Pelyněk pravý

Popis
Výskyt
Obsahové látky
Užívané části, sběr a zpracování
Léčivé účinky
Léčebné užití a dávkování
Varování
Další využití
Pěstování
Choroby a škůdci
Literatura
Taxonomie
Latinsky
Národní názvy

Popis

Pelyněk pravý, Artemisia absinthium je vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae).

Stonek: Trs přímých, bělošedě plstnatých lodyh, rozvětvujících se nahoře v hroznovitou latu drobných úborů.
Výška: 60-120 cm
Listy: Hedvábně šedo nebo také žlutavě plstnaté, kopinaté až čárkovité. Dolní listy dlouze řapíkaté, 2-3 krát peřenodílné, na spodu bez oušek; horní krátce řapíkaté až přisedlé, trojdílné až nedělené, přisedlé, přecházejí v listeny.
Květy: Vyrůstají z paždí listenů. Kulovité úbory světle žluté barvy, sestavené do jednostranných hroznů, visí na krátké ohnuté stopce. Lůžko chlupaté, zákrov plstnatý, nažky vejčité, jemně pruhované, hnědé.
Doba květu: VII-IX
Plody:
Doba zrání plodů:
Kořenová část: Krátký mnohohlavý oddenek
Jiné znaky:
Podobné druhy:
Zajímavosti: Květy, listy a stonky pelyňku vydávají pronikavou aromatickou vůni. Jsou velmi hořké, především květy; nejméně hořké jsou kořeny. Dobytek krmený pící obsahující příliš pelyňku dává hořké mléko, nepříjemné chuti.

Výskyt

Stanoviště: Kamenité stráně, kopce, skalnatá místa, podél cest, pastviny.
Nároky: Nepřemokřené libovolné půdy, i suché, i chudé, výslunná místa
Výskyt:
Rozšíření: Střední a jižní Evropa, severní Afrika a Asie
Význam: Léčivá rostlina, plevel

Obsahové látky

Eterický olej, thujon, hořčina absinthin.

Sušením neztrácí své účinné látky jako některé jiné aromatické rostliny.

Užívané části, sběr a zpracování

Listy

Sdrhují se ze stonků a suší v průvanu.

Kvetoucí vrcholky

Sbíráme v červenci a srpnu a sušíme opatrně rozestřenou v tenkých vrstvách na lískách.

Nať

Nať (bez kořene) se sklízí pouze pro technické účely. Můžeme sklízet v červnu, pak v červenci potřetí v září. V příznivém roce v říjnu počtvrté. Lze sušit na slunci.

Léčivé účinky

Horečnatá onemocnění
Poruchy zažívacího ústrojí
Žaludeční choroby - odvar
Choroby jater
Choroby močové
Proti červům
K vymývání svrabu
Srdeční choroby
Blednička
Chudokrevnost

Léčebné užití a dávkování

Varování

Ve větším množství jedovatý! Není vhodný pro malé děti, těhotné a kojící ženy. Při stálém požívání likéru Absinth nastávají vleklé otravy.

Další využití

Jako prostředek proti molům.

Výroba likérů, přísada do vína, absinth.

K denaturování soli.

Pěstování

K pěstování lze využít méněcenné kamenité plochy a není třeba hnojení ani zvláštní ošetřování. Rozmnožuje se semenem nebo kořenem. Semena se po sklizni rozházejí a klíčí během deseti dnů. Pokud se přesazují, nebo rozmnožují z odnoží, pak ve sponu 40-90 cm. Staré rostliny se rozřežou na odnože nebo se odnože odřežou z mladých rostlin. V případě potřeby jednou v létě vyplejeme a okopeme.

Porost vydrží 4-6 let na jednom pozemku a dává od června do srpna 2 i 3 sklizně.

Choroby a škůdci

Literatura

[1] Květena České republiky (Academia 1990-2010), díl 7, strana 168
[3] Léčivé rostliny (Ph. Mg. Emanuel Senft, Praha 1930), strana 26
[4] Názorná květena zemí koruny české (prof. František Polívka, sv. 3, Olomouc 1900), strana 494
[31] Lékařské a aromatické rostliny v hospodářství a jich upotřebení (Augustin Rašťák, Plzeňské hospodářské noviny, Plzeň 1891), strana 10
[32] Léčivé rostliny v kultuře (Dr. Mag. Zdeněk František Klán, nakladatelství A. Reinwart, Praha 1923) strana 44

Léčivé rostliny, Emanuel Senft

Pelyněk pravý v knize Léčivé rostliny (Ph. Mg. Emanuel Senft, Praha 1930), strana 26

Pelyněk pravý je rostlina z čeledi složnokvětých (Compositae), roste hojně ve střední a jižní Evropě na stráních a skalách anebo jako plevel u cest a na pustých místech.

