Hrušeň Ananaska courtrayská

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Ananaska courtrayská

Ananaska courtrayská v knize České ovoce

V okolí města Courtray v Belgii pěstuje se odedávna vynikající rannější hruška, o níž zmínku činí zahradník M. Six, který se as r. 1784 v Courtrayi usadil a nalezl ji tam již rozšířenou. O jejím původu nedopátral se ničeho, i jest to dle všeho, jako mnoho jiných, náhodou někde nalezený druh, a že kolem jmenovaného města nejvíce rozšířen byl, ponecháno jí bylo jméno Ananas de Courtray. Teprve v roce 1853 předložena byla Královské belgické společnosti ovocnické, která ji uznala za hodnu rozšiřování a dále ji doporučila.

Ve starších záznamech nalézáme další poznámku. V Courtrayi dovedou sobě vzácny požitek z této hrušky značně prodloužiti a sice tím způsobem, že již v druhé polovici srpna, ano dříve ještě, největší plody protrhávají a do chladných místností k dozrání ukládají. Probírka tato se vždy po 7—8 dnech opakuje. Tím dosáhnou nenáhlého zrání a nad to poskytuje způsob ten ještě výhodu, že sklízejí se vesměs pěkné, velké plody, poněvadž se po každé probírce veškerá šťáva stromu k menším zbylým plodům obrací, takže i tyto po krátkém čase slušně se vyvinují. Jednoduchého tohoto způsobu dá se při všech na stromě dozrávajících druzích upotřebiti.

U nás daří se jí dobře, ba mnohem lépe než některé jiné velmi doporučované odrůdě a patří mezi nevelký počet druhů, jež i kruté mrazy beze škody snášejí. Přes to jest však dosud velmi málo známa, ač zasluhuje jak pro výše udanou dobrou vlastnost, tak i pro svoji rannost a výbornou chuť největšího rozšíření.

Co se týče půdy, béře za vděk každou, pro hrušku způsobilou. Daří se v mělké ornici s podkladem žluté hlíny stejně dobře, jako v půdě jílovité a živné písčité, jen v krutém jílu a suchém písku neb štěrku krní. Nejkrásnějších a nejchutnějších plodů dosáhneme (tak jako u všech jiných) v zahradě, kde se hnojí a zalévá. Roste v jakékoliv poloze, jen když jest proti větrům poněkud chráněna.

Ve školce roste zdravě, ale drobněji než jiné a jest prospěšnější šlechtiti ji v libovolné výšce na zdravou pláňku a když této není, na jiný bujněji rostoucí druh. Koruna bývá jen prostředně veliká, pěkně do výšky, větve se však pod tíhou plodů sklánějí. Hodí se polokmenem neb vysokokmenem do souvislých sadů i do zahrad domácích. Šlechtěna na gdouli, na níž se dobře daří, hodí se pro všechny menší tvary a vzrůstá v pěkné jehlance; pro tvary větší lépe jest vzíti ji šlechtěnou na pláňce. Řez snáší velmi dobře a černá plíseň nebyla u ní doposud pozorována.

Rodí velmi záhy, často již ve školce, hojně, stále a stejnoměrně tak, že málo který rok úplně úhoří.

Rašící letorosty bývají hnědě zelené, vyvinují se slaběji a zůstávají tenké a štíhlé; pod oky jsou mírně prohýbány, zahnědle rezavě žluté a špinavě belavými, podlouhlými tečkami řídce potroušeny. (Viz obraz.) Silně vyvinutá, spíše dlouhá a špičatá oka bývají na plochých, nepatrně rýhovaných patkách, ke konci letorostu skoro přilehlá, čím dále však víc a více odstálá; spodní z nich mění se nenáhle v plodonosné špičky, později pak v malá, kuželovitá, stříbřitě šupinatá poupata, ze kterýchž vykvétají malé, bílé květy, složené z plátků drobných, navzájem se nedotýkajících, v menších chomáčích.

