí. Dá se také jako jiné na všemožný způsob spotřebovati.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Reneta kmínová čís. 399.

Popisy lze nalézti: Thomayer České Ovoce čís. 36, Morav. Ovoce čís. 31 Reneta kmínová, Pixa popisuje ji pod jmény Harlémská, Windsorská, Ženská a Bílá antillská zimní renetka, Zahrada domácí a školní roč. VII. R. kmínová, Rössler čís. 95 Reneta kmínová (1791 Christ), Handbuch der Obstkunde čís. 44, Engelbrecht Deut. Apfelsorten čís. 325 Pariser Rambour Renette, Gaucher čís. 15, Der Obstzüchter 1913, Pomol. Monatshefte 1903, Lucas Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 74, Deut. Obstsorten všude Canada Renette, Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 381 Reinette du Canada, E. Jankowski Sad i ogród owocowy str. 354 Kanadyjskie - Reneta kanadyjska.

Z vedlejších jmen jsou známa: Reneta hranatá, R. kanadská, R. pařížská, R. ramburová, Prasomila canadensis, Amerikanischer Romanite, Bretagne (P. de) Canadian R., Cerina di Roma, Dittrich’s Pracht R., Gold R., Grosse Englische R., Grosse Reinette d’Angleterre, Grosse Reinette du Canada, Harlemer Reinette, Januarea, Mela Januarea, Michael Henry Pepping, Murner Reinette, Österreichische National R., Pomme du Caen, Portugal Apple, Portugal Russet, Pracht Reinette, R. d’Andilly, R. Canada, R. á Côtes, R. de Caen, R. de Canada, R. de (du) Canada Blanche, R. de (du) Canada à Côtes, R. Grandville, R. Grise d’Automne, R. Grise du Canada, R. Grosse d’Angleterre, R. Grosse de (du) Canada, R. Incomparable, R. Monstruesue du Canada, R. Virginale, R. von Canada, Riegel R., Rumelin’s R., Sainte-Helena, Saint-Helena Russet, Stern R, Surpasse R. d’Angleterre, Unvergleichliche R., Vaugoyeau, Wahre R., Weiber R., Weisse Antillische R., Weise Antillische Winter R., Windsor R.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Kanadská reneta v Thomayerově knize České ovoce

ůvod. Kmínová reneta měla by se spíše jmenovati kmínové jablko. Náš lid, který zná toto jablko od dávných dob, nazval je takto patrně proto, poněvadž v starší době nebyl název reneta a význam názvu toho u nás dosti znám. A právě proto, že jest to starý druh, neví nikdo, odkud pochází. Někteří spisovatelé vyslovují domněnku, že pochází z Francie, což odůvodňuje se tím, že je místy nazývají „Pařížské jablko“, anebo „Reneta pařížská rambourová“. Ale Francouzové sami jmenují je „Reneta Kanadská“. Z toho zase lze souditi, že do Francie bylo zavezeno. My jsme dostali originály od Bouzka v Měčíně, Pehtse z Doxan, z. pomologického ústavu v Troji, od Valeše v Sázavě a od Thomayera v Trhanově pod Čerchovem, a odevšad došly zprávy, že všude se dobře daří.

