Fotodoma

Fotodoma » Zahrada » Odrůdy jabloní » Jabloň Kardinál žíhaný

Jabloň Kardinál žíhaný

 

Zlaté šperky Svatební oznámení Snubní prsteny

 

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Kardinál žíhaný

Zrání
 
Doba sklizně: začátek září až říjen 1. polovina
Konzumní zralost: konec září až 2. polovina listopadu (2-3 týdny po sklizni)
Skladovatelnost: do listopadu až konce prosince i déle do jara
Zařazení: podzimní vs. zimní odrůdy jabloní
   
Hlavní přednosti stará odrůda jabloně
  odrůda zapsaná v Databázi odrůd ÚKZÚZ (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský)
  stopka drží pevně na silné větévce, snese větrné polohy
  nenáročná na polohu a půdu
   
Hlavní nedostatky jabloň náročná na prostor
  brzo otrhaná jablka vadnou
  přestárlá jablka křenčí
   
Plod
 
Chuť dužniny: trochu okořenělá, příjemně sladkokyselá, navinulá
Hodnocení chuti: průměrná až velmi dobrá
Vůně dužniny: voní po víně
Konzistence dužniny: kyprá, měkká, u plodů větších poněkud hrubozrná a u menších jemná
Šťavnatost dužniny: šťavnatá
Barva dužniny: žlutě nazelenale bílá
Tloušťka a pevnost slupky: jemná
Povrch slupky: lesklá, hladká, poněkud mastná, až kluzká
Barva slupky: žlutobílá až citronově žlutá, na slunci často ohnivě pruhovaná nebo zbarvená rozmytou ohnivou červení, v barevnosti se plody různí
Velikost plodu: velká až velmi velká, 200-250 g, až 500 g
Tvar plodu: různý, proměnlivý, často tupě žebernatý, zhranatělý či rýhovaný, kulatý nebo i plochý
   
Strom
 
Pěstitelská oblast, poloha: libovolná i větrná a drsná, raději roviny
Vhodná nadmořská výška: do 800 m. n. m.
Půda: libovolná, raději vazčí půda
Intenzita růstu: bujná
Koruna: plochá, rozložitá, až 20 metrů široká s převislými větvemi
Plodonosný obrost:  
Řez: žádoucí
Pěstitelský tvar:  
   
Odolnost
 
Zimní mráz: poměrně odolná vs. značně odolná
Mráz v době květu: poměrně odolná
Strupovitost: odolná
Padlí: odolná
Rakovina: poměrně odolná
Vadnutí: brzo otrhané plody vadnou
Hnití:  
Otlačování plodů: malá odolnost
Vhodnost k transportu: vyžaduje důkladný obal
Nároky na chemickou ochranu:  
   
Plodnost
 
Začátek plodnosti: časná vs. pozdní
Výše sklizně: hojná
Pravidelnost sklizně: střídavá vs. pravidelná
Probírka plodů:  
   
Kvetení
 
Doba kvetení: poloraná, 1.-2. den jabloňového květu
Klíčivost pylu: je špatný opylovač
Požadavky:  
Opylování:  
Vhodní opylovači: Krasokvět žlutý
   
Vhodnost pro
 
Ekologické pěstování:  
Zahrádkáře:  
Velkovýrobu:  
   
Použití
 
Přímý konzum: ano
Skladování:  
Kuchyňské zpracování: ano
Konzervace:  
Sušení: ano
Víno: ano
Povidla: ano
Moštování:  
Destilace:  
Hospodářské účely: ano
   
Původ
 
Země: Německo (asi)
Šlechtitel:  
Matečné odrůdy:  
Registrace od: stará odrůda z 18. století nebo dříve
Regionalita:  
   
