Hrušeň Ananaska česká

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Ananaska česká

Ananaska česká v knize České ovoce

V severovýchodních a středních Čechách rozšířena jest vzácná letní hruška, která soustřeďuje na sobě všechny dobré vlastnosti, jakých od letní hrušky požadujeme. Daří se jí všude, roste krásně do výše, netrpí plísněmi, jest velice plodná, plody drží pevně na stromě, snese velmi časné otrhání, aniž vadne neb na dobrotě tratí, spíše získává a jest chutnější než na stromě dlouho ponechána, kde pak moučnatí, hodí se velice dohře k zasílání a nijak při tom netrpí. O jejím původu se nic neví: vyrostla-li z jádra, neb byla-li k nám odněkud zanesena. Jisto však jest, že, kdyby byla v poslední době z ciziny pod nějakým vynikajícím jménem doporučena, rozšířila by se rázem všeobecně.

Jmenuje se prostě »Ananaska«, a aby se lišila od Ananasky Courtrayské, přidán jí přívlastek »česká«. Sadaři a obchodníci s ovocem jmenují ji »Letní cverkle« a váží jí sobě vysoce. Daří se jí všude a v každé půdě, kde jen hruška dařiti se může; také i poloha jest jí vhod jakákoliv: daří se stejně dobře v nížinách, jako na místech vysoko položených, na místech otevřených jako úplně chráněných. Hodí se výborně k vysazování i ve velkém podél silnic a cest, do polních i domácích sadů a zahrádek. Nezmrzá, netrpí nikdy plísněmi, plody jsou vždy úplně čisté a stejnoměrné a jest z mála hrušek, které se všeobecně s prospěchem pěstují. Daří-li se i na kdouli dobře, o to není zkušenosti a doporučuje se hlavně vysokokmen nebo polokmen.

Vzrůst její jest zdravý, bujný, směřuje pěkně kolmo do výše, hojně se rozvětvuje v korunu dále širší, vysokou, pěkně pravidelně jehlancovitou a stkví se zdaleka skvělou, tmavou zelení.

Letorosty narůstají rovné a silné, v mládí ke konci ochmýřené, nápadně na způsob kůže leskle žluté, na sluneční straně červenavé a jemnými, vyvstalými, žlutavými, zcela nenápadnými tečkami řídce poseté.

Nápadně malá, krátká, ostře zakončená oka špičkou odstávají a jsou do mírně vydutých patek jako vtlačena. Na letorostech starších stromů bývají oka delší a větší. Viz obraz!

Rašící lístky jsou zelené, maličko přihnědlé a lysé; dorůstají délky 85—95 mm a šířky 60—67 mm, jsou silné, tmavě zelené a lesklé, vespod sivé, po délce srpkovité, na šíř na způsob člunku prohnuté, vejcité, s delší šikmou špičkou a mají kraj hrubě a skoro ostře pilovitý. Řapíky bývají bezpalisté a 50—60 mm dlouhé. Příplodní listy bývají menší a užší.

Na stromcích mladých, ve školce se nalézajících, bývají listy menší, užší a eliptické, na řapících as 35 mm dlouhých a šídlovitými, brzo usychajícími palisty opatřeny.

Plodonosného dřeva vyvíjí se velké množství, takže na jaře bývá celý strom obsypán velkými, as 35 mm širokými, z úzkých, opak vejčitých bílých plátků složenými květy ve větších chomáčích. (Viz obraz.)

Plodů bývá často 5—10 v jednom chomáči, ač také jsou plody ojedinělé neb po dvou a dosahují při velké úrodě as barevným obrazem znázorněné velikosti. Když jich jest méně, bývají as 75—80 mm vysoké a 63—65 mm široké. Tvar jednotlivých plodů mění se as tak, že některé jsou delší, ke stopce protáhlejší, končíce špičkou širokou, do níž jest stopka jako vtlačena; jiné jsou jak dlouhé, tak široké, v bocích baňatější a končí ke stopce špičkou užší; většina bývá ke stopce pěkně prohnuta.

Poměrně malý, pootevřený, z rohovitých, krátkých, proti sobě skloněných úštů sestavený kalich jest barvy plodu a vězí, dle tvaru plodu, ve větší neb menší, mělké, mírně zhrbolené jamce, jsa často perlovitými hrbolky objat; na některém plodu vznikají zde tři zřetelná žebra, která se dále přes plod táhnou a jej hranatí. Témě bývá u podobných plodů zúženo; jiné plody mají témě širší, rovné, také však šikmé, až velmi šikmé, jak as průřezem plodu znázorněno. Podkališná rourka táhne se po výtce až na špičku jaderníku.

Silná, dřevnatá, dílem i zdužnělá, rovná stopka bývá ke konci silnější a trčí buď z malé, pravidelné, někdy trojhranné a zhrbolené jamky aneb jest do špičky plodu jen jako vtlačena, ba též jen jako přimáčknuta.

Hladká, zelená, na slunci žíhaně zarudlá slupka jest zcela rzivými, nápadnými tečkami hojně pokryta; s pokračující zralostí žloutne, červeň jest živější a tečky nápadnější; drobounká, jemná rez roztroušena jest blíže kalicha hustě, sem tam řídce; také vyskytují se jednotlivě větší rzivé skvrny.

Zralé plody vydávají velice příjemnou vůni.

Bělavá dužnina mění se lehounce do žlutava, jest úplně jemná, máslovitá, hojně šťavnatá, chuť lahodná, sladká, libě kořeněná s pikantní, lehounce navinule přitrpklou pachutí.

Drobnou zrninou obklopený, krátce dutoosý jaderník chová v malých pouzdrech černá jádra.

K česání dospívá v druhé polovici srpna, někdy o něco dříve, jindy později, nesmí se nechati na stromě sežloutnouti, nýbrž, jakmile sem tam začne některá žloutnouti, nutno všechny otrhati: za několik dnů změkne a jest velice chutná; naproti tomu na stromě úplně dozrálá tratí šťávu a moučnatí.

Hned po otrhání snese sebe větší dopravu beze škody, později však ne.

Hodí se výborně pro stůl a hledána jest na trhu — také k sušení výborně se hodí.

V literatuře nikde se o ní zmínka neděje. Není vyloučeno,že po čase najde se snad někde ve starých zápiscích nějaká bližší zpráva o jejím původu. Dodnes zůstalo vše namáhání v té příčině marno a na mnoho směrodatných míst zaslané plody nebyly nikde poznány.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915