Jabloň Grahamovo

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Grahamovo

Grahamovo v Říhově knize České ovoce

Domovem tohoto velikého a krásného jablka jest Anglie, kdež je Mr. Graham z jádra vypěstoval a zahradnickému závodu Bunyard & Co. v Maidstone (Kent) přenechal, by je v obchod a tím v širší známost pod jménem Graham’s Royal Jubilee uvedl. Jméno to obdrželo na památku 50tiletého panování anglické královny Victorie.

Následkem veliké reklamy, která ve všech jazycích do světa je provázela, rozšířilo se na ráz tak, že dnes již i ve venkovských zahradách velice často se nalezne. Doporučení ukázalo se, co plodnosti, velikosti a krásy se týče, správným, však hodnota jeho zůstala as doma utajena; u nás přišlo se brzo k poznání, že jest to sice krásné obchodní jablko, jinak však zůstává jen jablkem as té hodnoty, jako naše „Šálové“: dobré do kuchyně a na stůl jen okrasou. Dle uvedeného lze je doporučiti v prvé řadě tomu, kdo hledí vypěstovati ovoce veliké a lákavé, na chuť jeho nehledě, v případě tom lze je doporučiti k pěstování i v míře větší; naproti tomu, kdo pěstuje chutné ovoce pro stůl, neměl by si ho vůbec všímati aneb pěstování jeho jen na jednotlivé stromy obmeziti. Hodí se k pěstování jen na stromech nízkých a to z té příčiny, že plody na stromech špatně drží a sebemenší vítr je většinou shází. Nejvhodnějším tvarem jest volnému vzrůstu ponechaný, na jánčatech neb duzenech šlechtěný krsek, přizpůsobuje se sice i tvarům uměle vedeným, tu však musí se při řezu plodonosných větví toho dbáti, že plodí nejvíce na delších větévkách a kdo toho nedbá a vše příliš krátce řeže, mnoho neklidí; naproti tomu větve, které prodloužení tvoří, musí se řezati kratčeji a tím donutiti spodní oka, která spáti ráda zůstávají, k rašení, čehož se také zářezy nad nimi činěnými dosáhne.

Do špatné neb suché půdy nemá se sázeti, málo plodí a mnoho plodů zůstane zakrnělých, daří se s prospěchem jen v půdě živné, těžší, přiměřeně vlhké, na místech proti větrům zcela chráněných, však ne příliš teplých, nejlépe tam, kde jest vlhké ovzduší, pak plodí nejlépe. Za podobných příznivých okolností zůstávají stromy úplně zdravé a plísní úplně prosty.

Ve školce rostou stromky sice zcela bujně, však proti jiným odrůdám přece volněji, takže výchova jakýchkoliv stromků déle trvá. Později rozvětvují se v libovolné výšce v koruny více široké než vysoké, tak že se spodní větve až k zemi kloní. Ploditi začínají zcela brzo a plodí za příznivých poměrů ob rok velmi a málokdy zcela vynechávají.

Letorosty narůstají dlouhé, rovné, ke konci málo slábnou a jemná, černavě šedá, kratičká plsť je jen sem tam řídce pokrývá, po otření této se poněkud lesknou, mají barvu fialově hnědou, kterou místem velmi lehký, stříbřitý závoj halí; podlouhlé, rzivě žlutavé, málo vyvstalé tečky rozptylují se řídce a zcela nenápadně.

Maličká, šedou plstí pokrytá oka zcela přiléhají, následují hustě za sebou a jsou na patkách málo oka převyšujících, krátce klínovitě prohnutých, s třemi ostřejšími žebérky, která dosti hluboko se táhnou. Malá, kuželovitá, šedou plstí pokrytá květní poupata vyvinují se buď z loňských letorostů a to zcela krátce, větším dílem však po koncích na kratších i delších plodonosných větévkách. (Viz obraz.)

Rašící lístky mají barvu přihnědlou a podrží při bujném vzrůstu i později jakýsi červený, kovový lesk; na letorostech bývají největší, až 90 mm dlouhé, 65 mm široké, vejčité, středem mírně vypuklé, tmavě zelené, mají spodní stranu chmýřovitou plstí pokrytu, kraje dosti drobně, ostře pilovité a krátkou, jakoby nastavenou špičku; řapíky mají 23—26 mm dlouhé, chloupkované a maličkými, kopinatými palisty opatřené. Na větévkách plodonosných bývají listy delší, užší, s delšími, protáhlými špičkami a o něco delší řapíky.