Synonyma a další názvy Cardinal Flambant, Geflammter Cardinal, Geflammter Weisser Cardinal, Jablko šálové, šálové, Funtové, Štrudlové, Hranáč, Kardinál, Schalapfel, Žíhaný kardinál, Kardynalskie, Kardinál plamenitý, Plžinský hrboláč, Megamila flammea, Bischofs Mütze, Bürgerherren Apfel, Bürgerherren-Apfel, Cardinal Blanc Flammé, Cardinal Blanc Flambant, Comtoir Apfel, Diel’s Ulmer Apfel, Eggermont, Falscher Gravensteiner, Gestreifter Cardinal, Grosser Gestreifter Herrmanns Apfel, Grosser Schlosser Apfel, Grosser Schlotterapfel, Hohlhäuschen, Meissener Gersten Apfel, Osler Calvill, Pleisner Sommer Rambour, Pomme du Clocher, Spanischer Grieter, Steudel Apfel, Stroemerling, Triuchlaki, Warnsdorfer, Meganula flammea, ulverák, Der Pleissner Apfel, Der weisze geflammte Kardinalsapfel, Cardinal blanc flammant, Geflammter weisser Cardinalsapfel, Grosser Schlosserapfel, Meissner Gersten-Apfel, Gestreifter Hermanns-Apfel, Grosser Schlotterapfel, Largos fehér bibornok, Cardinal blanc flammé, Falscher Gravensteiner Comtoir-Apfel, Strudelapfel, Trinchlaki, Pomme Cloché (nesprávně), Steudel Apfel, Steudl Apfel, Diels Ulmer Apfel, Spanische Grieser, Grosser Gestreifter Herrmanns Apfel, Bürgerherrnapfel, Pleissner Sommer-Rambour, Ulmerapfel, Meissner Gerstenapfel, Comtoirapfel
   
Podrobný popis František Suchý - Moravské ovoce
  Jan Říha - České ovoce, Díl 3: Jablka
  Karel Kamenický, Karel Kohout - Atlas tržních odrůd ovoce
  Otto Boček - Pomologie
  Josef Vaněk - Lidová pomologie, I. díl, 100 jablek
  Antonín Dvořák, Jiří Vondráček - Malá pomologie 1, Jablka
  František J. Thomayer - České ovoce, Díl I.: Jablka
  Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie
   

 

 

Kardinál žíhaný v knize Moravské ovoce

Kardinál žíhaný

Původ a rozšíření
Mezi nejoblíbenější jablka ve všech našich krajích náleží rozhodně tato odrůda. Není snad majitele zahrad na Moravě, který by neznal „funtové“, „štrudlové“, „hranáče“. Pomologickým jménem je nikdo nejmenuje. Rozšířeno jest ve všech krajích moravských, ve vinorodých i vyšších a daří se všude k úplné spokojenosti. Dle všech příznaků se pěstuje toto jablko na Moravě již sta let a tím dlouholetým pěstováním povstala celá řada velice odchylných tvarů různě zbarvených. Mnohý pomolog by měl zde příležitost uvésti v život přemnohé novinky, které by zajisté pěstitelům se zamlouvaly. Nacházíme v zahradách velmi staré stromy této odrůdy, a možno s určitostí říci, že jsou to stromy stoleté. Vše tedy tomu nasvědčuje, že odrůda tato s neobyčejnou zálibou od pradávných dob se na Moravě pěstovala. Původ znám není; staří pomologové praví, že nejvíce se pěstuje v poříčí řeky Odry. Dle všeho tuto vzácnou odrůdu pomologové ani dobře neocenili, až teprve v poslední době horují pro ni.

Poloha
V poloze není vybíravý, daří se po celé oblasti naší země. Ani v polohách větrných není choulostivý, mohutná koruna složena jsouc z hutných, zdravých větví a také plody s krátkou stopkou velmi dobře vzdorují nárazům větrů. Možno-li mu věnovati stanoviště v nížinách, úžlabích, tu ovšem jest velice vděčným a odměňuje se každoroční úrodou. Příkřejší svahy nemiluje, jen roviny se mu zamlouvají.

Půda
Roste dobře v každé pro jabloně vhodné půdě, ani sušší nebo vlhčí nevyjímaje. Ovšem vazčí půda jest proň příznivější, nebof v ní pěstován rodí plody čisté a nebývá jich tolik červivých.

Vzrůst
Strom kardinála žíhaného roste bujně, činí dojem kypícího zdravím, korunu tvoří širokou se svislými větvemi. Popřáno-li mu dostatečného prostranství, sklání své větve až k zemi. Větví vyvinuje mnoho a jsou velice silné a hutné; vyžaduje proto pilného prořezávání. Prořezávání snáší dobře; rány rychle zaceluje, netrpí spálou ani rakovinou. Kmen mívá silný a přes nepřímý vzrůst ve školce přece ve stáří rovný. Ve školce roste bujně, leč poněkud zkřiveně, což však nezavdává příčinu jej pěstovati mezišlechtěním. Letorosty má silné, šedé barvy, kterou způsobuje jemná plsť. List jest velký, světle zelený, jemný, poněkud plstnatý.

