Fotodoma

Fotodoma » Zahrada » Odrůdy jabloní » Jabloň Míšeňské

Jabloň Míšeňské

 

Svatební oznámení Snubní prsteny

 

Vlastnosti odrůdy jabloní a jablek Míšeňské

Zrání
 
Doba sklizně: konec září až 1. polovina října
Konzumní zralost: koncem listopadu (vydává slabou vůni)
Skladovatelnost: do dubna i déle (zvláštní chuť udrží nejdéle do konce roku)
Zařazení: zimní odrůdy jabloní
   
Hlavní přednosti stará odrůda jabloně
  odrůda zapsaná v Databázi odrůd ÚKZÚZ (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský)
  je dobrý opylovač
  pochoutka - specificky dobrá chuť jablek v pravém stupni zralosti
   
Hlavní nedostatky velmi pozdní nástup plodnosti
   
Plod
 
Chuť dužniny: renetově kořenitě navinule sladká, mírně nakyslá
Hodnocení chuti: výborná
Vůně dužniny: voní
Konzistence dužniny: hutná, až tvrdá, při tom však velmi jemná, chruplavá, tlaku nepodléhající
Šťavnatost dužniny: méně šťavnatá
Barva dužniny: nažloutlá, bělavá
Tloušťka a pevnost slupky:  
Povrch slupky: hladký, po otření lesklý, suchý
Barva slupky: žlutá, bíle mramorovaná a později více žlutá, na slunci červená
Velikost plodu: malá, 50-80 g
Tvar plodu: sploštilý, stlačeně kulovitý a jedna strana bývá většinou o něco nižší
   
Strom
 
Pěstitelská oblast, poloha: libovolná, nedaří se v zahradách zavřených
Vhodná nadmořská výška:  
Půda: ne suchá, vyžaduje vazčí, úrodnou, hlubokou, hlinitou, s dostatečným příměskem vápna, nejlépe slínovitá
Intenzita růstu: slabší, pozvolná
Koruna: velká, poněkud sploštilá, kulatá
Plodonosný obrost:  
Řez:  
Pěstitelský tvar: vysokokmen
   
Odolnost
 
Zimní mráz:  
Mráz v době květu: odolná
Strupovitost:  
Padlí:  
Rakovina:  
Vadnutí:  
Hnití:  
Otlačování plodů:  
Vhodnost k transportu: ano, místa náhodou pomačkaná zaschnou, aniž jsou na slupce znát
Nároky na chemickou ochranu:  
   
Plodnost
 
Začátek plodnosti: pozdní, 15.-30. rok
Výše sklizně:  
Pravidelnost sklizně:  
Probírka plodů:  
   
Kvetení
 
Doba kvetení: pozdní, 7.-8. den jabloňového květu
Klíčivost pylu: je dobrý opylovač
Požadavky:  
Opylování:  
Vhodní opylovači:  
   
Vhodnost pro
 
Ekologické pěstování:  
Zahrádkáře:  
Velkovýrobu:  
   
Použití
 
Přímý konzum: ano
Skladování: ano
Kuchyňské zpracování:  
Konzervace: ano
Sušení: ano
Víno: ano
Povidla ano
Moštování:  
Destilace:  
   
Původ
 
Země: Čechy
Šlechtitel: stará odrůda
Matečné odrůdy:  
Registrace od:  
Regionalita:  
   
Další názvy Míšeň česká, Zimní míšeň, Edelborsdorfer, Edel-Borsdorfer, Marschanzker, Míšenské, Reinette Batarde, Borsdorfer, Edler Winterborstorfer, Borsdorf (P. de), Prasomila Borsdorfiana, Borsztówka, Žlahtni mašancgar, Blanche de Leipsigh, Borsdorfer, Borsdorfer Appel, Borsdorff Apple, Borstorffer, Borstorff Hâtive, Borstorff à Longue Queue, Bursdorff, Deutscher Maschanzker, Ganet Pippin, Garret Pippin, Grand Bohemian Borsdorfer, Grand Bohemian Pippin, King, King Apple, King Georg III., Leipziger Reinette, Manschanzkerl, Marschanzker, Maschanzker, Mischenske Joblkö, Orqueil des Germains, Pomme de Borsdorf, Porstorffer, Postophe d’Hiver, Prochain (P. de), Queens, Queen’s Apple, Red Borsdörfer, Reinette d’Allemagne, Reinette Bâtarde, Reinette Bâtarde de Leipsigk, Reinette Borsdörffer, Reinette de Misnie, Wiener Maschanzkerl, Winter Borsdörffer, Winter Borsdorfer of Niketas, Witte Leipziger
   