Tato vytrvalá, hedvábně šedoplstnatá rostlina se hojně pěstuje k výrobě etherického oleje. Od pradávna je pelyněk pokládán za důležitou léčivou rostlinu a nacházíme jej skoro všude v zahradách pro domácí potřebu.

Pelyňku se užívá nejen v lidovém lékařství, ale hojně i ve zvěrolékařství pro jeho neobyčejně hořkou chuť místo chininu při nemocech horečnatých. Odvar slouží jako žaludeční lék, někdy i proti červům, dokonce i k vymývání svrabu u lidí a zvířat a v neposlední řadě i jako prostředek proti molům.

Působivá součást etherického oleje (vermuthový olej) je jed zvaný thujon (jakož i thujol); vedle etherického oleje obsahuje rostlina i hořčinu (absinthin).

Celé rostliny se užívá jako hořčiny a je obzvláště důležitá pro výrobky likérového průmyslu. Etherickým olejem se aromatisuje koňak a jiné lihové nápoje.

Většina drogy přichází do obchodu z Německa a Ruska.

Kdysi byla tato rostlina pěstována ve Francii v ohromné míře a tvořila nejdůležitější zdroj příjmů některých krajů. Městečko Orly v kraji Ivry-sur-Seine žilo takřka výhradně z kultury této rostliny. Když však francouzská vláda zakázala výrobu absinthu, byla spousta kultur zničena. Užití je však tak rozmanité, že ještě i nyní se spotřebuje značné množství této drogy.

Ve Švýcarsku a ve Francii připravuje se z pelyňku pravého i z různých jiných druhů pelyňku (hlavně z Art. Mutellina) všeobecně známý alkoholický nápoj absinth. Zatímco pelyněk v malých dávkách představuje vyslovený prostředek léčivý, působí, požíván ve větším množství, jedovatě, neboť škodí silně v prvé řadě nervům. Právě s ohledem na to cítila se francouzská vláda nucena zničiti velké kultury pelyňkové, aby zamezila nemírné požívání absinthu.

Pelyňku užívá se také jako přísady do vermuthového vína, jež se vyrábí hlavně ve Slavonsku, především v Syrmii. Jak známo, je pravé víno vermuthové výborný žaludeční prostředek, lze je však těžko dostati. Téměř vše, co je u nás nabízeno jako vermuthové vino, jsou jen méněcenné nápoje, připravované většinou i bez vína, spíše škodlivé než užitečné. Konečně užívá se pelyňku k denaturování soli.

Mnohostranné užití pelyňku přirozeně vyvolává čilou poptávku po něm a rostliny sbírané v pravý čas a dobře sušené se dobře prodají.

Jako drogy užívá se buď pouze listů (herba Absinthii) nebo kvetoucích vrcholků (herba Absinthii florida). U jemného zboží nutno vždy odstranili nejhrubší stonky. Rostlinu sbíráme v červenci a srpnu a sušíme opatrně rozestřenou v tenkých vrstvách na lískách. Pro dodávky ve velkém (na vagony k destilaci nebo k mletí) žnou a suší se celé rostliny a zasílají ve velkých pytlích. Cena takového zboží je ovšem nižší než jemné drogy listové a květní.

Hrubou drogu kupují jen některé firmy a je proto třeba si vždy nejprve zajistili odběr.

Velkoobchod drogami rozeznává velkou řadu jakostí pelyňku. Nejdůležitější druhy jsou: herba Absinthii drhnutá a zbavená stonků, »cum a sine floribus«, jak bylo již dříve naznačeno; vedle toho podle zbarvení drogy herba Absinthii »viridis« (zelená) a »stříbřitá«. Podle balení v obchodě obvyklého rozeznává se zboží »volné« a »ve svazcích«.

Pěstování pelyňku je možno doporučiti přes poměrně nízkou cenu, jež se za 1 kg této drogy platí, k tomu dá se použiti i méněcenných poli, suchopárů, rumovišť a štěrkových pozemků. Sazenice není třeba vypěstovávati v pařeništi. Vyrostou brzy na záhoně a vysazují se, když vyrostly 10 až 15 cm, na vzdálenost 40 x 50 cm na pole, jež nemusí býti hnojeno. Porost vydrží 4-5 roků na jednom pozemku a dává ročně 2 i 3 sklizně.

