Jabloň Šampaňská reneta

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Šampaňská reneta

Šampaňská reneta v Říhově knize České ovoce

Původ tohoto jablka, kterému jméno „reneta“ naprosto nepatří, není určitě objasněn. Staří němečtí autoři považovali je za odrůdu původu německého, až teprve francouzský pomolog Leroy o něm v roce 1873 píše, že pěstovalo se již před sto lety v krajině Champagne-ské a mimo to že bylo známo ve Francii pod jménem R. de Versailles. Vyslovuje také domněnku, že Diel obdržel toto jablko od svých krajanů, kteří si jméno „Loskrieger“, pod kterýmž je Diel nejprve popsal, utvořili a odvozuje jméno to dle toho, že nelze jablka, které drží pevně na stromech, utrhnouti.

V Německu rozšířeno jest velice hojně, také v Tyrolsku, kdež bývá daleko větší a skvostně se vybarvuje, pěstují je z vypočítavosti ve velké míře pro vývoz. Naproti tomu u nás pěstuje se málo kde, u nás zůstává drobné, v nepříznivé poloze i neúhledně zelené, tak že není prodejné a lze ho jen k výrobě jablčáku použíti. Jest to jablko — nehledě k tomu, že až do jiných vydrží — zcela podřízené a přece činí na půdu takové nároky, jako jiné nejlepší. Má-li se dobře vyvinouti, musí se mu poskytnouti půda živná, lehčí nebo těžší, nesmí však vláha scházeti. Nejlepší jsou hluboké, žluté hlíny, půdy jílovité na opuce uložené, vůbec takové, které obsahují hojně vápna, musí však býti propustny. V mokrých půdách letorosty zmrzají, v suchých a na vápno chudých špičky letorostů usýchají a stromy rakovatějí. Naproti tomu poloha jest mu každá dobrá, největším větrům i pozdním mrazům v době květu vystavená. Ve větším množství mělo by se pěstovati však jen tam, kde získala se již zkušenost, že plody lépe se vyvinují a živěji zbarvují, poněvadž neúhledně zbarvených plodů nechce na podzim nikdo kupovati. Hodí se k pěstování stromů vysokých v polních sadech a alejích, na silnice, kde se pro ně dobrá půda najde, výborně se hodí, roste pěkně vzhůru, nevadí provozu a neúhledných plodů nikdo si nevšímá. Pěstování krsků se nedoporučuje, k účelu tomu máme lepších odrůd dostatek, není tím však míněno, že by se nedařilo. Naopak, že spoře roste, velmi hojně plodonosného dřeva tvoří, hodilo by se tudíž k výchově krsků znamenitě; k účelu tomu užívá se stromků na duzenech šlechtěných. Stromy jsou v přiměřené půdě úplně zdravé, plísněmi netrpí, na místech nevhodných, suchých, trpí rakovinou. Proti mrazům nejsou však zcela otužilé a v kruté zimě 1894—95 tolik utrpěly, že nejen stromky ve školce, nýbrž i mnoho statných stromů vzalo úplně za své.

Ve školkách rostou zdravě, dosti bujně, však volněji než jiné, tak že výchova stromků vysokých trvá vždy déle, zato bývají kmeny kolmé a statné; později, na místo vysázeny, rozvětvují se sevřeně v koruny vysoké, kulovité a že větve nápadně hojně krátkými plodonosnými větévkami obrůstají, velmi husté. Roditi začínají velmi brzo po přesázení, plodí pak obyčejně každý druhý rok velice hojně, často až příliš hojně, mezi tím odpočívají.

Letorosty narůstají dosti silné a dlouhé, později kratší, zcela mírně se křiví, pod oky sotva zřetelně se prohýbají a šedě černavá plsť je celé pokrývá; po otření se poněkud lesknou, mají barvu tmavě fialovou, spodní část pokrývá obyčejně zcela jemný, stříbřitý závoj. Jemné, vyvstalé tečky rozptylují se hojně, však nenápadně.