Podrobný popis František Suchý - Moravské ovoce
  Jan Říha - České ovoce, Díl 3: Jablka
   

 

 

Míšeňské (Jablko míšenské) v knize Moravské ovoce

Míšeňské

Původ a rozšíření
Nebylo své doby ve slovanských zemích lepšího jablka nad míšeňské. Tato jablka znal a zná i dnešního dne kde kdo, hlavně pak konsumenti, kteří přede všemi jablky jemu vždy přednost dávají hlavně proto, že jest jednak úhledné, pěkné, jednak výtečné jakosti dužniny a trvanlivé po dobu zimní.

Původu jest českého, a sice kolébkou jeho jest asi zašlá dědina „Míšeň“ v okolí Česk. Budějovic. V celém Pošumaví ve všech snad zahradách se pěstovaly míšeňské štěpy a také u Pošumavanů bylo vždy toto jablko nejznámější. Jestliže v Německu se tvrdí, že jest to jablko původu saského, jsou velice na omylu. I když se v Polabí německém pěstuje, pak je tam donesli Čeští Bratři po bitvě bělohorské, kteří zajisté veškeré užitečné kultury v nových domovech zaváděli, k nimž patřilo také rozšiřování této odrůdy. Proč není známo toto jablko v jižním Německu, jako jest známo v Polabí? Kdyby bylo původu německého, pak by jistě rozšířeno bylo ve starých virtemberských zahradách více než jablko Malvazinka, které zahrady ony úplně ovládá. V našich slovanských zemích se pěstuje mnoho set roků. Stejně jako v Čechách jest míšeňské jablko rozšířeno a oblíbeno na Moravě; přecházíme-li Moravu od jihu na sever neb od východu na západ, všude se pěstuje. Na Valašsku jsou míšeňské štěpy staleté, leč žel Bohu neúrodné, a to odvrací tamější obyvatelstvo od dalšího pěstování jeho. Lepší jest jeho úrodnost již v jihozápadní části Moravy, tam nejenom že rodí dříve a častěji, nýbrž i mnohem vyvinutější plody mívá; Slovácko jest mu příznivější než Valašsko. Jiného jména, než jest nadepsáno, nemá. Od jména míšeňské nazývají je naši němečtí krajané „mašansker“.

Poloha
Míšeňský štěp není, pokud se týče polohy, vybíravým; dařil by se dobře po celé Moravě, kdyby půda mu všude vyhovovala. Zřetel tedy musí se vzíti při volbě stanoviště hlavně na jakost půdy.

Půda
Půdu vyžaduje vazčí, úrodnou, hlubokou, hlinitou, s dostatečným příměskem vápna; pravá půda slínovitá se mu nejlépe zamlouvá. Náležitá vlhkost nesmí půdě nikdy chyběti. V půdách suchých, chudších rodí příliš pozdě aneb zůstane úplně neúrodný. Podsazovati je do starých vyžilých půd v ovocných zahradách neb ve stromořadích jest velmi nevděčné, neboť žádá vždy půdu čerstvou.

Vzrůst
Vzrůst stromů jest slabý, leč pro neúrodnost ve svém mládí vyvinuje se ve strom silný, který vytvoří velkou, poněkud sploštilou, kulatou korunu. Větve ve vyšším stáří zmohutní, tvoří silnou kostru. Letorosty vyvinuje vždy slabé, četné. List má též malý a slabý. Z mládí roste silněji, později ochabne ve vzrůstu, ale přece dosahuje vysokého stáří a koruny i v tom nejvyšším stáří poznenáhlu přibývá, nezmalátní tak, jako u jiných odrůd jablkových. Okolnost tato dá se vysvětliti tím, že míšeňský štěp za nejpříznivějších poměrů po svém vysazení na určité stanoviště až mezi 20. a 30. rokem počne rodit; on tedy za tuto dobu, kdy jiná, též vzácná odrůda, jako jest ku př. zlatá zimní parména, jest již vyčerpána, nabyl pro svůj život tolik síly, že pak přečká snad všechny odrůdy jiné. Kdyby té neplodnosti nebylo, bylo by míšeňské jablko podrželo vždy ten význam jako před dávnými časy. Neplodnost ta dá se částečně odstraniti tím, že možno jabloně starší (dvacetileté až třicetileté) v dobrých poměrech se nacházející jiné odrůdy přešlechtiti a tím 20—30letou dobu nahradit. Leč domnívám se, že ani tato operace neubrání míšeňské jablko před neúrodností v budoucnosti. Tato vlastnost jest individuelní a tvrdí o ní staří naši, že se stupňuje, t. j. úrodnost jest stále menší. Viděti z toho, že odrůda ta staletým pěstováním seslábla a končí svoji pozemskou pouť. Náprava by se dala snad provésti obrozením, čehož by se měly ujati odborné ústavy.