Názorná květena zemí koruny české

Pelyněk pravý v knize Názorná květena zemí koruny české (prof. František Polívka, sv. 3, Olomouc 1900), strana 494

Pelyněk pravý neboli absint (Artemisia absinthium *1) L., Absinthium vulgare Lam., Wermuth) vyhání z krátkého, mnohohlavého oddenku obyčejně celý trs přímých, až 1 m vysokých, bělošedě plstnatých lodyh, rozvětvujících se nahoře v hroznovitou latu drobných úborů. Hedvábitě šedě nebo žlutavě plstnaté listy jsou většinou 2—3kráte peřenodílné, o kopinatých až čárkovitých, tupounkých uštech. Dolejší listy jsou dlouze řapíkaté, ale na spodu bez oušek; hořejší jsou krátce řapíkaté až přisedlé, trojdílné až nedělené, přecházejíce znenáhla v listeny, z jejichž paždí vyrůstají na ohnutých stopečkách kulovaté úbory(Ú). Ty jsou sestaveny většinou do jednostranných hroznů, skládajících bohatou latu; mají plsťnatý zákrov a světle žluté květy (F, F1) vesměs plodné, téže povahy jako druh Pelyněk černobýl, ale lůžko chlupaté. Nažky jsou vejčité, jemně pruhované, hnědé.

Roste na návsích, u cest a na skalnatých stráních. Kvete v měsících letních.

Obsahuje ve všech částech absinthiin, od něhož nad míru hořce chutná a rozemnut silně páchne.*2) Patří k nejdůležitějším rostlinám lékařským, proto jej v jižních zemích pěstují pro lékárny na polích. Kneipp odporučuje pelyňkové thé zejména v chorobách žaludku a jater.

*1) Z řečtiny nepitelný, vzhledem k velice hořkému odvaru této byliny.

*2) O původu hořkosti pelyňku vykládá lidová pověst tolik: Když žíznícímu Spasiteli byla podána místo občerstvujícího nápoje žluč s octem, ukáplo několik krůpějí s jeho rtů na zemi a hned vyrostla z nich bylina, ku které Spasitel pravil: »Budiž požehnána! Kdo tě utrhne ke svému pozdravení, toho pozdrav svojí hořkostí mého požehnání.«

Lékařské a aromatické rostliny v hospodářství a jich upotřebení

Pelyněk pravý v knize Lékařské a aromatické rostliny v hospodářství a jich upotřebení (Augustin Rašťák, Plzeňské hospodářské noviny, Plzeň 1891), strana 10

Pelyněk jest rostlinou vytrvalou. Jsouc rostlinou velmi větevnatou, vyrůstá až přes metr vysoko, listy jsou hedvábitě šedo nebo také žlutavoplstnaté, 2—3 krát peřenodílné; květ barvy žluté má podobu jednostranného hroznu a visí na krátké stopce. Kvete od července do září.

Pelyněk roste v každé půdě a na každé poloze, vyjma místa mokrá; nejlepší stanovisko má na místech výslunných.

Pěstuje se obyčejně na stráních kamenitých, kopcích, skalnatých místech, na místech, jichž obdělávati nemožno atd., tedy na pozemcích, jichž rolník takřka ani obdělávati, neb jiným způsobem využitkovati nemůže.

Rozmnožování pelyňku děje se bud semenem, nebo kořenem. Semeno vysévá se hned po uzrání — tedy na podzim — na určité místo. Jednotlivá rostlina potřebuje prostory 60—90 cm. Na místo jednou zaset, rozmnožuje se sám od sebe. Poněvadž ale staré kořeny přes zimu lehce vymrzají, nemají se přes 4 roky nechati stát. Stonky zřezávají se před rozkvětem, a to dvakráte — od měsíce června do srpna.

Listí, jehož se v lékařství upotřebuje, sdrhuje se ze stonků a na suchém místě vzdušném suší. Divoce roste na návsích, cestách, skalnalých stráních a p.

Cena: klgr. 84 kr.

Ve zvěrolékařství upotřebí se u koní při žaludečním katarhu, u červinky, proti červům, při zimnici žlučné, nechuti ke žrádlu, průjmu, je-li tento bez horečky a bez bolesti, proti vředu, prášku proti červům; u dob. hověz. je-li mléko modré, při lízavosti, drobivosti kostí, odvaru proti ovádům, by na dobytek nesedali; u ovce a kozy při motolici, bledničce.

