František Suchý, Jaroslav Tebich
Zelinářství

Zelinářství, ku potřebě hospodářům i hospodyním, jakož i žactvu hospodářských, zahradnických a hospodyňských škol (František Suchý, Jaroslav Tebich, Nákladem Českého knihkupectví J. Barviče, Brno 1901), od str. 76 do str. 88

Zakládání zeleniny.

Jeden z nejdůležitějších výkonů při zelinářství jest uchovati zeleninu co nejdéle, poněvadž právě v té době, kdy nelze kuchyni zeleninou ze zahrady zásobovati, bývá tato nejcennější, proto má každý pěstitel k tomu pilně přihlížet, aby takové druhy a odrůdy zelenin co nejdéle čerstvé udržel, které se jen poněkud držeti dají.

Zeleniny pro zimní a jarní dobu se ukládají do sklepů, komor neb i základů (krechtů) v zahradě zřízených a, že těmto místnostem svěřujeme mnohdy těžce vypěstované výrobky našich zelinářských zahrad, které nám za potravu sloužiti mají, musejí býti čisté, vzdušné, nepříliš chladné ani teplé; nejpřiměřenější teplota v nich jest asi 3—6° R.

Sklep zeleninový má lahoditi oku, má nahradit aspoň částečné zeleň zelinářských zahrad, kterou v zimní době postrádáme. Proto se v mnohých sklepích zeleninových přihlíží k různým okrasám, sestavují se z některých druhů zelenin, které i v zimě se ujímají jako petržel, čekanka, štěrbák, pažitka a p. jehlance, hranoly a jiné tvary. I záhony upravují se v rozličných okrasných tvarech.

Před upotřebením se sklep vylíčí, starý, plísní zapáchající písek neb země na záhonech se vymění za čistý říční písek. Záhony se nasypou do výšky asi 25—30 cm a, aby písek do chodníčku se nesesypal, obroubějí se prkénky.

Používá-li se ve sklepě polic, lavic, stoliček, beček a j., musí se i tyto předměty před upotřebením jich ve sklepě čistě vydrhnouti. Veškerá zelenina, která se pro zimní a jarní spotřebu ve sklepě zakládá, musí se ze zahrady docela neporušeně, za počasí suchého vyrýti a od přebytečných listů a kořenů zbaviti.

Jednotlivé druhy zelenin se před uložením do sklepa asi následujícím spůsobem upravují a zakládají:

Květák čili karfiol, pozdní odrůda, který do podzima nevyvinul pravidelných růží, se opatrně ze záhonu co možná s mnoha kořeny a něco země na nich koncem října vyzvedne, spodní nažloutlé neb poškozené listy se odstraní a vsadí se ve sklepě do záhonu polovlhkého písku jedna sazenice vedle druhé. Neníli sklepa ani komory, možno též karfiol založiti do prázdného pařeniště, ovšem musí se pokrýti okny, na noc v zimě i rohožemi a deskami a kolem pařeniště se dá obklad z hnoje, aby nepromrzlo. Tímto spůsobem založené sazenice rostou dále a vyvinují od prosince až do února dosti pěkné růže.

Kapusta obyčejná, a brukev obrovská se vyzvedne v řijnu i s kořeny ze záhonu, spodní listy se odstraní a nasází se zeleniny tyto na husto do záhonu ve sklepě. Po případě se až pro jarní potřebu založí do pařeniště neb záhonu a zasype se 30—40 cm sušší zemí a pokryje ještě listem neb hnojem, aby nepromrzla. Též se dobře osvědčilo zakládání kapusty a brukve tím spůsobem, že se hlávky obráceně dolů s kořenem nahoru na rozprostřený suchý list, mech, neb i slámu jedna vedle druhé těsně srovnají a ne příliš vlhkou zemí až nad kořeny zasypou, pak ještě přiměřenou vrstvou listu neb hnoje před promrznutím ochrání.

Kapusta růžičková čili pupenatá jest sto při dobrém založení po celou zimu kuchyni pěknými růžicemi zásobiti, když se v říjnu vyzvedne ze záhonu tak, aby na kořenu ostal balíček země, a vsadí do sklepa neb prázdného pařeniště do vlhké země. V pařeništi se udržuje dobře, ale musí se chránit před zamrznutím. Pro kuchyni se vylamují nejlépe vyvinuté růžice a slabší se nechávají dorůsti. Mladé listy, které na místě vylomených růžic vyrůstají, možno též jako jemnou zeleninu v kuchyni upotřebiti.