Ve školce roste velmi slabě, proto pěstuje se do vysokokmenů mezišlechtěním a doporučuje se používati jako mezišlechtěnce renetu Oberdickovu. Ve velmi dobré půdě ve školce i bez mezišlechtění lze vypěstovati do 4. roku rovné a přiměřeně silné vysokokmeny.

Stanoviště
Pěstovati je možno v zahradách domácích, v sadech otevřených, stanoviště, podél cest i silnic; v posledních dvou případech se tak zřídka děje, a to následkem poznenáhlého slabého vzrůstu v mladých letech, neboť stromy, na veřejných místech vysazené, rychle v mládí neodrůstající, se pro tato místa méně hodí. Zvlášť dobře se míšeňské štěpy hodí pro velké sady otevřené neb i do stromořadí polních.

Tvar stromu
Strom jablka míšeňského se pěstuje vždy jenom ve tvaru vysokokmenném. Jako zákrsek není též stromem vděčným, a třeba šlechtěn i na svatojánčeti, přec nerodí, a pak vzhledem k malému plodu se pro tento tvar nehodí.

Květ
Jak již předem řečeno, jest míšeňský štěp v mládí svém neúrodný; do 20, mnohdy i do 30 roků sem a tam ukáže nějaký květ a jablíčko, s přibýváním stáří přibývá též úrodnosti. Květy má malé, však dobře vzdorují nepříznivé povětrnosti a dobře se oplodňují.

Ovoce
Ovoce rodí malé, tvaru sploštilého, hladkého, bez jakéhokoliv vyhranění neb žebrování. Svým tvarem jakož i celým zevnějškem se zamlouvá pěstiteli, zvlášť pak konsumentovi.

Kalich
Kalich mívá otevřený nebo polootevřený a jest v mělké, široké, částečně rezivé prohlubince.

Stopka
Stopka jest u míšeňských jablek velmi různá, nacházíme plody s krátkou a silnější stopkou a naopak s dlouhou a tenkou stopkou. V každém případě však jest dřevnatá, pevná a dobře drží na stromě. Jest v úzkém, přiměřeně hlubokém, mírně rezivém důlku stopečném.

Barva
Slupka jest hladká, po otření lesklá, jemná, barvy světlo- až zlato žluté. Plody plnému slunci vystavené bývají zpola neb i do dvou třetin příjemnou červení zbarveny. Vyskytují se též plody, které jsou žíhané. Rezivé skvrny se velmi často na různých místech celého plodu objevují. Charakteristická známka míšeňského jablka jest rezivá bradavice, která se u mnoha plodů vyskytuje.

Dužnina
Dužnina jest nažloutlá, hutná, možno říci i tvrdá, při tom však velmi jemná, tlaku nepodléhající; chuti nanejvýš vonné, sladké a mírně nakyslé. Smíšená, velmi souladná chuť dužniny zavdala podnět k tomu, že mnozí tvrdí, že pojmenování míšeňské má svůj původ od smíšené chuti dužniny tohoto jablka.

Dozrání a česání
Uzrává koncem listopadu a udrží se až do dubna i déle, je-li v dobrém sklepě neb komoře uloženo, a nevadne. Češe se koncem září jednotlivě, a jelikož tou dobou jest ještě nedozrálé a má hutnou dužninu, netřeba při česání, přenášení neb roztřiďování činiti zvláštních opatření, jako u některých jiných odrůd. V komorách se uchovává na policích ve větších vrstvách.

Dopravu snese jablko míšeňské i nejvzdálenější, aniž by muselo býti zvlášť pečlivě baleno. Obyčejně se balí do sudů bez prokládání a jenom plody I. jakosti se balí do bedniček neb košíků do dřevěné vlny neb barevných papírových odstřižků.

Zužitkování
Na trzích jest míšeňské jablko velice ceněno, leč v posledních letech se málo na trzích objevuje, a to asi z těch důvodů, že míšeňských štěpů ubývá a mnoho ovoce sobě ponechají pěstitelé v domácnostech, a snad také proto, že konsumenti městští míšeňská jablka sobě přímo od pěstitelů objednávají. Doposud jsou míšeňská jablka v domácnostech nejvíce ceněna, a to zajisté z následujících příčin: že se dají velmi lehce v každé domácnosti přes zimu uschovati, jsou znamenitá jako ovoce stolní, hodí se velmi dobře na úpravu kompotů, dají se velmi dobře sušit, hodí se na přípravu velmi dobrého obyčejného i šumivého vína, upravují se z nich výtečná povidla a sušenky.