Stanoviště
Vysazuje se jen do zahrad uzavřených, pro veřejná místa se pro svoji svislou korunu chůzi a jízdě překážející a dosti svůdné ovoce nehodí. V zahradách vyžaduje pro svou velmi objemnou korunu mnoho místa.

Tvar stromu
Pěstuje se jako vysokokmen; pro polokmen se nehodí, poněvadž tvoří korunu svislou. Velmi vděčně lze ho pěstovati též jako zákrsek libovolného tvaru; kordon vodorovný a jehlanec jsou vždy velmi úrodnými a nevyžadují tak pilného řezu jako některé odrůdy jiné. Pěstuje-li se v tom neb onom tvaru, jest vždy úrodný.

Květ
Kvete každoročně a bohatě; květy nejsou choulostivy, proto také vykazuje častou úrodu.

Ovoce
Plody jeho bývají velké, až velmi velké, tvaru velice různého, buď jsou vysoké, kuželovité, neb i sploštělé, více neb méně hranaté; vyskytují se plody, které mají úplně podobu jablka gravenštýnského. Nejcharakterističtější u tohoto plodu jsou tři neb i čtyři silné hrany od obkališí přes celý plod až k důlku stopečnému se táhnoucí, čímž se stává tří- neb čtyř hranný. Vyskytují se též plody k jedné straně značně sražené a tím znetvořené. Nápadné změny tvaru opětně nutno přičítati dlouholetému pěstování.

Kalich
Kalich jest malý, uzavřený nebo polouzavřený, jest v širší neb i hlubší nepravidelné, žebérkované, vráskovité neb hrbolovité prohlubince.

Stopka
Stopka jest silná, krátká, pevná, trčí v hlubokém, často rezivém důlku stopečném; drží pevně na silné větévce, tak že i sebe bouřlivější větry jí neškodí.

Barva
Barva plodu jest velmi různá; základní barva jest žlutobílá, na výsluní až žlutá. Plody proti slunci obrácené jsou ohnivě pruhované neb i rozmytou ohnivou červení zbarvené; od slunce obrácené neb listem kryté jsou jen nepatrně žíhány, vyskytují se též plody, které vůbec žíhání postrádají a jsou neohnivě, nýbrž krásně karmínové zbarveny. Slupka jest jemná, ojínělá, později mastná.

Dužnina
Dužninu má žluto-nazelenalo-bílou, u plodů větších poněkud hrubozrnou a u menších jemnou, šťavnatou; chuti trochu okořenělé, příjemně sladkokyselé. Není možno však tvrditi, že jest to dužnina zvlášť dobrá, pro tabuli způsobilá; renetám se nijak nevyrovná. Při sebe menším smáčknutí slupky nebo dužniny povstanou nápadně hnědé skvrny, čímž se stává toto jablko velmi nevzhledným.

Dozrání a česání
Uzrává začátkem října a dobře uloženo udrží se přes vánoce, aniž by na jakosti pozbývalo. Na trhu objevuje se již počátkem září a hospodyně je kupují se zálibou pro potřebu kuchyňskou; jest velmi vydatné a jeho příjemná kyselost u jakéhokoli pokrmu se velmi zamlouvá. Česati se musí jednotlivě, opatrně. Vývozní jablko to není, proto je obchodníci neradi kupují; jest měkké a vyžaduje opatrného obalu.

Zužitkování
V domácnostech se ho používá, jak již řečeno, hlavně k účelům kuchyňským, tím však není řečeno, že by nebylo též dobré požíváno jsouc čerstvé. Jinak se dá sušit; i na výrobu vína a povidel jest znamenité. Vzhledem k jeho dobrým vlastnostem pro domácí potřebu by zasluhovalo toto jablko ještě většího rozšíření v našich uzavřených zahradách.

