Jabloň Punčové

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Punčové

Punčové v Říhově knize České ovoce

V úrodných nížinách dolního Polabí pěstují se zvláštní oblibou polovelké jablko, velmi krásně, po způsobu tyrolských odrůd zbarvené „Jablko punčové“, také „Hedvábče“ zvané. O původu jeho není nic známo, také marně by hledal kdo jeho popis v některém spise ovocnickém. Jen Pixa v Klíči štěpařském popisuje na str. 148 Punčové jablko zcela krátce, udávaje dobu zrání v prosinci, však že vydrží jen čtyři neděle a že plody na stromech rády hnijí.

Pan Fr. Hahn, vrchní zahradník Schwarzenberského velkostatku v Lovosicích, píše, že jest v tamější krajině velice rozšířeno, od kupců hledáno a velmi dobře placeno. Dospívá koncem října a vydrží v dobré místnosti až do příštího srpna a vždy při dobré chuti. V příliš chráněných polohách, na př. na labském ostrově v Lovosicích, bývá poškozováno plísní, ale v sušších letech se tak nestává.

Mimo Lovosicko, Třebenicko a celé dolní Polabí pěstuje se nejhojněji v obvodu Českolipském a v Podještědí. Zprávy odtamtud hlásí, že daří se mu v každé, pro jiné jabloně způsobilé půdě, že lépe se mu vede v krajinách otevřených než příliš uzavřených a že hodí se do míst studenějších. Na Chlumecku není starších stromů, mladé však na zkoušku mezi jinými vysázené, daří se vedle Parmény úplně stejně a dávají nejlepší naději.

Nejlépe se jim daří v polích a zahradách, kde půda pod nimi se vzdělává a hnojí, ať již jsou stromy vysoké či nízké a volnému vzrůstu ponechané. O pěstování stromků uměle vedených není zkušeností, se zřetelem však k jeho vzrůstu a časné plodnosti lze míti za to, že i k tomu by se výborně hodilo. Na místech nevzdělávaných, s půdou hubenou a suchou jen krní, předčasně plodí a nedosáhne většího stáří.

Ve školce rostou stromky bujně a vzrůstají v pěkné kmeny, i později po vysazení podržují bujný vzrůst, jakmile však ploditi počnou, a to stává se zcela brzo po vysázení, vzrůst velice se mírní a následkem téměř roční přehojné plodnosti strom nikdy vysokého věku nedosahuje. Rozvětvuje se v korunu široce kulovitou, postranní větve se rozkládají a dosahuje zřídka stromu Zlaté parmény.

Letorosty narůstají dlouhé, štíhlé a ke konci slábnou, později jsou jen zcela krátké, končíce špičkou mnohem silnější a bývají zakončeny i květním poupětem, pod oky se zcela málo prohýbají a černavá plsť je pokrývá. Po otření se lesknou, mají barvu fialově temně hnědou a halí je řídký, stříbřitý závoj po větším díle, bělavé tečky četně se po nich rozptylují.

Zcela malá, krátká oka úplně přiléhají a šedá plsť je pokrývá, jsou na patkách oka málo převyšujících, jednotlivě krátce prohnutých, více dlouze klínovitých, s třemi krátkými, ostřejšími žebérky. Velikých, kuželovitých květních poupat vyvinuje se množství a mají šupiny světlehnědé a šedou plstí pokryté. (Viz obraz.)

Tmavě zelené, zespod bělavě vlnité listy mají tvar vejčitý, u řapíku mnohdy srdčitě zakončený, mají krátké, nastavené, také i klínovité špičky, kraje ostře drobně i hlouběji, často i mírně hákovitě pilovitě zoubkované a řapíky 18—23 mm dlouhé s malými, úzkými palisty. Bývají až 100 mm dlouhé, 65 mm široké a jedna strana bývá o něco mohutněji vyvinuta. Na větvičkách plodonosných bývají delší, užší a mají o něco delší řapíky.