Třeba bylo míšeňské jablko ve svém mládí neúrodné, přece jenom zasluhuje, aby bylo ve větší míře pěstováno, vedle našeho jablka panenského by mělo zaujmouti druhé místo jako jablko obchodní. Nikdo by nechybil, kdo by při půdě a poloze pro míšeňské jablko způsobilé dobře chtěl zúrokovati kapitál v budoucnosti a založil sady větších rozměrů míšeňským štěpem.

 

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

m

 

 

Míšeňské v knize České ovoce

Míšeňské

Původ Míšeňského jablka nebyl a nebude asi nikdy objasněn. Co se posud psalo, jsou jen domněnky, jimž veškeren podklad zkušeností schází. Nepopíratelno jest, že známo jest v Čechách od dob nepamětných a lze předpokládati, že čeští vystěhovalci po bitvě Bělohorské vzali je sobě v upomínku na domácí sady do nové vlasti, kdež je s láskou pěstovali a odkudž i dále po německých zemích se rozšířilo. Fr Pixa píše v roce 1848 ve svém spise „Klíč štěpařský“ mezi jiným doslovně: „Kardinál Hippolyt Aldobrandini, byv co papežský legát při dvoře Rudolfa II. v Praze a okusiv jablek těch při hostině u nejvyššího hofmistra zemského Jiřího z Lobkovic, vyjádřil se, že jsou výborná, že by i papežské tabuli čest dělala. Když pak týž kardinál r. 1592 pod jménem Klimenta VIII. dosedl na papežskou stolici, poslal mu pán z Lobkovic plný vůz Míšeňských jablek darem. Dále, že papež vyžádal sobě několik štěpů, kteréž i obdržel, avšak vlašské teplé podnebí nesloužilo jim, i zašla, nepřinesše ovoce.“ Slavný lékař český, Marcus Marci z Kronlandu tvrdil, že mají Míšeňská jablka velmi silnou moc léčivou, obzvláště při nemocech žlučových. Thomayer zmiňuje se v Českém Ovoci, že již B. A. Balbín v roce 1611 o něm psal, ač ani on neudává nic bližšího o jeho původu. Suchý v „Moravském Ovoci“ hledá původ jeho v osadě „Míšeň“ na Budějovicku, osada ta nazývá se vlastně „Míšňany“, což by ještě více na jméno Míšeňské poukazovalo. Thomayer se domnívá, že jméno odvozeno od „smíšené“ sladké a navinulé chuti, čemuž i francouzský název Reinette batarde (batard-smíšenec) nasvědčuje. Naproti tomu němečtí pomologové tvrdí, že jméno odvozeno jest od saského města Míšně (Meissen), ač nepřidrželi se sami jména toho, nazývajíce je „Borsdorier“, od vesnice Borsdorfu, nedaleko Míšně ležící. Dr. Diel nazývá je ve svém díle na str. 81 II. svazku Stolz der Deutschen (Pýcha Němců), vyslovuje svoji lítost, že tak málo se vysazuje a dovolává se zakročení policejního, by všude každý čtvrtý strom jabloňový bylo Míšeňské.

V přítomném čase doba jeho slávy již pominula a příští generace sotva je již bude znáti. Ty tam jsou obrovité jabloně s kmeny až 80 cm v průměru a korunami až 20 m širokými, roztaženým deštníkům podobnými a jen tam, kde o místo nouze není, ponechávají se jednotlivé stromy více jen z úcty než pro užitek dále státi na památku.

Jindy dařívalo se mu všude dosti dobře, opravdu úrodné bylo však jen v půdách těžších, jílovitých, chladných, s dostatečnou vláhou, v zahradách a polích, na místě jakémkoliv, zvláště otevřeném; nikdy nedařilo se v zahradách zavřených, byly příklady, že na místech uzavřených a v lehké půdě nepřinesly stromy po 30 let jediného plodu. Ani plísně jich neušetřily a jest viděti, že rok od roku plísním více podléhá. K pěstování stromů nízkých se naprosto nehodí, jediný vhodný tvar jest vysokokmen, leč pěstování jich spojeno bylo ve školkách s obtížemi.