Kadeřávek vzdoruje každé zimě a ponechává se proto přes zimu na záhonech, ač-li se není co obávati škody od zajíců, jinak se vyzvedne a založí na chráněné výslunné místo. Od kadeřávku se v zimě listy uřezávají a košťálky ostanou do jara státi, načež z nich vyrůstají nové výhonky, kterých se používá v kuchyni.

Zelí se pro svou otužilost dá snadno uložiti, přece ale, má-li do jarní doby býti uchováno, musí se vybrati nejtvrdší hlávky a založiti podobně jako kapusta a brukev. Pro zimní spotřebu dostačí, když se tvrdé hlávky od košťálu odříznou a ve 2—4 vrstvách proložené suchým listem neb slamou v komoře neb sklepě, kde nemrzne, uchovají.

Řepa salátová, ředkev zimní černá i bílá a tuřín se za suchého počasí v říjnu, aniž by se poranily, ze záhona vyzvednou, zbaví hlíny a přebytečných kořenů a listů; i ponechané listy se o 2/3 zkrátí. Na to se založí do pískového záhonu ve sklepě aneb se zasypou do jam asi 80 cm hlubokých ve volné půdě vykopaných ve vrstvách s nepříliš vlhkou zemí. Pro zimní spotřebu jest pohodlnější ukládání do sklepa.

Mrkev, petržel kořenová a čekanka se koncem října bez porušení z půdy vyryjí, od země očisti, na listech až blízko hlavičky kořene přiříznou a ve sklepě do jehlance, hranolu neb stěny poblíž zdi založí. Zakládají se tak, aby hlavičky čněly na venek a kořeny posypávají se pískem. Okrasou zeleninového sklepa jest, jestliže se vezme nějaká nepotřebná bečka, do ní se navrtají ze všech stran na husto díry, tak veliké, co by hlavička petrželného neb čekankového kořene prolezla, do těchto děr se nastrkají petržele neb čekanky a zasypávají vlhkou zemí s pískem smíšenou. Na povrch se nasázejí jako do záhonku keříčky pažítky. Při přiměřené teplotě a světle ve sklepě a dostatečné vlhkosti země v bečce, petržel neb čekanka i pažitka pěkně rostou a jejich nati se používá po celou zimu pro kuchyni.

Mrkev i petržel možno též přes zimu ukládat do jam ve volné půdě jako řepu salátovou, ředkev a j.

Pastynák a černý kořen vydrží přes zimu na záhonech, ale když půda zamrzne, nelze jich vyrýti. Proto se kořeny těchto zelenin koncem října neb začátkem listopadu vyryjou, na listech о 2/3 přiříznou a jako mrkev ve sklepě neb základě uloží.

Při černém kořenu se nesmí kořen poškodit, aby v něm obsažené mléko nevytékalo, nebo ztrátou jeho ztrácí kořen příjemné mandlové chuti.

Celer se na podzim koncem října neb začátkem listopadu vyryje, z celé hlízy se kořínky oškrábou, aby nabyla hladkosti; spodní silnější kořeny se ponechají a přiříznou se o 1/2 jejich délky. Přebytečné listy se všechny až na 5 neb 6 srdéčkových hladce odříznou. Větší množství hlíz se založí do základu jako mrkev neb řepa salátová, nebo se mohou též zavrstvovat do větší hromady země, jestliže nepromrzne.

Pro zimní spotřebu jest ale lépe založiti jej do sklepa do pískového záhonu jako jinou zeleninu.

Štěrbák pozdní jest dobrá salátová zelenina v zimní době, раk-li jest dobře uložen. Za tím účelem se štěrbákové sazenice nevážou a v měsíci říjnu jen za suchého počasí i s kořenem se opatrně vyzvednou, nechají ještě na slunci oschnouti a založí se ve sklepě do vlhkého písku, kde dále se vyvinují. V tmavém sklepě se listy samy od sebe bělejí a možno jich mnohdy až do měsíce února jako
salátu používati.

Pór vydrží bez jakékoliv pokrývky i nejtužší mrazy, že ale jeho vyrývání v zimě jest obtížné ano i nemožné, vykopává se na podzim pro zimní spotřebu a založí se do sklepa na vlhké pískové záhony na husto.