Zároveň s květy začínají se vyvíjeti nahnědle zelené, vespod jemně ochmýřené listy na červených řapících; později nabývají barvy temně zelené a lesklé a bývají 67—75 mm dlouhé, 41—44 mm široké, dlouze špičaté, na způsob člunku prohnuté, při kraji stejnoměrně pěkně zoubkované neb pilovité, na řapících 25—30 mm dlouhých, jen někdy niťovitými palisty opatřených. Příplodní listy bývají o něco větší na delších řapících.

Velikost a tvar plodu podmíněny jsou půdou i tvarem stromu. Barevný obraz zhotoven jest dle pěkně vyvinutých plodů s vysokokmene v obyčejné zahradní půdě bez zvláštního ošetřování rostoucího, někdy bývají též o něco větší, dosahujíce váhy 130 až 150 g. Jinak jest na krscích dobře ošetřovaných, s nichž klidíme plody daleko větší, až 280 g těžké, jak průřezem plodu znázorněno. Oba obrazy činí další popisování tvaru zbytečným a jest jen třeba připojiti, že povrch bývá vždy drobně zhrbolen, což však ladnosti tvaru nijak neškodí.

Zpola neb zcela otevřený kalich sestaven bývá z úštů dole nesouvislých, úzkých, špičatých, proti sobě skloněných, barvy plodu s přischlými špičkami; umístěn je v malé, mělké, perlovitě hrbolaté jamce na více méně úzkém a šikmém temeni plodu.

Dřevnatá, někdy polozdužnělá, často nerovná a hrbolatá, zelená a porezavělá stopka bývá do špičky plodu jako vtlačena a někdy převyšujícím hrbolem k straně přitlačena.

Hladká, nepříliš lesklá, později mastná slupka bývá světle citrónově zelená, později jasně žlutá, ve stínu zelenavě prokvétalá na sluneční straně až bledě zlatožlutá, někdy také lehounce jako žíhaně zardělá a šedivými, na stinné straně zeleně ovroubenými a tím nápadnějšími tečkami hustě poseta; mimo to nalézá se v obkališí i kolem stopky rozstříknutá, jemná a světlá rez.

Slabě a příjemně vonná dužnina bývá belavá, zcela se rozplývající, plná šťávy, chuti slabě, ale libě navinule sladké a velmi jemně okořenělé.

Velice jemnou zrninou obklopený jaderník má osu dle velikosti plodu buď úzce neb široce dutou a obsahuje ve velkých, jednotlivě štěrbinou do osy pootevřených pouzdrech dobře vyvinutá, černá jádra.

Zraje dle panující pohody mezi 1.—20. zářím a dá se v plné zralosti as 14 dnů udržeti. V chladnějších polohách zraje poměrně později. Svojí výtečnou chutí a sličností staví se po bok nejlepším stolním i tržním hruškám a dá se též, není-li úplně dozrálá, ke všem hospodářským účelům upotřebiti. Pro vzdálenější dopravu jest příliš jemná a snáší ji jen ve stavu úplně nezralém.

Popisů a posudků nalézá se v literatuře až dosud poskrovnu. Nalézáme ji v seznamu pomologického ústavu v Trojí čís. 8. „Ananasová“ s poznámkou J. Bláhy: Vzrůst polobujný, tvoří široké jehlance, z mládí letorosty silné, počátkem plodnosti tenké. Úrodnost po přesazení na trvalé místo již v pátém roce, potom stálá, měnivě méně a hojně. Zraje v druhé polovici srpna a drží do 15. září, výtečné jakosti, jest velká, krásná a dobrá; plíseň se dosud ani na stromě ani na plodech neobjevila. Místo vyžaduje chráněné, zvláště v době květu, půdu hlubokou, ne příliš těžkou a studenou.

Handbuch der Obstkunde čís. 45ß. Ananasbirne von Courtray. Leroy čís. 35. P. Ananas de Courtray s označením I. jakosti, kdežto Thomas na str. 71. pod týmž jménem řadí ji ve výběr druhý.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915