Léčivé rostliny v kultuře

Pelyněk pravý v knize Léčivé rostliny v kultuře (Dr. Mag. Zdeněk František Klán, nakladatelství A. Reinwart, Praha 1923) strana 44

V lékařství používá se sušené nati. Herba Absinthii. — Lat. Artemisia Aibsinthum L., Fr. Grande Absinthe, Angl. Wormwood, Něm. Wermuth.

Domovem pelyňku je střední a jižní Evropa, severní Afrika a Asie. Vyskytuje se na pastvinách, u cest, na skalnatých stráních a jinde.

Dobytek krmený pící obsahující značné procento pelyňku dává mléko hořké, nepříjemné chuti.

Pelyněk je vytrvalou bylinou, 6—12 dm vysokou. Vyhání obyčejně celý trs přímých, bělo-šedě plstnatých lodyh, které se nahoře rozvětvují ve složené hroznovité květenství. Dolejší listy jsou 2—3kráte peřenodílné, řapíkaté, hořejší trojdílné, po případě nedělené, přisedlé.

Kulovité květy mají krátké ohnuté stopečky sestavené do jednostranných hroznů, které tvoří dohromady bohatá květenství. Květy (v srpnu a září) jsou barvy světle žluté.

Kromě pelyňku pravého vyskytuje se u nás ještě několik jiných druhů, které se v lékařství používají pouze s malými výjimkami. Jsou to: černobýl — A. vulgaris, pelyněk pontický — A. pontica, p. rakouský — A. austriaca, p. ladní — A. campestris, p. metlatý — A. scoparia, a v selských zahrádkách pěstovaný brotan — A. abrotanum a kozalec — A. dracunculus.

Květy, listy a stonky pelyňku vydávají aromatickou pronikavou vůni. Jsou velice hořké, zvláště květy; nejméně hořké jsou kořeny. V pletivu pelyňku nacházejí se tři účinné látky: éterický olej a dvě hořké látky, z nichž jedna je povahy pryskyřičné, druhá je dusíkatá. Sušením pelyněk neztrácí svých účinných vlastností jako některé jiné aromatické rostliny, ba naopak mnozí tvrdí, že sušením se jakost a účinnost pelyňků zvyšuje.

Pelyněk má v lékařství velké upotřebení, a to hlavně při poruchách zažívacího ústrojí, při chorobách močových, srdečních, při horečkách, bledničce, chudokrevnosti a též jako prostředek proti červům. Velké množství pelyňku spotřebovalo se ve Francii, Švýcarech a Belgii k přípravě pelyňkového likéru.

Bylo však poznáno, že při stálém požívání tohoto likéru nastávají vleklé otravy, jichž příčina byla připsána éterickému oleji pelyňku a jako důsledek tohoto výzkumu byla výroba pelyňkového likéru ve zmíněných státech zakázána. Likér byl připravován ze směsi několika aromatických rostlin, jako anýzu, fenyklu, bal-drianu, hysopu, melisy, máty a andělíky. Při prvních případech otravy byla příčina hledána v éterickém oleji anýzu, leč brzy se poznalo, že původ vězí v éterickém oleji pelyňku a nemoc tato nazvána byla absinthismem.

Při destilaci pelyňku získá se ze 100 kilogramů čerstvé rostliny 200 gramů étěrického oleje. Používá-li se k destilaci rostliny suché, je třeba tuto máčeti ve vodě po dvanáct hodin dříve než se přistoupí k destilaci. Ku zvýšení jakosti oleje je s prospěchem užíti kvetoucích vrcholků rostliny spíše než celé nati. Éterický olej získaný destilací rostliny suché, po 12 hodin ve vodě máčené, je barvy světle hnědé, kdežto olej z rostlin čerstvých je tmavě zelený, časem hnědnoucí. Vře při 180°. Čistý olej, získaný několikanásobnou rektifikací, je modrý nebo zelený, zvláštně silné a pronikavé vůně.

Pěstování pelyňku je velmi jednoduché a nevyžaduje zvláštního ošetření. Pelyňku daří se dobře ve všech suchých půdách a pěstuje se obyčejně na místech, která se pro kulturu jiných rostlin nehodí. Nemá tedy velkých požadavků a spokojí se s půdou chudou.
Rozšiřování kultury děje se zřídka semeny, které se po povrchu rozhází a klíčí již v době deseti dnů. Sázení do pařeníků a přesazování do volného pole není nutné; tento způsob pěstění při osazování větších ploch by vyžadoval mnoho času a nákladu, a pěstění takové by se pěstiteli nerentovalo. Nejlepší způsob je ten, že se staré rostliny na poli rozřežou na odnože, které se do země zasadí aneb se odnože odřežou z rostlin mladých. Odnože rozsadí se do řádek padesát cm od sebe vzdálených a jednou za léto vyplejí a okopou.