Vykvétají 8.—9. den jabloňového květu, kvetou vždy velice hojně a růžová poupata dodávají jim v rozpuku krásného, růžového vzhledu; jednotlivé, 45—50 mm široké, bílé, zvláště po jedné straně jemně stíněné květy sestaveny jsou z plátků přiokrouhlých, člunkovitých tak, že se vzájemně dosahují, až i přesahují. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz, který zhotoven byl dle plodů od p. Slavíka z Úřetic k účeli tomu věnovaných, znázorňuje průměrnou velikost plodů s volně rostoucích krsků. Velikost se však velmi různí, tak že vyskytují se plody 180—320 g těžké. Také i tvar dosti se mění, vyskytují se plody jak vysoké tak široké, jiné jsou nižší a širší, tak že poměr výšky k šířce jeví se as 80X80 neb 80x90 a až 80x95, některé zúžují se k temeni jen o málo více než ke stopce, kdežto jiné zúžují se k temeni mnohem více, většina jich má však témě širší a pěkně zkulacené.

Zavřené i pootevřené, zelené a bělavě plstnaté kalíšky sestaveny jsou z úštů dlouhých, dole širokých, tak jako by z perlovitých hrbolků vznikaly; úšty se u spodu tísní, vztyčují a špičky zpět převislé mají a vězí, dle tvaru temene buď v jamkách užších a hlubších, neb širších, mělčích a mírně žebérkatých; vzniklá zde žebérka, z nichž některé mohutněji vystupuje, táhnou se zcela ploše přes plod, který mírně hranatějí. Mnohé plody bývají pěkně pravidelné, jiné více stlačené; jedna strana plodu bývá vždy o něco nižší.

Stopky bývají nestejné, mnohé zcela krátké, polozdužnělé, také i více zdužnělé, jiné slabší, více dřevnaté, zelenavé, chloupkované a tak dlouhé, že sotva úrovně jamek dosahují; vězí v jamkách širokých a hlubokých, zelenavých a jemně porezavělých, tak že rez málo kdy zhrbolené kraje jamek přesahuje. Stává se však též, že z některé jamky táhne se delší rzivý pruh; jednotlivě bývá jamka některým mohutnějším hrbolem zúžena.

Hladká, suchá, jednotlivě i kluzká slupka se leskne a má barvu zprvu bělavě zlatěžlutou, zeleně prokvétalou, později stejnoměrně krásně tmavě žlutou a jen málo které plody mají slunečnou stranu jemně, červeně postříknutou. Velice jemné, šedé, bělavě vroubené tečky rozptylují se řídce a zcela nenápadně, na některých plodech najde se sem tam velmi jemně nastříknutá drobná rez, mimo to i rzivé, zcela ploché bradavice se vyskytují.

Zažloutle bělavá, polojemná, měkká, však hustá, šťavnatá dužnina má chuť prostě navinulou, bez veškeré kořenitosti.

Podkališí bývá dlouze a úzce kuželovité a dosahuje mnohdy ústím až do jaderníku; od ní se táhnou žlutavá, jaderník obkličující vlákna; jaderník má širokou, dutou osu, do níž po stěnách natrhaná pouzdra, většinou zcela široce se otvírají, každé pouzdro chová po 1—2 poměrně malých, podlouhlých, hnědých jádrech, která se někdy v zralém plodu uvolňují a pak řehtají, pravidelně to však nebývá. (Viz obraz.)

Nejlepší doba k trhání jest kolem sv. Václava, načež ke konci října k potřebě dospívají a přitom slabě voní. V dobré místnosti vydrží až přes vánoce, nemají pak již šťavnaté, osvěžující chuti, která se udrží as do konce listopadu.

Pro stůl méně se hodí, jest mu však velkou okrasou, také na trhu stane se, proto že jest veliké a krásně žluté, oblíbeným. V obchodě jest ještě málo známo, však okolnost, že dopravu, aniž musilo býti příliš pečlivě baleno, bez velkých škod dobře snáší, získá mu dobré jméno.

Popisy nalézti lze: Pomol. Monatshefte 1902 str. 1, Grahams Königin-Jubiläums apfel, Deut. Apfelsorten, Grahams Jubiläumsapfel, Graham’s Royal Jubilee.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Grahamovo osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.