Jalovec obecný

Popis
Výskyt
Obsahové látky
Užívané části, sběr a zpracování
Léčivé účinky
Léčebné užití a dávkování
Varování
Další využití
Pěstování
Choroby a škůdci
Literatura
Taxonomie
Latinsky
Národní názvy

Popis

Jalovec obecný, Juniperus communis, je vytrvalý, stálezelený jehličnatý keř nebo menší strom z čeledi cypřišovitých, Cupressaceae.

[3] Jalovec obecný je keř, jen velmi zřídka strom ze skupiny jehličnatých (Coniferae) a to z čeledi cypřišovitých (Cupressaccae). Hoste hojně na suchých kamenitých místech, v houštinách a borových lesích, na písčitých průhonech, hlavně v horských krajinách. Je dvojdomý.

Zralé bobule (fructus nebo baccae Juniperi) jsou černohnědé a modře ojíněné. Mají kořenný zápach a pryskyřičné kořennou, hořce nasládlou chuť.

Kmen: Velmi variabilní, od poléhavých forem až po štíhlé sloupcovité stromy. Kůra je šedohnědá, ve stáří se loupe v dlouhých podélných pruzích. Dřevo je vonné, velmi pevné a odolné proti hnilobě.
Výška: 1–10 m
Listy: Výhradně jehlicovité, uspořádané v trojčetných přeslenech. Jsou 1–2 cm dlouhé, tuhé, pichlavé, na lícní straně s jedním širokým bílým pruhem, na rubu zelené a kýlnaté.
Květy: Rostlina je dvoudomá. Samčí šištice jsou drobné, žlutavé, v paždí listů. Samičí šištice jsou zelenavé, nenápadné, tvořené třemi semennými šupinami, které po opylení zdužnatí.
Doba květu: IV–V
Plody: Dužnaté šišticové bobule (galbuly), lidově jalovčinky. Jsou kulovité, přisedlé, v průměru 6–9 mm velké. V prvním roce jsou zelené, v druhém až třetím roce dozrávají v modročerné, voskově ojíněné plody.
Doba zrání plodů: Podzim druhého až třetího roku.
Kořenová část: Silný kůlový kořen s bohatě rozvětvenými postranními kořeny, které pronikají hluboko do skalních trhlin a suťovisek.
Jiné znaky: Celá rostlina vydává příjemnou pryskyřičnou vůni. Plody mají sladce kořenitou, pryskyřičnou chuť. V současnosti je jalovec v české přírodě na ústupu a je zařazen mezi ohrožené druhy (C3).
Podobné druhy: Jalovec chvojka, Juniperus sabina, má šupinovité listy a je prudce jedovatý.
Jalovec nízký, Juniperus sibirica, je poléhavý druh rostoucí ve vysokohorských polohách.
Zajímavosti: Jalovec byl odedávna považován za posvátnou a magickou rostlinu, která zahání mor a zlé duchy. Dřevo se užívalo k uzení masa pro svou jedinečnou vůni. Nyní je klíčovou surovinou pro výrobu ginu a borovičky.

Výskyt

Stanoviště: Pastviny, suché stráně, okraje lesů, vřesoviště, skalnaté svahy a světlé bory.
Nároky: Světlomilná dřevina, velmi nenáročná na půdu. Snese extrémní sucho, mráz i chudé, písčité či kamenité půdy. Nesnáší však zastínění jinými stromy.
Výskyt: Dříve hojný, dnes roztroušený až vzácný. V ČR je zákonem chráněn.
Rozšíření: Téměř celá severní polokoule (Evropa, Asie, Severní Amerika).
Význam: Léčivá rostlina (plody), koření, potravinářství (alkoholické nápoje), okrasná dřevina.

Obsahové látky

Silice (terpineol, pinen, kafr), cukry (invertní cukr až 30 %), pryskyřice, třísloviny, hořčina juniperin, organické kyseliny, flavonoidy a vitamín C.

V plodech inosit, glykosit, juniperin, cukr, pryskyřice, silice.

[3] Hlavní součástí bobulí jsou etherický olej a cukr.

Užívané části, sběr a zpracování

Plody (jalovčinky)

Bobule se sbírají druhým rokem po dozrání na podzim (říjen–listopad). Sbírají se plně dozrálé, modročerné plody (Fructus juniperi). Sběr se provádí obvykle sklepáváním na plachty prostřené pod keřem. Při sběru je nutné používat rukavice kvůli pichlavému jehličí. Zelené, nedozrálé plody se nesbírají, protože mají nepříjemnou chuť a nízký obsah účinných látek.

Dřevo a nať

Dříve se sbíralo i dřevo (Lignum juniperi) nebo vrcholky větviček pro přípravu léčivých koupelí a k vykuřování. V současnosti se vzhledem k ochraně rostliny sběr dřeva a natě ve volné přírodě neprovádí.

Sušení

Plody se suší přirozeně na vzdušném místě ve stínu, rozprostřené v tenké vrstvě. Nesmí se sušit umělým teplem nad 35 °C, aby nevyprchala silice a plody neztratily barvu. Během sušení se musí často obracet. Správně usušený plod musí zůstat uvnitř hnědý a na povrchu modročerný. Skladuje se v suchu a temnu, chráněný před škůdci, vydrží až tři roky.

[3] Bobule se sbírají na podzim. Ze sběru je třeba odstraniti všechny nezralé (zelené), špatně zbarvené nebo zcvrklé a staré bobule, kousíčky dřeva a pod. Pečlivě se suší v tenkých vrstvách na vzduchu. Umělého tepla se nesmí užiti.

Bobule jalovcové mají vždy odbyt. Mnoho jalovce se k nám dováží z Italie a Švédska. Mnohé firmy obchodují také mladými sušenými vrcholky větévek »summitates Juniperi«, jež se prodávají obyčejně ve svazečcích.

