Fotodoma

Fotodoma » Zahrada » Odrůdy hrušní » Hrušeň Dvorní

Hrušeň Dvorní

 

Svatební oznámení Snubní prsteny

 

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Dvorní

 

Dvorní (Dvorní máslovka) v knize České ovoce

Dvorní

Kdo přeje sobě míti v zahradě velkou rozmanitost, nebude litovati, zasadí-li také dvorní máslovku. Zavděčí se mu velmi hojně a velice brzo velikými, pěknými plody, které, ať nebyly třeba tak výborné jako jiné, současně zrající, přece jenom jinými dobrými vlastnostmi jim se rovnají; když totiž jiných hrušek není, dvorní máslovky se přece nějaké urodí.

O jejím původu ví se jen tolik, že vznikla z hromadného výsevu Van Monse v Belgii a měla první plody v roce 1844. Al. Bivort upozornil na její přednosti v »Album de Pomologie« as v roce 1847, načež následkem upozornění tohoto a velké reklamy, která se jí činila, velice rychle se rozšířila.

Nedopatřením šířena byla ihned po svém vzniku pod třemi názvy, a to: Maréchal de Cour, Conseiller de la Cour a Duc d’Orléans, což mnoho zmatků za následek mělo.

Také u nás hojně jest rozšířena a zprávy o ní obdrželi jsme z mnoha stran, každý chválí její velikou plodnost a zdravý vzrůst; o její hodnotě se zprávy rozcházejí: jedna strana chválí — druhá haní.

Různá tato hodnota zaviněna jest však jen půdou. Roste sice zdravě a hojně všude tam, kde hruška vůbec růsti může, avšak na málokteré hrušce jeví se tak rázovitě následky hodnoty půdy, jako právě na této; jen v půdě hluboké, živné, vápenité, spíše těžké i jílovité, bývají plody velechutné a pikantní, kdežto z půdy suché, chudé a písčité jsou úplně bez chuti, nakyslé a přitrpklé, takže ani nesnesou přirovnání k předešlým. Také i doba česání mění velice chuť její: brzo sčesané nejsou nikdy tak dobré, jako ty, které co nejdéle na stromě zůstanou.

Dle toho volbu místa pro ni stanoviti nutno. Poloha nerozhoduje a daří se ještě na místech 500—600 m vysoko položených, jen když před drsnými větry chráněných, nejen co krsek, nýbrž i co vysokokmen.

Roste, jak již podotčeno, velice zdravě, bujně, pěkně jehlancovitě vzhůru, hojně se rozvětvuje a tvoří mnoho krátkého, plodonosného dřeva; bývá vždy úplně čista, beze všech plísní. Na gdouli daří se velice dobře a hodí se výborně k mezišlechtění druhů jiných, přímo na gdouli se nedařících.

Ve vhodných půdách lze ji sázeti všude, vysokokmen v polních a domácích sadech, volně rostoucí, na gdouli šlechtěný neb pravidelnému řezu podrobený krsek ve tvaru jakémkoliv, jen na nejmenší tvary se pro bujný vzrůst méně doporučuje, také i z té příčiny, že se na ní nemá stále něco řezati, nedá se pak v úzkých mezích udržeti.

Plodnost počíná velmi záhy, jeden rok rodí hojně, druhý méně, velice zřídka kdy se stává, by neplodila vůbec.

Letorosty její jsou dlouhé, štíhlé, zakřivené, oblé, silněji zakončené, pod oky zcela mírně zprohýbané, špinavě zelenavě nahnědlé, místem ochmýřené a špinavě žlutavými, jemně vyvstalými tečkami dosti nápadně poseté.

Poměrně malá oka jsou štíhlá, ostře zakončená, hnědě, dílem i stříbřitě šupinatá, mírně odstálá, na patkách zcela mírně vydutých, téměř oblých neb zcela nepatrně žeberkatých. (Viz obraz.)

Na jaře rašící strom má vzhled nahnědle zelený; mladé lístky skvějí se jasnou zelení, rub mají však nahnědlý a kraj lehce ochmýřený. Úplně vyvinuté bývají 70 až 95 mm dlouhé, 48—57 mm široké, podlouhlé, s krátkou špičkou, ke konci letorostu až okrouhlé, zespod lehce ochmýřené, mírně prohnuté, více ploché, silné a lesklé, majíce kraj, zvláště ke špičce, jemně, tupě zoubkovaný, jsou na řapících, 25—38 mm dlouhých, většinou bezpalistých.

Ve velkém množství vyvíjející se květová poupata bývají krátce kuželovitá a hnědá, z nich vykvétají malé, as 30 mm v průměru mající květy, z bílých, oválových, člunkovitě prohnutých plátků řídce složené, s červenavými prašníky, ve větších chomáčích, které v poměru ke druhům jiným netrpí tolik mrazy. (Viz obraz.)

