Fotodoma

Fotodoma » Zahrada » Odrůdy jabloní » Jabloň Červené tvrdé

Jabloň Červené tvrdé

 

Svatební oznámení Snubní prsteny

 

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Červené tvrdé

Zrání
 
Doba sklizně: 1. polovina září až říjen 2. polovina
Konzumní zralost: říjen až prosinec
Skladovatelnost: do února až června (na jaře začne dužnina moučnět a ztrácí chuť)
Zařazení: zimní odrůdy jabloní
   
Hlavní přednosti stará odrůda jabloně
  odrůda zapsaná v Databázi odrůd ÚKZÚZ (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský)
  jablka vydrží do května, nevadnou a nezahnívají
  nenáročné; kde již nechce nic jiného růst, červené tvrdé přece roste
  je dobrý opylovač
  brzká a vysoká plodnost
   
Hlavní nedostatky  
   
Plod
 
Chuť dužniny: sladce navinulá, slabě okořenělá
Hodnocení chuti: průměrná až velmi dobrá
Vůně dužniny:  
Konzistence dužniny: jemnozrnná, chruplavá, hustá a tuhá, později měkčí
Šťavnatost dužniny: šťavnatá
Barva dužniny: nazelenalá, po uzrání žlutobílá nebo červeně zardělá
Tloušťka a pevnost slupky: jemná, pevná
Povrch slupky: poněkud mastný, hladký, mnohdy až kluzký, lesklý
Barva slupky: žlutozelená, po dozrání purpurové červená se zlatožlutou základní barvou
Velikost plodu: střední, 90-120 g
Tvar plodu: kuželovitý, kulovitý nebo vejčitý
   
Strom
 
Pěstitelská oblast: vyšší polohy i drsné a větrné, neprospívá v zavřených dusných zahrádkách
Vhodná nadmořská výška: do 600 m.n.m.
Půda: libovolná, kromě nepropustných jílů, raději půdy těžší
Intenzita růstu: bujná, po nástupu plodnosti seslábne
Koruna: prostředně velká, ploše kulovitá až vysoko kulovitá
Plodonosný obrost:  
Řez: zmlazování dobře snáší
Pěstitelský tvar:  
   
Odolnost
 
Zimní mráz: odolná
Mráz v době květu:  
Strupovitost:  
Padlí:  
Rakovina: odolná
Vadnutí: odolná
Hnití: odolná
Otlačování plodů:  
Vhodnost k transportu: ano, vhodná
Nároky na chemickou ochranu:  
   
Plodnost
 
Začátek plodnosti: 3.-4. rok
Výše sklizně:  
Pravidelnost sklizně: ob rok velice hojně
Probírka plodů:  
   
Kvetení
 
Doba kvetení: polopozdní, 5.-6. den jabloňového květu
Klíčivost pylu: je dobrý opylovač
Požadavky:  
Opylování:  
Vhodní opylovači:  
   
Vhodnost pro
 
Ekologické pěstování:  
Zahrádkáře:  
Velkovýrobu:  
   
Použití
 
Přímý konzum: ano
Skladování: ano
Kuchyňské zpracování: ano
Konzervace:  
Víno: ano
Sušení: ano
Moštování: ano
Destilace:  
   
Původ
 
Země: Holandsko (asi), možná Německo
Šlechtitel: stará odrůda
Matečné odrůdy:  
Registrace od:  
Regionalita:  
   
Další názvy Purpurroter Cousinot, Zimní kardinálka, Zimní panenské, Krvavé, Kuzinotka, Krvouš, Panenské, Der Blutapfel, Krvavé jablko, Tvrdé červené, Jablko červené tvrdé, Purpurrother Cousinot, Cousinotte Rouge d’Hiver, Grosser Rother Pilgrim, Kardinálka zimní, Buraczek, Milerosa purpurea, Carmosinroter Kastanien Apfel, Cluster Apple, Cousinotte Rouge-Pourpre, Cousinotte Rouge-Pourpre d’Hiver, Doxaner Rote Rother, Doxener Rote Rother, Eisen Apfel, Englische Büschel Rother, Gemeine Rother, Grosser Roter Pilgrim, Jagd Apfel, Koller Apfel, Petite-Cousinotte d’Hiver, Pretiosa, Purpurroter Winter Cousinot, Rhoner, Roode Schager, Roode Zoete, Rote Rother, Roter Henscher, Roter Taffet Apfel, Taffetas Rouge, Cikánka
   