 

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

m

 

 

Kardinál žíhaný (Šálové) v Říhově knize České ovoce

Kardinál žíhaný

Není snad jablka, které by bylo tak všeobecně známo a tak rozšířeno jako jablko „Šálové“. Z moderních zahrad sice mizí, zato však ve venkovských zahradách sází se s oblibou neztenčenou. Kdy, kde a jak povstalo, neví nikdo; staří spisovatelé němečtí zmiňují se o něm, však odkud pochází, nepíše nikdo. S jeho pojmenováním jsou jakési potíže. Česká fysiokratická společnost v Praze, která nejprve o správném názvosloví jablek pracovala a také v roce 1887 spisek „České a německé názvy odrůd ovocných“ vydala, usnesla se ve svých poradách, by jablko Podzimní pruhovaný kalvil (Geslreiiler Herbst Calvill) zváno bylo „Šálové jablko“ nevzpomínajíc při tom, že jména toho užívalo se od pradávna po celé vlasti k označení jablka, německy Geflammter Weisser Kardinál zvaného, kterémuž se přiřklo jméno, doslovný překlad jména německého: „Kardinál žíhaný“. Z příčiny té přijal Thomayer jméno to do svého díla České Ovoce a Suchý do díla Moravské Ovoce, také na četných výstavách přepisováno jméno „Šálové“ na Kardinál žíhaný. Nebylo to však nic plátno, jména „Šálové“ nevyrve tomuto jablku již nikdo. Vždyť obchodníci naši, i němečtí, kteří je velice rádi kupují, neznají jiného jména a přizpůsobili se, aspoň v severovýchodních Čechách, jménu našemu, nazývajíce je „Schalapfel“. Též s tou okolností, že jablko „Podzimní pruhovaný kalvil“, jemuž bylo jméno „Šálové“ přiřčeno, zná v Čechách jen málo zasvěcenců, nutno počítati a ponechati název z lidu odrůdě, které od pradávna patřil; kdybychom žádali ve venkovském sadě „Žíhané kardinály“, nebude nikdo věděti, které jablko chceme.

Stromům daří se všude, jen když mají volné prostranství, by vyvinouti se mohly; mívají koruny až 20 m široké, takže, sází-li se na obyčejnou vzdálenost, buď vedlejší stromy udusí, aneb přinuceny-li růsti vzhůru, zřídka kdy plodí. Pro široký a svislý vzrůst nesmějí se sázeti blíže silnic, taktéž v poli stěžují práci, proto nezbývá proň jiného místa, než na pastvinách neb travou porostlých zahradách. Půda jest mu každá vhod, roste v každé; ozvaly se sice hlasy, varující před sázením do půdy bujné, že prý málo plodí, u nás můžeme však tvrdili právě opak toho. Na místech, větrům vystavených, trpí sice velice, mnoho plodů spadne, však kde má se nabrali pro podobné obry místa proti větrům chráněného tak, jak se doporučuje? Hodí se jen k pěstování stromů vysokých, nikdy krsků a kdo by chtěl přesto ve tvaru tom vysazovati, musil by použíti stromků jen na jánčalech šlechtěných.

Pěstování stromků ve školce činí veliké obtíže, křiví se na vše strany tak, že nelze úhlednějšího kmene vypěstovati a lépe učiní každý, šlechtí-li jej na silnou, vysokou pláňku. Na místo vysazené stromky rozvětvují se v krátkosti v koruny veliké, rozložené, které často až k zemi visí; roditi začínají dosti pozdě, až když stromy se vybouří a odrostou, pak plodí hojně, nikdy přílišně, obyčejně ob rok, mezi tím sobě odpočinou. Rakovina sotva kde na nich se vyskytuje, také plísněmi nikde netrpí.

Letorosty narůstají dosti dlouhé, stejnoměrně silné a končí se silnější špičkou, málo se křiví, pod oky zcela mírně se prohýbají a černavě šedá plsť je jemně pokrývá; po otření se poněkud lesknou, mají barvu nahnědlou, která se do stínu v zelenavou mění; jemné tečky rozptylují se velice řídce a stříbřitý závoj je místy pokrývá.

Prostředně velká, krátká a široká oka zcela přiléhají, šedá plsť je lehce pokrývá a jsou na patkách širokých, zcela nízkých a krátkých, s třemi žebérky, která se hluboko táhnou a letorosty mírně hranatějí. Veliká, baňatá, k vrchu šedě plstnatá květní poupata mají šupiny, které nepřiléhají, špinavě hnědé. (Viz obraz.)

Největší listy na letorostech bývají as 98 mm dlouhé a 68 mm široké, vejčité i opak vejčité, zcela krátce špičaté, tmavě zelené s hrubými nervy a vespod hustě vlnité; ostatní listy jsou menší, kraje mají ostře, mnohdy i hákovitě pilovitě zoubkované, řapíky 15 až 20 mm dlouhé, chloupkované a jen někdy úzkými palisty opatřené. Na větvích plodonosných jsou však listy delší, užší a mají dlouhé řapíky, tak že se zdá, jako by visely.