Literatura a synonyma. Málokteré jablko má tolik jmen jako kmínové. (lat.) Prasomila ramburacea. Další české názvy jsou Jablko kmínové šedé, Francouzská reneta, Kmínová reneta a Pařížská ramburová reneta, Dr. Pečírka, str. 69. Pařížský hranáč renetový, Andrieux Cat. rais 1771. str. 156. Reinette rnonstruese du Canada, Du. hamel 2., 12., Reinette grosse d'Angleterre, 2. Nouw. Duh. R. du Canada. Knoop IV. Pomme notre dame d. Vromotjes. Diel X. str. 36. Pariser Rambourreinette, R. de Paris. Christ popisuje na str. 445. č. 148 Pariser Apfel, Pomme de Paris. Popis hodí se na Kmínové jablko. Stoll má za to, že Christ jmenuje ji Die französische monstreuse Reinette, Reinette v. Windsor franc., kterou Christ má za rozdílnou od Monstrous of Windsor viz str. 478. č. 333. Též ji nazývají Weiber-Reinette, Pracht R., Antillen-R., Mayer 48. Grosse englische R., Aehrenthal 5. 1. Lothringer grüne R. 5. 3. Wahre grosse engl. R., Harlemer R., Weisse antillische R. Zdá se, že Aehrenthal staral se více o cizí plody než o naše vlastní, neboť kdyby byl veškerá jablka, která popisuje, porovnával, byl by musil dospěti k poznání, že si je mohl objednati třeba někde v Pošumaví, a byl by dostal Pariser Rambourreinette, kterou konečně popisuje v 11.2. Ostatně nalézáme v Dielovi také celou řadu jablek, jichž popis hodí se pro kmínová jablko, a veliká část Aehrenthalových shoduje se s Dielovémi (patrně odtud čerpáno). Dittrich Hdb. V. str. 55. č. 88. Der königliche rothbraune Apfel, Die graue canadische R, The royal Russet, Leathescoot, Reinette de Canada grise, Passe Pomme du Canada, Reinette du Canade platte, Lindley, Guide to the orchard. R. du Canada blanche, Downing str. 115 De Caen. Durand. 142., R. blanche de Canada a synon., R. de Canada, Canada Reinette, Grosse Reinette d'Angleterre, Reinette grosse d'Angleterre, Dochnahl str. 137. č. 532. I. uvádí ještě následující synonyma: Stern-R., holländische R., Kron-R., Gold-R., unvergleichliche R., grüne R., Weisse champagner R., Silber-R., grosse R., Rümelius R., Pfund-R., grosse Spalier-R., grosse Gold.-R. grosse Calville-R., Prachtweisse Andyllische-R., grosse Leder-R., Oesterreichische National-R., Koch-u, Kaiser-R., Beste R, Kalbfüll, Manns R., Später Renettapfel, Reinette magique, R. franche, R. de Liege, R. de livre, Present royal, Weisser Herbstleder-Apfel, grosser Haferapfel, lncomparable des Antilles, Pomme Madame, R. Madame, Frauen-R. (nepochybně z Weiber-R.), englischer Paradies - Ap., Pomme de notre dame, Ungeheure grosse R., Wahre grosse englische R. des Duhamels, R. pompeuse, Englischer Königsapfel, Wroywtjes-Apfel, graue Reinette v. Granville, R. de Granville Patmaner-R., Amerikanischer Romanile, Liege č. 248. R. de Canada. Všeobecně nazývají je francouzští spisovatelé R. de Canada, němečtí jako Dochnahl, Lucas I. str. 119. č. 44., Lauche D. P. č. 41., Stoll atd. Pariser Rambour-Reinette.

Tvar. Naše jablko pochází z vysokmenu a bývá často (jinak pěstované na odrech) o polovinu větší než vyobrazené. Jest to jedna z největších Renet tvaru ploše kulatého s velikými vynikajícími žebry, která dodávají plodu jakési nepravidelnosti. Ku kalichu se plod zužuje tak, že vypadá mnohdy jako tupý jehlanec (viz naše jablko v popředí). Proto přece bývá nejširší místo uprostřed plodu. Průměrná velikost jablka nedá se v centimetrech určiti, protože se plod co do velikosti velmi často mění, což zavdalo příčinu i k různému pojmenování jeho.

Kalich jest veliký, polootevřený; lístky kalichu jsou veliké a spočívají ve veliké nepravidelné prohlubině. Roura kalichová jest široká a bývá dosti hluboká.

Prohlubina kalichu bývá nepravidelná a stýká se v ní pravidelně 5 velikých vlnovitých žeber, která končívají u prohlubiny stopkové.

Stopka jest krátká, tlustá a hnědá. Prohlubina stopky jest hluboká a hvězdovitě rozloženými rzivými pruhy pokrytá.

Slupka jest tlustá a hladká pouze tam, kde nejsou rezavé tečky. Barva slupky jest zprvu zelenavá a při uzrání žlutá se zeleným nádechem; na sluneční straně objeví se někdy růžový nádech (viz na obrázku zadní plod). Charakteristické jsou rzivé tečky, které bývají hvězdovité, až dlouhé a roztroušeny po celém plodu Místy tvoří se rzivé skvrny. V mokrých letech bývají skvrny větší a tím též vysvětluje se, že mnozí spatřovali v témž jablku různé druhy.

Dužnina jest bílá, poněkud nažIoutlá, jemná a dosti kyprá, sladkonakyslá a aromatická.

Jaderník jest bezosý, osa spojuje stopku s kalichem. Pouzdra jsou prostorná, bývají protrhaná a obsahují málo podlouhlých, světlehnědých jader.

Uzrává v prosinci a drží se až do pozdního jara. Poraněné plody rády zahnívají. — Kmínové j. jest z nejlepších jablk pro trh i tabuli. Jabloň roste velmi dobře a není choulostivá, ale přece pomrzlo jich mnoho v Čechách v zimě 1879-80. I měl by se vysazovati v drsných krajinách jen v polohách poněkud chráněných. Nejlepší plody narostou na odrech a kordonech. Takové plody prodávají se ve Vídni v lahůdkářských krámech.