Poměrně malá, široká oka jdou hustě za sebou, zcela přiléhají a šedá plsť je kryje, jsou na patkách širokých, k okům zúžených, klínovitě do výše oka vydutých, s třemi mohutnějšími žebérky, která hluboko se táhnou a letorosty tupě hranatějí. Květních poupat vyvinuje se mnoho, jsou poměrně malá, vejčitá, tupě zakončená a mají fialově, po krajích šedě ochmýřené šupiny. (Viz obraz.)

Tmavě zelené, zespod vlnaté listy málo se lesknou, bývají as 80 mm dlouhé a 63 mm široké, tvar mají přiokrouhlý а k oběma koncům se stejně zcela krátce zužují, kraje mají hrubě, obyčejně dvojmo ostře pilovitě zoubkované a řapíky 20—25 mm dlouhé, rudé, z nichž některé mají šídlovité palisty; ke koncům letorostů jsou menší, na větévkách plodonosných delší a užší, mají kraje drobněji zoubkované a o něco delší řapíky.

Stromy vykvétají devátý—jedenáctý den jabloňového květu, kvetou velmi hojně a zrůžovělá poupata dodávají jim v rozpuku sličného, narůžovělého vzhledu. Jednotlivé, as 40 mm široké, bíle a růžově stíněné květy sestaveny jsou z plátků vzájemně se sotva dotýkajících. Květy jsou vůči pozdním mrazům velmi otužilé a málokdy zmrzají. (Viz obraz.)

Připojený barevný obraz, dle plodů p. Maruškou ze Svijan věnovaných, znázorňuje průměrnou velikost plodů s vysokých stromů. Podobných plodů jde 10—13 na 1 kg. Zřídka, však přece, bývají o něco větší, spíše však menší. Tvarem se od sebe nerůzní, jsou vesměs sploštělé, tak že poměr výšky k šířce jeví se as 47X67, ke kalíšku se о něсо více zaokrouhlují než ke stopce a jedna strana bývá o něco nižší.

Zavřené, zřídka pootevřené, zelenavé a šedě ochmýřené kalíšky sestaveny jsou z úštů užších, které se u spodu sotva vzájemně dotýkají, proti sobě se kloní, krátce se vztyčují, suché špičky ven převislé mají a vězí v jamkách mělkých, dosti širokých, často jako vykroužených a nalezneme v nich 3—4 zaostřelé švy; v jiných bývají velmi mírná žebérka, která kraje jamek zcela ploše hrbolejí, přes celý plod se táhnou a kulatost jeho sotva zřetelně hranatějí.

Slabé, dřevnaté, zahnědlé a ochmýřené stopky bývají as tak dlouhé, že jamky o 5—10 mm přečnívají, jamky jsou široké a hluboké, zelenavé a velmi jemně paprskovitě porezavělé.

Plody jsou na stromech něžně ojíněny, mají slupku jemnou, jako sklo hladkou, až lesklou, zprvu bělavě zelenavou, která teprve pozdě v zimě jasně do citronova sežloutne; mnohé plody zůstanou čistě bělavě žluté, jiné mívají slunečnou stranu něžně růžově, často žíhaně nadechlou. Jemné, jednotlivě i silnější, rzivé, na straně zastíněné i zelenavé tečky řídce se rozptylují. Jsou-li plody náležitě vybarveny, jsou velmi sličné a upomínají barvou na tyrolská jablka. Některý rok, také i v některé půdě, zůstávají zcela neúhledně zelené, nesežloutnou a špatně se pak prodávají.

Bílá, jemná a velmi šťavnatá dužnina jest zprvu chruplavá, pozdě v zimě měkčí a má chuť bezkořennou, prostě ostře navinulou, která až pozdě v jaře zlahodní.

Podkališí, od něhož se žlutavá, jaderník obklopující vlákna táhnou, jest mělké a tupě kuželovité. Jaderník má osu dutou, do níž se prostranná, zcela jemně a řídce po stěnách natrhaná jádra krátkou štěrbinou pootvírají. Každé pouzdro chová dvě až tři menší, pěkně vyvinutá, světleji hnědá jádra.