Stromy vykvétají hned první až druhý den jabloňového květu a mdle karmínová poupata dodávají jim v rozpuku něžně růžového vzhledu; zřídka kdy v dobu tu zmrzají. Jednotlivé, as 53 mm široké, bílé, většinou však něžně růžově stíněné květy, sestaveny jsou tak, že plátky vzájemně sebe nedostihují. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz, dle plodů se stromů v okolí Chlumce n. Cidl. rostoucích, znázorňuje plody tak, jak většinou vypadají. Tvar jich se však velice mění, mnohé mají podobu sploštěle kulovitou a poměr výšky k šířce jeví se as jako 80x90, zužují se na obě strany stejně, tak že spodek i témě jest stejně široké; jiné jsou aspoň zdánlivě vysoké a poměr výšky k šířce jeví se jako 90X80 neb 90x90, tyto bývají dole širší а k temeni se více zužují. Průměrné plody váží 200—250 g, dílem jsou menší, vyskytují se však i jednotlivé, až 500 g vážící. Podobný plod, velmi krásně zbarvený, koupil autor v roce 1888 na pražském trhu za 60 hal. a vážil 547 g.

Velké, polootevřené, chloupkované kalíšky zůstávají dlouho zelené a sestaveny jsou z úštů širokých, které se dole tísní, proti sobě kloní, pak vztyčují, mnohdy i suché špičky ven zmateně převislé mají a vězí v jamkách dle šířky temene, buď širokých a mělčích neb užších, hlubokých a žebernatých; vznikající zde žebra táhnou se ploše přes celý plod až do jamky stopečné, zpravidla však tři neb čtyři z nich bývají mohutnější a plody nestejnými činí, tak že nabývají přibližně tvaru hrubého, trojbokého jehlanu neb čtyřbokého hranolu. Jsou však také plody pravidelnější, méně zhranalělé a jedna strana jest vždy nižší.

Silné, dřevnaté stopky dosahují sotva úrovně jamek, mnohdy bývají úplně krátké a zdužnělé a vězí v méně širokých a mělčích, často i hrbolem zúžených a světle paprskovitě porezavělých jamkách.

Na stromě ojíněné plody mají slupku lesklou, hladkou, až kluzkou, na způsob slámy bělavě žlutou a na slunečné straně žlutší. Mnohé plody mají tuto stranu pěkně červeně nastříkanou, tmavěji karmínově žíhanou a řídce pruhovanou, jiné mají pruhy jen jako nastříknuty; najdou se však na témže stromě plody nejen zcela žluté, nýbrž také mnohé, které jsou kol kolem stkvěle pruhovány. Plody ve stínu vzrostlé jsou žlutavě zelenavé. Jemné, světle zahnědlé tečky se řídce rozptylují a mění se ke kalíšku v bělavé pihy. Na některých plodech najde se sem tam stříknuta jemná rez. Mnohé mívají tak něžnou barvu, že je od Gravštýnského těžko rozeznati lze.

Hrubší, zažloutle bělavá, měkká a šťavnatá dužnina má chuť bezkořennou, přece však příjemnou, zasládlou, více však navinulou.

Kuželovité podkališí dosahuje až na špičku jaderníku, od něho se táhnou zelenavá, jaderník obklopující vlákna. Jaderník bývá zcela otevřen a veliká, po stěnách natrhaná pouzdra chovají 1—2 poměrně malá, dlouze špičatá jádra, která mnohdy i úplně scházejí.

Češe se kolem sv. Václava, opatrně na hromady skládá, načež as v druhé polovici října k po třebě dospívá a silně voní; v dobrých místnostech vydrží pak úplně svěží do konce prosince a i déle, ale pak pod slupkou křenčí. Brzo otrhané plody obyčejně zavadnou.

Na trhu a v kuchyni jest z nejhledanějších jablek, v obchodě pak, že dopravu dobře snáší, jest velice oblíbeno a vždy, hned z místa, výhodně se prodá.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Troji chová se pod jménem Šálové čís. 93.

Popisy nalézti lze: Thomayer České Ovoce čís. 23, Moravské Ovoce čís. 13, Kardinál žíhaný. Němečtí autoři popsali jej, hledíce ku všem odchylkám, pod několika jmény; popisy pod správnými jmény nalezneme: Handbuch der Obstkunde čís. 209., Geflammter weisser Cardinal, E. Deut. Apfelsorten čís. 67, Pom. Monatshefte 1901 str. 237 a Thomas čís. 148 též tak; Jankowski Sad i ogród owocowy str. 354 Kardynalskie.

