Fotodoma

Fotodoma » Zahrada » Odrůdy hrušní » Hrušeň Ghelinova

Hrušeň Ghelinova

 

Svatební oznámení Snubní prsteny

 

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Ghelinova

 

Ghelinova (Ghelinova máslovka) v knize České ovoce

Ghelinova

Za tuto výbornou pozdní podzimní hrušku děkujeme Belgii, kdež byla De Ghelina v Monsu as v letech čtyřicátých devatenáctého století z jádra vypěstována. Do obchodu a tím v širší známost uvedl ji závod Verschaffeltův v Gentu as v roce 1862.

Nerozšířila se dosud tak, jak by toho pro vzácnou chuť zasluhovala, málo kdo ji zná a málo kde se pěstuje, čehož as příčina, že ne všude vyvine se k plné dokonalosti. Z některých míst bylo oznámeno, že roste dobře a hojně plodí, ale že zůstanou plody drobné, kamenité a vadnou, takže vůbec k potřebě nejsou. Tak stává se v půdě suché, hubené neb štěrkovité, kdežto v půdě hruškám příznivé, na př. v zahradě zemského pomologického ústavu v Tróji, vyvinuje se krásně, takže nelze sobě lepší hrušky přáti.

K plnému zdaru vyžaduje půdy teplé, hluboké a vlhounké, co možná výživné, ať jest to již písčitá hlinka, či kyprá, propustná jílovka, jen když hluboká; stanovisko nutno zvoliti teplé a proti studeným větrům chráněné, na př. na teplých stráních, blíže stavení, zdí, či ještě lépe přímo na těchto ve tvaru palmety. Pro pěstování ve velkém se nehodí, za to však každému, kdo ve své zahradě něco výborného míti chce a může jí poskytnouti půdu, ve které se jí daří.

Co se stromu týče, lépe voliti volně rostoucí krsek nebo polokmen. Daří se sice za vhodných podmínek i na stromě vysokém, plody však zůstanou příliš drobné a pak máme pro stromy vysoké odrůdy vhodnější.

Hodí se také velmi dobře k pěstování krsků uměle vedených ve tvaru jakémkoliv, že však na kdouli velice zvolna roste, má se na této používati jen pro tvary malé, na př. všelijaké věncoví, kdežto k výchově jehlanců a palmet lépe bráti stromky na pláňce šlechtěné.

Jinak vyniká strom zdravým vzrůstem, nezmrzá a plísněmi netrpí; ploditi začíná brzo, často již ve školce a plodí stále, hojně a málokdy zplna vynechává; následkem toho přestává růsti, zůstane malý a jest nutno hnojením jej v plném vzrůstu udržovati. Řez má se omeziti jen na nejnutnější.

Ve školce roste pěkně jehlancovitě do výše, vyvinuje letorosty štíhlé, téměř stejnoměrně silné, jež bývají často květovým poupětem zakončeny, pod oky jsou zcela málo zprohýbané, zeleně hnědé, na slunci tmavší a nenápadně čárkovitě tečkované.

Silně vyvinutá oka jsou baňatá, ostře zakončená, dílem stříbřitě šupinatá a jen špičkou odstálá, jsou na patkách zcela krátkých, silněji vydutých, s třemi tupými žebérky, z nichž střední silněji vyvinuto bývá. (Viz obraz.)

Na jaře rašící lístky jsou jasně zelené, lehounce přihnědlé a mají kraj lehce ochmýřený; později v plném vývoji bývají as 76 mm dlouhé, 54 mm široké, vejčité, do špičky klínovitě protažené, u stopky zaokrouhlené, po délce rovné, na šíř jen některé lehce prohnuté; jsou na řapících 25—30 mm dlouhých, s palisty jednotlivě širšími a jako kosa ohnutými aneb úzkými, dlouhými, s okrajem zubatým; příplodní listy bývají stejně veliké, eliptické, ke špičce i řapíku stejně zaokrouhlené a krátce špičaté; kraj mají jemněji, často sotva znatelně pilovitý, jsou na řapících až 45 mm dlouhých.

Z dlouhých, štíhlých, hnědě, zřídka kdy stříbřitě šupinatých poupat vykvétají pěkné, as 38 mm v průměru mající květy, z dlouze okrouhlých, vzájemně se nedotýkajících plátků složené, v malých chomáčcích. (Viz obraz.)

