Fotodoma

Fotodoma » Zahrada » Odrůdy hrušní » Hrušeň Krassanská

Hrušeň Krassanská

 

Svatební oznámení Snubní prsteny

 

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Krassanská

 

Krassanská v knize České ovoce

Krassanská

V lednu, únoru, bývá dobrá, stolní hruška, velice vzácna a hledána, a platí již jen za lahůdku a přece mohli bychom míti těchto vzácných plodů více; v každé téměř domácí zahrádce nalezlo by se někde, úplně za větrem, před jižní zdí či lépe přímo na ní místečko pro stromek hrušky Krassanské, která vyniká nejen vzácnou, ušlechtilou chutí, velikostí a pěkným tvarem, nýbrž také tím, že netrpí chorobami a plísní, tak jako Děkanka a jiné.

O jejím původu ví se jen tolik, že vyrostla ve školkách Boisbunelových v Rouenu ve Francii z jader v roce 1845 zasetých. První plody měla v roce 1855. Ve Francii, Tyrolsku, Anglii, Americe a i v Německu nalezla rychle všeobecné obliby, váží si jí velice a místem pěstuje se z vypočítavosti ve velké míře.

U nás známa jest málokde a lze to přičítati jen té okolnosti, že sázena byla z neznalosti, bez poučení, na místa pro ni naprosto nezpůsobilá, kdež arciť užitku nikdy nepřinesla. Zpravidla daří se, volně jsouc sázena, všude tam, kde vinná réva bez umělé ochrany uzrává.

Zprávy o ní obdrželi jsme jen z české nížiny a obvodu opočenského. V poslední době vřaděna byla také do sortimentu král. českého k pěstování na zákrscích v domácích zahrádkách.

Nejvíce záleží na volbě místa a tu jest zvoliti jen nejteplejší a zcela chráněné; odolává sice mrazům, ale v době květu, který proti jiným druhům o 2—3 dny déle trvá, jest velice choulostivá a zvláště studené, vlhké deště a sebe menší mrazík zabraňuje beztak těžkému oplodnění květu. Kdo nemá od přírody již tak přizpůsobeného místa, nechť sází ji blíže teplých zdí jako věncoví, či lépe přímo jako palmety na ně.

Také půda volí se jen nejlepší, plná živin, teplá, propustná, lépe lehčí hlinitá než těžká; ve studené, nepropustné se naprosto nedaří, roste sice, i plody přinese, ty však nejsou k jídlu.

Na gdouli daří se jen v půdě nejlepší a ani tu nedosahuje většího stáří, ani mezišlechtění mnoho nepomáhá; hodí se na ní jen pro tvary nejmenší, věncoví všech druhů а k pěstování v nádobách. Na veškeré jiné tvary, z nichž zasluhuje přednost palmeta, dále volně rostoucí, neb pravidelně řezaný jehlanec má se bráti výhradně na pláňce šlechtěna.

Ve tvaru vysokokmenném neb polokmenném dá se s prospěchem pěstovati jen v pásmech jižněji položených.

Plísním jest až dosud úplně nepřístupna, po vždy jak strom tak i plody zůstávají úplně čisty. Za to trpí však velice hmyzem (Sciara piri), který mladé plody ničí a ji s jakousi oblibou vyhledává.

Plodnost počíná velmi brzo a jest stálá a hojná.

Roste i na pláňce slabě, avšak zcela zdravě, pěkně jehlancovitě, hojně a drobně se rozvětvuje a vyvíjí mnoho krátkého, plodonosného dřeva. Krátké, silné letorosty bývají pod oky lehce zprohýbány, červenavě žlutavé, místem jak stříbřité; tečky také se najdou, ale úplně se ztrácejí. Pěkně vyvinutá oka jsou stříbřitě šupinatá, málo odstálá, na patkách silněji vyvinutých, s třemi nepatrnými hranami; v suchém roce mění se většinou v poupata květová. (Viz obraz.)

Na jaře při prvním rozpuku jest celkový vzhled stromu zahnědlý a sice tím, že mladinké rašící lístky jsou nahnědle zelenavé, kraj mají jemně ochmýřený a červenavé řapíky. Později v úplném vývoji bývají 70—80 mm dlouhé, 50—55 mm široké, vejčité, krátce zašpičatělé, málo prohnuté a mají kraj zcela mělce vroubkovaný, na řapících až 45 mm dlouhých s úzkými palisty.

Celý strom bývá pln malých, baňatých, stříbřitě šupinatých poupat květových z nichž na jaře menší, z okrouhlých plátků řídce složené květy v menších chomáčích ve velkém množství vykvétají. (Viz obraz.)

Velikost dorostlých plodů jest závislá na tvaru stromu, jeho stanovisku, péči jemu věnované a kolísá mezi 120—300 g; jsou však případy, že podařilo se na věncoví a palmetách při pečlivém ošetřování vypěstovati plody až 800 g těžké. V lednu 1913 prodávány v Praze plody z Francie dovežené, 250 g těžké po 1 K 20 h.

