
Popis
Výskyt
Obsahové látky
Užívané části, sběr a zpracování
Léčivé účinky
Léčebné užití a dávkování
Varování
Další využití
Pěstování
Choroby a škůdci
Literatura
Taxonomie
Latinsky
Národní názvy
Jitrocel prostřední, Plantago media, je vytrvalá bylina z čeledi jitrocelovitých, Plantaginaceae.
V současnosti je ceněn především pro svou dekorativnost a specifické léčivé vlastnosti, které tvoří přechod mezi jitrocelem kopinatým a větším.
Stonek: Přímý, bezlistý, oblý a jemně rýhovaný stvol, který vyrůstá ze středu přízemní růžice listů. Na rozdíl od jitrocele kopinatého není stvol hranatý, ale má válcovitý tvar a je hustě pokryt krátkými bělavými chlupy.
Výška: 15–50 cm
Listy: Uspořádány v přízemní růžici, která je obvykle těsně přitisklá k zemi. Čepel je široce eliptická až vejčitá, na obou stranách hustě a jemně šedoplstnatě chlupatá. Listy mají 5–9 výrazných souběžných žilek a velmi krátký, široký řapík.
Květy: Sestaveny v hustém, úzce válcovitém klasu na vrcholu stvolu. Květy jsou drobné, nenápadné, se suchomázdřitou korunou. Nápadné jsou především dlouhé tyčinky, které mají bílé nebo světle fialové nitky a lila až růžové prašníky.
Doba květu: V–VIII
Plody: Vejčitá tobolka, která se otvírá příčným víčkem. V každém pouzdře obsahuje obvykle dvě až tři drobná, plochá, tmavohnědá semena.
Doba zrání plodů: VII–IX
Kořenová část: Krátký, tlustý a dřevnatý oddenek, ze kterého vyrůstá bohatý svazek dosti silných, provazcovitých kořenů.
Jiné znaky: Celá rostlina působí díky chlupatosti šedozeleným dojmem. Květy jemně voní, což je u jitrocelů výjimečné. Listy mají po rozemnutí typickou bylinnou vůni a mírně nahořklou chuť. Nyní je považován za indikátor vápnitých půd.
Podobné druhy:
Jitrocel větší, Plantago major, má listy lysé, široce vejčité s dlouhým řapíkem a tyčinky s hnědavými prašníky.
Jitrocel kopinatý, Plantago lanceolata, má listy úzké, kopinaté a stvol výrazně pětihranný.
Zajímavosti: Lidově se mu říkalo „střední jitrocel“ nebo „růžový jitrocel“. V minulosti se věřilo, že kořen jitrocele prostředního nošený na krku chrání před bolestmi hlavy. Dnes se v lidovém léčitelství používá méně často než kopinatý druh, ale jeho listy mají obdobné hojivé účinky na rány.
Stanoviště: Suché louky, pastviny, travnaté stráně, okraje cest, světlé lesní lemy a vápencové sutě.
Nároky: Světlomilná rostlina preferující sušší až středně vlhké, zásadité (vápnité), humózní a lehčí půdy. Je velmi odolný vůči suchu a mrazu.
Výskyt: Hojně po celém území ČR, od nížin až do horských poloh, s preferencí pro vápencové oblasti.
Rozšíření: Téměř celá Evropa a mírné pásmo Asie (až po Sibiř). Zavlečen byl i do Severní Ameriky.
Význam: Léčivá rostlina (list), medonosná a nektarodárná rostlina, pícnina pro ovce, okrasný prvek přírodních zahrad.
Podobné jako u jitrocele kopinatého: iridoidní glykosidy (aukubin), slizy, třísloviny, saponiny, flavonoidy, vitamín C, kyselina křemičitá a minerální látky (vápník, draslík).
Sbírá se list (Folium plantaginis mediae) v době květu od května do srpna. Listy se odřezávají nebo trhají ručně. V lidovém léčitelství se používá především čerstvý drcený list k přikládání na drobné rány, vředy, otoky nebo místa po bodnutí hmyzem. Má podobné, ale o něco slabší antibakteriální účinky než jitrocel kopinatý.
V minulosti se v lidové medicíně sbíral i kořen, který se po omytí a usušení užíval ve formě odvaru proti průjmům a při vnitřním krvácení. V současnosti se kořen v oficiální fytoterapii prakticky nepoužívá.
Listy se suší ve stínu na vzdušném místě v tenkých vrstvách. Jsou méně náchylné k zapaření než listy jitrocele kopinatého, přesto je nutné dbát na rychlost sušení, aby nezhnědly. Teplota při umělém sušení nesmí překročit 40 °C. Správně usušená droga si má zachovat šedozelenou barvu. Skladuje se v suchu a temnu v dobře uzavřených obalech.
Kašel
Droga je velmi oblíbeným lidovým léčebným prostředkem. Především šťávy z čerstvé vylisované nati svařené s cukrem se hojně užívá proti kašli.
Protože je všude velmi hojný, není nutné jej pěstovat.
[1] Květena České republiky (Academia 1990-2010), díl 6, strana 537
[3] Léčivé rostliny (Ph. Mg. Emanuel Senft, Praha 1930), strana 176
říše Plantae - rostliny
oddělení Magnoliophyta - rostliny krytosemenné
třída Rosopsida - vyšší dvouděložné rostliny
řád Lamiales - hluchavkotvaré
čeleď Plantaginaceae - jitrocelovité
rod Plantago - jitrocel
Plantago media
Jitrocel prostřední
Skorocel prostredný
Hoary Plantain
Srednji trputac, srednja bokvica
Babka średnia
Bezpečnost použití léčivých i jedovatých rostlin, hub, léčiv, potravinových doplňků a prostředků, léčebných postupů i diagnózu své choroby vždy konzultujte se svým lékařem. Účelem této stránky není podněcovat návštěvníka k samoléčení své nemoci. Kdo se chce léčit, musí vždy, jako uvědomělý občan EU, navštívit svého odborného lékaře. Pouze ten totiž získal vzdělání na fakultě sponzorované farmaceutickým průmyslem a pouze on má úředně schválené oprávnění někoho léčit nebo mu radit ohledně léčení či s čímkoli ohledně zdraví a nemocí. Účelem této stránky je pouze informace o sice fungujících, ale jen pokoutně používaných nebo starých alternativních možnostech léčby a prevence nemocí. Zde uvedené informace tedy rozhodně neslouží jako náhrada za radu vydanou úředně schváleným lékařem.
Provozovatel webu nenese odpovědnost za správnost informací, ani za nedopatření, nesprávný výklad nebo jakákoli nesprávná rozhodnutí učiněná na základě informací zde uvedených. Jedná se zde pouze o soupis získaných informací, které většinou nebyly ověřovány. Protože jednotlivé stránky jsou vytvářeny jako zápisník a soubor seznamů, nemusí se návštěvníkovi jevit vždy zrovna jako uživatelsky přívětivé. Přes výše uvedené, některé ze zde uvedených informací už pomohly alespoň jednomu člověku odhodit berle a přestat se děsit představy zbytku života na invalidním vozíku. A to za ten čas strávený nad stránkami rozhodně stálo :-)
Další informace jsou obsaženy v uvedené literatuře a na internetu.
