
Popis
Výskyt
Obsahové látky
Užívané části, sběr a zpracování
Léčivé účinky
Léčebné užití a dávkování
Varování
Další využití
Pěstování
Choroby a škůdci
Literatura
Taxonomie
Latinsky
Národní názvy
Bříza bělokorá, Betula pendula je opadavý listnatý strom z čeledi břízovitých, Betulaceae. V české přírodě je nezastupitelným pionýrským druhem a významným zdrojem jarních léčivých surovin.
[3] Břízu najdeme často v evropských lesích. Patři do čeledi březovitých (Betulaceae). Vysoký, štíhlý strom je už z dálky nápadný bílou kůrou. Vlastni kůra je tlustá, oranžová a má na povrchu bílou, tenkou, snadno loupavou borku.
Kmen a borka: Kmen je v mládí tmavě hnědý, později se mění v charakteristickou křídově bílou borku, která se vodorovně odlupuje v tenkých papírovitých vrstvách. U starých stromů je borka u báze kmene hluboce rozpukaná a černavá. Větve jsou tenké, v koncové části často nápadně převislé.
Výška: 15–25 m (vzácně až 30 m).
Listy: Střídavé, řapíkaté, s čepelí trojúhelníkovitou až kosočtverečnou. Na bázi jsou klínovité, na vrcholu zašpičatělé, na okraji dvakrát pilovité. Mladé listy jsou lepkavé. Na podzim se barví do jasně žluté barvy.
Květy: Jednodomé rostliny. Samčí jehnědy jsou převislé, dlouhé 3–7 cm, vznikají již na podzim a přezimují. Samičí jehnědy jsou kratší, zpočátku vzpřímené, později převislé.
Doba květu: IV–V (v teplém roce i koncem března, současně s rašením listů)
Plody: Drobné ploché nažky s dvěma postranními blanitými křídly, uspořádané v rozpadavých šišticovitých plodenstvích. Jsou šířeny větrem na velké vzdálenosti.
Doba zrání plodů: VII–VIII
Kořenová část: Srdčitý kořenový systém s četnými postranními kořeny rozprostřenými v povrchových vrstvách půdy. Bříza je známá svou schopností odčerpávat z půdy velké množství vody.
Jiné znaky: Celý strom působí lehkým a vzdušným dojmem. Dřevo je bílé, pružné a dobře hoří i v čerstvém stavu. Pyl břízy je jedním z nejsilnějších jarních alergenů.
Podobné druhy:
Bříza pýřitá, Betula pubescens má letorosty i řapíky listů jemně pýřité (nikoliv lysé) a borka zůstává i ve stáří bělejší a hladší.
Bříza papírovitá, bříza užitečná, bříza topololistá, bříza pýřitá, atd.
Zajímavosti: Rychlý růst v mládí a brzská plodnost. Kůra hoří i mokrá. Semena dokážou větrem překonat velké vzdálenosti. V Rusku je bříza považována za národní strom. Bříza je symbolem čistoty a jara.
Stanoviště: Světlé lesy, okraje lesů, paseky, lomy, vřesoviště, rašeliniště, břehy vod a rumiště. Jako pionýrská dřevina osidluje jako první volné plochy.
Nároky: Extrémně světlomilná dřevina. Na kvalitu půdy je nenáročná, snáší půdy suché, písčité i zamokřené a kyselé. Je velmi odolná vůči mrazu.
Výskyt: Velmi hojně na celém území ČR od nížin až do horských poloh.
Rozšíření: Téměř celá Evropa (kromě nejjižnějších částí), Malá Asie, Kavkaz a Sibiř.
Význam: Hospodářská dřevina, léčivá rostlina, meliorační a zpevňující dřevina, okrasný strom v parcích a zahradách.
Listy: saponiny, flavonoidy (quercetin), silice, třísloviny, vitamín C, organické kyseliny a pryskyřice. Borka obsahuje betulin (bílé barvivo) s protizánětlivými účinky.
