Halucha vodní

Popis
Výskyt
Obsahové látky
Užívané části, sběr a zpracování
Léčivé účinky
Léčebné užití a dávkování
Varování
Další využití
Pěstování
Choroby a škůdci
Literatura
Taxonomie
Latinsky
Národní názvy

Popis

Halucha vodní, Oenanthe aquatica, je jednoletá až dvouletá, středně vysoká až mohutná bylina z čeledi miříkovitých, Apiaceae.

[3] Halucha vodní je vytrvalá bažinná a vodní rostlina z čeledi okoličnatých (Umbelliferae); je rozšířena skoro po celé Evropě v příkopech, rybnících atd.

Stonek: Přímý, bohatě rozvětvený, rýhovaný a dutý. Na bázi bývá nápadně ztloustlý (až několik cm v průměru), v uzlinách často kořenující. Je lysý a má tendenci poléhat, pokud neroste přímo ve vodě.
Výška: 30–150 cm
Listy: Výrazně dimorfní (dvojtvaré). Ponořené listy jsou 3–4x zpeřené s nitkovitými úkrojky. Vzdušné listy jsou 2–3x zpeřené, s vejčitými až kopinaté, hluboce dřípenými úkrojky. Pochvy listů mají široký kožovitý lem.
Květy: Drobné, bílé, pětičetné. Sestaveny do složených okolíků s 5–15 hladkými paprsky. Okolíčky jsou bohaté, obal obvykle chybí, obalíčky jsou tvořeny mnoha listeny.
Doba květu: VI–VIII
Plody: Podlouhle vejčité až elipsoidní dvounažky, 3–5 mm velké, s vyniklými tupými žebry. Na vrcholu nesou vytrvalé čnělky.
Doba zrání plodů: VIII–IX
Kořenová část: Svazek tenkých, bílých a poměrně křehkých kořenů vyrůstajících z báze stonku. Hlavní řepovitý kořen u dospělých rostlin chybí.
Jiné znaky: Celá rostlina je prostoupena siličnými kanálky. Při rozemnutí vydává charakteristickou, nepříliš příjemnou vůni. Má pálivou, ostrou chuť. Je považována za prudce jedovatou.
Podobné druhy: Halucha širolistá, Oenanthe fistulosa, má duté řapíky listů a odlišný tvar plodů.
Bolehlav plamatý, Conium maculatum, neroste přímo ve vodě a má skvrnitý stonek.
Zajímavosti: V minulosti se jí lidově říkalo „koňský kmín“ nebo „vodní fenykl“. Je nebezpečná zejména pro dobytek, který se pase u vodních ploch. Nyní je její využití v oficiální medicíně velmi omezené kvůli toxicitě, uplatňuje se především v homeopatii.
Obsahuje jedovatý alkohol enantotoxin, podobný cicutoxinu z rozpuku jízlivého.

Výskyt

Stanoviště: Mělké stojaté nebo mírně tekoucí vody, břehy rybníků, slepá říční ramena, příkopy, rákosiny a obnažená dna rybníků.
Nároky: Vyžaduje bahnité, humózní půdy velmi bohaté na dusík a další živiny. Snáší kolísání vodní hladiny.
Výskyt: Místy hojně, zejména v rybničnatých oblastech a v nížinách podél velkých řek.
Rozšíření: Evropa (kromě nejsevernějších částí), západní Sibiř, Kavkaz a Turecko. V ČR se vyskytuje hojněji v Polabí, v úvalech Moravy a v jižních Čechách.
Význam: Dříve léčivá rostlina, dnes považována za nebezpečný plevel mokřadních pastvin a jedovatý druh.

Obsahové látky

Silice (s hlavní složkou felandrenem), toxický polyyn enantotoxin, pryskyřice, slizy, mastné oleje a různé organické kyseliny.

Užívané části, sběr a zpracování

Plody

Dříve se sbíraly zralé plody (Fructus Phellandrii) v srpnu a září. Okolíky se odřezávaly za ranní rosy, aby semena neopadávala, a nechaly se dozrát a vyschnout na vzdušném místě. V současnosti se v lidovém léčitelství sběr nedoporučuje z důvodu vysokého rizika otravy.

Nať

V minulosti se ojediněle užívala i čerstvá kvetoucí nať, především pro přípravu zevních obkladů při chronických kožních chorobách, dnes je toto užití v podstatě opuštěno.

Sušení

Plody se suší rozprostřené v tenkých vrstvách ve stínu. Teplota při umělém sušení nesmí překročit 35 °C, aby nedošlo k vyprchání silic. Droga má kořenitý pach a ostrou chuť. Při manipulaci s čerstvou rostlinou je nutná obezřetnost, u citlivých osob může kontakt s vyteklou šťávou vyvolat záněty kůže.

