
Popis
Výskyt
Obsahové látky
Užívané části, sběr a zpracování
Léčivé účinky
Léčebné užití a dávkování
Varování
Další využití
Pěstování
Choroby a škůdci
Literatura
Taxonomie
Latinsky
Národní názvy
Jmelí bílé, Viscum album, je zajímavý, vždy zelený, většinou 30-80 cm vysoký keřík cizopasící na jehličnatých a listnatých stromech. Čerpá pomocí savých kořínků vodu a minerální látky ze dřeva. Nejčastěji roste na borovicích, vzácněji a v širolisté formě na jedlích, nezřídka však i na různých listnatých stromech, hlavně různých druzích topolů. Jmelí patří do čeledi santálovitých (Santalaceae). Samičí a samčí květy jsou na různých rostlinách.
Stonek: Vidličnatě větvené, článkované a křehké větévky, které v dospělosti vytvářejí kulovité trsy. Jsou lysé, barvy žlutozelené až sytě zelené.
Výška: Průměr trsu dosahuje 30–100 cm (podle stáří a vitality hostitele)
Listy: Vstřícné, přisedlé, kožovité a vytrvalé. Jsou podlouhle obvejčité až kopinaté, celokrajné, se 3–5 nevýraznými souběžnými žilkami. Mají charakteristickou žlutozelenou barvu a v zimě neopadávají.
Květy: Rostlina je dvoudomá. Květy jsou drobné, jednopohlavné, barvy žlutozelené, nahloučené po 3–5 v rozsochách větví. Jsou nenápadné a postrádají kalich.
Doba květu: III–IV
Plody: Kulovité, nepravé bobule o průměru 6–10 mm. V dospělosti jsou bílé, poloprůsvitné a obsahují jedno nebo dvě semena obklopená silně lepkavým viscinem.
Doba zrání plodů: XI–XII
Kořenová část: Pravé kořeny chybí. Rostlina vytváří savé orgány (haustoria), kterými proniká do dřevní části hostitelského stromu a odebírá mu vodu a minerální látky.
Jiné znaky: Jmelí je poloparazit, což znamená, že díky chlorofylu v listech samo fotosyntetizuje. Plody jsou pro člověka jedovaté, ale pro ptactvo (zejména drozdy a brhlíky) představují v zimě důležitou potravu. Nyní se rozlišují tři poddruhy podle hostitelských stromů (listnáčové, borovicové a jedlové).
Podobné druhy:
Ochmet evropský, Loranthus europaeus, parazituje na dubech, má květy v hroznech a na podzim shazuje listy (není stálezelený).
Zajímavosti: Lidově se mu říkalo „mrtvěník“ nebo „všedobr“. Keltští druidové jej rituálně odsekávali zlatými srpy. Dnes je jmelí v medicíně ceněno pro obsah látek potlačujících nádorové bujení (viskotoxiny). Tradice líbání pod jmelím pochází pravděpodobně z Anglie a má zajistit lásku a plodnost.
Stanoviště: Koruny listnatých stromů (lípy, topoly, jabloně, javory) nebo jehličnanů (borovice, jedle). Často se vyskytuje ve starých sadech a parcích.
Nároky: Světlomilná rostlina. Její výskyt závisí na přítomnosti vhodného hostitele a ptačích šiřitelů, kteří roznášejí lepkavá semena na větve stromů.
Výskyt: Roztroušeně až hojně po celém území ČR, v některých oblastech (např. severní Morava) se v současnosti chová invazně a poškozuje lesní porosty.
Rozšíření: Evropa a mírné pásmo Asie až po Japonsko. Do Ameriky bylo zavlečeno.
Význam: Léčivá rostlina (list a nať), vánoční dekorace, potrava pro ptactvo.
Lektiny (viscumin), viskotoxiny (polypeptidy), cholin, acetylcholin, flavonoidy, triterpeny, slizy, pryskyřice, organické kyseliny a minerální soli.
Sbírají se mladé konce větviček s listy (Herba visci albi), které se ulamují nebo uřezávají, nejlépe v zimních měsících (listopad až prosinec) nebo v březnu. Někdy se strhávají nebo srážejí tyčí ze země. Dnes je nejdůležitější drogou pro léčbu hypertenze (vysokého krevního tlaku) a kornatění tepen. Sbírá se především jmelí z listnatých stromů, nejlépe z jabloní. Jmelí z dubů se nesbírá, neboť může být silněji toxické.