[3] Kůra obsahuje 3-5 % třisloviny, je bez zápachu, hořká. Zahřáta páchne pryskyřicí. Hlavní součást kůry je krystalická substance, tzv. betulin nebo-li březový kafr.
Listy březové vyznačují se zvláštním příjemným, aromatickým zápachem a hořkou chutí. Obsahují těkavý olej a hořkou látku.
Šťáva stromu obsahuje hlavně cukr a chutná proto dosti sladce.
Sbírá se mladý list (Folium betulae) v dubnu až červnu, zhruba 2 měsíce po rozvití, dokud je lepkavý a není plně vyvinutý. Starší listy nemají dostatečné léčebné účinky. Listy se sdrhávají z větví (ideálně z pokácených stromů při těžbě). Užívají se jako prvotřídní močopudný prostředek, který nedráždí ledviny, a při revmatismu.
Pupeny (Gemmae betulae) se sbírají v předjaří (březen) a využívají se v gemmoterapii.
Listy se suší ve stínu v tenkých vrstvách nebo umělým teplem v průvanu do 40 °C. Díky voskovité vrstvičce na povrchu schnou pomalu. Při sušení nesmí listy ztratit svou přirozeně zelenou barvu. Skladují se v papírových nebo jutových pytlích v suchu a temnu. Droga má slabý aromatický pach a mírně nahořklou chuť.
Březová míza se odebírá na začátku jara pro posílení organismu a péči o vlasovou pokožku, uvádějí ruští autoři. Březová míza (voda) se těší velké oblibě jako přírodní detoxikační nápoj, který se získává navrtáváním kmenů před rašením listů. Získává se naříznutím či navrtáním kmene - u nás zakázané.
[3] Upotřebují se hlavně kůra a listy, pak také míza.
Kůra se musí zbaviti bílé kožovité borky. Loupá se se živého nebo poraženého stromu.
Listy se otrhávají v květnu nebo na počátku června, dříve než jsou dokonale vyvinuty a dokud ještě příjemně kořenně voní. Suší se přirozeně ve stínu, rozprostřeny v tenkých vrstvách.
Míza dobývá se na jaře před vytvořením listů z navrtávaných kmenů.
Odvodnění, dehydratační účinek.
Zánětlivá onemocnění močových cest - vnitřně jako nálev
Močopudné působení - diuretikum - vnitřně jako nálev z listů
Zvyšuje vylučování moči, přičemž nedráždí ledviny.
Pro podporu pocení - diaforetikum - vnitřně jako nálev z listů
Dna - vnitřně jako nálev
Při revmatismu - antirevmatikum - vnitřně jako nálev
Pomáhá při bolestech kloubů.
Pomáhá při lumbágu = houser, ústřel.
Pomáhá při ischiasu.
Používá se proti střevním parazitům jako anthelmintikum - březová šťáva
Proti pocení - antihydrotikum - březová šťáva
Proti nadměrnému pocení nohou - březová šťáva
Prostředek pro výživu a růst vlasů - březová šťáva nebo výtažek z pupenů
Antibiotické působení fytoncidů.
Mírný desinfekční účinek.
Proti vyrážce - březová šťáva
Kožní nemoci včetně lupenky - dehet získaný z kůry.
Žaludeční a střevní koliky - svařák s vínem.
[3] Kůra (cortex Betulae) sloužila dříve vnitřně proti střídavce, dně, nemocem plicnim, zevně při svrabu, lišejich a pod.
Listů (folia Betulae) užívá se hlavně jako močopudného prostředku při chorobách ledvin
Nálev se užívá 2x denně, 2-3 čajové lžičky řezaných listů se přelijí 200 ml horké vody, nechá se přikryté odstát. Účinek lze zvýšit přidáním jedlé sody na špičku nože do nálevu.
Koupele - zevní použitíí.
Při žaludečních a střevních kolikách svařit 2 čajové lžičky březové šťávy a 3 dl bílého vína.
Rekultivační kolonizační dřevina rychle ozeleňující zničenou krajinu sýpek a výsypek.