Plody se mají nechati dlouho na stromech, jsou pak o něco lahodnější a není radno před polou října je česati. V dobu tu jsou úplně tvrdé a lze je i bez obalu sebe dále zasílati. K potřebě dospívá obyčejně až v březnu, udrží se, aniž vadlo, při úplné šťávě až do jiných, dle cizích záznamů i po celý rok. Zprvu nikomu nechutná, až teprve pozdě v jaře, když jiných jablek již není, se uplatňuje. Hodí se výborně k výrobě jablčáku a nápoj z nich připravený zračí se jasnou, čirou barvou a říznou, dobrou chutí.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Reneta Šampaňská čís. 323.

Popisy lze nalézti: Thomayer České Ovoce čís. 44 Reneta šampaňská, Pixa Klíč štěpařský str. 159 též tak, Handbuch der Obstkunde čís. 47, Engelbrecht Deut. Apfelsorten čís. 98, Deutsches Obstkabinet Champagner Reinette, Lucas Die wertvollsten Tafel- und Handelsäpfel čís. 91, Deut. Obstsorten, Pomol. Monatshefte 1900 str. 165 všude Champagner-Renette, Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 374 Reinette Blanche de Champagne.

Z dalších vedlejších jmen jsou známa: Syreček (lidové jméno), Reneta szampańska (v Polsku), Šampanjska reneta (na Slovinsku), Prasomila Campana, Bovinski, Bindeapfel, Champaigne Reinette, Drei Jahre Dauernder Mutterapfel, Fürstlicher Tafel-Apfel, Glasapfel, Glas-Renette, Glattapfel, Herrenapfel, Jahrapfel, Kapuziner Apfel, Käsapfel, Loskrieger, Metzgerapfel, Reinette Bien-Attachée, Reinette de Champagne, Reinette de France, Reinette de Friesland, Reinette Plate de Champagne, Reinette de Versailles, Schätzler Taffetapfel, Wachs-Renette, Weisse Versailler Renette, Weisser Zwiebelapfel, Zweijährling.

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

Šampaňská reneta v Thomayerově knize České ovoce

Mělo by se spíše říci „tak zvaná“ reneta šampaňská, proto že se jablko toto nepodobá renetám a správněji by se označovalo jménem „jablko šampaňské “.

ůvod. Jablko to jest původu francouzského, a nese jméno francouzského kraje. I při tomto jablku shledali jsme v dílech německých, že je považují někteří autorové němečtí za jablko původu německého. Domněnku tu vyvolal Diel, neboť popisuje je na počátku jako Loskriegra a později opět jako Champagner R. Tento později popsaný plod obdržel z Verdunu ve Francii. Z německých autorů popsal je poprvé Christ, a sice jako Champagner R. a název Loskrieger uvádí jako synonymum. A. Léroy podává určitější data o původu r. šampaňské a praví o ní, že byla známa v krajině šampaňské již před sto lety a že nebyla všeobecně pěstována, nýbrž že se udržovala ve sbírkách pomologických a odtud' pak se rozšířila. Dle všeho zdá se, že se rozšířilo jablko to beze jména; tomu nasvědčuje i ta okolnost', že ve Francii kolovalo pod názvem R. de Versailles a v Německu jako Loskrieger. Léroy vyslovuje domněnku, že Diel obdržel toto jablko poprvé od svých krajanů, kteří si název Loskrieger sami utvořili, neboť Loskrieger znamená asi, že lne pevně ke stromu. R. šampaňská jest rozšířena ve Francii a v Německu. V Čechách jest to též dosti rozšířený a lidem známý plod. Na našem venkově jmenují je „syreček“. To jest nejlepší důkaz, že se u nás již dlouho pěstuje. Ale také se mu u nás výborně daří.