Podrobný popis František Suchý - Moravské ovoce
  Jan Říha - České ovoce, Díl 3: Jablka
  Karel Kamenický, Karel Kohout - Atlas tržních odrůd ovoce
  Otto Boček - Pomologie
  Josef Vaněk - Lidová pomologie, I. díl, 100 jablek
   

 

 

Červené tvrdé (Jablko červené tvrdé)
v knize Moravské ovoce

Červené tvrdé

Původ a rozšíření
Podobno jest našemu panenskému čili kardinálce a také se napořád s ním zaměňuje. Rozdíl při pojmenování jest jenom ten, že mnozí panenskému říkají letní, a červenému tvrdému zimní panenské. S panenským jablkem dobře snáší soutěž a rozmnožuje a sází se dále vedle něho pilně a musí se proto zařaďovati vždy mezi naše nejlepší hospodářské odrůdy.

Původu prý jest nizozemského, odkudž před drahnou dobou se rozšiřovalo po Evropě. Pěstuje se nyní ve všech ovocnářských krajích evropských ve velkém počtu a udržuje se mezi prvními obchodními jablky.

Na Moravě se pěstuje jistě větší počet této odrůdy než panenského, leč neděje se tak vědomky, poněvadž se vysazuje za panenské. Jak již poznačeno, pěstuje se pod jménem „zimní kardinálka“, také je nazývají někde „kuzinotka“, „krvavé“ neb „krvouš“.

Poloha
Strom daří se lépe v krajinách výše položených horských jako v nížinách a rovinách; polohu snese sebe drsnější i větrnější, právě z takových poloh přichází na trhy ovoce jeho nejpěknější. Svojí způsobilostí pro horské kraje řadí se mezi nejlepší jablka horská, vlastnost to, která panenskému jablku chybí.

Půda
Půdu nevyhledává také přílišně úrodnou; spokojí se s každou pro jabloně poněkud způsobilou půdou. V půdě lehké brzy seslábne ve vzrůstu, a proto se má vysazovati do půdy těžší.

Vzrůst
Vzrůst má z mládí velmi bujný, později, když počne více roditi, valně seslábne ve vzrůstu a mívá pak jenom prostředně velkou, ploše kulovitou korunu. Kmen tvoří dost silný, též i větve v koruně jsou silné, jenom že přec pod tíhou plodu se schylují a tím povstává poněkud plochá koruna. U starších stromů vyrůstá z hlavních větví kostry koruny mnoho silných letorostů, kterých lze použíti při zmlazení stromu jako náhradu za větve odřezané. Prořezávání, kterého často koruna vyžaduje, zmlazování, přeroubování dobře snáší, rány tímto opatřením způsobené dobře se zacelují. Zmlazen může být několikráte za svého života. Letorosty má dlouhé, silné, tmavočervené a list velký, silný, na spodní straně plstnatý a hustě po letorostech rozdělený. Nemocím a jiným škůdcům dobře vzdoruje a jest vždy zdravý.

Ve školce roste vždy velmi bujně a kmeny mívá rovné a silné. Koncové pupeny každoročně vyzrávají tak, že je možno pěstovati do vysokokmenu také bez seříznutí.

Stanoviště
Vysazovati se může na všechna místa; daří se tak dobře v zahradě domácí jako při silnici, na pastvině jako v poli, vůbec jest to strom, který nepřivede žádného pěstitele do rozpaků, kam jej vsaditi, poskytne-li se mu přiměřená půda, prospívá všude náležitě. Pro osazování silnic jest zvlášť dobře způsobilý, třeba nevyvinoval korunu velkou a vysokou; jsou případy, kde jest nutno voliti stromy s korunami nižšími, jako jest to na př. u těch silnic, podél kterých se vedou telegrafní a telefonní dráty.

Tvar stromu
Na určitá místa se vysazuje jen ve tvaru vysokokmenném a měl by se vysazovat dostatečně vysoký, to jest kmen od kořenového krku ke korunce by nikdy neměl býti pod 200 cm vysoký. Jehlance nebo zákrsky keřovité této odrůdy rodí též pěkné ovoce, jsou velice úrodné, ale že jsou pro tyto tvary jiné cennější červené odrůdy, tak nelze pěstování jejich doporučovati.

Ovoce
Plody jsou velikosti prostřední, tvaru kuželovitého, kulovitého neb i vejčitého; dobře vyvinuté plody mívají též mírné, sotva znatelné široké hrany, které v některých případech dodávají jim tvar nepravidelný. Obyčejně jest ke stopce širší jako ke kalichu.