Stromy vykvétají čtvrtý až pátý den jabloňového květu a kvetou vždy velice hojně. Polovelké, bílé a něžně růžově stíněné květy sestaveny jsou z plátků vejčitých tak, že plátek sotva dostihuje plátku sousedního.

Připojený barevný obraz, dle plodů od p. Hahna z Lovosic zhotovený, znázorňuje tvar, velikost a barvu plodu dokonale. Velikostí plody se příliš neliší, tak že jich váha kolísá mezi 90—110 g a poměr výšky k šířce jeví se as 53x68 a 55x65; některé plody jsou nižší, dole jen o málo než ke kalichu širší, majíce témě široké. Jiné se k temeni více úží a mají je mnohem užší. Jedna strana bývá vždy o něco nižší.

Zavřené, zřídka pootevřené, šedě plstnaté kalíšky sestaveny jsou z úštů širokých, které se dole tísní, velmi mírně proti sobě se kloní, zcela krátce se vztyčují, suché špičky ven převislé mají a vězí v jamkách, dle tvaru temene, širších a hlubších, neb užších, mělkých a drobně žebérkatých; odtud táhne se několik, zcela mírných žebérek, která kraje jamek zcela mírně hrbolí, přes celý plod až do stopečné jamky se táhnou a kulatost plodu velice mírně hranatí, aniž by pravidelnost rušila.

Slabé, dřevnaté, chloupkované stopky jsou mnohdy jen tak dlouhé, že úrovně jamek dosahují, jindy o 5—6 mm je přesahují a vězí v jamkách poměrně širokých, dosti hlubokých a dole jemně porezavělých; rez rozptyluje se paprskovitě často až přes zhrbolené kraje jamek.

Hladká, suchá slupka se valně neleskne, má barvu světle jasně žlutou, později skvěle žlutou, mnohé plody jsou jen čistě žluté, jiné mají na straně sluncem ožehlé jemný, červenavý, dílem i žíhaný nádech; kde list přiléhal, nádech mizí. Zcela jemné, rzivé, bělavé, v červeném podkladě červenavě vroubené tečky rozptylují se řídce a mění se k temeni v bělavé pihy. Na některém plodu najde se nějaká, zcela světlerzivá, mírně vyvstalá bradavice.

Dužnina po rozkrojení velmi libě zavoní, jest žlutavá, jemná, hustá, však přece měkká, hojně šťavnatá, chuť nevyniká sice zvláštností, jest přece dobrá, libě kořenitá, vonná a neurčitě navinule zasládlá.

Kuželovité podkališí není hluboké. Od něho táhnou se žlutavá, jaderník obklopující vlákna. Ten má osu dutou, mnohdy po délce zakřivenou, pouzdra zavřená, jen někdy kratičkou štěrbinou do osy pootevřená, po stěnách natrhaná, každé z nich chová po 1—2 prostředně velkých, štíhlých, tmavě hnědých jádrech.

Češe se s jinými odrůdami od konce září, načež některý rok již koncem října, jindy začátkem listopadu k jídlu dospívá. Nikdy nevadne a vydrží v dobré místnosti, dle oznámení p. Halina z Lovosic, až do srpna. V den 20. února 1915, kdy řádky tyto byly psány, byly plody jako teprve se stromu přineseny a vydávaly slabou vůni.

Na stůl jest zcela dobré a velmi lákavé k prodeji. Lze je řaditi mezi nejlepší odrůdy jablek k obchodu vhodných; slupka a dužnina nepodléhá příliš tlaku a stlačené místo většinou zaschne, aniž se kazí a ladný vzhled plodu ruší.

Jediný popis nalézá se, jak již zpředu uvedeno, v Pixově Klíči štěpařském na str. 148 Punčové jablko.

Z vedlejších jmen známo jest jen Hedvábče; v poněmčeném Polabí Čech jmenují je Punschapfel.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Punčové osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.