Fotodoma

Fotodoma » Zahrada » Odrůdy jabloní » Jabloň Harbertova reneta

Jabloň Harbertova reneta

 

Svatební oznámení Snubní prsteny

 

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Harbertova reneta

Zrání
 
Doba sklizně: říjen
Konzumní zralost: listopad až začátek prosince
Skladovatelnost: do ledna až do konce března
Zařazení: zimní odrůdy jabloní
   
Hlavní přednosti stará odrůda jabloně
  odrůda zapsaná v Databázi odrůd ÚKZÚZ (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský)
  jabloň i do vysokých poloh, velmi odolná mrazu ve dřevě
   
Hlavní nedostatky jablka náchylná ke křenčení
  je špatný opylovač a špatně přijímá pyl
   
Plod
 
Chuť dužniny: zasládle navinulá a lehce renetově okořeněná
Hodnocení chuti: dobrá
Vůně dužniny: lehce voní
Konzistence dužniny: jemná, hustá, měkká
Šťavnatost dužniny: šťavnatá
Barva dužniny: žlutavá
Tloušťka a pevnost slupky:  
Povrch slupky: hladký, suchý, málo se leskne
Barva slupky: zelenavě žlutá, která později žloutne a bývá mnohdy až zlatěžlutá, sluncem ožehlá strana zardělá, červeně pruhovaná
Velikost plodu: stejnoměrná, velká, kolem 200 g
Tvar plodu: široce kuželovitý, mírně žebernatý
   
Strom
 
Pěstitelská oblast, poloha: libovolná, i vyšší, proti drsným větrům chráněná
Vhodná nadmořská výška: do 600 m. n. m.
Půda: těžší, na živiny velmi bohatá; dobré, hluboké, vápenaté hlinky a jílovité, však propustné půdy svědčí jí nejlépe, v suchých půdách se nedaří
Intenzita růstu: bujná, zdravá
Koruna: vysoká a široká
Plodonosný obrost:  
Řez: každý hlubší řez oddaluje plodnost
Pěstitelský tvar: vysokokmen, polokmen
   
Odolnost
 
Zimní mráz: velmi odolná
Mráz v době květu: odolná
Strupovitost: středně až silně náchylná
Padlí: středně až silně náchylná
Rakovina: v mokrých, nepropustných půdách
Vadnutí:  
Hnití:  
Otlačování plodů:  
Vhodnost k transportu: snáší velmi dobře dopravu
Nároky na chemickou ochranu:  
   
Plodnost
 
Začátek plodnosti: pozdní
Výše sklizně: dost hojná
Pravidelnost sklizně: každý druhý až třetí rok hojně, nikdy příliš mnoho
Probírka plodů:  
   
Kvetení
 
Doba kvetení: polopozdní, 6.-7. den jabloňového květu
Klíčivost pylu: je špatný opylovač
Požadavky:  
Opylování:  
Vhodní opylovači: Ananasová reneta, Parména zlatá, Průsvitné letní, Ušlechtilé žluté
   
Vhodnost pro
 
Ekologické pěstování:  
Zahrádkáře:  
Velkovýrobu:  
   
Použití
 
Přímý konzum:  
Skladování:  
Kuchyňské zpracování:  
Konzervace:  
Sušení:  
Víno:  
Povidla:  
Moštování:  
Destilace:  
   
Původ
 
Země: Německo (pravděpodobně)
Šlechtitel:  
Matečné odrůdy:  
Registrace od: stará odrůda
Regionalita:  
   
Další názvy Harberts Renette, Reinette Harbert, Reneta Harbertova, Harberťs Reinette, Harberts-Renette, Reneta Harberta, Harberťs Rambour Reinette, Harberťs Reinettenartige Rambour, Reinette Herberg
   
Podrobný popis Jan Říha - České ovoce, Díl 3: Jablka
  Karel Kamenický, Karel Kohout - Atlas tržních odrůd ovoce
  Otto Boček - Pomologie
  Josef Vaněk - Lidová pomologie, I. díl, 100 jablek
  Antonín Dvořák, Jiří Vondráček - Malá pomologie 1, Jablka
   

 

 

Harbertova reneta v knize České ovoce

Harbertova reneta

Náleží již mezi starší odrůdy, o jichž původu nic se neví. Německé spisy udávají, že jest původu německého a že ji J. Harbert ve Vestfálsku v kraji Soestském as v roce 1830 rozšiřoval. Dr. Diel se domnívá, že byla vypěstována v některém tamějším klášteře.