Kalich
Kalich má uzavřený, špičatý, kolem lístku vlnatý a jest v mělké a úzké prohlubince. Obkališí jest žebírkované neb hranaté, velmi často i rezivé. Dle obkališí snadno se rozezná tato odrůda od jablka panenského.

Stopka
Stopka jest krátká, dřevnatá, tenká a drží dobře na plodonoší, takže i ve větrnější poloze jablka neopadávají. Důlek stopečný jest hluboký, úzký a orezivělý.

Barva
Barva plodu jest v podzimku velmi neúhledná; červení krvavou, která více méně se po celém plodu buď v žíhách neb rozmyta rozprostírá, proráží základní barva žlutozelená, až když v zimě plod dozrává, počíná se barva jeho jasnit a nabývá krásně purpurové červeně se zlatožlutou základní barvou. Čím více jsou plody zastíněny, tím jsou žíhanější, a čím více ve slunci, tím více krvavě zbarvené. Rezivé skvrny a tečky jsou porůznu po celém plodu. Slupka jest dost jemná, pevná a při uzrání plodu poněkud mastná.

Dužnina
Dužnina jest nazelenalá a při uzrání žlutobílá, u některého plodu pod slupkou i načervenalá, jemnozrnná, chruplavá, šťavnatá, chuti sladkonavinulé, slabě okořenělé; později na jaře počne dužnina moučněti a ztrácí velice na chuti, aniž by to bylo na vzezření plodu pozorovati.

Dozrání a česání
Uzrává u nás a možno je jísti již v prvé polovici listopadu a udrží se dobře uloženo do května, aniž by vadlo neb nahnívalo. Trhá se jednotlivě a uchovává přes zimu ve sklepě neb komoře ve větších vrstvách.

Vývozní jablko jest to výborné, snese každé balení i dopravu. Obchodníci ovocem rádi je kupují, jenom že přec neplatí za ně takové obnosy, jako za jablko panenské, odvolávajíce se na jakost dužniny a lepší dopravní způsobilost.

Zužitkování
Na našich trzích se prodává za panenské a dobře se za ně udává. V domácnosti slouží jako jablko tabulové, kuchyňské, víno se z něho vyrábí a také se suší.

Červená tato odrůda jest velice oblíbena v hlavních městech německých a má proto každoročně dobrý odbyt; kdyby všemi jablkovými odrůdami obchod váznul, červená jablka jdou vždy dobře na odbyt a k těm patří i tato odrůda. Záhodno tedy by bylo ještě více toto jablko rozšiřovati a pěstovati.

 

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

m

 

 

Červené tvrdé v knize České ovoce

Červené tvrdé

O tomto všeobecně známém jablku není třeba mnoho psáti. Kde a jak vzniklo, nikdo neví, známo jest však od pradávna. Leroy domnívá se, že pochází z Hollandska, Němci tvrdí, že jest to odrůda jejich a právě takým právem můžeme i my je sobě přivlastňovati. Neví se ani, od kdy se pěstuje, že však již odedávna, toho důkazem jsou prastaré, veliké naše stromy, jichž takový počet se po našich sadech nalézá, jako žádné druhé odrůdy. Oblíbenost tu lze přičítali jen tomu, že jablko toto spokojí se se vším. Každá půda jest mu dobrá, ať jest suchá nebo vlhká, živná aneb hubená, spokojí se i se štěrkem, jen když aspoň poněkud hlínou promíšen jest. Jen v krutých, nepropustných jílech špatně prospívá. Není tím ovšem vyloučeno, že by se snad za lepších poměrů nedařilo, naopak, čím lepší půda, tím statnější stromy, které tím větší ovoce skýtají. Však kde již nechce nic jiného růsti, Červená jabloň přece ještě roste. Pěstovati by se měly jen stromy vysoké, v sadech, polích, podél příkopů, na silnicích, stráních, všude, kde jiné druhy špatný užitek skýtají; na místech větrům otevřených, vysoko v pohořích, vůbec na místě každém, kde ovocný strom vydrží. Zato v zavřených, dusných zahrádkách špatně se mu vede, brzo rakovatí a odumírá, chce míti volnost. K pěstování krsků se nedoporučuje, jest dosti lepších jiných odrůd.