Stromořadí podél cest.
Ozeleňování lidských sídlišť.
Palivo. Kůra hoří i mokrá, milí skauti.
[3] Technicky se jí užívá ještě dnes, hlavně v severních krajinách Evropy, v koželužství а k výrobě tabatěrek. Dřevo s kůrou dává při destilaci tzv. březový dehet, jehož se užívá při vydělávání juchtových koží.
V době tabákové nouze užívalo se listí na kuřlavý tabák.
Zkvašená míza dává nápoj, podobný vínu.
Je napadána houbovými chorobami. Rychlý úhyn stromů způsobuje choroš březovník obecný, Piptoporus betulinus.
[1] Květena České republiky (Academia 1990-2010), díl 2, strana 38
[2] Naše rostliny v lékařství (MUDr. Jaroslav Korbelář, Zdeněk Endris, Avicenum 1981), strana 108
[3] Léčivé rostliny (Ph. Mg. Emanuel Senft, Praha 1930), strana 37
říše Plantae - rostliny
oddělení Magnoliophyta - rostliny krytosemenné
třída Rosopsida - vyšší dvouděložné rostliny
řád Fagales - bukotvaré
čeleď Betulaceae - břízovité
rod Betula - bříza
Betula pendula, Betula alba, Betula demetrii, Betula verrucosa
Bříza bělokorá, bříza bílá, břest, bříza písčitá
Breza bradavičnatá, breza previsnutá
Silver Birch, Common Birch, European Weeping Birch, European White Birch
قضبان فضي
Бяла бреза
垂枝桦
Vorte-Birk
Betulo veruka, Penda betulo
Arukask
Rauduskoivu
Bouleau verruqueux, Bouleau Pleureur
Ruwe berk
Obična breza, bijela breza, bradavičava breza, viseća breza
Vörtubirki
Betulla
オウシュウシラカバ
Karpotasis beržas
Nokarenais bērzs
Közönséges nyír
Hänge-Birke, Sand-Birke, Sandbirke, Warzen-Birke, Weiß-Birke
Hengebjørk
Brzoza brodawkowata
Vidoeiro-branco
Mesteacăn
Берёза повислая
Navadna breza
Бела бреза, Bela breza
Abedul común, Abedul
Vårtbjörk
Adi huş
Береза бородавчата
Bezpečnost použití léčivých i jedovatých rostlin, hub, léčiv, potravinových doplňků a prostředků, léčebných postupů i diagnózu své choroby vždy konzultujte se svým lékařem. Účelem této stránky není podněcovat návštěvníka k samoléčení své nemoci. Kdo se chce léčit, musí vždy, jako uvědomělý občan EU, navštívit svého odborného lékaře. Pouze ten totiž získal vzdělání na fakultě sponzorované farmaceutickým průmyslem a pouze on má úředně schválené oprávnění někoho léčit nebo mu radit ohledně léčení či s čímkoli ohledně zdraví a nemocí. Účelem této stránky je pouze informace o sice fungujících, ale jen pokoutně používaných nebo starých alternativních možnostech léčby a prevence nemocí. Zde uvedené informace tedy rozhodně neslouží jako náhrada za radu vydanou úředně schváleným lékařem.
Provozovatel webu nenese odpovědnost za správnost informací, ani za nedopatření, nesprávný výklad nebo jakákoli nesprávná rozhodnutí učiněná na základě informací zde uvedených. Jedná se zde pouze o soupis získaných informací, které většinou nebyly ověřovány. Protože jednotlivé stránky jsou vytvářeny jako zápisník a soubor seznamů, nemusí se návštěvníkovi jevit vždy zrovna jako uživatelsky přívětivé. Přes výše uvedené, některé ze zde uvedených informací už pomohly alespoň jednomu člověku odhodit berle a přestat se děsit představy zbytku života na invalidním vozíku. A to za ten čas strávený nad stránkami rozhodně stálo :-)
Další informace jsou obsaženy v uvedené literatuře a na internetu.
