Fotodoma

Fotodoma » Zahrada » Odrůdy jabloní » Jabloň Strýmka

Jabloň Strýmka

 

Zlaté šperky Svatební oznámení Snubní prsteny

 

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Strýmka

Zrání
 
Doba sklizně: říjen 2. polovina, co nejpozději, brzy sklizené vadnou a hnijí, nevydrží
Konzumní zralost: leden až březen, do té doby téměř nejedlé
Skladovatelnost: do května až srpna i září
Zařazení: pozdně zimní odrůdy jabloní
   
Hlavní přednosti velmi stará odrůda jabloně
  odrůda zapsaná v Databázi odrůd ÚKZÚZ (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský)
  nejpozdnější a nejotužilejší jablko v České zemi
  hospodářské jablko vysoké hodnoty
  nenáročné, dlouhověké jabloně
  odolná proti chorobám i škůdcům
  jabloň dosti rezistentní proti strupovitosti a padlí
  jabloň snáší dobře i vyšší, drsné a větrné polohy
  ovoce po pozdním česání nevadne a nehnije, snese i ledabylé zacházení při dopravě
  dlouhá doba konzumní zralosti
  výborná a nenáročná skladovatelnost, jablka lze i krechtovat
  jablka vydrží bez zvláštních zařízení až do nové sklizně
  plody větrem nepadají, jsou pevně přichyceny ke stromu
  vysoká mrazuvzdornost, mrazy mu neškodí v zimě, ani v době květu
  velmi úrodná odrůda
  úroda bezpečná na neoplocených pozemcích
  lze pěstovat bez chemické ochrany
  tvoří mohutné stromy s velkými korunami a dosáhuje vysokého věku
  jabloň velmi vhodná do alejí kolem cest
   
Hlavní nedostatky dle některých chuť jablek, k výsadbě ho opravňuje výhradně jeho dlouhá skladovatelnost
  jabloň je špatný opylovač
  pozdní plodnost a sklon ke střídavé plodnosti
  nezbytný řez, silně zahušťuje
  v úrodných letech drobné plody
  v suchých letech nebo stanovištích padání plodů
  na suchých a málo úrodných půdách plody drobné se špatnou chutí
   
Plod
 
Chuť dužniny: až do ledna kyselá a velmi trpká, po dozrání zesládne a kyselost částečně nebo zcela zmizí, ale hořkost částečně zůstává, bez kořenitosti, nejlepší plody na hlubších hlinitých půdách
Hodnocení chuti: podprůměrná až výborná
Vůně dužniny: nevoní
Konzistence dužniny: vláknitá, pevná, hrubozrnná, po sklizni tvrdá a tuhá, později křehká, měkne až pozdě na jaře
Šťavnatost dužniny: později šťavnatá
Barva dužniny: bílá nebo nazelenalá, pak do žlutava se měnící, na vzduchu skoro nehnědne vs. na vzduchu hnědne
Tloušťka a pevnost slupky: silná, tuhá
Povrch slupky: hladký, málo matně lesklý, suchý, vůně nepatrná
Barva slupky: světle trávově zelená, později světle zelenožlutá, na sluneční straně krycí nahnědlá červená do poloviny nebo dvou třetin plodu, žíhání, mramorování a skvrny, lenticely nápadné, světle rzivé, u kalicha světle vroubené
Velikost plodu: vyrovnaná, střední až menší, 90-140 g
Tvar plodu: variabilní, vejčitý, homolovitý, kuželovitý, soudkovitý, válcovitý nebo kulovitý, nejširší uprostřed, v kališní i stopečné části zaoblený
Stopka: kratší, střední až silná, někdy zdužnatělá, zelenavě hnědá, úroveň jamky přesahující
   
Strom
 
Pěstitelská oblast: i nejvyšší a nejdrsnější místa, větrné polohy, raději vlhčí ovzduší, naproti tomu je uváděno, že ve vysokých polohách poskytuje jen drobné tvrdé plody
Vhodná nadmořská výška: do 600 m. n. m.
Půda: libovolná, i horší, ale raději hluboké, těžké s dostatečnou vláhou, nesnáší zamokřenou ani suchou písčitou půdu
Charakteristika stromu: velmi zdravý, dosahuje značné velikosti a vysokého stáří
Intenzita růstu: bujná, později střední až slabší
Koruna: velká, vysoce pyramidální až široce jehlancovitá, později kulovitá, rozložitá, během vegetace silně zahušťuje, přírůstky vytváří i v plné plodnosti
Plodonosný obrost: kratší až středně dlouhý, plodí ve shlucích, po 1-2 plodech v květenství
Řez:

nezbytný, zejména letní řez v letech s velkou násadou květů, pravidelný průklest s odstraněním starých odplozených větví, nesnáší hluboký řez