Průměrnou velikost, taktéž i tvar znázorňují dostatečně přiložené obrazy, k jichž zhotovení použito bylo prostředně velikých plodů s volně rostoucího krsku, na pláňce šlechtěného, ve váze 240—260 g; s vysokokmene bývají o něco menší, s krsku při dobrém pěstění až 125 mm dlouhé a 102 mm široké, ve váze 300 g a i víсе.

Povrch bývá sem tam stlačený, dílem i zhrbolený, některé plody jsou kuželovité, jiné dlouhé, některé pěkně srpovitě lehce prohnuté, obyčejně šikmou špičkou končící, témě bývá jednotlivě široké, jindy tak úzké, že na něm plod státi nemůže.

Úšty kalichové někdy úplně, jindy s polovice chybějí; zpravidla bývá kalich otevřený, z nestejně dlouhých, úplně zpět převislých, u spodu zdužnělých a souvislých, žlábkovitých úštů složený; také jsou případy, že dva protilehlé úšty jsou dlouhé a převislé, kdežto druhé, křížem stojící, jsou krátké, vztýčené a lehce proti sobě nakloněné; vězí v jamce, dle tvaru temene plodu buď úzké a mělké, neb široké a hluboké, vždy však ploše zhrbolené.

Dřevnatá, as 20—25 mm dlouhá stopka bývá prohnuta, nahnědlá, některá ku plodu zdužnělá, většinou do špičky plodu se strany vtlačena a hrbolem na straně přimáčknuta, někdy přechází jednou stranou hrbolatě v plod.

Silná slupka bývá hladká, výjimkou zcela jemně zdrsnělá, bez lesku, žlutavě sivě zelenavá a zeleně prokvetalá, zřídka se stává, že jest strana sluncem ožehnutá lehce zarudlá. Některé plody bývají jen velice málo, jiné hustěji drobnou rzí postříknuty, v obkališí a blíže stopky bývá rez hustší, jako bronzová, sem tam najdou se i hrubší, větší skvrny a čáry; bledě rzivé veliké tečky jsou na sluneční straně řídce, do stínu hustěji roztroušeny, ve rzi se ztrácejí.

Bělavá dužnina, žlutavými žilkami protkaná, bývá kol jaderníku a stopečné osy až nahoru hrubě zrnitá, jinak jemná, velmi šťavnatá, máslovitá a i také zcela se rozplývá, sladká, libě okořeněná, pikantně navinulá s lehounkou přitrpklou pachutí. Ze špatné půdy jest bezkořenná, jako vodnatá, více navinulá a přitrpklá.

Zcela úzce dutoosý jaderník chová v dlouhých, prostranných pouzdrech většinou nevyvinutá, jednotlivě dlouhá, štíhlá, tmavě hnědá jádra.

Brzo sčesaná uzrává již v polovici neb koncem října; ponecháme-li ji co nejdéle na stromě, měkne teprve kolem 20. listopadu, jest daleko chutnější a vydrží jednotlivě až do 10. prosince, i lze ji řaditi ke stolním hruškám prvého řádu.

V nedozrálém stavu snáší dopravu výborně a jest za obyčejných poměrů z nejvýnosnějších druhů.

Bláha o ní poznamenal: Strom roste z mládí velmi bujně, ve stáří 20—30 let slábne, za to však přináší ovoce každého roku; letorosty silné a střední délky odstávají, po řezu pučí stejnoměrně. Dozrává nestejně: někdy již 20.10., jednotlivě vydrží (v roce 1894) do 15.1., čím déle vydrží, tím lepší. Plísní netrpí, plody vždy čisté a stejnoměrné. Poloha střední, půdu hlubokou; mrazy jí nikdy neuškodily.

V pomologickém ústavu trojském vedena jest pod čís. 185. Dvorní; Jankowski: Sad i ogród owocowy str. 342 Marszalkowská ; Handbuch der Obstkunde čís. 227. Die Hofratsbirne; taktéž i Pomolog. Monatshefte 1899 str. 25 a Gaucher čís. 48.; Léroy Dic. de Pomologie čís. 661. Maréchal de Cour.

Další známá synonyma: Hofmarschallsbirne, Baud de la Cour, Bô de la Cour, Beau de la Cour, Clara Pringalle, Conseiller de la Cour, Duc d’Orléans, Grosse-Marie, Maréchal de la Cour, Maréchal Decours, Poire de Conseiller, Steatopia aulica.

 

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915

t

 

 

 








Fotodoma

Svatební oznámení     Fotobanka     Zdraví     Zahrada     Recepty     Rostliny     Recenze a články     Knihy     Česká Republika     Česká příroda     Dolomity     Litva     Norsko     Polsko     Švédsko

Pokud najdete na stránce chybu, napište nám; rádi ji opravíme. Děkujeme.

Kontakty

Tyto stránky používají cookies pro sledování návštěvnosti a odhalení chyb stránek. Nastavení pro cookies si můžete změnit ve svém prohlížeči nebo ze stránek prostě odejít.
TOPlist