Hrušeň Zefirinka

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Zefirinka

Zefirinka (Zephirinka)v knize České ovoce

Malá sice, ale že tak výborná а k tomu zimní hruška, získala si již mnoho přátel. Přinesena k nám byla z Belgie, kdež ji jistý M. Xavier Grégoire v Jodoigne z jádra as roku 1843 vypěstoval. Zdomácněla u nás rychle a najdeme ji všude, jak v nížinách, tak i v podhoří, až přes 400 m vysoko. Má dobrou vlastnost, že daří se jí všude. Každá lepší, ano i písčitá půda, nepostrádá-li živin a vláhy, jest jí vhod, jen suché, pak studené, mokré půdy nesnáší, usýchají v ní špičky letorostů a plody jsou tak droboučké a nechutné, že nestojí za nic.

Jako každá jiná hruška prospívá a nejlepší plody přináší v hluboké, teplé, vlhké půdě na místě jakémkoliv, i na větru, kterýmž plody, držíce pevně na větvi, netrpí.

Hodí se velmi dobře k pěstování na stromech vysokých, v domácích i polních sadech (ne však ve velkém), jakož i na volně rostoucích krocích, kterýž tvar jest pro domácí zahrady nejvhodnější, an zaujímá velice málo místa; přizpůsobuje se sice každému, uměle vedenému tvaru, avšak jest příliš malá, aby se za vynaloženou práci a péči dosti odvděčila. Nejlépe nechati ji růsti dle libosti, tvoří sama sebou bez řezu slušné jehlance a obmeziti řez jen na nejnutnější, již z toho důvodu, že plodí mnoho na koncích krátkých letorostů. Občas, vždy po řadě let, nutno ji hlubokým řezem omladiti, poněvadž následkem stálé a hojné plodnosti přestává brzo růsti a jen plodonosné dřevo vyvinuje. I na gdouli dobře roste, má se jí však na této použíti jen pro tvary nejmenší, pro všechny tvary ostatní lépe voliti za podložku pláňku. Na obou roste drobně a brzo plodí a plodů jest často tolik, že je nutno protrhávati, by příliš drobné nezůstaly; také i pilným hnojením má se nejen vzrůst, nýbrž i vývoj plodů podporovati. Plíseň se na ní vůbec neobjevila, jest povždy čistá, také i list jest vždy úplně čistý. Pozoruhodné jest také, že velice málo plodů bývá červivých.

Ve školce roste živě, zdravě, ale drobně, vyvinuje se zdlouhavě a odchov stromků trvá vždy o něco déle, než druhů jiných, z kteréhož důvodu doporučuje se šlechtiti ji v potřebné výšce na zdravou, bujnou pláňku. Na dvouletém dřevě a i na letorostech narůstá mnoho trnitých špiček, takže jako pláňka vypadá. I později vyvinuje se zvolna, tvoříc jen malou, jehlancovitou korunu, plnou drobného, plodonosného dřeva, které se má občas proklestiti.

Letorosty narůstají tenké a jsou pod oky zprohýbány, pěkně na způsob kůže žluté, na slunci až červenavě žluté a zcela nenápadně, žlutavě drobně tečkované; mnohé zakončuje květové poupě. Nad obyčej dlouhá oka jsou úzká, špičatá, ke konci letorostu méně, níž a níže více odstává, na patkách silněji vydutých, takže spodní oka až objímají, po stranách i středem táhnou se žebérka, čímž letorost se lehce hranatí; nejspodnější oka mění se obyčejně v plodonosné špičky, často mění se veškerá oka v poupata květní. (Viz obraz.)

Přihnědle rašící lístky jsou i později v plném vývoji malé, nejvýše 85 mm dlouhé, 41 mm široké, široce kopinaté, na obě strany zcela stejně, často však ke stopce více než ke špičce zúžené, jak na díl, tak i napříč zcela málo prohnuté, více ploché, tmavě zelené, lesklé a mají kraj pěkně drobně, tupě pilovitý, na řapících as 35 mm dlouhých. Hořejší bývají zcela malé, sotva 60 mm dlouhé a 33—35 mm široké, na krátkých, kopinatými palisty opatřených řapících. Příplodné listy jsou zprvu uvedené velikosti, mají však řapíky až 50 mm dlouhé.