Pěstitelský tvar: volný, vyšší, ve školkách se používá jako kmenotvorná odrůda
   
Odolnost
 
Zimní mráz: velmi odolná
Mráz v době květu: velmi odolná
Strupovitost: dosti rezistentní, postihuje jen listy, ne plody
Padlí: poměrně odolná, kromě suchých a teplých míst
Rakovina: v půdě příliš suché, hubené nebo mokré podléhá rakovině
Vadnutí: odolná
Hnití: odolná
Otlačování plodů: odolná, otlačeniny zkorkovatí a nehnijí
Vhodnost k transportu: výborná i bez balení
Nároky na chemickou ochranu:  
   
Plodnost
 
Začátek plodnosti: pozdní, obvykle až v 10-12 letech
Výše sklizně: hojná
Pravidelnost sklizně: pravidelná (velmi úrodný i tehdy, kdy jiné plody se neurodí) vs. polostřídavá , ob rok velice hojně a mezi tím měně, vždy však něco vs. střídavá, ale střídavá plodnost se dá řezem, probírkou a hnojením odstranit
Probírka plodů: ano, velmi vhodná pro zvětšení plodů a pravidelnější sklizeň (+ řez pro pravidelnost)
   
Kvetení
 
Doba kvetení: poloraná, 5.-6. den jabloňového květu
Klíčivost pylu: je špatný opylovač
Požadavky:  
Opylování:  
Vhodní opylovači: Ananasová reneta, Baumannova reneta, Bernské růžové, Coxova reneta, Malinové holovouské, Malinové hornokrajské, Ontario, Parména zlatá, Průsvitné letní
   
Vhodnost pro
 
Ekologické pěstování: ano
Zahrádkáře:  
Velkovýrobu:  
Stromořaní: ano, při česání není jablko chutné a dobře a dlouho drží na stromě
   
Použití
 
Přímý konzum: ano
Skladování: ano, vynikající, nevadne a nehnije, možné i krechtování
Kuchyňské zpracování: ano
Konzervace:  
Víno: ano, než úplně dozraje
Povidla: ano
Sušení: ano
Moštování: ano
Destilace:  
Hospodářské účely: ano
   
Původ
 
Země: údajně Střední Porýní v Německu - nepodložené, spíše neznámého původu
Šlechtitel:  
Matečné odrůdy:  
Registrace od: velmi stará odrůda z poloviny 18. století nebo i značně starší
Regionalita: Německo, Polsko, Švýcarsko, v Českých zemích ve všech oblastech, nejvíce na Jičínsku ve stromořadích
   
Synonyma a další názvy Anhalter, Bobovoe, Bobovoe bolsoe, Bobovoje, Bohn-alma, Bohn Apfel, Bohn-Apfel, Bohnapfel, Bohnapfel Grosser, Bohnapfel Rheinischer, Bohnapfelgrosser Rheinischer, Bohnovo velké jablko, Der grosse Bohnenapfel, Der grosse Bohnapfel, Ferro rosso, Glöckleapfel, Grochowka, Grochówka, Grochowka wielka, Grochówka wielka, Gros Bohn, Gros-Bohn, Gros Bohnapfel, Groß Bohn, Groß Bohnapfel, Gross-Bohn, Grossa di Bohn, Grosse Rheinischer, Grosser Bohn Apfel, Grosser Bohn-apfel, Grosser Bohnapfel, Grosser Rheinischer Bohn, Grosser Rheinischer Bohn Apfel, Grosser Rhenisch Bohnapfel, Grosser Rheinischer Bohnapfel, Jackerle, Kyseláč, Kyseláče, Mella grosse di Bohn, Nagy Bohnalma, Nagy Bohn alma, Pomme Bohn, Pomme Haricot, Pomme-Bohn, Pomme Gros-Bohn, Rabiner, Reinskoe bobovoe, Rheinischer Bohnapfel, Salzhauser Rheinischer, Schafskopfapfel, Strömapfel, Strymka, Strýmy, Štrýma, Valník, Valníky, Vejlímek (nesprávně), Vejlímek veliký (nesprávně), Veliki bonovec, Vittaria picta, Vittaria pieta, Wax Apple, Weinapfel, Weisser Bohn Apfel, Weisser Bohnapfel, Weylimek weliký (nesprávně), Zimmermännle
   
   
   
Podrobný popis František Suchý - Moravské ovoce
  Jan Říha - České ovoce, Díl 3: Jablka
  Karel Kamenický, Karel Kohout - Atlas tržních odrůd ovoce
  Otto Boček - Pomologie
  Josef Vaněk - Lidová pomologie, I. díl, 100 jablek
  Antonín Dvořák, Jiří Vondráček - Malá pomologie 1, Jablka
  František J. Thomayer - České ovoce, Díl I.: Jablka
  Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie
   

