Routa vonná

Popis
Výskyt
Obsahové látky
Užívané části, sběr a zpracování
Léčivé účinky
Léčebné užití a dávkování
Varování
Další využití
Pěstování
Choroby a škůdci
Literatura
Taxonomie
Latinsky
Národní názvy

Popis

Routa vonná, Ruta graveolens, je vytrvalý polokeř čeledi routovitých, Rutaceae. Celá rostlina obsahuje aromatické silice, za čerstva silně páchnoucí, po usušení však příjemně vonící.

Routa obecná je polokeř z čeledi routovitých (Rutaceae). Roste plané na suchých, slunných a kamenitých kopcích v jižní Evropě, severní Africe a jde až do nejteplejší části střední Evropy. U nás není domácí, často se však pěstuje. Čerstvá rostlina má nijak zvláště příjemný, velmi silný, trochu na sýr upomínající zápach. Usušená naopak voní velmi příjemně.

Stonek: Silně větevnatý polokeř, u kořene dřevnatý
Výška:
Listy: Šedozelené, 2-3krát peřenodílné, úkrojky klínovitě podlouhlé až čárkovité
Květy: Žluté v nepravidelném hroznu
Doba květu:
Plody:
Doba zrání plodů:
Kořenová část:
Jiné znaky: Nahořklá nepříjemná chuť
Podobné druhy:
Zajímavosti:

Výskyt

Stanoviště:
Nároky:
Výskyt:
Rozšíření:
Význam:

Obsahové látky

[3] Je bohatá etherickým olejem (oleum Rutae).

Užívané části, sběr a zpracování

Sbírají se semena, listy nebo nať. Semenné tobolky se suší na vzdušném místě, dokud se neotevřou. Nať se sřezává ještě za zeleného stavu a suší se na vzduchu ve stínu.

[3] Droga je celá usušená kvetoucí rostlina (herba Rutae) nebo jen listy (folia Rutae).

Lze dvakráte sklízeti v roce. Sečeme rostliny srpem hned spočátku blízko u země. Zkošatí a netvoří zbytečné dlouhých lodyh. Prvá sklizeň (v době kvétu) je podstatně vydatnější.

Routy se užívá buď za čerstva k přípravě těkavého oleje nebo se svazuje do svazečků, suší a uschovává k pozdější přípravě oleje.

Rostliny musí se sušiti přirozeně na vzduchu. Nejcennější je zboží zbavené hrubých stonků.

Výnos z 1 aru je asi 26 kg drogy. 1 kg čerstvých rostlin dává asi 0,27 kg drogy.

Léčivé účinky

Léčebné užití a dávkování

Varování

Další využití

[3] Eterický olej se užívá hojně při přípravě koňaku, v továrnách na voňavky i jako koření. Ve Francii se sypou jemně rozsekané čerstvé listy na chléb s máslem. V Orientě se vyrábí z routy alkoholický nápoj (sedef raki).

Pěstování

Pro dlouhodobé pěstování potřebuje teplou, kyprou, suchou a výživnou půdu. Semena se vysévají v dubnu a jakmile sazenice povyrostou, přesazují se do sponu 40 cm. Rostliny se okopávají a plejí. Semena se sklízí, jakmile začnou červenat červenat a tobolky nejsou nazelenalé. Jinak se sama velmi vysemeňuje, pokud se nestihne sklidit v pravý čas. Semeno je klíčivé dva roky.

[3] Spotřeba drogy je sice velká, ale nepravidelná. Doporučuje se proto kultivace v menším měřítku.

Routa se hodí dobře na ovrubování záhonů. U nás zůstává routa jen bylinou, má však vytrvalý kořen a může se proto pěstovati několik let na témže místě.

Pěstuje se ze semen, jež se brzo na jaře zasejí řídce do pařeniště a jen zcela tence přikryjí. Satba se probírá a silné rostlinky se rozsadí na připravené záhony do čtverce 40x40 cm. Výsev čerstvě sklizeného semene v září je ještě výhodnější. V tomto případě se pak rostlinky na jaře, asi v dubnu, vyberou a rozesadí, jak svrchu uvedeno.

К zakořenění potřebuji spočátku delší doby, a někdy to vypadá, jako by vůbec měly zajíti. V tom případě je na místě, mírně ji zalévati. Kultura se musí často plíti a jednou až dvakrát okopaíi. Později se však rostliny důkladně zakoření a daří se jim znamenitě v každé, jen trochu vyhovující půdě. Nejlépe se daří v kultuře písčité nebo vápnité půdě, chráněné proti severnímu a východnímu větru. Chlévským hnojem možno výnos podstatně zvýšiti. Potřebuje jen málo vlhkosti a daří se jí dobře i v suchém roce.

