Jabloň Cornwallské hřebíčkové

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Cornwallské hřebíčkové

Cornwallské hřebíčkové (Cornwallské) v Říhově knize České ovoce

Vzácné toto jablko, které mezi několik málo nejlepších řadíme, pochází z Anglie. Koncem osmnáctého století nalezena byla blíže osady Truro v Cornwallu divoká jabloň, která tak výborné plody dávala, že vzbudila pozornost a rozšířila se odrůda ta v krátkosti kol kolem. Nedlouho potom přineseno bylo jablko to i k nám, nenašlo však obliby, které by pro vzácnou chuť zasluhovalo, čehož příčinou jest jeho opravdu vzácná, malá plodnost. Schází mu zde asi vlhké ovzduší v jakém vzniklo, snad i odrůda, jejíž pel docílil by lepšího oplození v hojnosti se vyvinujících květů.

Z dlouholetých zkušeností jest známo, že roste sice všude, kde jabloň vůbec růsti může, avšak jakýsi výtěžek skýtá jen v půdě hluboké a velmi živné, na př. v zahradách zelinářských, kde půda se neustále obdělává, pilně hnojí a zalévá. Pan Maruška ve Svijanech, který se zvláštní zálibou je pěstuje a vrtochy jeho zná, seznal, že musí se hojně „krmiti“ a prořezávati, pak že plodí uspokojivě. Půda těžší svědčí mu lépe než lehká, musí však býti propustná a dostatečně vlhká. Poloha se má voliti chráněná s ovzduším vlhkým, tedy v podhořích a blíže velkých vod. Pěstování jeho lze tudíž doporučiti jen tam, kde se mu vše uvedené poskytnouti může, nikdy však ve větším množství k pěstování v polích neb podobných místech. Hodí se nejen k pěstování stromů polovysokých neb vysokých, nýbrž i nízkých, zvláště volnému vzrůstu ponechaných krsků. Přizpůsobuje se i tvarům uměle řezaným, palmetám, jehlancům, věncoví, že však plodí nejvíce po koncích slabých, plodonosných, delších větévek, nutno k vlastnosti této při řezu velice pečlivý zřetel míti. Na palmetách vyvinují se plody nejkrásněji. K výchově krsků používá se stromků na duzenech i jánčatech šlechtěných.

Stromy liší se svým vzrůstem od všech jiných odrůd, jen Coxova reneta jeví přibližný vzrůst; rostou ve školce zvolna, slabě a déle to trvá než dospějí žádoucí výšky, tak že jest lepší, šlechtiti je na zdravé pláňky neb jinou bujněji rostoucí odrůdu v libovolné výšce; později rozvětvují se řídce, zprvu vysoko a kulovitě, později se větve více rozkládají, až sklánějí. Šlahounovité, tenké větve obrůstají hojně slabými, po koncích květnými poupaty zakončenými větévkami, čímž koruna zarůstá a často se proklestiti musí. Přes to jest vzhled stromu řídký a více šedý než zelený. Roditi začínají dosti brzo, plodí však jen ojediněle a teprve, později, při uvedeném již pěstění, aspoň uspokojivě, v hubených půdách málo plodů se sklízí. Jinak jsou stromy zdravé, za obyčejných poměrů nerakovatí, stává se tak jen v půdě mokré a nepropustné; plísněmi netrpí. V době květu jsou choulostivé a déle trvající deště, také i mráz, zhusta je poškozuje.

Letorosty narůstají velmi slabé, rovné, končívají v mnoha případech květním poupětem, pod nímž bývají v květní poupata změněná oka shluklá, jiné se končí sesílenou špičkou, pod níž se též oka shlukují, pod oky se sotva zřetelně prohýbají a černavě šedá plsť je z části, zvláště od špičky, jemně pokrývá. Po otření se jen málo lesknou, mají barvu fialově hnědou a velmi jemný, stříbřitý závoj je z větší části pokrývá; velice jemné tečky rozptylují se zcela nenápadně. Úplně maličká a kratičká oka jdou hustě za sebou, plně přiléhají a jsou na patkách mnohem vyšších než jsou oka, krátce prohnutých, s třemi ostřejšími žebérky, která se hluboko táhnou a letorosty zcela mírně hranatějí; střední bývá pod okem hrotitě zakončeno. Poměrně velká, štíhlá, stříbřitou plstí pokrytá květní poupata vyvinují se po koncích všech slabých větévek, čehož se při řezu pečlivě dbáti musí. (Viz obraz.)

Světle šedozelené, vespod šedě vlnaté listy liší se velmi od listů jiných jabloní. Bývají as 70 mm dlouhé, 35—38 mm široké, vejčité, do špiček se klínovitě, málo prohnutě zužují, mají kraje nestejně dvojmo tupě pilovitě zoubkované a řapíky 20—25 mm dlouhé, také i o něco delší, s úzkými, kopinatými palisty. Na větévkách plodonosných bývají až 85 mm dlouhé, 45 mm široké, kopinaté, buď na obě strany stejně zúžené, také bývají ke špičkám širší а k řapíkům dlouze protáhlé; kraje mají mnohem ostřeji a drobněji pilovitě zoubkované, řapíky slabé a 35—40 mm dlouhé.

Stromy rozkvétají pátým až šestým dnem jabloňového květu, kvetou dosti bohatě, však současně se vyvinující listy květy zakrývají, čímž oku se ztrácejí, tak že neskýtají vábného vzhledu jako stromy jiné. Jednotlivé, z mdle červenavých poupat vykvétající květy jsou as 43 mm široké a z užších, bílých, karmínové stíněných plátků řídce sestaveny. (Viz obraz.)