 

 

Strýmka (Strymka) v knize Moravské ovoce

Strýmka

Původ a rozšírení
Je to odrůda jablková zvláštních vlastností, kterými se žádná jiná honositi nemůže. Leč nejsou to vlastnosti, které by se každému pěstiteli neb spotřebovateli stejně zamlouvaly, neboť připomene-li se, že odrůda tato do domácí zahrady nepatří a ovoce její jako čerstvé skorem k jídlu není, nelze se diviti, že se najde mnoho těch, kteří s odrůdou tou nechtějí ničeho míti. A přes to jest to jablko pro poměry některých našich krajů velmi cenné.

Původ její znám není, což nasvědčuje tomu, že se pěstuje od dávných let. Rozšířena jest ve všech ovocnářských státech a zemích, a že doposud se pěstuje a dále ku hojnějšímu pěstování doporučuje, dokazuje oblíbenost její.

Jako v jiných zemích tak stejně se pěstuje i u nás, dosud však není náležitě oceněna a to z té příčiny, že zužitkování ovoce průmyslovým způsobem jest dosud v plénkách. Kde se objeví, tam je znají pod jménem „kyseláče“ neb „valníky“ (vejlímek); druhý název není případný, jelikož přináleží odrůdě jiné.

Poloha
Strom jest jeden z nejotužilejších všech jabloňových odrůd, pokud se týče podnebí a polohy. Snáší dobře nejvyšší a nejdrsnější naše místa; vítr, tuhé neb pozdní mrazy mu neškodí. Přec však nejlépe se mu daří poblíž velkých rybníků, řek, vůbec v polohách s vlhčím ovzduším.

Půda
S požadavkem tohoto stromu na jakost půdy jest to jiné než u podnebí a polohy. Žádá půdu hlubokou, vazkou, ne suchou ani mokrou; půdu lepší žádá, poněvadž ku svému mohutnému vývinu potřebuje dostatečné množství živných látek. V půdě přílišně suché, hubené neb vlhké podléhá rakovině.

Vzrůst
Vyvinuje se v mohutný, košatý strom, jehož koruna jest vysokého, široce jehlancovitého tvaru a kmen silný, zdravý a větve husté a též silné. Letorosty má krátké, silné, hnědočervené, na špičce vlnaté. List jeho jest velký, pevný, lesklý, spodem vlnatý. Ve školce roste velmi dobře, zaceluje dobře řezy a tvoří přímé, silné kmeny.

Stanoviště
Vysazuje se na veřejná místa, jako k silnicím, cestám, do polí a na pastviny. Na všech těchto místech má klid, poněvadž ovoce jeho jest do pozdního podzimku kyselé a trpké a málo jest těch, kteří by je hned se stromu požívati mohli. Není lepší odrůdy pro osazování silnic a cest, kde jest poškozováno ovoce.

Tvar stromu
Pěstuje se výhradně jako strom vysokokmenný.

Květ
V době květu není choulostivý a proto často úrodný.

Ovoce
Ovoce rodí prostřední velikosti, tvaru vejčitého, homolovitého, soudkovitého, neb i poněkud válcovitého; mnohé plody jsou také k jedné straně stlačeny, čímž jest pravidelnost jejich značně porušena. Rozdíl mezi velikostí a tvarem jednotlivých plodů jest při této odrůdě dosti nápadný a zavdává často podnět k výkladu o jiné odrůdě. Na př. zařaďuje se zhusta mezi ovčí hubičky (řehtáč soudkovitý).

Kalich
Kalich jest otevřený neb polootevřený, malý; prohlubinka kalichová jest široká a mělká, někdy mírně hranatá.

Stopka
Stopka jest krátká neb polodlouhá, dřevnatá neb dužnatá, a silná neb slabá; důlek stopečný jest hluboký, úzký, hladký neb mírně rezivý.

Barva
Barva plodu jest do pozdní zimní doby světle zelená, k jaru a později světle zelenožlutá. Základní toto zbarvení jest kryto nahnědlou červení buď do poloviny neb i dvou třetin plodu; mezi žíhami, skvrnami a tečkami proráží barva základní více neb méně. Světlé tečky po celém plodu jsou četné.

Dužnina
Dužnina jest bílá neb nazelenalá, vláknitá, hrubozrnná, chuti až do února kyselé a velmi trpké; při úplném uzrání na jaře nápadně sesládne a kyselost zmizí, ale drsnost zůstává. Soulad chuti, jako u jiných jablek vyvinutý jest, úplně chybí a proto nelze tuto odrůdu jako tabulovou považovati.

