Jabloň Vilémovo

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Vilémovo

Vilémovo v Říhově knize České ovoce

Jablko Vilémovo náleží novější době. Pochází z Německa, kdež je učitel Hesselmann v osadě Witzhelden, nedaleko Solingen, v roce 1864 nalezl a má se za to, že jest to asi nahodilý semenáč Harbertovy renety, a bylo v roce 1877 pod jménem „Kaiser Wilhelm“ v obchod uvedeno a po celém Německu rozšířeno.

Jest to jablko stejnoměrně veliké, barvou upomíná na Orléanskou renetu, není právě nejchutnější, má však pěkný vzhled, který podržuje do pozdního jara, aniž vadne, což činí je prvotřídním obchodním jablkem, které snáší každou dopravu bez zvláštního balení, aniž při tom trpí. Ve větší míře málokde se u nás ještě pěstuje, vyjma Pojizeří (Svijansko), kdež p. Maruška, rychle cenu jeho postihnuv, hojně je na zkoušku vysázel. V Německu se na ně žehrá, že to trvá tak dlouho jako u Harbertovy renety, než začne ploditi a že často vynechává. Také u nás přišlo se již k poznání témuž, stromy musí dříve odrůsti, než hojně ploditi začnou, stejně s Boskoopským, ale pak plodí každým druhým, třetím rokem hojně, nikdy přespříliš, mezitím málo, také i zcela úhoří. Zato starší odrůdou touto přešlechtěné stromy, plodí brzo a hojně, plody jsou stejnoměrně veliké, bývá jich však hojně červivých.

Co půdy se týče, daří se všude, kde jiné jabloně prospívají, jest však viděti, že v půdě těžké, jílovité neb hlinité lépe odrůstá než v půdě lehké, ale vezme za vděk i půdou obyčejnou, třeba štěrkem promíšenou, jen není-li příliš suchá. Také i s volbou polohy , netřeba jednati úzkostlivě, snese se Zlatou parménou polohu jakoukoliv, i vysoko v podhoří. Uchovává sobě všude zdravý, bujný vzrůst a plísněmi netrpí.

Hodí se hlavně k pěstování polokmenů neb vysokokmenů v polních a domácích sadech, také i na širší silnice výborně se hodí, pro úzké silnice se přece jen příliš rozkládá a provozu vadí. K pěstování krsků méně se hodí, dlouho neplodí a nelze ho tak lehko v mezích udržeti; nejlépe osvědčují se ještě krsky volnému vzrůstu ponechané a na jánčatech šlechtěné.

Ve školkách rostou stromky velice bujně, přímo vzhůru a vzrůstají rychle v silné, dle libosti vysoké kmeny. Později, na místo vysázeny, rozvětvují se mohutně do výše, pak se postranní větve šikmo do výšky rozkládají, avšak nekloní a větve obrůstají hojně krátkými, plodonosnými větévkami.

Letorosty narůstají dlouhé, dosti silné a rovné, později kratší, pod oky se zcela mírně prohýbají a černavá plsť je od špiček hojně, na dolní části jen málo pokrývá; po otření se dosti lesknou, barvu mají světleji hnědou, na slunečné straně tmavší a jemný, stříbřitý závoj pokrývá je lehce, zvláště na dolní části. Žlutavé, silnější tečky rozptylují se velice řídce.

Pěkně vejčitá, štíhle zakončená květní poupata mají šupiny červenavě hnědé a částečně šedou plstí pokryté. (Viz obraz.)

Bujnou, tmavou zelení skvící se listy mají spodní strany jemně vlnaté, jsou as 105 mm dlouhé, as 65 mm široké, mají tvar vejčitý a zužují se v klínovité, krátké špičky; kraje mají nestejně, dosti hrubě dvojmo ostře pilovitě zubaté, řapíky as 25 mm dlouhé s dvěma šídlovitými palisty. Jedna strana bývá na úkor druhé mohutněji vyvinuta. Na větévkách plodonosných bývají delší, užší, mají kraje drobněji pilovitě zoubkované a delší řapíky.