Bílé bobule se pro vnitřní užití zásadně nesbírají, jsou toxické a vyvolávají záněty zažívacího ústrojí. V lidovém léčitelství se dříve drcené plody smíchané s tukem používaly zevně na omrzliny a kožní vředy.
Nať se suší přirozeně, zavěšená ve svazcích nebo rozprostřená v tenkých vrstvách. Teplota při umělém sušení nesmí překročit 40 °C. Schne pomalu. Droga po usušení zůstává žlutozelená. Skladováním ztrácí účinné látky. Skladuje se v suchu a temnu. Jelikož účinnost jmelí se liší podle hostitele, v lékárnách se dnes používá především standardizovaná droga.
[3] Jako drogy užívá se mladších větévek s listy (stipites et folia Visci). Za čerstva zapáchají odporně žlukle, chutnají s počátku nasládle, sliznatě, pak odporně, poněkud hořce.
Jmelí se sbírá pozdě na podzim a v zimě a uschovává se sušené ve skleněných nádobách. Sušením se odporný zápach ztrácí.
Antisklerotika - s protisklerotickým účinkem
Rozšiřuje vlásečnice
Snižuje krevní tlak
Pro snížení svalového napětí - hypotonikum
Ovlivňuje srdeční činnost - kardiakum
Při nervových srdečních poruchách
Močopudné - mírné diuretikum
Podporuje imunitu
Proti rakovině
Při příznacích stáří
Při arterioskleróze - kornatění tepen
[3] Dříve se používalo odvaru proti padoucnici a křečem, jakož i zastavení krvácení. V Anglii a Francii od r. 1790 známy účinky jmelí jako diuretica, antispasmodica a cardiaca.
Macerát je výluh drogy za studena. Lžička drogy se přelije vodou o teplotě 15-20°C a nechá se stát 24 hodin za občasného zamíchání. Potom se výluh scedí.
[3] Užívá se ho nejvíce v podobě dialysátů a vodních extraktů.
Mírně jedovaté při vyšší dávce, jedovaté při velké dávce. Nesmí užívat kojenci a těhotné ženy. Může vyvolat stahy vedoucí k předčasnému porodu.
[3] Nezralé zelené bobule se vaří až rozpukají; tímto způsobem se získá dobrý ptačí lep.
[1] Květena České republiky (Academia 1990-2010), díl 5, strana 470
[2] Naše rostliny v lékařství (MUDr. Jaroslav Korbelář, Zdeněk Endris, Avicenum 1981), strana 182
[3] Léčivé rostliny (Ph. Mg. Emanuel Senft, Praha 1930), strana 252
říše Plantae - rostliny
oddělení Magnoliophyta - rostliny krytosemenné
třída Rosopsida - vyšší dvouděložné rostliny
řád Santalales - santálotvaré
čeleď Santalaceae - santálovité
rod Viscum - jmelí
Viscum album
Jmelí bílé, jmelí obecné
Imelo biele
European Mistletoe
Visko blanka
Bijela imela
Muérdago
Bezpečnost použití léčivých i jedovatých rostlin, hub, léčiv, potravinových doplňků a prostředků, léčebných postupů i diagnózu své choroby vždy konzultujte se svým lékařem. Účelem této stránky není podněcovat návštěvníka k samoléčení své nemoci. Kdo se chce léčit, musí vždy, jako uvědomělý občan EU, navštívit svého odborného lékaře. Pouze ten totiž získal vzdělání na fakultě sponzorované farmaceutickým průmyslem a pouze on má úředně schválené oprávnění někoho léčit nebo mu radit ohledně léčení či s čímkoli ohledně zdraví a nemocí. Účelem této stránky je pouze informace o sice fungujících, ale jen pokoutně používaných nebo starých alternativních možnostech léčby a prevence nemocí. Zde uvedené informace tedy rozhodně neslouží jako náhrada za radu vydanou úředně schváleným lékařem.
Provozovatel webu nenese odpovědnost za správnost informací, ani za nedopatření, nesprávný výklad nebo jakákoli nesprávná rozhodnutí učiněná na základě informací zde uvedených. Jedná se zde pouze o soupis získaných informací, které většinou nebyly ověřovány. Protože jednotlivé stránky jsou vytvářeny jako zápisník a soubor seznamů, nemusí se návštěvníkovi jevit vždy zrovna jako uživatelsky přívětivé. Přes výše uvedené, některé ze zde uvedených informací už pomohly alespoň jednomu člověku odhodit berle a přestat se děsit představy zbytku života na invalidním vozíku. A to za ten čas strávený nad stránkami rozhodně stálo :-)
Další informace jsou obsaženy v uvedené literatuře a na internetu.