Dozrání a česání
Doba zrání nastává až na jaře, buď v měsíci březnu neb i později a udrží se pozdě do léta; jsou případy, že celý rok při úplné svěžesti vydrží. Klidí se co možná pozdě na podzim opatrně setřásáno aneb se jednotlivě otrhává. Do sklepa neb komor se ukládá v hromadách. Když by nebylo sklepa neb komor, tak může toto jablko též přezimovati v základech pod šírým nebem, podobně asi jako se ukládají některé kořenovité a hlízovité hospodářské plodiny pro jarní potřebu. V základu nehnije, nevadne a na jaře bývá dozrálé, čerstvé a šťavnaté, a vyhlíží pak jako zrovna se stromu očesané. Jest to jediná odrůda ovocná, která také takovým způsobem přezimuje.

Zužitkování
Patří mezi dobrá obchodní jablka, jelikož bez zvláštního balení se dá dopravovat do největších vzdáleností. V malém prodeji jde na odbyt až pozdě na jaře, když již jiné odrůdy jablek jsou buď neúhledné a přezrálé, anebo když jich vůbec na trhu není. Potom se kupuje také jako jablko stolní.

V domácnostech se zužitkuje dobře, uzrálé se požívá přec též čerstvé a dále se hodí velmi dobře na sušení, vaření, úpravu vína a povidel. Při výrobě vína se mu při úplné zralosti má přidat nějaká část jablek kyselých anebo se musí s výrobou vína dříve počít nežli úplně dozrálo.

V každé příčině jest to odrůda pro naše poměry znamenitá a bylo by si přáti, aby v těch krajích, pro které se hodí, byla ve větší míře vysazována.

 

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

m

 

 

Strýmka v Říhově knize České ovoce

Strýmka

O původu Strýmky neví se nic určitého. Nejstarší němečtí autoři píší, že pochází z Porýnska, mladší pak již jen zkrátka, že jest to odrůda německá. V nejnovějším díle Deutschlands Obstsorten dočítáme se, že povstalo prý v sopečné pánvi Neuwiedské v Porýní, kdež od pradávna se ve velké míře pěstuje. Však ani zde se nepraví, zdali tam povstalo. Nelze tedy tvrditi, jakého jest původu. U nás jest velmi hojně rozšířeno, také se však neví, od kdy se u nás pěstuje a zda odněkud k nám přineseno bylo. Děkan Rössler činí o něm zmínku, že obdržel je z Německa již v roce 1799, což však nevylučuje možnost, že již před tím u nás pěstováno, jemu však neznámo bylo. Ale jest rozšířeno všeobecně a není na venkově zahrady, zvláště u dvorů velkostatků, kde by nebylo několik prastarých Strýmek, jichž stáří nelze určiti. Z toho vidno, že bylo dříve u nás více oblíbeno a jen novějším zavedeným odrůdám ustoupiti musilo, ač má mnoho dobrých vlastností, z nichž velmi vzácna jest ta, že se plody udrží bez zvláštních zařízení až do nové sklizně a i déle. Na podzim a v zimě nejsou plody arciť požívání schopny, když však nadejde květen, červen, červenec, kdy jiných jablek naprosto není, pak teprve se uplatňuje a prodává se často dráže než lepší odrůdy v zimě se prodávaly. Také i výborná vlastnost, že lze jablka tato jako brambory ve stozích přezimovati, dodává jim vyšší ceny.

Na jakost půdy nemusí se při sázení bráti zřetel, roste všude, kde jabloň vůbec růsti může. Nejlépe prospívá v půdě těžké s dostatečnou vláhou, však propustné, zvláště když obsahuje hojně vápna. Daří se však i v sušší, lehké půdě, ale plody zůstanou drobné, což asi zavdalo příčinu k tomu, že mnozí autoři rozlišují Strýmku velkou a malou, ač ve skutečnosti nelze jich od sebe rozeznati a aspoň u nás v Čechách Strýmky malé nikdo nezná, za to však Strýmku velkou, která na suchých místech přináší plody jako vlašské ořechy veliké, které ani prodejné nejsou a na jablčák zpracovati se musí. Místo také jest každé dobré, i největším větrům vystavené, byť bylo sebevýše v pohoří položeno; v příčině té není druhé odrůdy, která by tak všeobecně vyhovovala. Tak veliké plody (85x85), které se zároveň sličně vybarvují, jak Leroy ve svém spise Dictionnaire de Pomologie obrysem znázorňuje, skýtají stromy arciť jen v půdě teplé a nejlepší, u nás se nikdy tak velké nevyvinou. Hodí se jen k pěstování stromů vysokých, které se mají sázeti v polních sadech, pastvinách, na pustých stráních, podél silnic, vůbec všude, kde jabloň zasaditi lze. Do domácích malých zahrádek nelze jich doporučovati, k účelu tomu jest dostatek odrůd cennějších.