Literatura a synonyma. Latinsky Prasomila campana. Z českých názvů známe z Chlumecka syrečky, název to, který se dává placatým jablkům vůbec. Burket I. Jabloň, str. 71., uvádí též „pijavec“ bez dalšího udání, odkud název tento čerpal. Christ (čtvrté vydání) str. 372. č. 7: Der Loskrieger a Fürstlicher Tafelapfel. Diel I. str. 85.: Der Loskrieger, ale též III. str. 122.: Die Champagner R. Dittrich 1. str. 297. č. 247: Die Champagnerreinette. Liegel str. 25. č. 99: Champagner R. Lucas uvádí, že ji jmenuje Metzger Herrenapfel (viz popis šampaňské renety) a tvrdí, že vyskytuje se též pod jménem Tafelapfel, weisser Zwiebel-A. a Glas-R. A. Léroy č. 374: Pomme Renette blanche de Champagne. Lucas. Handb. d Obst. I. str. 125. č. 47, Lanche D P. I. č. 30. Engelbrecht. Deutschl, A. str. 112. a Stoll vesměs: Champagner Reinette.

Durand str. 142.: R. de Champagne a syn. R. de Versailles. Mas le Verger. IV. str. 109. č. 53: R. de Champagne. Dochnahl str. 139. č. 547. sebral následující synonyma: Wachs-A. Schätzler-A. Kapuziner-A. Binden-A., weisser Band-A., grüner Pflaster-A., Königs-R, Bastard-Gold-R., Englische und russische R., Breitling, grüner Borsdorfer, grosser grüner Api, Schiffeder, Platte Champagner R., Hoskreiger, Heidelocher, Cat. Lond. R. jaune. - V Mathieu Nom. Pomol. nalezli jsme dále: R. de Friesland. R. de Frisland. R. de France. Weisse Versailler R. Drei Jahre dauernder Mutterapfel. Monat. f. Pom. roč. 1861 str. 133. Bovinski.

Tvar. Orginály, které jsme vyobraziti dali, zaslali nám pp. Pehts z Doxan, Šiman z Libějic a Říha z Chlumce n. C. Plody jsou jen prostřední velikosti, 66-70 millimetrů široké a 45-50 millimetrů vysoké, jsou tedy tvaru plochého, krásného a pravidelného. Nejširší místo jest uprostřed a zaokrouhluje se pravidelně k oběma koncům.

Kalich jest zavřený s lístky zelenavými a vzpřímenými. Prohlubina kalichu jest mělká s nepatrnými a ostře zakončenými žebry, která se rozbíhají po plodu, tvoříce dosti patrné vyvýšeniny.

Stopka jest dosti dlouhá, vyčnívá nad plod, jest tenká a nahnědlá. Prohlubina stopky jest plochá, nálevkovitě zúžená a paprskovitě bledě rzivá.

Slupka jest hladká, lesklá a citronově žlutá, na výslunné straně jeví se červený nádech. Na plodech dozrálých na prudkém slunci spatřuje se červeně ještě více než na našem plodu. Bývá to však zřídka kdy.

Dužnina neupomíná na renetovou příchuť, neboť jest při dozrálém plodu kyprá, při tom však dosti šťavnatá a ostře nakyslá; jest jemná, čistě bílá a nevoní.

Jaderník jest bezosý a pouzdra nejsou příliš veliká, avšak otevřená a obsahují podlouhlá a hnědá jádra. Roura kališková nebývá veliká a jest tupě zakončená.

Uzrává v únoru a vydrží až do léta; hodí se jako hospodářský plod i k výrobě ovocného vína, pro tabuli se méně doporučuje.

Strom nebývá příliš veliký a tvoří hustou a kulatou korunu. Bývá však skoro každoročně úrodný, daří se v každé půdě a nezmrzne.

Proto, že jablko velmi pozdě uzrává a při česání není jedlé, doporučuje se strom pro stromořadí. Jablka sedí pevně na větvích, jak ostatně již na našem vyobrazení jest patrno.

Dřevné výhony jsou prostředně silné a hnědočervené; květné pupeny jsou tupě kuželovité a dřevné špičaté. Listy jsou prostředně veliké, na svrchu tmavozelené, na spodu světlé a plstnaté. Řapík listu jest prostředně dlouhý.