Cibule a česnek se v měsíci srpnu a září sklidí, nechají na slunci na prknech neb proutěných lísách dozráti tak dlouho, až listy jejich úplně uschly, pak se přeberou, vrchní, od země znečistěná slupka se odstraní a, nevážou-li se do pletenců, přiřízne se také zaschlý list, na to se vážou do pletenců anebo nevázané se rozprostřou v nepříliš vysoké vrstvě na sýpku vzdušnou neb půdu a chrání se přes zimu větší vrstvou slámy neb i jiné pokrývky před umrznutím.

Napichování cibulí na dřevka za účelem pohodlnějšího vplétání do pletenců se nedoporučuje, poněvadž od tohoto poraněni cibule předčasně zahnívá.

Konservování zeleniny.

Takové zeleniny, které se nedají pro delší dobu čerstvé uchovati, jako jest květák, zelený hrášek, chřest, fazolky zelené, melouny a tykve, nebo takové, které vůbec na velmi dlouhou dobu uschovány býti mají, se mohou různým spůsobem konservovat. Konservy čili záchůvky zeleninové nacházejí stále větší obliby, hlavně ve větších městech, na lodích, u vojska a vůbec tam, kde zásobování čerstvou zeleninou s obtížemi jest spojeno a to vším právem, poněvadž nejenom že ve spůsobu záchůvek může kuchyně býti v každé roční době zásobována každým druhem zeleniny, ale také se stránky úspory místa a nedostatku vhodných sklepů pro zeleninu ve velkých městech.

Zelenina dá se různým spůsobem na záchůvky upraviti:
1. zavařováním,
2. nakládáním do soli a octa,
3. sušením.

1. Zavařování zeleniny.

Při tom jedná se hlavně o to, aby zelenina, ať již v jakékoliv nádobě umístněna byla, zahřáta byla 60—70° R. Účel tohoto zahřátí jest, aby vysoký stupeň tepla všechny hnilobu a kvašení zavinující mikroorganismy úplně zničil, musí tedy určitý stupeň tepla proniknout nejenom tekutinu, ve které se zelenina v nádobách nachází, ale i zeleninu samou. Avšak pouhé zahřátí nedostačí, nýbrž jemu následovati musí neprodyšné uzavření nádob se zeleninou.

Čím lepší uzávěrka, tím jistěji se dá obsah nádob na dlouhou dobu uchovati. Obyčejně se uzavírají láhve dle staršího zvyku měchuřinou, pergamenovým papírem, korkem, lojem, parafinem, pečetním voskem a p., ale všechny tyto uzávěrky nejsou dostatečné a nelze pod nimi udržeti zavařeninu delší dobu.

Praktické láhve s dobrým závěrem jsou : šroubové, Homolovy, Baumerovy, Schmiedovy, „Silesia“, Weckovy, Erhardtovy plechové nádoby a j. v.

Pro zavaření vezme se zelenina dobře vyvinutá, mladá a jemná, připraví se asi, jako kdyby se pro kuchyni za čerstva použiti měla, t. j. řádně se očistí a vloží prozatím do slabé solné vody; solný roztok zamezuje zhnědnutí. Před naplněním se láhve nechají ohřát, načež se naplní až po obrubu a hledí se co nejvíce zeleniny do nich vtěsnat, a dle toho, jaká zelenina se konservuje, zaleje se až na povrch čistou, solnou neb cukrovou vodou, na to se asi na polo uzavřou, aby při zahřívání mohl přebytečný vzduch unikati.

Zahřívání děje se v kotli ve vodě, páře nebo i v plechové krabici v písku. Každý spůsob zahřívání musí ovšem být tak proveden, aby skutečně obsah v láhvích byl dle udaného stupně zahřát.

Podotknouti dlužno, aby láhve poznenáhlu se v kotli zahřívaly a poznenáhlu po zavaření vychladnouti nechaly. Po zavaření ještě za horka se úplně neprodyšně uzavřou.

Karfiol č. květák bílý, hustý se rozkrájí na malé růžice, ponoří se na minutu do vařící vody, naplní se co možná nejtěsněji do láhví, zaleje se solnou vodou (silnější něco nežli solená polévka), neprodyšně se uzavře a nechá se asi 25 minut zahřáti.