Stromky ve školkách rostou velice bujně a zdravě, vyvinují stkvostné, kuželovité, silné kmeny, které k mezišlechtění jiných, slabě rostoucích odrůd výborně se hodí. Později rozvětvují se mohutně v koruny veliké, zprvu úzké a vysoké, teprve během let se větve do výše trčící ohýbají a na stranu kladou, však letorosty opět do výše trčí, čímž nabývají tvaru široce kulovitého. Rostou až do pozdního stáří zdravě, jen v těžkých, nepropustných jílech, také i v půdách písčitých a suchých trpívají rakovinou. Některý rok bývají listy napadeny plísní, plody však zůstávají zcela čisty. Roditi začínají sice pozdě, až když stromy odrostou, pak plodí však ob rok velice hojně a mezi tím měně, vždy však něco, často tolik, že plody drobné zůstanou.

Letorosty narůstají dlouhé a štíhlé, ke konci slábnou, pod oky se zcela mírně prohýbají a tmavě šedá plsť je hojně pokrývá; po otření se lesknou, mají barvu tmavěhnědou, ve stínu zelenavěhnědou a velmi jemný, stříbřitý závoj je po větším díle pokrývá. Žlutavé, čárkovité tečky rozptylují se zcela řídce.

Dlouhá, úzká, velká oka přiléhají a jsou na patkách stejně jako oka vysokých, náhle však mělce prohnutých, pak klínovitě mizejících, s třemi zcela krátkými žebérky. Květních poupat vyvinuje se mnoho, zůstávají malá a jsou štíhlá, červenavá a šedá plsť je lehce pokrývá.

Listy na stromech jen se lesknou, kypí tmavou zelenou barvou, jsou pevné a silné, na spodní straně vlnaté, as 85 mm dlouhé, 57 mm široké, vejčité, mají špičky krátké, jako nastavené, kraje mělce, však ostře, obyčejně dvojmo pilovitě zoubkované a as 20 mm dlouhé řapíky. Na větvích plodonosných jsou však mnohem větší, až 120 mm dlouhé, 70 mm široké, eliptické, jedna strana bývá delší a mohutněji vyvinuta, kraje mají o něco hruběji zoubkované a až 35 mm dlouhé řapíky.

Stromy vykvétají pátý—šestý den jabloňového květu, kvetou vždy velmi hojně, zřídka květy pomrznou, čímž hojná plodnost jest podmíněna. V rozpuku dodávají jim bledě červenavá poupata jen bělavého, málo načervenalého vzhledu. Jednotlivé, as 50 mm široké, bílé a jemně růžově stíněné květy sestaveny jsou z plátků vzájemně se dosahujících. (Viz obraz.)

Přiložený barevný obraz, dle plodů se stromů v okolí Chlumce n. Cidl. rostoucích, znázorňuje velikost a tvar plodů s vysokokmenů za velké úrody ve váze as 100 g. Za menší úrody bývají plody o něco větší, аž 140 g těžké, mnoho jich jest však ještě menších. Tvar málo se mění; jsou vesměs zdánlivě vysoké, ve skutečnosti jak vysoké tak široké, v poměru asi 60x60. Mají tvar vejčitý, k temeni se zúžují o něco více než ke stopce, kdež se pěkně zaokrouhlují; některé zužují se na obě strany stejně, takže mají tvar více válcovitý, najdou se však i úplně kulovité plody.

Kalíšky mají napolo otevřené, zelené a šedě ochmýřené, sestavené z úštů užších a dlouhých, které se dole vzájemně sotva dotýkají, proti sobě se kloní, pak se vztyčují a vězí v jamkách mělkých, užších, v nichž vznikají zcela plochá žebérka, která témě zcela mírně hrbolí, as přes polovinu plodu se táhnou a kulatost jeho sotva zřetelně hranatí.

Mnohé plody mají stopky zcela kratinké a zdužnělé, jiné polozdužnělé až dřevnaté, zelené a porezavělé a as tak dlouhé, že z jamek 5—8 mm vyčnívají; plody maličké je mívají ještě delší. Jamky bývají úzké, hlubší i mělké, často v ně zabíhající hrbol je zúžuje a jsou jemně paprskovitě porezavělé.