České ovoce, Díl I.: Jablka: výběr pro Království české k pěstování nejvíce se hodících 50 druhů jablek, František J. Thomayer, vydavatel Fr. Thomayer, Praha, 1894

Šampaňská reneta v knize Deutsche Pomologie

Původ a výskyt: je německého původu, ale o jejím původu není nic přesnějšího známo. Diel ji poprvé popsal v roce 1799 jako Loskrieger. Pod tímto jménem je dodnes známá v jižním Německu. Na druhém setkání německých pomologů v Gothě v roce 1857 byla doporučena k obecnému pěstování a od té doby je rozšířená.

Literatura a synonyma:
1. Loskrieger (Diel, Kernobstsorten, 1799, I. S. 85).
2. Champagner-Reinette (Diel, 1800, III. S. 122).
3. Reinette de Versailles (Diel, 1828, S. 93).
4. Champagner Reinette (Illustrirtes Handbuch der Obstkunde, No. 67, S. 125).
5. Reinette de Champagne (Mas, le Verger, 1868, IV. No. 33).
6. Loskrieger (Charles Downing, the Fruits and fruit trees of America, 1869, S. 122).

Plod: středně velký, asi 65 mm široké, 50 mm vysoké, krásně tvarované ploché jablko; břicho sedí uprostřed a rovnoměrně se zakulacuje směrem ke kalichu a špičce.

Kalich: uzavřený; Lístky zelené, vlnité, dosti široké, vzpřímené, skloněné; Kališní prohlubeň dosti plochá, široce vychýlená, na okraji obklopená ostře ohraničenými, charakteristickými úzkými záhyby, které se u některých plodů mírně táhnou přes okraj.

Stopka: dřevnatá, středně silná, asi 15 mm dlouhá, hnědozelená, vlnitá, trčící; Prohlubeň stopky široká a hluboká, světle hnědá vyzařující rezavá.

Slupka: hladká, lesklá, zelenožlutá ze stromu, voňavá, ve skladovací zralosti citrónově žlutá, na slunné straně má jemný nádech do růžova a je vymytá; Rzivé skvrny jsou vzácné; Tečky jemné, četné, bělavé. Na jednotlivých plodech kolem kalichu a stopky se objevují jemné skořicově zbarvené stopy rzi.

Dužnina: bílá, jemná, zpočátku tvrdá, později křehká, šťavnatá, s příjemnou, vínově nakyslou, nekořeněnou cukrovou chutí.

Jaderník: duté osy, komůrky malé, často otevřené, obsahující dobře vyvinutá tmavě hnědá, kulatě oválná, krátce špičatá semena. Část dužniny ohraničená nazelenalými cévními svazky je plochá cibulovitá, ke stopce plochě zaoblená, ke kalichu se mírně zužuje. Kališní trubice velmi krátká, malá, tyčinky vycházející na bázi.

Zralost a použití: vynikající farmářské jablko, zejména k sušení a přípravě moštu, ale lze použít i na stůl. Zralost začíná po Novém roce a plody vydrží do června.

Charakteristika stromu: roste slabě, stává se středně velkým, tvoří podsadité, kulaté koruny, je velmi plodný a stejně dobře prospívá v každé půdě. Plody dobře drží a ze stromu se nedají jíst, takže jsou ideální pro výsadbu na cesty a ulice.

Letorosty jsou středně silné a dlouhé, hnědočervené, vlnité, s roztroušenými hroty; ovocné pupeny tupé, kuželovité, vlnité; dřevní pupeny prodloužené, špičaté, zploštělé; Listy velké, zaoblené nebo kopinaté, na povrchu tmavě zelené, na spodní straně vlnité, ostře zubaté; Řapík krátký, silný; Palisty velmi vyvinuté, lineární.

Wilhelm Lauche, Deutsche Pomologie, Aepfel, Verlag von Paul Parey, Berlin 1882-1883

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Šampaňská reneta osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.