Na jaře vykvétají as 2.—3. den jabloňového květu, kvetou vždy velice hojně a temně červenavá poupata dodávají jim v rozpuku krásného, mdle červenavého vzhledu. Jednotlivé, as 48—55 mm široké, bílé a jemně růžově stíněné květy sestaveny jsou tak, že plátky vzájemně se sotva dosahují. Jsou však vůči pozdním mrazům choulostivy a dříve než jiné zmrzají. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz, dle plodů s vysokých, v okresní školce Chlumecké rostoucích, as 3Otiletých stromů zhotovený, znázorňuje průměrnou velikost, tvar i barvu dokonale. Menších plodů nebývá mnoho, také ani větších se příliš nevyskytuje, tak že váha kolísá mezi 170—190 g. Pěkný tvar mění se jen velmi málo a jen potud, že některé plody jsou nižší, stlačenější a mají témě širší, jiné jsou více kulovité, k temeni o málo zúženy a ke stopce pěkně zkulaceny, poměr výšky k šířce jeví se as 65x80, také i 60x80. Jedna strana bývá vždy o něco nižší.

Když nejsou kalíšky poškozeny, bývají téměř zavřeny, ponejvíce jim však špičky scházejí, tak že jsou více otevřené, poměrně velké, zelenavé a šedě vlnaté, sestavené z úštů širokých, krátkých, které se u spodu vzájemně nedotýkají, proti sobě se kloní, po případě zcela kratičké špičky ven převislé mají a vězí v jamkách dle tvaru temene buď širších neb užších, málo hlubokých, záhybovitých, po okraji mírně zhrbolených; kulatost průřezu bývá zcela mírně zhranatělá.

Dosti silné, dřevnaté, zelenavé a přihnědlé stopky bývají as tak dlouhé, že úrovně jamek dosahují, i také až o 5—10 mm je převyšují a vězí v jamkách dosti hlubokých a širokých, velmi hojně bledě skořicově porezavělých a tmavěji šupinatých, tak že rez pokrývá daleko pěkně zkulacený, avšak nerovný spodek plodu, načež se teprve krátce, paprskovitě rozptyluje.

Hladká a vyvstalými tečkami zcela mírně zdrsnělá slupka se leskne, se stromů má barvu zelenavě žlutou, jež se později v tmavě neb až do zlatova žlutou mění, větší část její bývá zpočátku zarudlá, později skvěle červená, na plném slunci tmavě červená a temněji dlouze, však zcela nenápadně pruhována, na stranu zastíněnou rozptylují se pruhy více natečkovaně a blednou. Mnohé plody jsou z velké části červené, tak že jen malá část žlutou zůstává, jiné méně a také jen as s polovice, zvláště na straně spodní, dle toho, jak byly na stromech sluncem ozářeny.

Nápadné, dílem hranaté, rzivé, zcela mírně vyvstalé tečky rozptylují se na spodní polovici řídce, v žlutém podkladě se více ztrácejí, ke kalichu jsou mnohem jemnější a velice hustě rozptýleny.

Bělavá, více do zlata se měnící dužnina jest jemná, dosti měkká, však hustá a poněkud chruplavá, dosti šťavnatá, chuť sladce navinulá, dobrá, schází jí však kořenná příchuť renet, ale jest přece chutnější než Harbertova reneta.

Nálevkovitá podkališní rourka táhne se dosti hluboko a od ní vznikají žlutavá, jaderník obklopující vlákna. Jaderník má užší, dutou osu, do které se po stěnách natrhaná pouzdra úzkými štěrbinami otvírají. Každé pouzdro chová 1—2 dlouhá, štíhle zašpičatělá, hnědá, mnohdy však nevyvinutá jádra.

Na stromech se má ponechati aspoň tam, kde okolnosti dovolují, až do polou října, nevadne sice, třeba bylo již začátkem října otrháno, avšak čím déle jest na stromech, tím jest chutnější; k jídlu dospívá, aniž voní, koncem listopadu neb začátkem prosince a vydrží na loži v plné svěžesti, nevadnouc, až do dubna.

Na stůl jest dobré a krásné, v obchodě bude hledáno pro krásnou, svěží barvu a výbornou vlastnost, že má pevnou slupku, na níž pomačkání není valně znáti a nevyžaduje úzkostlivého balení. V domácnostech dá se tak dobře, jako každé jiné spotřebovati.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Troji chová se pod jménem Císař Vilém čís. 666.

Popisy nalézti lze: Handbuch der Obstkunde čís. 741, Engelbrecht Deut. Apfelsorten čís. 523, Lucas Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 68, Pomol. Monalshefte 1898 str. 189, Deut. Obstsorten všude píší Kaiser Wilhelm.

Vedlejší jména nejsou známa.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Vilémovo osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.