Z vedlejších jmen jsou známa: Na Moravě: Funtové, Štrudlové, Hranáč, Kardinál plamenitý, Plžinský hrboláč; ostatní: Megamila flammea, Bischofs Mütze, Bürgerherren Apfel, Cardinal Blanc Flammé, Cardinal Blanc Flambant, Comtoir Apfel, Diel’s Ulmer Apfel, Eggermont, Falscher Gravensteiner, Gestreifter Cardinal, Grosser Gestreifter Herrmanns Apfel, Grosser Schlosser Apfel, Grosser Schlotterapfel, Hohlhäuschen, Meissener Gersten Apfel, Osler Calvill, Pleisner Sommer Rambour, Pomme du Clocher, Spanischer Grieter, Steudel Apfel, Stroemerling, Triuchlaki, Warnsdorfer.

Mimo obyčejné „Šálové“ vyskytuje se dosti často odrůda s plody téhož tvaru, jsou však celé zvláštní růžovou barvou pokryty a dílem pruhovány, jinak stejné jakosti; Diel je popsal pod jménem Ulmerapfel; zmínku o něm činí též Pixa ve svém Klíči štěpařském na str. 148, pod jménem Červený pruhovaný kardinál s vedlejším jménem Ulwerák.

 

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

t

 

 

Kardinál žíhaný v Thomayerově knize České ovoce

Kardinál žíhaný

Kardinál žíhaný

Diel III. 2. Luc. VI. 2. a Hogg. III. 1. B *†† v zimě
______________

Původ. Starý tento druh není uveden ve starších pomologických dílech francouzských. Za to nalezli jsme v německých spisech ze sklonku 18. a z počátku 19. století několik jablek, jichž popis se s naším jablkem shoduje. Kardinál žíhaný mění velmi často svůj tvar. Na ovocné výstavě v Praze roku 1891 bylo jablko toto velmi četně zastoupeno, a skoro u každého vystavovatele pozorovali jsme jiný tvar. Největší rozdíl jevil se v obou průměrech, i shledali jsme jablka vysoká, kulatá až nízká, pak taková, která měla více žeber a jiná pouze se třemi žebry nápadně vyvinutými a to v té míře, že mezi nimi po vstaly hluboké rýhy, takže prohlubina stopky byla trojlaločná. Tyto odchylné příznaky byly asi hlavní příčinou, že i věci znalí autorové popsali toto jablko pod různými jmény, kterých má Kardinál žíhaný hojnost (viz synonyma), a pokládáme také Beyrovo Pleissner Apfel v Sicklerově Teutscher Obstgärtner 22 str. 97. a barevné vyobrazení tab. 9. za totožné s naším plodem. Diel je popsal pod šesti jmény.

Ba i Oberdieck byl uveden v omyl a popsal je dvakráte, jednou jako Bürgerherren-A. a po druhé jako Geflammter weisser Cardinal. Všickni tito autorové praví, že je obdrželi od svých soudruhů v Německu, a to přimělo některé novější spisovatele k tomu, že je vydávají za jablko německého původu. V Čechách náleží k nejrozšířenějším, nejoblíbenějším a pro kuchyni nejhledanějším jablkům. V tu dobu, kdy se objeví na pražském trhu, prodává je bezmála každá ovocnářka. Kardinál žíhaný jest všeobecně po celé střední Evropě rozšířené jablko.

První na trh došlá jablka toho druhu nebývají vždycky z Čech, nýbrž dovážejí se k nám z jižnějších zemí. Na trhu náleží Kardinál žíhaný také k těm jablkům, které si prodavačky (k zjednodušeni ovocnářského názvosloví) překřtily též na »šálové«, a název ten dosti se rozšířil i po našem venkově. Na pražském trhu jmenují též šálové Caře Alexandra a vůbec každé větší pruhované jablko. Na pomologických sjezdech českých a v karpologické sekci fysiokratické společnosti bylo uvažováno o tom, kterému jablku by se měl ponechali název šálové, tak aby v seznamech byl uváděn jediný toliko druh s názvem šálové. A tu byl stanoven druh, který popisujeme pod číslem 18. Jablko šálové = žebernáč podzimní pruhovaný. Srovnej: »Názvy odrůd ovocných«, Burket, Jabloň atd.