Posudky o hodnotě tohoto jablka se velice rozcházejí; v některých místech Německa nechtějí o něm ani slyšeti a to z důvodu, že dlouho neplodí a pod slupkou velice křenčí, naproti tomu chválí je zase jiní velice, ponejvíce v Sasku a pobádají k vysazování ve velkém. U nás nenalezlo valné obliby, pěstuje se málokde a velice omezeně z příčiny, že za stejných okolností daří se Blenheimská reneta, která svojí vzácnou chutí Harbertovu velice předstihuje, stejně dobře.

Dokonale daří se jen v půdách těžších, na živiny velmi bohatých; dobré, hluboké, vápenaté hlinky a jílovité, však propustné půdy svědčí jí nejlépe. Daří se i v půdách lehčích, ano i písčitých, nesmějí scházeti však živiny a vláha. V suchých půdách naprosto se nedaří a nasadí-li nějaké plody, tedy předčasně spadnou. V půdách, kde se ve velké míře dusíkatých hnojiv užívá, křenčí dužnina pod slupkou nejvíce. Na polohu nečiní takových nároků jako na půdu, daří se všude, kde Zlatá parména prospívá, i v polohách vyšších, jsou-li proti drsným větrům chráněny. Za obyčejných poměrů netrpí větrem, ačkoliv má velké plody, o nic více než odrůdy jiné.

Má se pěstovati jen na stromech vysokých neb polovysokých v polních a domácích sadech, také i na širokých silnicích s prospěchem sázeti je lze, naproti tomu na úzké silnice se nehodí. K pěstování na zákrscích se též nehodí, dlouho neplodí a kdo je chce přece jen krskem pěstovali, musí použíti stromků výhradně na jánčatech šlechtěných a pak míti na zřeteli, že každý hlubší řez oddaluje plodnost skoro do nedokonečna.

Ve školkách rostou stromky velice bujně, tak že v dobré půdě dospějí často žádoucí výšky a druhý rok již korunku tvoří; později rozvětvuje se mohutně zprvu do výše, pak se postranní větve kladou a tvoří korunu vysokou a širokou, která v přiměřené půdě velkých rozměrů nabývá. Včasným řezem v mládí lze ji aspoň poněkud do výše přivésti. Roditi začínají pozdě, až když se vybouří, pak plodí každý druhý—třetí rok hojně, nikdy příliš mnoho, za to bývají plody stejnoměrně veliké; mezi tím odpočívají. Plísněmi až dosud netrpěly, za to v mokrých, nepropustných půdách rakovatí. V době květu nejsou choulostivy a zřídka květy pomrznou.

Letorosty narůstají dlouhé a silné, ke koncům slábnou, u spodu se mírně křiví, pod oky se zřetelně prohýbají a jemná, černavá plsť je zvláště od špiček pokrývá; po otření se lesknou, mají barvu červenavě hnědou a na slunečné straně tmavší. Velmi jemný, řídký, stříbřitý závoj pokrývá je z větší části u spodu letorostu tak, že zůstávají místa čistá; veliké, žlutavé, nápadné tečky rozptylují se řídce a jednotlivě po celé délce.

Dosti velká, široká, červenavě hnědá oka přiléhají, šedá plsť je lehce pokrývá a jsou na patkách širokých, as jako oka vysokých, klínovitých, s třemi mohutnými žebérky, mezi nimiž jsou prolákliny. Květní poupata vyvinují se pozdě a jsou poměrně malá, tupě kuželovitá, mají šupiny červenavé a jen po krajích plstí pokryté. (Viz obraz.)

Tmavě zelené, lesklé, na spodní straně vlnaté listy jsou as 100 mm dlouhé, 80 mm široké, okrouhlé, mnohdy srdčité, jednotlivě i vejčité, mají úzké, krátké, jako nastavené špičky, kraje hrubě i drobněji, dílem i dvojmo ostře, téměř hákovitě pilovitě zubaté a řapíky 20—25 mm dlouhé s malými, úzkými palisty; na větévkách plodonosných bývají listy daleko větší, až 125 mm dlouhé, 80 mm široké, eliptické, mají kraje drobněji pilovitě zoubkované a delší řapíky.

Stromy vykvétají 6.—7. den jabloňového květu, nekvetou nikdy přílišně a karmínová poupata dodávají jim v rozpuku pěkně červenavého vzhledu. Jednotlivé, 53—58 mm široké, bílé a sličně červeně stíněné květy sestaveny jsou z plátků vejčitých tak, že se tyto vzájemně nedosahují. (Viz obraz.)