Strom žádá dobrou, poněkud těžší a vlhkou půdu. Květy jsou prostředně veliké. Letorosty jsou silné a hustě tečkované. Listy jsou vejčité, dosti veliké, ostře zoubkované a spočívají na silném, ne příliš dlouhém řapíku. Spodek listu bývá plstí pokrytý a lze pozorovati silně vynikající žebra.

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

Kanadská reneta v knize Deutsche Pomologie

Původ a výskyt: O jejím původu nelze určit nic přesného; Pravděpodobně pochází z Francie, kde je stejně jako v Německu velmi rozšířená, pod nejrůznějšími názvy a je jedním z nejoblíbenějších stolních plodů. Již na prvním setkání německých pomologů v Naumburgu v roce 1853 byla doporučena k obecné výsadbě a na osmém setkání v Postupimi v roce 1877 ke tvaru jako pyramida a horizontální kordon.

Literatura a synonyma:
1. Reinette monstreuse du Canada (Andrieux, Catalogue raisonné des meilleures sortes d'arbres fruitiers, 1771, S. 156).
2. Pariser Rambour-Reinette (Diel 1807 X. 86.)
3. Harlemer Reinette (Diel II. S. 64).
4. Weiber-Reinette (Diel 1799, I. 133).
5. Weisse antillische Reinette (Diel IX. 8l).
6. Reinette du Canada blanche (Lindley, Guide to the orchard and kitchen garden 1831, No. 76).
7. De Caen (Charles Downing, the fruits and fruit trees of America, 1869, S. 115).
8. Pariser Rambour-Reinette (Illustrirtes Handbuch, Nr. 44).
9. Reinette du Canada (Mars, le Verger, No. 14, S. 31.)

Plod: velmi velké, asi 90 mm široké a 70 mm vysoké, ploché, žebrované jablko; břicho sedí uprostřed, zplošťuje se charakteristicky široce kolem stopky a poněkud více směřuje ke kalichu.

Kalich: velký, otevřený; Lístky zelené, vlnité, dosti široké a dlouhé, téměř vzpřímené, s hroty zahnutými ven; Kališní prohlubeň široká, miskovitá, s 5 dosti širokými a některými slabšími záhyby, které jako žebra probíhají po celém plodu.

Lodyha: velmi krátká, silná, hnědá, sotva vyčnívající; Zářez stonku hluboký, odpovídajícím způsobem široký, vyzařující rezavý.

Stopka: hladká, jemná, v závislosti na vývoji rzi poněkud drsná, pružná, ze stromu světle zelená, při zralosti nazelenalá světle žlutá, pokud byly plody vystaveny silnému slunečnímu záření, někdy lehce načervenalé; Roztroušené skvrny rzi, charakteristicky hvězdicovitého tvaru, často obklopené nazelenalým nádechem; někdy se spojí a vytvoří větší povlaky rzi. Ve vlhkých letech lze sporadicky nalézt načernalé skvrny.

Dužnina: žlutavě bílá, jemná, dosti sypká, šťavnatá, velmi příjemné, kořenité, vínové chuti.

Jaderník: dutá osa; Pouzdra prostorné, otevřené, většinou uzavřené, vzácně obsahující dobře vyvinutá, podlouhle oválná, dlouze špičatá, světle hnědá semena. Část dužniny ohraničená cévními svazky je vysoce cibulovitá, ke stopce se okrouhle zužuje, ke kalichu se ostře zužuje. Kalichová trubice široká, daleko sestupující; Vlákna vznikající nízko.

Zralost a použití: je to jedno z nejlepších plodů na stůl i do hospodářství, cenné je také pro cider. Doba jejich zrání začíná v listopadu a trvá až do jara. Musí se česat pozdě a opatrně, protože sebemenší poškození brzy vede k rozkladu.

Charakteristika stromu: extrémně úrodný, pozdně kvetoucí a silně rostoucí strom tvoří velmi velkou, plochou korunu; daří se mu téměř v každé půdě a není choulostivý, ale podle pozorování ředitele Stolla v Proskau prý trpí v drsných polohách, když je velmi chladno. Lze jej doporučit pro výsadbu do ulic a alejí v nepříliš drsných polohách, ale ještě více jej mohu doporučit pro horizontální kordony, kde se plody vyvíjejí obzvlášť dobře.

Pokud chcete ze svého trpasličího sadu vytěžit maximum a nezajímáte se o pomologii, měli byste Kanadskou renetu vysadit pouze jako horizontální kordon.

Letorosty velmi silné, vlnité, silně a hustě proražené; Plodové pupeny velké, tupé, kuželovité, vlnité; dřevní pupeny špičaté, vlněné, přiléhavé; Listy okrouhle vejčité, také oválné, velmi velké, ostře zubaté, na povrchu tmavě zelené, na spodní straně vlnité, žebra vyčnívající; řapíky silné, krátké, vlnité; palisty lineární.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Kanadská reneta osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.