Nať může se sklízeti po prvé v červnu, v červenci po druhé a v září po třetí. Za příznivého podzimu je možno sklízeti v měsíci říjnu po čtvrté. Pro účely pharmaceutické sklízí se pouze kvetoucí vrcholky rostliny, pro účely technické celá nať bez kořene. Kultura pelyňku obnovuje se po mnoha létech; během doby pěstění nevyžaduje zvláštní péče.

Sklizené rostliny není třeba sušiti ve stínu. Mohou se sušiti přímo na poli; k tomu účelu nakupí se na malé hromádky, které se často obrací. Za nepříznivého počasí suší se pod střechou, rozprostřeny jsouce na žokové rámce do poschodí sestavené. Po usušení plní se droga do pytlů přímo aneb se dříve rozřeže na kousky 8—10 cm dlouhé. Tento druhý způsob doporučuje se tam, kde pelyněk pěstuje se na velikých plochách. Droga, takto připravená, je ovšem cennější než droga složená z větviček celých, neřezaných, neboť vyžaduje též více práce.

Jeden hektar dává 20 metrických centů sušených kvetoucích vrcholků pelyňku a 40 kilogramů éterického oleje.

K pokusnému pěstění pelyňku je zapotřebí 200 rostlin na plochu 50 m2.

Dnešní spotřeba natě a éterického oleje pelyňku je značně menší než byla dříve, kdy těchto drog bylo používáno k přípravě pelyňkového likéru. Přes to však se ještě mnoho pěstuje, ač spotřeba je omezená. Pěstitelé Spojených států severoamerických produkují ročně jednu tunu éterického oleje.

Taxonomie

říše Plantae - rostliny
oddělení Magnoliophyta - rostliny krytosemenné
třída Rosopsida - vyšší dvouděložné rostliny
řád Asterales - hvězdnicotvaré
čeleď Asteraceae - hvězdnicovité
rod Artemisia - pelyněk

Pelyněk pravý latinsky

Artemisia absinthium, Artemisia absinthium var. insipida, Absinthium vulgare

Národní názvy

  Pelyněk pravý, absint

  Palina pravá

  Absinth Wormwood, Wormwood, Absinth Sagewort, Absinthium, Common Sagewort

 

 

  中亞苦蒿

 

 

 

 

 

 

  Gorski pelin, pravi pelin

 

 

 

 

 

 

 

 

  Bylica piołun, absynt, bielica piołun, bilica piołun, psia ruta

 

 

 

 

 

 

  Ajenjo

 

 

 

 

Upozornění

Bezpečnost použití léčivých i jedovatých rostlin, hub, léčiv, potravinových doplňků a prostředků, léčebných postupů i diagnózu své choroby vždy konzultujte se svým lékařem. Účelem této stránky není podněcovat návštěvníka k samoléčení své nemoci. Kdo se chce léčit, musí vždy, jako uvědomělý občan EU, navštívit svého odborného lékaře. Pouze ten totiž získal vzdělání na fakultě sponzorované farmaceutickým průmyslem a pouze on má úředně schválené oprávnění někoho léčit nebo mu radit ohledně léčení či s čímkoli ohledně zdraví a nemocí. Účelem této stránky je pouze informace o sice fungujících, ale jen pokoutně používaných nebo starých alternativních možnostech léčby a prevence nemocí. Zde uvedené informace tedy rozhodně neslouží jako náhrada za radu vydanou úředně schváleným lékařem.
Provozovatel webu nenese odpovědnost za správnost informací, ani za nedopatření, nesprávný výklad nebo jakákoli nesprávná rozhodnutí učiněná na základě informací zde uvedených. Jedná se zde pouze o soupis získaných informací, které většinou nebyly ověřovány. Protože jednotlivé stránky jsou vytvářeny jako zápisník a soubor seznamů, nemusí se návštěvníkovi jevit vždy zrovna jako uživatelsky přívětivé. Přes výše uvedené, některé ze zde uvedených informací už pomohly alespoň jednomu člověku odhodit berle a přestat se děsit představy zbytku života na invalidním vozíku. A to za ten čas strávený nad stránkami rozhodně stálo :-)
Další informace jsou obsaženy v uvedené literatuře a na internetu.