Připojený barevný obraz, dle plodů od p. Marušky ze Svijan zaslaných, zhotovený, znázorňuje pěkně vyvinuté plody se stromů vysokých, které vážily 160—190 g. Od p. Slavíka z Úřetic byly větší, 200—260 g těžké, ovšem na krscích vypěstované. Vedle takových jest mnoho plodů menších, ano až malých. Tvar jich se velice různí, zobrazené tvary však převládají. Najdou se plody, které jsou vyšší než širší, v poměru 75 x68, k temeni zúžené, majíce tvar Ovčí hubičky, jiné jsou stejně vysoké i široké, k temeni méně, však přece více než ke stopce zúžené, najdou se však i skutečně sploštělé, více zaokrouhlené s temenem širším. Jedna strana bývá vždy o něco nižší.

Kalíšky bývají ponejvíce zavřené, najdou se však i napolo otevřené, až i zcela otevřené, sestavené z úštů dole zelených, chloupkovaných, s uschlými špičkami, které se u spodu k sobě tísní, proti sobě se kloní a špičky ven, často zmateně převislé mají a vězí v jamkách, dle tvaru temene, užších neb širších, ne hlubokých, s pěknými žebérky, která se přes celý plod až do stopečné jamky táhnou a kulatost jeho více, někdy méně hranatěji; některá z žeber mohutněji vystupují.

Velké plody mají stopky silnější a kratší, menší mají je slabší a tak dlouhé, že 6—15 mm z jamek vyčnívají a vězí v jamkách mnohdy hlubších, většinou však užších, mělčích, ano i zcela mělkých, buď hladkých, také i zelenavých a paprskovitě porezavělých.

Slupku mají hladkou, kde ji rez pokrývá, i jemně zdrsnělou, málo lesklou. Barva plodů se stromů vzatých jest velmi neúhledná, zelená a na slunečné straně zemitě zarudlá, teprve později žloutnou, až nabudou barvy zlatěžluté; přece však sem tam, zvláště u kalicha a blíže stopek zelenavě prokvétá, slunečná strana bývá někdy více, jindy méně pruhovitě a žíhaně začervenalá, často až i krvavě zarudlá, červeň rozptyluje se tečkovitě dále kolem. Mnoho plodů zůstane také jen žlutavých aneb jen málo zardělých; mnohé plody bývají čisté a rzí prosty, jiné jsou jen místy, také však i více hustou, dílem i jemnou, mřížkovanou neb nastříkanou rzí pokryty. Šedé, dosti silné, jen v červené barvě nápadnější tečky, se ve rzi ztrácejí.

Celé plody skoro vůbec nevoní, po rozkrojení cítiti jest však jemnou, prchavou, muškátovou vůni.

Zcela žlutá, často až i lososová dužnina jest zcela jemná, renetově hustá, zprvu chruplavá a teprve později měkne, šťavnatá, chuť její výborná, balzamicky kořeněná, cukrnatá, při tom libě navinulá, více chuti renet než kalvilův podobná.

Nálevkovitá, podkališní rourka se dole více rozšiřuje a sahá hodně hluboko. Od ní táhnou se zelenavá, jaderník obklopující vlákna. Jaderník má širší, dutou osu, do níž se po stěnách napříč natrhaná, velká pouzdra většinou úzkou štěrbinou, jednotlivě i široce otvírají. Každé pouzdro chová jedno málokdy úplně vyvinuté, prostředně velké, hnědé jádro.

Česati se má as v polou října, opatrně se ukládá, načež as v polou prosince k jídlu dospívá. Některé plody bývají již počátkem prosince úplně zralé, jiné měknou později, chutnají nejlépe v lednu, únoru a vydrží, aniž vadly, až do května. Na loži musí se s ním opatrně zacházeti, rádo zahnívá.

Jest to výborné jablko na stůl, k němuž snese přirovnání jen Coxova reneta a Ribstonský jadernáč a bývá znalci draze placeno. Z obchodního stanoviska nelze o něm mluviti, není ho takové množství, by se s ním obchodovati mohlo, ačkoliv jeho pevná slupka činí je k dopravě velmi způsobilým. Na stromech jest velice neúhledné a ztrácí se mezi listím, nikoho v ten čas neláká; ke koupi nesvádí a jen znalec nedá se neúhledností jeho mýliti. Bláha o něm na psal, že mělo by se jmenovati „Smutná jeptiška“, jak jest neúhledné, za to později jest výborné a zvláštně kořeněné. Žádá hlubokou, výživnou a teplou půdu.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Hřebíčkové Kornvalské čís. 137.

Popisy nalézti lze: Ovocnické Rozhledy 1911 str. 25 Kornvalské hřebíčkové jablko, Handbuch der Obstkunde čís. 85, Engelbrecht Deut. Apfelsorten čís. 40., Lucas Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 75, Pomol. Monatshefte 1882 str. 353 všude Cornwallisser Nelkenapfel; Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 78; Calleville d’Angleterre.

Z vedlejších jmen jsou známa: Calvilla Cariophyllata, Cornish Gilliflower, Cornish July Flower, Cornwallisser, July Flomer, July Flower, Nelken-Apfel, Pomme Regelans, Red Gilliflower.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Cornwallské hřebíčkové osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.