Literatura a synonyma: Jablko šálové, Kardinál plamenitý (v Písecku). Lat. Meganula flammea. 1. Burket, Jabloň str. 53. Kardinál žíhaný, ulverák. 2. Sieckler, Der Teut. Obstg. D. 22. str. 97. a tab. 9. Der Pleissner Apfel. 3. Christ. Handb. d. Obstz. 1817, č. 181 der weisze geflammte Kardinalsapfel, Cardinal blanc flammant. 4. Diel v následujících: D. IV. str. 92. Geflammter weisser Cardinalsapfel. D. VII. 109. Pleissner Sommer Rambour. D. II. 10. Grosser Schlosserapfel. D. IV. 87. Almer A. D. VII. 99. Meissner Gersten-A. a gestreifter Hermanns-A. D. II. Fortsetzungen. 10. Grosser Schlotterapfel. 5. Handb. d. Obstk. Oberd. č. 181. Bürgerherren-A. a č. 209 Geflammter weisser Cardinal. 6. Stoll. Ö.-ung. Pom. Geflam. w. Cardinal, plžinský hrboláč, Largos fehér bibornok, Cardinal blanc flammé a lokální jména: Falscher Gravensteiner Comtoir-A., Strudelapfel, Strömerling a Varnsdorfer. Oster calvill, v Uhrách Trinchlaki, Pomme Cloché (pomme Cloché jest však jiné jablko). 7. Lauche D. Pom. 8. Geflammter weisser Cardinal. 9. Dochnahl Aepfels. 1855. Geflammter w. Cardinalsapfel. 10. Mathieu Nomcl. Bischofs Mütze, Cardinal blanc flambant. Diels Ulmer A., Spanische Grieser, Steudl A., Hohlhäuschen.

Originály naše pocházejí z pomologického ústavu v Tróji, z ovocného trhu v Praze, z výstavy ovoce v Praze 1891 a z Lomnice u Tábora.

Tvar. Jest to veliké jablko, u kterého se nedá stanoviti pravý tvar, protože, jak jsme již dříve podotkli, různí se značně co do rozměrů. První na obrazci našem (viz tabulku) znázorněn jest plod pravidelný; zadní jest plod vyborcený a hrbolatý. Po rozkrojení nejsou nikdy obě poloviny stejné. Žebra jsou nápadně vyvinuta, mnohdy tou měrou, že povstanou mezi žebry hluboké rýhy. Nejostřejší část žeber jest buď u kalichu nebo u stopky, nebo současně na obou koncích. Rozměry nelze přesně stanoviti. Při normálně vyvinutých plodech kolísají mezi 80—90 mm.

Kalich jest buď zavřený nebo polootevřený a skládá se ze širokých přehnutých lístků. Prohlubina kalichu jest prostředně veliká a kotlovitá.

Stopka jest krátká a tlustá. Prohlubina stopky jest hluboká a má podobu široké roury, v průřezu mezi žebry jeví se nálevkovitá. Jest rzivá.

Slupka jest hladká, poněkud mastná, jemná, při uzrání krásně citrónově žlutá. Červená barva jest rovněž nestálá a jsou plody některé po výslunní straně pruhované, načervenalé, nebo jest i celý plod načervenalý a pruhovaný; mezi pruhy nalézají se červené tečky. Rzivé skvrny dosti často se vyskytují.

Dužnina jest bělavá i se zelenavým nádechem a jest kyprá, šťavnatá, po víně páchnoucí a sladko kyselé, kořenné chuti.

Jaderník jest bezosý a nápadně veliký; pouzdra jsou nepoměrně prostorná s nečetnými a špatně vyvinutými jádry. Stěny pouzder bývají potrhané a cévy popraskané, z těchto pak vylučuje se na povrchu stěn ssedlina.

Uzrává ke konci října a udrží se mnohdy až do jara. Jest to velmi hledané jablko pro potřeby kuchyňské, které se na trhu dobře platí, neboť upotřebuje se pro hospodářské účely i na stůl.

Strom roste velmi bujně a tvoří plochou, rozloženou korunu; jest časně a velmi úrodný, daří se v každé, ku pěstování ovocných stromů vhodné půdě i v drsných polohách. Někdy poněkud trpívá mrazy.