Kapusta růžičková se zavařuje jako květák.

Fazole mladé, bez vláken se buď celé neb na kousky rozřezané hodí asi na 5 minut do vařící vody, načež se naplní těsně do láhví, uzavřou a nechají 1/2 hodiny zavařit.

Hrášek zelený, mladý se z lusků vyloupá, naplní do láhví, zaleje solnou vodou, uzavře a nechá 45 minut zavařit.

Chřest mladý, stejně silný, dobře očištěný se nechá především 5 minut povařit, naplní se hlavičkami vzhůru těsně do láhví, zaleje poněkud silnějším roztokem solné
vody, láhve se uzavřou a nechají 1/2 hodiny zavařit.

Pečárky č. žampiony, hříbky i jiné houby ještě mladé, očištěné se asi 1 minutu ve vařící vodě spaří, naplní do láhví těsně, zalejí silnou solnou vodou, uzavřou a nechají 30 minut zavařit.

Melouny a tykve jedlé, když jsou vyvinuté, ale ještě tuhé, se rozkrojí, zbaví slupky, rozřežou na menší kousky, nechají 5 minut ve vařící čisté vodě povařit, načež se osuší na čistém ubruse, naplní do láhví, zalejí cukrovým roztokem (2 kg cukru na 1 l vody), ku kterému se přidá pro zvýšení chuti něco dobrého rumu neb araku, láhve se uzavřou a nechají 1/2 hodiny zavařit.

2. Nakládání zeleniny do soli a octa.

Tento spůsob konservování se dá použít jen u málo druhů zelenin a vyžaduje zvláštní pozornosti. Sůl se béře obyčejná kuchyňská a ocet silný, bezbarvý, vinný a ku zvýšení jeho chutě přidává se mu podle toho, pro jaký druh zeleniny se ho používá, paprika, koření hřebíčkové, pepř, hořčice, zázvor, estragon a p.

V soli naložená zelenina rychle přechází do kvašení, jest brzo požívatelná, ale není trvanlivá: větší dávkou soli se trvanlivost zvyšuje. Naproti tomu naložená zelenina v octě vyžaduje delší dobu ku svému uležení, nepodléhá kvašení a dá se dlouho udržeti.

Květák nakládá se do octa. Vezmou se pěkné, tvrdé, husté růže, rozlámou se na menší růžice, nechají se povařit asi 3 minuty ve slané vodě, načež se vychládlé naplní do hliněných úzkohrdlých hrnců a zalejou slaným a pepřeným uvařeným studeným octem. Za 2 dny se ocet sleje, ještě jednou svaří a opětně vychládlý na růžice naleje tak, aby úplně ponořeny byly, na to se hrnce pergamenovým papírem uzavřou a uchovají ve chladném sklepě.

Takto naloženého květáku se používá jako salátu bez všeliké další přípravy.

Fazole mladé mohou se do soli i octa nakládati, v obou případech se očistí, vláken zbaví, hodí do vařící vody a nechají 3 minuty povařit, načež se naplní do hliněných hrnců neb jiných nádob, při čemž se prokládají saturajkou, koprem, estragonem, pepřem a solí.

Mají-li to býti fazole solné, přidá se něco více soli, asi na 1 litr fazole 10 gr soli, vše se obtěžká v nádobě dírkovanou deštičkou a kamenem. Voda se prozatím nepřilévá, počká se, až jestli se voda sama z fazolí nevylouží a vystoupne až nad prkénko; teprve když by se tak nestalo, přidá se tolik vody, aby bylo vše pokryté. Na to se ponechá vše kvašení v teplejší místnosti, po vykvasení se nádoby uloží do chladného sklepa.

Při fazolích octových se dává jen málo soli, za to ale se naleje do nádoby tolik octa, až jest vše pokryto. Za dva dny se opatrně ocet sleje, převaří a opětně na fazole naleje, což se opakuje asi 3kráte, načež se nádoby ovážou pergamenovým papírem a uloží do komory neb sklepa.

Řepa salátová se očistí, uvaří, oloupá, na slabá kolečka nakrájí a vloží do hliněného hrnce, při čemž se prokládá solí, pepřem, hřebíčkovým kořením a anýzem neb fenyklem a zaleje vařeným dobrým vinným octem. Na to se dá pergamenovým papírem ovázaná nějaký čas do sklepa uležet.