[3] Jako drogy užívá se plodů (fructi Phellandrii). Vodní kmín páchne a chutná silně pronikavě, zcela zvláštně, ne právě příjemně. V mnoha cizích knihách léčiv je vodní kmín dodnes officinelní.

Zralá semena se musí důkladně usušiti na vzdušné půdě.

Halucha vodní - léčivé účinky

[3] Dříve byly plody oblíbeným lékem při onemocnění cest dýchacích a při chorobách plicních; ještě dnes tvoří součást různých specialit proti záduše. V lidovém lékařství, hlavně však ve zvěrolékařství, se vodního kmínu užívá ještě poměrně dosti.

Léčebné užití a dávkování

Varování

Další využití

Pěstování

Rozmnožuje se semenem. Během vegetace se okopá a pleje.

Choroby a škůdci

Literatura

[1] Květena České republiky (Academia 1990-2010), díl 5, strana 372
[3] Léčivé rostliny (Ph. Mg. Emanuel Senft, Praha 1930), strana 158
[31] Lékařské a aromatické rostliny v hospodářství a jich upotřebení (Augustin Rašťák, Plzeňské hospodářské noviny, Plzeň 1891), strana 21

Lékařské a aromatické rostliny v hospodářství a jich upotřebení

Halucha vodní v knize Lékařské a aromatické rostliny v hospodářství a jich upotřebení (Augustin Rašťák, Plzeňské hospodářské noviny, Plzeň 1891), strana 21

Halucha je rostlina víceletá. Kořen má počátkem mrcásko-nitovitý, později tlustý mrkvovitý, houbovitý. Lodyha vyrůstá až 1.5 m vysoko a jest rozkladito-větevnatou. Listy jsou rozkladitě 2—3kráte speřené, lístky vejčité, hluboce peřenoklanné s ušty kopinatými. Květ na krátké stopce jest barvy bílé; kvete v červenci a srpnu. Plodu, který jest vejčitě podlouhlý, upotřebí se v lékařství.

Halucha vyžaduje půdu vlhkou. Rozmnožuje se semenem. V čas vegetace se okopá a pleje. Semeno se sbírá, když úplně uzrálo. Divoce roste u vod, rybníků, v příkopech.

Taxonomie

říše Plantae - rostliny
oddělení Magnoliophyta - rostliny krytosemenné
třída Rosopsida - vyšší dvouděložné rostliny
řád Apiales - miříkotvaré
čeleď Apiaceae - miříkovité
rod Oenanthe - halucha

Halucha vodní latinsky

Oenanthe aquatica, Phellandrium aquaticum, Oenanthe phellandrium

Národní názvy

  Halucha vodní, haluchovec vodní, kmín vodní

  Halucha vodná

  Fine-leaved Water-dropwort, Fineleaf Waterdropwort

 

 

 

  Billebo-Klaseskærm

  Felandrio

 

 

 

 

  Vodena trbulja, vodeni kim

 

 

 

 

 

 

 

 

  Kropidło wodne

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Upozornění

Bezpečnost použití léčivých i jedovatých rostlin, hub, léčiv, potravinových doplňků a prostředků, léčebných postupů i diagnózu své choroby vždy konzultujte se svým lékařem. Účelem této stránky není podněcovat návštěvníka k samoléčení své nemoci. Kdo se chce léčit, musí vždy, jako uvědomělý občan EU, navštívit svého odborného lékaře. Pouze ten totiž získal vzdělání na fakultě sponzorované farmaceutickým průmyslem a pouze on má úředně schválené oprávnění někoho léčit nebo mu radit ohledně léčení či s čímkoli ohledně zdraví a nemocí. Účelem této stránky je pouze informace o sice fungujících, ale jen pokoutně používaných nebo starých alternativních možnostech léčby a prevence nemocí. Zde uvedené informace tedy rozhodně neslouží jako náhrada za radu vydanou úředně schváleným lékařem.
Provozovatel webu nenese odpovědnost za správnost informací, ani za nedopatření, nesprávný výklad nebo jakákoli nesprávná rozhodnutí učiněná na základě informací zde uvedených. Jedná se zde pouze o soupis získaných informací, které většinou nebyly ověřovány. Protože jednotlivé stránky jsou vytvářeny jako zápisník a soubor seznamů, nemusí se návštěvníkovi jevit vždy zrovna jako uživatelsky přívětivé. Přes výše uvedené, některé ze zde uvedených informací už pomohly alespoň jednomu člověku odhodit berle a přestat se děsit představy zbytku života na invalidním vozíku. A to za ten čas strávený nad stránkami rozhodně stálo :-)
Další informace jsou obsaženy v uvedené literatuře a na internetu.