Létorosty jsou silné, hnědé, plstnaté a tečkované. Plodonosné pupeny jsou veliké a vejčité. Dřevné pupeny jsou tupé a přilehlé. Listy jsou veliké, visí na dlouhých řapících, na povrchu jsou lesklé, tmavozelené a vespod šedě plstnaté.

Květy jsou prostřední velikosti a bílé.

Doporučuje se hlavně do sadů ovocných, méně k silnicím.

 

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

t

 

 

Kardinál žíhaný v knize Deutsche Pomologie

Kardinál žíhaný

Geflammter weisser Cardinal

Diel III. 2; Luc. VI. 2. a; Hogg. III. 1. B.
*†† Zima.

Původ a výskyt: Je německého původu; vyskytuje se pod různými jmény v severním a jižním Německu. Diel se s ním setkal na začátku tohoto století. K obecné výsadbě byl doporučen na třetím setkání německých pomologů v Berlíně v roce 1860 a od té doby se stal ještě známějším a rozšířenějším.

Literatura a synonyma:
1. Geflammter weisser Cardinal (Diel, 1801, IV. 92).
2. Bürgerherrnapfel (Diel, 1833, 512).
3. Pleissner Sommer-Rambour (Diel VII. 109).
4. Grosser Schlosserapfel (Diel, 2. Forts. 10).
5. Ulmerapfel (Diel IV. 87).
6. Meissner Gerstenapfel (Diel VII. 99).
7. Comtoirapfel, in der Umgegend von Hamburg;
8. Bürgerherrnapfel (Oberdieck, Illustrirtes Handbuch der Obstkunde No. 181).
9. Geflammter weisser Cardinal (Schmidt, Illustrirtes Handbuch der Obstkunde No. 209).

Plod: široké cca 90 mm, 80 mm vysoké, velmi variabilní jablko; břicho sedí uprostřed, zplošťuje se kolem stopky a poněkud více směřuje ke kalichu.

Kalich: polootevřený nebo uzavřený; lístky zelené, vlnité, dosti široké, krátké, vzpřímené se špičkami zahnutými dovnitř; Kalich není hluboký, široký, obklopený plochými žebry, která se táhnou přes celý plod.

Stopka: krátká, silná, téměř bez výraznější prohlubně stonku, střední, hluboká, ne široká, paprsčitě rezavá.

Slupka: jemná, hladká, nepříliš mastná, nazelenalá ze stromu, ve zralosti při skladování krásně žlutá, na slunné straně načervenalá plamenná a proražená; Skvrny a znaky rzi nejsou příliš patrné.

Dužnina: zelenavě bílá, sypká, šťavnatá, s vínově kyselou, kořenitou chutí.

Jaderník: dutá pouzdra, oddíly velmi prostorné, otevřené, roztrhané, obsahující kulatě oválná, dlouze špičatá, dobře vyvinutá semena; část dužniny ohraničená cévními svazky cibulovitá, mírně se zužující ke stopce a kalichu; kalich široce kuželovitý; Vlákna poměrně vysoká.

Zralost a použití: docela dobré stolní jablko, ale zvláště hospodářské hodnoty. Zrání začíná koncem října; ovoce vydrží až do jara.

Charakteristika stromu: roste velmi bujně, tvoří velké, zaoblené koruny s větvemi, které dole vodorovně vyčnívají; je raný a velmi plodný, daří se mu na všech místech a v jakékoli půdě.

Letorosty silné, nahnědlé, vlnité, tečkované; ovocné pupeny oválné, velké a vlnité; Dřevné pupeny tupé, vlněné, přiléhavé, listy velké, vejčitě kopinaté, na povrchu tmavě zelené, na spodní straně šedozelené, vlnité, silně zubaté; stonky krátké, silné, načervenalé; palisty lineární.

Kardinál žíhaný se nezřídka zaměňuje s Gravštýnským, jemuž se některé plody vzhledem velmi podobají.

 

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Deutsche Pomologie

 

 

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Kardinál žíhaný osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.








Fotodoma

Svatební oznámení     Fotobanka     Jak zhubnout     Zdraví     Zahrada     Recepty     Rostliny     Recenze a články     Knihy     Česká Republika     Česká příroda     Dolomity     Litva     Norsko     Polsko     Švédsko

Pokud najdete na stránce chybu, napište nám; rádi ji opravíme. Děkujeme.

Kontakty

Tyto stránky používají cookies pro sledování návštěvnosti a odhalení chyb stránek. Nastavení pro cookies si můžete změnit ve svém prohlížeči nebo ze stránek prostě odejít.