Květních, kuželovitých, dlouze špičatých, hnědě a stříbřitě šupinatých poupat vyvinuje se všude plno, z nich vykvétají malé, as 38 mm v průměru mající květy z vejčitých, bílých plátků řídce sestavené, v malých chomáčích. (Viz obraz.)

Velikost a tvar plodu znázorňují připojené obrazy, k jichž zhotovení sloužily vzorem plody s volně rostoucích krsků vzaté, ve váze 100—120 g. Výjimkou najdou se plody až 170 g těžké. S vysokých stromů bývají však menší a jen 60—70 g těžké. Tvar mění se jen potud, že některé plody se více kulatí, jiné bývají o něco delší a ke stopce protáhlejší; větší plody bývají sem tam zhrbolené, některé pak jsou mělkou, od stopky až po témě se táhnoucí rýhou jako na dvě polovice rozděleny.

Otevřený kalich sestaven jest řídce, z úštů vztyčených, žlábkоvitých, uvnitř šedých, zvenčí barvy plodu, špiček suchých a vězí v malé, mělké, po kraji zcela mírně zhrbolené jamce. Někdy se stává, že úšty kalicha úplně scházejí. Podkališná, uzounká rourka sáhá často až na špičku jaderníka.

Průměrně silná, ku plodu zdužnělá stopka bývá někdy zelená, jindy rezavě žlutá a kroužkovitými hrboly, jakoby na špičku plodu, ne však na střed, nýbrž k jedné straně přitlačena, jednotlivě i vyšším hrbolem na stranu přimáčknuta.

Zralé plody voní libě muškatelově.

Něžná, kluzká, až i mastná slupka méně se leskne, se stromu jest světle zelená, později sice sežloutne a jen výjimkou lehounce se zardí. Jemné, šedorzivé tečky pokrývají hustě celý plod, sem tam, zvláště blíže kalicha a stopky rozstříknuta bývá jemná, drobounká rez.

Bílá dužnina mění se pod slupkou do žlutava, jest velice jemná, plná šťávy a úplně se rozplývá; chuť její výborná, libě sladká a kořenitá, s lehounkou, navinulou příchutí.

Velmi jemnou zrninou obklopený jaderník má úzkou, dutou osu a chová v pouzdrech, poměrně velkých, štíhlá, světleji, po krajích tmavě hnědá jádra.

Češe se as v polou října, k jídlu dospívá velice nestejně; nelze toho přesně určiti a řídí se dle stanoviska stromu a dle letní teploty. Jsou příklady, že v roce 1885 a 1911 dospěly první plody již 20. října, v roce 1910 sedmého a v roce 1912 patnáctého listopadu, kdežto letos (1913) mám před sebou koncem listopadu ještě plody zcela tvrdé; pak zraje postupně až do polou prosince, není však nic zvláštního, že ještě v prvé polovici ledna jest svěžích plodů důstatek.

Hodí se výhradně jen na stůl, pro obchod jest příliš drobná a pak má vadu, že jakmile začne žloutnouti, jest vůči tlaku velice choulostivá, ráda celá zhnědne, čímž cenu ztrácí; zasílání snese jen ihned po očesání.

Bláha o ní ve svých zápiscích poznamenal: Roste bujně a tvoří široce jehlancovitou korunu, daří se i na gdouli a jest záhy úrodná a takřka každého roku. Na polohu není vybíravá, ale žádá hlubokou, výživnou půdu, by se pro velikou plodnost neunesla a nezakrněla. Mrazy a plísně jí neškodí.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji mají ji pod číslem 265 Zephirinka Grégoirova.

V literatuře nalézáme ji v Handbuch der Obstkunde čís. 160., Lucas: „Die wertvollsten Tafelbirnen“, čís. 65. Zéphirin Grégoire, se značkou oo!x. Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 914. Zéphirin Grégoire.

Dále jsou známa synonyma: Grégoire, Joséphine Grégoire, Zéphirin, Zephirin’s Butterbirne, Zephirin’s Bergamotte, Butyralia Gregoiri.

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915