Léčivé účinky

Močopudné - diuretikum
Pro desinfekci - močové dezinficiens
Zánět močových cest
Zadržování tekutin v těle
Pro povzbuzení chuti k jídlu
Proti nadýmání
Zlepšuje prokrvení kůže
Při chorobách látkové výměny
Kožní onemocnění - zevně
Revmatismus - obklady nebo přísada do koupele

[3] V lékařství se užívá bobulí jalovcových hlavně jako silné močopudného prostředku.
Jsou oblíbeným lidovým prostředkem. Ze zralých čerstvých bobulí jalovcových se destiluje těkavý olej jalovcový (oleum Juniperi). Výtěžek je 0,6-1,15 %. Oleje se užívá v lékařství buď vnitřně, také jako prostředku močopudného, zevně k vtírání při dně a revmatismu.

Léčebné užití a dávkování

Nálev z čajové lžičky na 250 ml vroucí vody. Zalít, přikrýt a nechat odstát.

Varování

Nesmí užívat děti! Nepoužívat při nemocech ledvin! Nepoužívat dlouhodobě - poškozuje ledviny.

Další využití

Bobule se užívají při výrobě likérů.

[3] Jalovec poskytuje šišticové bobule, které dozrávají druhým rokem, a dřevo.

Bobulí jalovcových se užívá též jako koření а k výrobě kořalek (borovička, jalovcová, geněvre).

Největšího upotřebení dochází při výrobě likérů a kořalek. Kmen, větve a kořeny dávají oficinelní dřevo jalovcové (lignum Juniperi). Dřevo z kořene se cení nejvýše. Obsahuje trochu etherického oleje a užívá se ho lidově k nakuřování, hlavně však jako materiálu v soustružnictví a truhlářství. Ze dřeva se rovněž destiluje etherický olej (olej jalovcový dřevěný, oleum Juniperi ligno), jehož se užívá ve zvěrolékařství. Dřevo jalovcové se může sbírati po celý rok, nejlépe však v únoru, neboť v té době lze kůru snadno sloupali.

Oloupané dřevo se třídí podle tlouštky: oddělí se tenčí dřevo z větévek a tlustší z kmene, ukládá se pod střechu jako obyčejné dříví palivové, tak uschne dobře přes léto. Zcela tenké větévky se nemají docela odřezávati, poněvadž jejich zbytky jsou dokonalým poznávacím znakem pravosti dřeva.

Pěstování

Choroby a škůdci

Literatura

[1] Květena České republiky (Academia 1990-2010), díl 1, strana 333
[2] Naše rostliny v lékařství (MUDr. Jaroslav Korbelář, Zdeněk Endris, Avicenum 1981), strana 166
[3] Léčivé rostliny (Ph. Mg. Emanuel Senft, Praha 1930), strana 122

Taxonomie

říše Plantae - rostliny
oddělení Pinophyta - jehličnany
třída Pinopsida - jehličnany
řád Pinales - borovicotvaré
čeleď Cupressaceae - cypřišovité
rod Juniperus - jalovec

Jalovec obecný latinsky

Juniperus communis

Národní názvy

  Jalovec obecný

  Borievka obyčajná

  Common Juniper

  عرعر شائع

  Обикновена хвойна

  刺柏

  Almindelig Ene

  Junipero ordinara, Ordinara junipero

  Harilik kadakas

  Kataja

  Genévrier commun

  Jeneverbes

  Obična borovica, plava kleka

  Einir

  Ginepro comune

  セイヨウネズ

  Paprastasis kadagys

  Parastais kadiķis

  Közönséges boróka

  Heide-Wacholder, Gemeiner Wacholder

  Einer

  Jałowiec pospolity

  Junípero-comum, Zimbro-rasteiro

 

  Ienupăr

  Можжевельник обыкновенный

  Navadni brin

  Клека

  Enebro

  En

  Adi ardıç

  Ялівець звичайний

  Juniperus communis

Upozornění

Bezpečnost použití léčivých i jedovatých rostlin, hub, léčiv, potravinových doplňků a prostředků, léčebných postupů i diagnózu své choroby vždy konzultujte se svým lékařem. Účelem této stránky není podněcovat návštěvníka k samoléčení své nemoci. Kdo se chce léčit, musí vždy, jako uvědomělý občan EU, navštívit svého odborného lékaře. Pouze ten totiž získal vzdělání na fakultě sponzorované farmaceutickým průmyslem a pouze on má úředně schválené oprávnění někoho léčit nebo mu radit ohledně léčení či s čímkoli ohledně zdraví a nemocí. Účelem této stránky je pouze informace o sice fungujících, ale jen pokoutně používaných nebo starých alternativních možnostech léčby a prevence nemocí. Zde uvedené informace tedy rozhodně neslouží jako náhrada za radu vydanou úředně schváleným lékařem.
Provozovatel webu nenese odpovědnost za správnost informací, ani za nedopatření, nesprávný výklad nebo jakákoli nesprávná rozhodnutí učiněná na základě informací zde uvedených. Jedná se zde pouze o soupis získaných informací, které většinou nebyly ověřovány. Protože jednotlivé stránky jsou vytvářeny jako zápisník a soubor seznamů, nemusí se návštěvníkovi jevit vždy zrovna jako uživatelsky přívětivé. Přes výše uvedené, některé ze zde uvedených informací už pomohly alespoň jednomu člověku odhodit berle a přestat se děsit představy zbytku života na invalidním vozíku. A to za ten čas strávený nad stránkami rozhodně stálo :-)
Další informace jsou obsaženy v uvedené literatuře a na internetu.