Okurky nakládají se do soli i octa. V obou případech berou se malé, tvrdé, neskvrnité plody, u kterých
nejsou semena ještě úplně vyvinuta, umyjou se v čisté studené vodě a vkládají do hliněných hrnců neb dřevěných nádob. Mezi ně současně prokládá se zelený kopr, višňový list a estragon. Jedná-li se o okurky solné, proloží se též list vinný. Okurky solné se zalejou silnějším roztokem solné svařené vychládlé vody, obtěžkají se provrtaným víkem a těžkým kamenem tak, aby víko úplně pod vodou ponořeno bylo, načež se ponechají v teplé místnosti kvašení. Po vykvašení se uloží do chladného sklepa.

Bílá plíseň, která se na povrchu vody vyvinuje, musí se čas od času odstraňovati a nádoba dle potřeby solnou vodou dolévati.

Okurky octové se zalejou octem se solí, černým pepřem, hořčicí svařeným, uzavřou se a postaví do sklepa.

Jiným spůsobem se octové okurky nakládají, když se vezmou malé asi 5 cm dlouhé okurky, dobře očištěné se vloží do kamenných neb skleněných láhví, proloží černým pepřem, paprikou, hořčicí a koprem a na to se zalejí soleným vařeným octem. Za 5 dní se ocet sleje a ještě jednou svaří a opětně na okurky naleje, při čemž musí býti okurky úplně v něm ponořeny. Pak se láhve pergamenovým papírem neb měchuřinou uzavřou a postaví na chladné místo.

Rajská jablíčka dobře naložená poskytují až do pozdního jara zeleninu na přípravu omáček. Vezmou se červené, ale ještě tuhé, nerozpukané; hladké plody se omyjí v čisté vodě, naloží do láhví a zalejí okořeněným svařeným octem asi jako okurky. Láhve se uzavřou pergamenovým papírem neb měchuřinou.

Též vyrostlá zelená hladká rajská jablíčka možno nakládati jako octové okurky.

Černý kořen, chřest se nakládají jako květák.

Zelí, vodnice a brukev obrovská nakládá se do soli.

Zelí pořeže se bez košťálku a nejjemněji co možná v nejdelší vlákna a vodnice a brukev též jemně nudlovitě (lukše) na zvlášť k tomu sestrojeném řezátku. Před pořezáním se vrchní listy staré a košťálek z hlávky odstraní, vodnice se oškrabe neb oloupá a brukev se okrájí.

Nádoby musí býti čisté a nesmějí ničím zapáchati. Na dno dá se vrstva listů křenových, vinných a něco kopru, na to se vrství řezy zeli, vodnice neb brukve prokládané solí, kmínem, koprem a trochu třeba, i anýzem a stloukají čistým tlukem pevně do bečky. Čím pevněji jest zelí stlučeno, tím lépe kvasí a se drží. Na poslední vrstvu se položí čisté zelné listy a na tyto pak čisté dírkované, dřevěné víko, které se otěžká těžkým čistým kamenem.

Během kvašení vystoupne nad víko voda a tvoří se na ní pěna a plíseň, která se musí po úplném vykvašení odebrati.

Vkládání dobrých sladkokyselých jablek — renet mezi vrstvy zelí zvyšují nad míru dobrou chuť jeho.

I kapustu možno jako zelí nakládati.

Zelenina smíšená (Mixed-Pickles) se nakládá jak následuje: Vezmou se růžičky květáku a kapusty pupenaté, mladé lusky fazolků, malé ředkvičky, malé okurky, kolečka neb kousky okurků větších, melounů, tykví jedlých, malé mrkvičky neb nudlovitě nařezané mrkve větší, cibulky šalotky, zelené lusky papriky, kolečka celeru, malé mladé klasy kukuřičné а p., vše náležitě očištěné se nechá asi 3 minuty ve slané vodě povařit, pak se naplní do skleněných neb hliněných širokohrdlých láhví a zaleje dobrým vinným octem vychladlým, ve kterém se svařilo něco soli, zázvoru, pepře, listu bobkového, estragónu, nového koření a p. Po 24 hodinách se ocet sleje, svaří a opětně na zeleninu naleje. Na to se láhve pergamenovým papírem neb měchuřinou uzavřou a uschovají v chladném místě. Na řezání některých druhů zelenin jsou stroje, kterými se vyřezávají křížky, hvězdičky a jiné tvary, jichž se používá k okrase smíšené zeleniny.