Ve školkách rostou stromky bujně, kolmo do výše, tvoříce statné, kuželovité kmeny, rozvětvují se mohutně kolmo do výše v koruny veliké, jichž větve se později poněkud od klánějí, takže koruna nabývá tvaru vysoko kulovitého. Po letech mají se koruny hlubokým řezem zmladiti, k čemuž pobádá ta okolnost, že po větvích začnou náhle vyráželi bujné letorosty, „vlky“ zvané, které dávají jaksi pokyn, by se zmlazením se neotálelo. Stromy vyraší pak znovu mohutně a záhy opět plodí. Roditi začínají velmi brzo, 3.—4. rok po vysázení, a plodí pak ob rok velice hojně, často tolik, že plody příliš drobné zůstanou а k výrobě jablčáku spotřebovati se musí, mezitím plodí málo a zřídka se stane, že by vůbec úhořily. Stromy jsou na volném vzduchu všude až do pozdního stáří zdravé a zřídka rakovatí, zato plísně začínají v posledních letech poškozovati listy, následkem čehož často v polou léta z polovice opadají. Plody jsou tohoto zla dosud ušetřeny a jsou úplně čisty.

Letorosty narůstají dlouhé a štíhlé, ke konci slábnou, pod oky se zcela mírně prohýbají a černavá plsť je pokrývá; barvu mají světlehnědou, ve stínu zelenavě hnědou a jemný, stříbřitý závoj pokrývá dolejší jich část; jemné, žlutavé tečky rozptylují se řídce a nenápadně.

Velká, jak dlouhá tak široká oka přiléhají, špinavě šedá plsť je kryje a jsou na patkách o málo než oka vyšších, klínovitě prohnutých, s třemi mohutnějšími, delšími žebérky.

Poměrně malá květní poupata, jichž se velké množství vyvinuje, jsou štíhlá, červenavě hnědá a tmavě šedá plsť je pokrývá. (Viz obraz.)

Poměrně velké, tmavě zelené, lesklé, na spodní straně vlnaté listy bývají as 90 mm dlouhé a 67 mm široké, mají tvar široce a okrouhle vejčitý, krátké, jako nastavené špičky, hruběji, často dvojmo tupě pilovitě zoubkované kraje a as 20 mm dlouhé, delšími, kopinatými palisty opatřené řapíky; jiné bývají menší, zužují se do delších, klínovitých špiček, takže mají tvar více vejčitý. Na větévkách plodonosných bývají při stejné šířce o hodně delší, mají tvar eliptický, kraje mnohem drobněji zoubkované a delší, slabší řapíky.

Stromy vykvétají pátý, šestý den jabloňového květu, kvetou vždy velice hojně, zdlouhavě, což vždy jakousi úrodu zajišťuje; karmínová poupata dodávají jim v době rozpuku krásného růžového vzhledu. Jednotlivé, 40—43 mm široké, červenavé a bělavě prokvétalé květy sestaveny jsou as tak, že plátky vzájemně se nedosahují. (Viz obraz.)

Připojený barevný obraz zhotoven byl dle plodů se starých stromů v okolí Chlumce n. Cidl. rostoucích a znázorňuje plody střední velikosti při velké úrodě ve váze 90—100 g, většina jich zůstane ještě menší, při skrovnější úrodě bývají naopak větší, vážíce až 120 g. Těžší plody objevují se jen výjimkou. Tvarem liší se jen tak dalece od sebe, že mnohé plody bývají zdánlivě vysoké, ve skutečnosti jsou však jak vysoké, tak i široké, k temeni se více zúžují a mají tvar vajíčka, jiné bývají o něco nižší než širší, mají témě o něco širší, čímž zdají se více okrouhlými. JednoLlivě najdou se skutečně plody, které jsou vyšší než širší; jedna strana bývá vždy o něco nižší.

Zavřené, zřídka pootevřené, zelenavé a zahnědlé, vlnaté kalíšky sestaveny jsou z úštů širokých, které se u spodu k sobě tísní, proti sobě se kloní, vztyčují se, mají suché špičky ven převislé a vězí v jamkách menších, ploše žebérkatých; některá z těchto žebérek táhnou se zcela ploše přes celý plod, aniž kulatost jeho rušila.

Velké plody mívají stopky silné, napolo zdužnělé a zcela kratičké, menší je mívají slabší, dřevnaté, červenavé a as tak dlouhé, že jamky o 5—8 mm přečnívají. Jamky bývají poměrně široké a dosti hluboké, zelené a jemně, často jaksi kruhovitě porezavělé, mnohdy rozptyluje se rez z nich paprskovitě kolem.