Velikost plodu se různí. Stromy vysokokmenné mívají plody as tak veliké, jak nejmenší zelený plod na barevném obraze znázorňuje, ve váze 100—110 g, polokmeny dávají plody 130—150 g těžké, jehlanec 160—180 g; podobné plody sloužily k zhotovení barevného obrazu; na špalíru a při pečlivé kultuře vypěstovány byly plody až 280 g těžké. Tvarem různí se málo od sebe, některé jsou ke stopce štíhlejší, protáhlejší, často po jedné straně i prohnuté, končíce špičkou zúženou, jiné jsou baňatější a končí špičkou širokou, tak jako uťatou, kulatost průměru jest velice nestejná, stlačená a zhranatělá; hledíme-li na plod od stopky, jest základna jeho hrubě trojhranná, povrch malých plodů bývá méně, velkých hojně zhrbolen a na mnohých místech táhne se mělká rýha od stopky až po kalich.

Kalich bývá také nestejný, na velkých plodech otevřený, z úštů dlouhých, černavých, u spodu žlutavých, sem tam převislých složený, na malých bývá malý, jen pootevřený, často i chybí, vězí v jamce nestejně hluboké, po kraji zkrbolené, na širokém, šikmém temeni plodu.

Silná, dřevnatá stopka bývá mírně zakřivena, oblá, dílem zelená, dílem rzivě žluto hnědá, vyvstale tečkovaná; na některých nalezneme maličké oko; trčí z trojhranné, hrbolaté, hlubší jamky a bývá některým hrbolem na stranu přimáčknuta.

Jemná hladká slupka leskne se na slunečné straně více než ve stínu, se stromu jest zelená a zarudlá, později na loži sežloutne až do zlatova, ve stínu zůstává mdle žlutá; strana sluncem ožehlá bývá sličně, většinou jen lehce, dílem sytěji, tak jako mramorovaně začervenalá; jemné, rzivé tečky pokrývají celý plod, jsou na slunečné straně nápadnější, ve stínu se ztrácejí, některé plody jsou kolem kalicha hustou, dále pak jemnou, drobnou rzí pokryty, jiné jen sem tam něco málo — jednotlivě zůstávají zcela žluté a beze rzi. Příjemně voní.

Bělavá dužnina mění se do žlutava, šťavou přetéká, jest velmi jemná, úplně se v ústech rozplývá, chuť její skvostná, velice libě kořeněná a úplně sladká.

Dutoosý, hrubší zrninou obklopený jaderník chová v prostranných pouzdrech pěkně vyvinutá, na obě strany zašpičatělá, hnědá, po špičkách červenavá jádra.

Česati se má až v říjnu, čím déle na stromě, tím lepší, opatrně se ukládá, načež, dle předchozího léta, někdy již první dny, jindy kolem polovice listopadu k jídlu dospívá. Zřídka kdy uzrává již v prvních dnech října — pak zraje nenáhle až do polou prosince.

Výborná stolní hruška a jistě dobře by se prodávala. Bláha o ní napsal: Strom z mládí roste bujně, jest záhy velmi úrodný, proto se v brzku vyčerpá a zůstává malý, ovoce neúhledné, nestejně vyvinuté, jest v uzrání výborné jakosti, potrvá delší dobu, aniž by hniličila.

V zahradách zemského pomologického ústavu mají ji pod číslem 79 Ghelinova máslovka. Popisy její nalézají se v Handbuch der Obstkunde čís. 745 Von Ghelin’s Butterbirne, Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 212 Beurré de Ghelin, Thomas: Délices Fontaine.

 

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915

t

 

 

 








Fotodoma

Svatební oznámení     Fotobanka     Zdraví     Zahrada     Recepty     Rostliny     Recenze a články     Knihy     Česká Republika     Česká příroda     Dolomity     Litva     Norsko     Polsko     Švédsko

Pokud najdete na stránce chybu, napište nám; rádi ji opravíme. Děkujeme.

Kontakty

Tyto stránky používají cookies pro sledování návštěvnosti a odhalení chyb stránek. Nastavení pro cookies si můžete změnit ve svém prohlížeči nebo ze stránek prostě odejít.
TOPlist