Tvar, tak jak jest obrazy pěkně vystižen, lze považovati za převládající; některé plody bývají ke stopce ještě více zúženy, jiné na způsob jablka více zploštělé a u stopky široce zakončené; kulatost nebývá souměrná, nýbrž sem tam stlačená i ploše zhranatělá, na některém plodu táhne se po délce mělká rýha.

Hrubý kalich bývá pootevřen, u spodu rezivě žlutavý, z úštů širokých, dole se nedotýkajících, vztýčených, pak převislých, šedě hnědých složen; vězí, dle tvaru plodu, buď v užší, hluboké, po kraji zhrbolené jamce na širokém temeni plodu.

Stopka bývá dlouhá, silná, někdy uprostřed slabší, rezivě hnědě žlutá a trčí taktéž dle tvaru plodu buď z jamky široké, hluboké a zhrbolené, neb bývá do malé, na šikmé špičce plodu se nalézající jamky jako vtlačena a i hrbolem na stranu přimáčknuta.

Silná, hladká, někdy jemně zdrsnělá slupka málo se leskne, bývá se stromu zelená, později v době zrání o něco žlutší, na sluneční straně do zlatova, ba i do oranžova žlutá, ve stínu zelenavá, celá na sluneční straně hrubými, ve stínu jemnými, bledě rzivými tečkami poseta, kolem kalicha více, u stopky méně jemně porezavělá a sem tam drobnou rzí jako postříknuta. Najdou se také plody, které jsou z většího dílu rzí potaženy. Voní zcela málo.

Bělavá dužnina mění se ke slupce do žlutava a bývá, když se za příznivých okolností dobře vyvinula, úplně jemná, zcela se rozplývá, šťávou přetéká a vyniká ušlechtilou, sladce, jemně pikantně navinulou, slabě, ale libě okořeněnou chutí. Plody špatně vyvinuté, na stromě málo vyzrálé neb v mokrém studeném létě vyrostlé, nejsou nikdy chutné, vadnou a většinou ani nezměknou.

Hrubou zrninou obklopený dutoosý jaderník chová v úzkých, k ose přilehlých pouzdrech pěkná, dlouhá, hnědá jádra.

Česati se má, až když listí padá, tedy as tak koncem října, v dobu tu jest úplně tvrdá a lze ji kamkoliv i do největší dálky beze škody zasílati.

K jídlu dospívá obyčejně v lednu, po tak teplém létě, jako bylo v roce 1911, již v prosinci, zraje nenáhle až do března — dubna.

Jest z nejušlechtilejších zimních stolních hrušek — v obchodech velice hledána a draze placena.

Škoda, že pěstování její obmezeno jest jen na místa vyvolená a nelze ji doporučiti všeobecně; kdo však může jí poskytnouti vše, čeho k náležitému vývoji požaduje, měl by ji sázeti v míře největší.

V pomologickém ústavě trojském, kde se v tamější teplé půdě hrušky tak výborně daří a náležitě vyzrávají, vedena jest pod číslem 357. Crassanská hruška. Bláha o ní poznamenal: Roste dosti bujně, letorosty krátké, silné, odstávají, koruna střední velikosti, jehlancovitá; na gdouli dosti dobře se daří a doporučuje se zvláště na palmety, pyramidky a polokmeny do chráněných sadů, do půdy hluboké, výživné a teplé. Úrodnost velmi záhy, ve 4.—6. roce, potom stálá, ovoce má se protrhávati, by odrostlo, zraje koncem ledna do dubna, musí se pozdě trhati, by nezvadla.

V české literatuře nalezli jsme jediný popis v Listech Pomologických roč. 1892, tab. 33. Hruška Crassanská. Dále: Lucas: Die wertvollsten Tafelbirnen č. 83; Pomologische Monatshefte 1864; Stoll tab. 39; Gaucher čís. 35 všude pode jménem Edel-Crassane se značkou **. Leroy, Dictionnaire de Pomologie č. 734. Passe Crassane a Thomas str. 60 též tak.

Jiná vedlejší jména nejsou známa.

 

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915

t

 

 

 








Fotodoma

Svatební oznámení     Fotobanka     Zdraví     Zahrada     Recepty     Rostliny     Recenze a články     Knihy     Česká Republika     Česká příroda     Dolomity     Litva     Norsko     Polsko     Švédsko

Pokud najdete na stránce chybu, napište nám; rádi ji opravíme. Děkujeme.

Kontakty

Tyto stránky používají cookies pro sledování návštěvnosti a odhalení chyb stránek. Nastavení pro cookies si můžete změnit ve svém prohlížeči nebo ze stránek prostě odejít.
TOPlist