Slupku mají hladkou a málo lesklou, zprvu jako tráva zelenou a zahnědle pruhovanou, teprve k jaru poněkud, však málo sežloutnou a slunečná strana bývá jako natečkovaně zarudlá a nenápadně pruhovaná; pruhy rozptylují se jednotlivě až na stranu zastíněnou. Jemné, zelenavé, v červeném žlutavé tečky rozptylují se řídce, bývají ke stopce silnější, často žlutavě neb červenavě vroubené a mění se ke kalíšku v bělavé pihy. Na některých plodech vyskytují se sem tam rezavé skvrny.

Bělavě zelenavá, později do žlutava se měnící šťavnatá dužnina jest hrubší, zprvu řepovitá, měkne až pozdě na jaře a má chuť prostě, nejdříve ostře, později lahodněji nakyslou se zahořklou příchutí.

Od mělkého, kuželovitého podkališí táhnou se zelenavá, jaderník obkličující vlákna; ten má osu úzce dutou, do níž se dlouhá, úzká, po stěnách jen řídce natrhaná pouzdra zcela úzkou štěrbinou otvírají. Každé pouzdro chová obyčejné dvě dosti velká, dlouze zašpičatělá, mnohdy i nevyvinutá jádra.

Plody se mají dlouho ponechati na stromech, lépe se vybarvují. K potřebě dospívají až v březnu a podržují šťávu až do pozdního léta a i déle. K snědku jest poněkud kruté, za to v kuchyni, když již jiných není, dá se dobře upotřebiti; mimo to jest zcela dobré k výrobě jablčáku. Pro obchod není tvrdšího jablka, snáší dopravu beze všeho balení zcela dobře. Také i přezimování nepůsobí starostí a z nouze vydrží jako brambory ve stohu, dobře proti mrazům chráněném.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chovají je pod jménem Strýmka čís. 47.

Popisy lze nalézti: Thomayer České Ovoce čís. 48 Strýmka, Moravské Ovoce čís. 41 Strýmka, Pixa popisuje je ve svém Klíči štěpařském pod nepravým jménem Weylimek weliký, Handbuch der Obstkunde čís. 164 Grosser Bohnapfel, Engelbrecht Deut. Apfelsorten čís. 611, Der Obstzüchter 1913 str. 273, Pomol. Monatshefte 1899 str. 237 též tak, Deutschlands Obstsorten, Deut. Obstcabinet Grosser rheinischer Bohnapfel, Dr. Diel popisuje v prvém svazku na str. 220 pod jménem Grosser Rheinischer Bohnapfel patrně zcela jinou odrůdu, poněvadž píše: má dužninu chruplavou, čistě bílou, jemné kořenné, sladké chuti, beze vší kyseliny! Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 195 Gros-Bohn, Jankowski Sad i ogród owocowy str. 353 Grochówka wielka.

Z vedlejších jmen jsou známa: Štrýma, Strýmka, na Moravě Kyseláče, Valníky, na Slovinsku Veliki bonovec, dále Vittaria pieta, Bohnapfel, Weisser Bohnapfel.

 

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

t

 

 

Strýmka v Thomayerově knize České ovoce

Strýmka

Strýmka

Diel V. 3. Luc. a. a Hogg. III. 2. B. ††! v zimě trvá do léta.
______________

Původ strýmky jest neznámý. Nejstarší zmínku o tomto jablku nalezli jsme v Siecklerově spisu Teutsche Obstgärtner (1797) VII. str. 229., po něm ve spisu Dielově. Oba autoři shodují se v tom, že jest Strýmka rozšířena v Porýnsku, ale o původu jejím nic není jim známo. Z poznámky, že jest v Porýnsku rozšířena, vyvozují někteří pozdější autoři němečtí, že snad pochází z Německa a noví němečtí spisovatelé vynechávají již slovíčko „snad“ a praví, že jest německého původu. Tvrzení toto jest vybásněno týmž způsobem, na jaký jsme poukázali již při jiných starých jablkách a litujeme, že jsme tento přechmat shledali i v Burketově Jabloni. Soudíme z toho, že autor Jabloně neměl po ruce starší pomologické spisy.

Název „Strýmka“ popletli si mnozí zahradníci Čeští s názvem „Vejlímek“ a měli za to, že oba názvy náležejí jablku Strýmka. Omyl tento vznikl tím, že nebylo dosud Českého pomologického díla; a právě omyl tento jest závažným dokladem tvrzení našeho. Bylo-li jméno „Strýmka“ přikládáno též jablku přes 300 let u nás v Čechách pěstovanému, totiž Vejlímku, jest zřejmo, že obě jablka tato vedle sebe pěstována byla, neboť kdyby tomu tak nebylo, musel by Vejlímek po 300 let býti stejně dobře znám, jako míšeňské jablko, které jest co do stáří jeho sourozencem a to zdá se nám tím pravděpodobnější, poněvadž v té době bylo druhů ovocných tak málo, že nebylo obtížno i laikovi těch několik jablek správně rozeznávati. Proto přece lze tvrditi s určitostí, že není Strýmka plod tak starý jako Vejlímek nebo míšen, protože by Balbín a po něm i jiní byli již jméno to zaznamenali.