Hladká, mnohdy až kluzká slupka se leskne a bývá jednak dle stáří stromu, jednak i dle půdy, v níž strom roste, různě zbarvena. Základní barva bývá zelenavá a později žloutne. Se stromů mladých bývají plody často jen na slunečné straně, jindy kol kolem, pěkně nahnědle karmínové pruhované, jiné mají slunečnou stranu tmavě červenou a do stínu rozptylují se bledší pruhy, najdou se však též plody zvláště na stromech starých, které jsou celé tmavě červené. Většina plodů bývá rzi prosta, najde se jich však dosti, po kterých bývá roztroušena jemná rez, na způsob řidší neb hustší síťky. Šedé, jemné tečky rozptylují se řídce a zcela nenápadně.

Dosti jemná dužnina bývá bělavě žlutavá, se starších stromů někdy jen zcela málo, jindy více, zvláště směrem ke kalíšku pěkně začervenalá, hustá a tuhá, později měkčí a šťavnatá, má chuť dosti dobrou, prostě sladce navinulou.

Podkališí má tvar nálevky s úzkou, hlubokou rourkou, od něho se táhnou zelenavá, zřídka růžová, jaderník obklopující vlákna. Ten má úzkou, dutou osu, do které se dosti prostranná, po stěnách řídce natrhaná pouzdra uzounkou štěrbinou otvírají, bývají však i zcela zavřena; každé pouzdro chová 1—3 plně vyvinutá, baňatá, ostře zakončená hnědá jádra.

Češe se zároveň s Panenským v prvé polovici září a nikdy nevadne. K potřebě dospívá a při tom libě voní koncem prosince, dle předchozího léta i o něco dříve a udrží chuť i šťávu až pozdě do léta. K jídlu jest později, kdy již jiná jablka nejsou, dosti dobré. V obchodě si ho pro pěknou, červenou barvu a výbornou vlastnost, že lze je beze škody zcela bez obalu i daleko zasílati, velmi váží. Po veliké úrodě zbývá obyčejně množství drobných plodů, které se dají jako jiné na všemožný způsob spotřebovati, zvláště k výrobě jablčáku výborně se hodí any dávají dobrý nápoj zlatěžluté barvy.

Mezi lidem má jméno „Panenské“, a to z té příčiny, že se po rozkrojení rdí jako panenka, a jen místy jmenují je správně a krátce „Červené“. Vedle této odrůdy vyskytují se stromy, které skýtají plody vždy úplně tmavě červené a po rozkrojení uvnitř krásně začervenalé, této odrůdy si sadaři více váží. Němečtí autoři učinili z míšence tohoto zvláštní odrůdu, popisujíce ji pod jménem „Der Blutapfel“ (Krvavé jablko), což dalo podnět k tomu, že použito bylo jména „Krvouš“ ve Stohově Oester.-ung. Pomologie.

Bláha o něm poznamenal, že jest pro veškeré polohy a půdy a nejtrvanlivější z jablek.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chovají je pod jménem Tvrdé červené čís. 111.

Popisy lze nalézti: Thomayer České Ovoce čís. 6, Morav. Ovoce čís. 38 Jablko červené tvrdé, Handbuch der Obstkunde čís. 383, Engelbrecht Deutschlands Apfel sorten čís. 506 Purpurrother Cousinot, Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 126 Cousinotte Rouge d’Hiver, Deutsches Obstcabinet Grosser Rother Pilgrim.

Z vedlejších jmen jsou známa: Kardinálka zimní (na Moravě), Krvavé, Krvouš, Kuzinotka, Buraczek, Milerosa purpurea, Carmosinroter Kastanien Apfel, Cluster Apple, Cousinotte Rouge-Pourpre, C. Rouge-Pourpre d’Hiver, Doxaner Rote R., Doxener Rote R., Eisen Apfel, Englische Büschel R., Gemeine R., Grosser Roter Pilgrim, Jagd Apfel, Koller Apfel, Petite-Cousinotte d’Hiver, Pretiosa, Purpurroter Winter Cousinot, Rhoner, Roode Schager, Roode Zoete, Rote R., Roter Henscher, Roter Taffet A., Taffetas Rouge.

 

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

t

 

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Červené tvrdé osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.








Fotodoma

Svatební oznámení     Fotobanka     Zdraví     Zahrada     Recepty     Rostliny     Recenze a články     Knihy     Česká Republika     Česká příroda     Dolomity     Litva     Norsko     Polsko     Švédsko

Pokud najdete na stránce chybu, napište nám; rádi ji opravíme. Děkujeme.

Kontakty

Tyto stránky používají cookies pro sledování návštěvnosti a odhalení chyb stránek. Nastavení pro cookies si můžete změnit ve svém prohlížeči nebo ze stránek prostě odejít.
TOPlist