Choroby a škůdci

Literatura

[1] Květena České republiky (Academia 1990-2010), díl 5, strana 148
[3] Léčivé rostliny (Ph. Mg. Emanuel Senft, Praha 1930), strana 208
[31] Lékařské a aromatické rostliny v hospodářství a jich upotřebení (Augustin Rašťák, Plzeňské hospodářské noviny, Plzeň 1891), strana 20

Lékařské a aromatické rostliny v hospodářství a jich upotřebení

Routa vonná v knize Lékařské a aromatické rostliny v hospodářství a jich upotřebení (Augustin Rašťák, Plzeňské hospodářské noviny, Plzeň 1891), strana 20

Routa jest rostlinou vytrvalou; vyrůstá na silně větevnatý polokeř, který však jenom u kořene jest dřevnatým. Veškeré části jsou žlázami posety, v nichž velmi silně vonící silice obsažena jest. Listy jsou sivozelené umáleně 2—3krát peřenodílné, úkrojků klinovito podlouhlých až čárkovitých. Květ barvy žluté, tvoří nepravidelný hrozen. Za čerstva natrhána zapáchá routa velmi silně a odporně, chuti jsouc nahořklé, nepříjemné. Nať i semeno upotřebí se v lékařství.

Má-li routa dlouho na místě vydržeti a dobře se dařiti, tu nutno ji pěstovati na půdě teplé, kypré, suché, která jest při síle.

Rozmnožuje se semenem. Semeno vysévá se v měsíci dubnu na záhonek a když sazenice povyrostly, vysazují se. V čas vegetace se rostliny okopají a plejí. Routa se velmi vysemenuje, jest-li semeno v pravý čas se nesklidí. Toto klidí se, jakmile nabylo barvy červenavé a tobolky pozbyly barvy nazelenalé. Tobolky suší se na vzdušném místě tak dlouho, až se otevřely. Semeno podržuje klíčivost po dva roky. Chceme-li jen nať upotřebiti, tu sřezá se tato ještě za zeleného stavu a suší se na vzduchu ve stínu. Divoce roste na stráních, vinicích u Žernosek.

Cena: klgr. 60 kr.

V dobytčím lékařství upotřebí se u koní při podvrknuti spěnačky.

Taxonomie

říše Plantae - rostliny
oddělení Magnoliophyta - rostliny krytosemenné
třída Rosopsida - vyšší dvouděložné rostliny
řád Sapindales - mýdelníkotvaré
čeleď Rutaceae - routovité
rod Ruta - routa

Routa vonná latinsky

Ruta graveolens

Národní názvy

  Routa vonná, Routa obecná

  Ruta voňavá

  Rue, Common Rue, Garden Rue, Herbygrass, Meadow Rue

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  Smrdljiva rutvica

 

 

 

 

 

 

  Wein-Raute

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Upozornění

Bezpečnost použití léčivých i jedovatých rostlin, hub, léčiv, potravinových doplňků a prostředků, léčebných postupů i diagnózu své choroby vždy konzultujte se svým lékařem. Účelem této stránky není podněcovat návštěvníka k samoléčení své nemoci. Kdo se chce léčit, musí vždy, jako uvědomělý občan EU, navštívit svého odborného lékaře. Pouze ten totiž získal vzdělání na fakultě sponzorované farmaceutickým průmyslem a pouze on má úředně schválené oprávnění někoho léčit nebo mu radit ohledně léčení či s čímkoli ohledně zdraví a nemocí. Účelem této stránky je pouze informace o sice fungujících, ale jen pokoutně používaných nebo starých alternativních možnostech léčby a prevence nemocí. Zde uvedené informace tedy rozhodně neslouží jako náhrada za radu vydanou úředně schváleným lékařem.
Provozovatel webu nenese odpovědnost za správnost informací, ani za nedopatření, nesprávný výklad nebo jakákoli nesprávná rozhodnutí učiněná na základě informací zde uvedených. Jedná se zde pouze o soupis získaných informací, které většinou nebyly ověřovány. Protože jednotlivé stránky jsou vytvářeny jako zápisník a soubor seznamů, nemusí se návštěvníkovi jevit vždy zrovna jako uživatelsky přívětivé. Přes výše uvedené, některé ze zde uvedených informací už pomohly alespoň jednomu člověku odhodit berle a přestat se děsit představy zbytku života na invalidním vozíku. A to za ten čas strávený nad stránkami rozhodně stálo :-)
Další informace jsou obsaženy v uvedené literatuře a na internetu.