Strýmka jest v Čechách všeobecně rozšířena i známa.

Literatura a synonyma. Lat. Vittaria picta. L. Burket Jabloň, II. str. 75. Strýmka (Strýmy, též nesprávně Vejlímek veliký), jablko Bohnovo velké (patrný germanismus) Stoll. V. W. Sieckler sv. VII. str. 229. der grosse Bohnenapfel, — Diel sv. I. str. 220 Grosser Rheinischer Bohnapfel, — Siegel str. 47. Grosser rheinischer Bohnapfel, Dohnal čís. 895. Grosser Rheinischer Bohnapfel. — Lucas, Hand. der Obstkunde I. č. 164. Grosser Bohnapfel, — Stoll, Oest.-Ung. Pomologie Grosser Bohnapfel, — Lauche I. č. 4. Grosser Bohnapfel, — Engelbrecht D. Apfelsor. č. 611. Grosser Bohnapfel. — Léroy, Dictionnaire de Pomologie sv. III. č. 195. Pomme Gros-Bohn, — Thomas’ Guide str. 128. Gros-Bohn.

Další synonyma v Dohnalově spisu jsou: Bohn-Apfel, Weisser Bohnapfel, Schafskopf-, Ström-, Wein- a Glöckleapfel, Zimmermännle, Rabiner, Nagy Bohnalma, Mella grosse di Bohn.

Originály, které jsme vyobraziti dali, zaslali nám pp.: Bláha z Troje, Mazánek ze Soudné, Šiman z Libějic, Říha z Chlumce n. C.

Tvar. Plody bývají 62—76 mil. vysoké a 55—73 mil. široké, tvaru vejčitého až vejčitě válcovitého, největší šířka jest as uprostřed plodu a obě polovice jsou ke kalichu i ku stopce skoro stejného tvaru nebo jen málo rozdílné; některé plody jsou nižší a kulatější. V příznivých poměrech bývají plody i o polovinu větší než plody na našem vyobrazení.

Kalich jest polootevřený, zelený a pýřitý; prohlubina jest mělká, a plochými širokými žebry opatřena, žebra v polovici plodu mizí. Při příčném řezu objevují se plochá žebra.

Stopka jest někdy delší, jindy opět krátká, jest tenká a bud dřevnatá nebo zdužnělá, hnědá nebo zelenavá a poněkud plstnatá.

Prohlubina stopky jest úzká, mělká a pravidelná, jest jen poněkud narezavělá. Na prohlubině objevují se při některých plodech malé hrboly.

Slupka jest hladká, mdle lesklá a zelená, při uzrání zelenavě žlutá a na výslunní straně začervenalá, bohatě tečkovaná a dobře znatelnými červenými pruhy pokrytá. Na některých plodech mizí základní červeň, za to pak vystupují tečky a pruhy mnohem zřetelněji, kromě toho lze pozorovati na slupce jemné zahnědlé tečky, někdy jen bělavé pihy. Vůně slupky jest nepatrná.

Dužnina jest zpočátku trpká a zelenavá a při uzrání (v lednu) jest zelenavě žlutá a někdy i bledá; jest polojemná tuhá a šťavnatá, bez kořenné a navinělé chuti.

Jaderník jest bezosý a uzavřený, pouzdra jsou prostředně veliká a stěny jejich jsou poněkud natrhlé. Jádra jsou dosti veliká, podlouhle vejčitá a hnědá. Často nalézáme jádra nevyvinutá. Jádra bývají obyčejně po dvou v pouzdře uložena.

Roura kalichová jest mělká a krátce kuželovitá.

Uzrává v lednu a udrží se, aniž by vadlo, až do léta. Dobře zachovalé plody v měsíci srpnu ba i v září, nejsou vzácností. Ale i v tu dobu jest jablko to výborné pro stůl a hodí se znamenitě k vývozu do větších vzdáleností. Kromě toho jest hledané k sušení a k výrobě ovocného vína.

Strom roste zdravě a silně a tvoří krásnou jehlancovitou korunu, jest každoročně a velmi úrodný i tehdy, kdy jiné plody se neurodí. Strom dosáhne značné velikosti a vysokého stáří a daří se téměř v každé poloze a půdě. Pro tyto vlastnosti a zejména proto, že při česání není chutné, hodí se výborně do stromořadí a k silnicím. Letorosty jsou štíhlé a dlouhé, zahnědlé až světle Červené, jsou lysé a bělavě tečkované. Listy jsou lesklé, pevné a tmavozelené, podlouhle elipčité a ostře zašpičatělé, mělce avšak ostře pilované. Dřevné pupeny jsou malé a těsně přilehlé. Květy jsou čistě bílé a malé a poupata jsou růžová.