Sušení zeleniny.

Jeden z nejlepších a nejjednodušších spůsobů konservování zeleniny jest sušení, neboť nevyžaduje zvláštních znalostí a podaří se skoro vždy, jestliže poněkud opatrněji si počínáme.

Zelenina se může sušiti buď teplem přirozeným slunečním, nebo teplem umělým, tedy topením. Teplem slunečním se ale v našich krajinách neusuší, a můžeme zde počítati jenom s teplem umělým. Zelenina se může sušiti na různých, zvlášť pro ni a ovoce zřízených sušárnách, jako jsou sušárna Herzogova, Lukasova, Geisenheimská, Aldenova, Röderova, Jablanczyho, Reynoldova, Ryderova a j. v. Pro domácnost se odporučuje malá sušárna sporáková Waasova, Burianova a Chmelíkova. Kde není v domácnosti po ruce sušárna, možno i v troubě u spořiště zeleninu sušit.

Před sušením se každá zelenina musí čistě oprat a rozřeže se v ruce neb různými strojky na nudle, koláčky neb jiného tvaru kousky. Po sušení má býti zelenina pro spotřebu úplně připravena.

Sušiti třeba zeleninu pozvolna: dostačí úplně, když teplota v sušárně dosáhne nejvýše asi 60—70° R. Při této teplotě usuší se většina zeleniny za 3—4 hodiny.

Většina zelenin se bezprostředně před vkládáním na lísky několik minut parou v kotli přepaří neb ve vařící vodě v hrnci převaří, tímto opatřením podrží svoji přirozenou chuť i barvu.

Zelenina obsahuje mnoho vody (80 — 90% i více), pročež obdržíme ze 100 kg čerstvé zeleniny jen 8—12 kg zeleniny sušené.

Popisovati dále, jak si každý při sušení počínati má, vedlo by přílišně daleko, a málo kdo by se mohl dle šablonovitého popisu říditi, jelikož každá soustava sušárny vyžaduje jiného ošetřování. Musí si tedy každý osvojit znalost a zručnost při sušení u své vlastní sušárny sám.

Jednotlivé druhy a odrůdy zelenin připravují a suší se následujícím spůsobem:

Květák č. karfiol dobře vyvinutý se rozláme neb rozřeže na malé růžice, dá se 3—5 minut v čisté vařící vodě povařit, vloží se na lísky a suší dle potřeby 3—4 hodiny. Barva jeho při sušení poněkud ztemní, ale při vaření se opětné dostaví.

Kapusta a zelí se vrchních hrubých listů zbaví a koštálek se odstraní, pak se na jemné nudle pokrouží, 5 minut spaří neb svaří a vymačkané na lísky rozprostřou a 3 hodiny suší.

Brukev se okrájí na koláčky neb na nudle rozřeže, 5 minut vaří a asi 4 hod. suší.

Kadeřávek. Jednotlivé listy celé řapíku zbavené neb na široké pásky pokrájené se spaří a asi 2 hod. suší.

Kapusta pupenatá. Co možná stejně velké růžice se s košťálu olámou, 5 minut vaří a 3—4 hod. suší.

Zelený hrášek úplně vyvinutý se z lusků vyloupá, 3 minuty svaří a asi 2 hod. suší.

Lusky fazolové mladé a dobře vyvinuté se vlákna na hřbítku a spodní části zbaví, pokrájí, v poněkud solné vodě 5 minut svaří a asi 3 hod. suší.

Celer se čistě oškrabe, na kostky, koláčky neb nudle rozkrájí, 5 minut povaří a 3—4 hod. suší.

Mrkev, petržel a pastynák se připravuje a suší jako celer. Vedle kořenů se suší též celerová a petrželová nať.

Cibule se oloupá, rozkrájí na koláčky, asi 8 minut převaří a nechá 3—4 hod. sušit.

Zelenina smíšená (polévková t. zv. julienne) se skládá z květáku, kapusty, celeru, petržele, póru a cibule. Náležitě očištěné a připravené se všechny druhy jmenovaných zelenin asi stejným dílem promíchají (petržele a cibule může býti о 1/3 méně), nechají 5 minut převařit, načež se na lísky rozprostřou a suší dle potřeby 3—4 hodiny.