
Fotografie
Popis
Výskyt
Obsahové látky
Užívané části, sběr a zpracování
Léčivé účinky
Léčebné užití a dávkování
Varování
Další využití
Pěstování
Choroby a škůdci
Literatura
Taxonomie
Latinsky
Národní názvy
Hrušeň obecná, Pyrus communis, je vytrvalý opadavý listnatý strom z čeledi růžovitých, Rosaceae.
Můžete využít také seznam a rozcestník Odrůdy hrušní.
Stonek: Kmen je přímý, s šedohnědou až černošedou borkou, která je charakteristicky podélně i příčně rozpraskaná do drobných čtverečků. Koruna je v mládí jehlancovitá, později vysoce klenutá. Větve planých forem mohou nést kolce (trny).
Výška: 5–20 m
Listy: Střídavé, dlouze řapíkaté, čepel je okrouhle vejčitá až eliptická, na okraji jemně pilovitá nebo celokrajná. Jsou tuhé, na líci tmavozelené a lesklé, na rubu světlejší. Na podzim se barví do žlutých až červených odstínů.
Květy: Sestaveny v chocholíku po 5–12 květech. Květy jsou bílé, řidčeji narůžovělé, s nápadnými červenofialovými prašníky (rozdíl oproti jabloni). Mají charakteristickou vůni, která láká opylovače.
Doba květu: IV–V (kvete současně s rašením listů)
Plody: Typické malvice – hrušky. Jsou stopkaté, protáhlého nebo kulovitého tvaru. Dužnina obsahuje charakteristické kamenné buňky (sklereidy), které jí dodávají zrnitou konzistenci.
Doba zrání plodů: VIII–X
Kořenová část: Hluboký kůlový kořen s bohatým systémem postranních kořenů, který strom pevně ukotvuje a umožňuje čerpat vláhu i z hloubky.
Jiné znaky: Dřevo hrušně je velmi tvrdé, těžké a jemné, vysoce ceněné v řezbářství a truhlářství. Plané hrušně mají plody drobné a trpké, kulturní odrůdy jsou sladké a šťavnaté.
Podobné druhy:
Jabloň domácí, Malus domestica, má plody bez kamenných buněk, květy s růžovými prašníky a jiný typ borky.
Hrušeň polnička, Pyrus pyraster, je planý předek s trnitými větvemi a malými kulovitými plody.
Zajímavosti: Hrušeň patří k nejdéle pěstovaným ovocným stromům v Evropě. V lidovém léčitelství se plody užívaly při horečkách a trávicích potížích. V současnosti existují stovky odrůd rozdělených na letní, podzimní a zimní. Nyní se dřevo hrušně často používá k výrobě luxusních hudebních nástrojů.
Stanoviště: Ovocné sady, zahrady, polní meze, okraje lesů a cest. Plané formy rostou v doubravách a křovinatých stráních.
Nároky: Preferuje hluboké, živné, hlinité a dostatečně vlhké půdy. Vyžaduje teplé a slunné polohy chráněné před mrazivými větry.
Výskyt: Hojně pěstovaná po celém území ČR, zejména v nižších a středních polohách. Plané formy jsou roztroušené.
Rozšíření: Původní v Evropě a západní Asii, dnes pěstována v mírném pásmu celého světa.
Význam: Významný ovocný strom, technická dřevina (truhlářství), medonosná rostlina.
Cukry (fruktóza), organické kyseliny, třísloviny, pektiny, vitamíny (C, B, provitamín A), minerální látky (draslík, vápník, hořčík, fosfor) a glykosid arbutin (zejména v listech a slupce).
Sbírají se zralé plody v srpnu až říjnu podle odrůdy. Letní hrušky jsou určeny k přímé konzumaci, zimní odrůdy k uskladnění. V léčitelství se využívají plody vařené nebo pečené při průjmech a pro posílení žaludku. Šťáva z hrušek působí mírně močopudně a žlučopudně.
Mladé listy se sbírají v květnu a červnu. Odvar z listů se v lidovém léčitelství užíval při zánětech močových cest díky obsahu arbutinu. V současnosti je však tento způsob využití méně častý.
Hrušky se suší nakrájené na plátky (křížaly) v sušárnách při teplotě do 60 °C. Správně usušené plody jsou pružné a hnědé. Listy se suší ve stínu v tenkých vrstvách. Skladují se v suchu, aby nezplesnivěly.
[1] Květena České republiky (Academia 1990-2010), díl 3, strana 466
říše Plantae - rostliny
oddělení Magnoliophyta - rostliny krytosemenné
třída Rosopsida - vyšší dvouděložné rostliny
řád Rosales - růžotvaré
čeleď Rosaceae - růžovité
rod Pyrus - hrušeň
Pyrus communis, Pyrus domestica
Hrušeň obecná
Hruška obyčajná
Pear
Pirujo
Pitoma kruška, divlja kruška
Pero
Kultur-Birne
Gruszka
Bezpečnost použití léčivých i jedovatých rostlin, hub, léčiv, potravinových doplňků a prostředků, léčebných postupů i diagnózu své choroby vždy konzultujte se svým lékařem. Účelem této stránky není podněcovat návštěvníka k samoléčení své nemoci. Kdo se chce léčit, musí vždy, jako uvědomělý občan EU, navštívit svého odborného lékaře. Pouze ten totiž získal vzdělání na fakultě sponzorované farmaceutickým průmyslem a pouze on má úředně schválené oprávnění někoho léčit nebo mu radit ohledně léčení či s čímkoli ohledně zdraví a nemocí. Účelem této stránky je pouze informace o sice fungujících, ale jen pokoutně používaných nebo starých alternativních možnostech léčby a prevence nemocí. Zde uvedené informace tedy rozhodně neslouží jako náhrada za radu vydanou úředně schváleným lékařem.
Provozovatel webu nenese odpovědnost za správnost informací, ani za nedopatření, nesprávný výklad nebo jakákoli nesprávná rozhodnutí učiněná na základě informací zde uvedených. Jedná se zde pouze o soupis získaných informací, které většinou nebyly ověřovány. Protože jednotlivé stránky jsou vytvářeny jako zápisník a soubor seznamů, nemusí se návštěvníkovi jevit vždy zrovna jako uživatelsky přívětivé. Přes výše uvedené, některé ze zde uvedených informací už pomohly alespoň jednomu člověku odhodit berle a přestat se děsit představy zbytku života na invalidním vozíku. A to za ten čas strávený nad stránkami rozhodně stálo :-)
Další informace jsou obsaženy v uvedené literatuře a na internetu.