Připojený barevný obraz, zhotovený dle plodů p. Maruškou ze Svijan k účeli tomu věnovaných, znázorňuje velikost a tvar plodu se stromů vysokých v jich nejkrásnějším vývoji. Největší plod vážil 280 g, zpravidla bývají menší a váhu 200 g lze považovati za průměrnou; plody pod 180 g považují se za malé. Tvarem dosti od sebe se liší. Mnoho plodů jest zdánlivě vysokých, ke kalichu více zúžených, končících se temenem užším a poměr výšky k šířce jeví se as 85x90 mm, ostatní jsou více sploštělé, s temenem širokým, v poměru 63x80; najdou se jednotlivě i takové, které jsouce zdánlivě vysoké, na obě strany stejně se kulatí. Jedna strana bývá vždy o něco nižší.

Zelenavé a přihnědle chloupkované kalíšky jsou napolo otevřeny, často i zcela otevřeny a sestaveny z úštů u spodu širokých, které k sobě zcela nedosahují, proti sobě se kloní a krátké, ostře zúžené, přischlé špičky ven převislé mají a vězí v jamkách, dle tvaru temene, širších neb užších, dosti hlubokých a zcela mírně žebérkatých; žebérka ta kraje jamek mírně hrbolí, zcela ploše přes celý plod se táhnou a kulatost jeho stlačují a velice mírně hranatí.

Dřevnaté, poměrně slabé, žlutavé a přihnědlé stopky bývají as tak dlouhé, že úrovně jamek o 5—8 mm přesahují a vězí v jamkách širokých, hlubokých, hojně světle skořicově porezavělých; rez rozptyluje se paprskovitě daleko kolem.

Hladká, suchá slupka málo se leskne, se stromu má zelenavě žlutou barvu, která později žloutne a bývá mnohdy až zlatěžlutou, zastíněná strana bývá bledší, kdežto sluncem ožehlá bývá jemně, zcela mdle, jako mramorovaně a nezřetelně pruhovitě zardělá; na mnoha plodech jsou pruhy jen jako naznačeny, často i zcela scházejí. Jemné, dílem i hrubší, ano až i hvězdovité, šedé neb rzivé, zvláště v červeném nápadnější tečky rozptylují se hojně, mění se ke kalichu v jemné pihy a v žluté barvě se až ztrácejí; některé plody bývají z části velice jemně a řídce porezavělé aneb sem tam rzí postříknuty, která na jiných plodech úplně chybí.

Žlutavá dužnina jest zcela jemná, hustá, však měkká, šťavnatá, chuť dobrá, zasládle navinulá a lehce renetově okořeněná.

Podkališní, většinou kuželovitá, jednotlivě i kuželovito nálevkovitá rourka netáhne se hluboko. Od ní vznikají žlutavá, jaderník obklopující vlákna; ten má širokou, dutou osu, do které se pouzdra po stěnách jemně natrhaná buď zcela, neb štěrbinou otvírají. Každé pouzdro chová po jednom neb dvou dlouhých, dlouze špičatých, světleji hnědých jádrech.

Nemá se dříve česati až v polou října, brzo sčesané rádo zavadne, ač ne sice mnoho, však přece, načež začátkem prosince k jídlu dospívá. V dobré místnosti udrží svoji chuť i šťávu až do konce března.

K snědku jest dobré a v domácnosti dá se tak jako jiné všemožně zpracovati. Jako obchodní jablko lze je řaditi do prvé řady, jest veliké, pěkně zbarvené, snáší velmi dobře dopravu, aniž musí se úzkostlivě baliti, a pomačkaná místa pod slupkou zaschnou a nekazí se.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Reneta Harbertova čís. 370.

Popisy lze nalézti: Thomayer České Ovoce čís. 34 Reneta Harbertova, Handbuch der Obstkunde čís. 344, Engelbrecht Deut. Apfelsorten čís 536 Harberťs Reinette, Lucas Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 53, Deut. Obstsorten Harberts-Renette, Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 412 Reinette Harbert.

Z vedlejších jmen jsou známa: Reneta Harberta, Harberťs Rambour Reinette, Harberťs Reinettenartige Rambour, Reinette Herberg.

 

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

t

 

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Harbertova reneta osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.








Fotodoma

Svatební oznámení     Fotobanka     Zdraví     Zahrada     Recepty     Rostliny     Recenze a články     Knihy     Česká Republika     Česká příroda     Dolomity     Litva     Norsko     Polsko     Švédsko

Pokud najdete na stránce chybu, napište nám; rádi ji opravíme. Děkujeme.

Kontakty

Tyto stránky používají cookies pro sledování návštěvnosti a odhalení chyb stránek. Nastavení pro cookies si můžete změnit ve svém prohlížeči nebo ze stránek prostě odejít.
TOPlist