Strýmka doporučuje se k povšechnému pěstování.

 

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

t

 

 

Strýmka v knize Deutsche Pomologie

Strýmka

Grosser Bohnapfel.

Diel V. 3; Luc. XIII. 2. a; Hogg III. 2B. ††! Od zimy do léta.

 

Původ a výskyt: pravděpodobně už byla vyšlechtěna dávno na Rýnu a pěstuje se tam, ale také ve Württembersku, kde je velmi pěstovaná farmáři. Na prvním setkání německých pomologů v Naumburgu v roce 1853 byla zařazena mezi odrůdy, doporučené k vysazování.

Literatura a synonyma:
1. Der grosse Bohnapfel (Sickler, 1797, No. XXX b Taf. 11).
2. Grosser rheinischer Bohnapfel (DieI I. s. 220).
3. Gross-Bohn (André Leroy, Dictionnaire de Pomologie No. 195).
4. Grosser Bohnapfel (Illustrirtes Handbuch der Obstkunde No. 164.

Plod: středně velké, asi 60 mm široké, 56 mm vysoké, většinou kulatě vejčité, často i kulovité, velmi variabilní jablko; břicho sedí těsně pod středem a zužuje se rovnoměrně ke stopce a kalichu.

Kalich: otevřený nebo polozavřený; zelený, vlnitý, špičatý; Kališní prohlubeň plochá, nepříliš široká, s několika většinou nestejnými žebry, které přesahují dutinu a přesahují přes plod jako ploché vyvýšeniny.

Stopka: krátká, silná, někdy tenká, hnědá, vlnatá, často odstrčená; Stopečná prohlubeň plochá, úzká, vzácně pokrytá rzí.

Slupka: hladká, lesklá, ze stromu trávově zelená, ve zralosti ke skladování světle žlutá, s krásnými červenými pruhy a skvrnami na slunečné straně; Tečky četné, zvláště na kalichu, nažloutle ohraničené; Stopy rzi jsou zřídka patrné.

Dužnina: zelenavě bílá, i při skladovací zralosti stále poměrně pevná, zpočátku nakyslá, později šťavnatá, trochu sladší, ale bez kořenitosti; k výsadbě ho opravňuje výhradně jeho dlouhá skladovatelnost; vůně chybí.

Jaderníky: slabě duté osy; Vějířově uzavřené, obsahující malá, dobře vyvinutá, kulovitě oválná, dlouze špičatá semena; část dužniny ohraničená cévními svazky je cibulovitá, ke stopce zaoblená, ke kalichu dlouze zahrocená; Kališní trubka trychtýřovitá, tyčinky vycházející ze středu.

Zralost a využití: Hospodářské jablko vysoké hodnoty, které vydrží dlouho do dalšího roku a lze jej stejně dobře použít k sušení, pečení a výrobě cideru. Česané ve správný čas, nevadne.

Charakteristika stromu: roste bujně, je velmi zdravý, tvoří vysokou, pyramidální korunu, údajně je produktivnější na jihu než na severu a dobře se mu daří v každé půdě a na jakémkoli místě. Plody jsou pevně přichyceny ke stromu, a proto je vhodný k výsadbě na cesty a ulice.

Silné letorosty, červenohnědé, lehce plstnaté, jemně proražené; květní pupeny tupě kuželovité, vlnaté; dřevní pupeny špičaté, kónické, plstnaté, přiléhavé; Velké, vejčitě kopinaté nebo dlouze vejčité listy, lesklé, vespod velmi vlnité, silné, zubaté; Řapík krátký, mírně plstnatý, palisty úzce čárkovité.

Musí zůstat na stromě co nejdéle, protože bylo-li česáno příliš brzy, snadno na loži chřadne.

 

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Deutsche Pomologie

 

 

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Strýmka osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.








Fotodoma

Svatební oznámení     Fotobanka     Jak zhubnout     Zdraví     Zahrada     Recepty     Rostliny     Recenze a články     Knihy     Česká Republika     Česká příroda     Dolomity     Litva     Norsko     Polsko     Švédsko

Pokud najdete na stránce chybu, napište nám; rádi ji opravíme. Děkujeme.

Kontakty

Tyto stránky používají cookies pro sledování návštěvnosti a odhalení chyb stránek. Nastavení pro cookies si můžete změnit ve svém prohlížeči nebo ze stránek prostě odejít.