Roste slabě a velice zvolna, tak že vyžadovalo mnohem delší doby k vypěstování potřebných stromků než odrůdy jiné, které byly dávno již ze země, než Míšeňské dorostlo. Šlechtiti je v potřebné výšce na jinou odrůdu také se neosvědčilo, s málo kterou odrůdou srůstalo tak, by plného rozvoje dosáhnouti mohlo. Nejlépe svědčily mu ještě bujné, obyčejné pláňky. Po vysazení na místo vyvíjely se stromy zvolna, rozvětvovaly se drobně, teprve po letech mohutněly, větve rozkládaly se široce a drobné větévky visely. Svěží vzrůst udržoval se však až do staletí. Kdo jednou Míšeňské jabloně poznal, rozezná je i později mezi jinými jabloněmi zcela lehko po světlezelených, lesklých, malých listech, jichž nebývá nikdy takové množství, jako na stromech jiných. Plodnost začíná, jak již podotčeno, velice pozdě. I za nejpříznivějších poměrů musí se 15—25 let čekati na jakousi úrodu. Jindy plodívaly velice hojně, že se pod tíhou plodů až prohýbaly, v přítomné době plodí zřídka kdy hojněji, obyčejně jen jednotlivě, sem tam na některé větvi.

Letorosty narůstají jen slabé a černavá plsť je od špiček pokrývá, po otření se lesknou, mají barvu žlutavě hnědou, na sluneční straně červenavě hnědou a spodní část pokrývá jako mramorovaně velmi jemný závoj; žlutavé, jemně vyvstalé tečky řídce se rozptylují. Zcela malá oka úplně přiléhají, mají červenavě nahnědlé a plstí pokryté šupiny, jsou na patkách kratičkých, o něco více než jak oka vydutých, s krátkými žebérky. Zcela malá květní poupata vyvinují se nejen na krátkých, nýbrž z velké části na koncích delších, slabých větévek a mají červenavě nahnědlé a lehkou plstí pokryté šupiny. (Viz obraz.)

Velmi rázovité, malé, jasně zelené, na spodní straně jemně vlnaté listy bývají as 75 mm dlouhé a 57 mm široké, mnohé ještě menší, tvaru vejčitého, mají kraje jemně pilovitě vroubkované a řapíky as 20 mm dlouhé s maličkými palisty. Na větévkách plodonosných bývají o něco menší a tvaru více eliptického.

Stromy vykvétají 7.-8. den jabloňového květu, nekvetou nikdy velmi hojně a bledě karmínová poupata dodávají jim v rozpuku sličného, načervenalého vzhledu. Jednotlivé, bílé a něžně růžově stíněné květy bývají as 48 mm široké a z užších, člunkovitých plátků řídce sestaveny. Vůči jarním nepohodám jsou otužilé a zřídka stane se, že pomrznou. (Viz obraz.)

Připojený barevný obraz, dle plodů ze sadů Molitorovských u Kouřimě k účelu tomu věnovaných, zhotovený, znázorňuje plody v jich nejkrásnějším vývoji a velikosti, jak jen v tak výborných jabloňových půdách možno jest. Zpravidla bývají as tak velké, jak nejmenší plod na obraze znázorňuje a i menší, tak že váha jednotlivých plodů kolísá mezi 50—80 g. Tvar mají stejný, stlačeně kulovitý a jedna strana bývá většinou o něco nižší a poměr výšky k šířce jeví se as jako 50x60, také i 50x54.

Zelenavé a přihnědlé, řídce vlnaté kalíšky se napolo neb zcela otvírají a jsou sestaveny z úštů dosti širokých a krátkých, které se dole vzájemně dotýkají, poněkud proti sobě se kloní, vztyčují, suché špičky ven krátce převislé mají a vězí v jamkách miskovitých, buď jako vykroužených, jednotlivě i zcela mírně zhrbolených; kulatost průřezu bývá zřídka porušena.

Poměrně silné, zahnědlé stopky 5—10 mm z jamek vyčnívají a vězí v jamkách po kraji nerovných, užších, mělčích a hruběji paprskovitě porezavělých.

Jemná, hladká, suchá slupka se leskne, má barvu mdle žlutou, bíle mramorovanou a později více žlutou, slunečná strana bývá někdy jen zcela málo, jindy více, často i skvěle karmínové začervenalá a někdy jen jako nadechlá neb žíhaná; jemné i hrubé, často hranaté, rzivé a bělavě ovroubené tečky se na spodní části plodu řídce rozptylují a mění se ke kalichu v jemné, bělavé pihy. Sem tam stříknuta bývá drobná, jemná rez; na mnohých plodech vyskytují se rázovité, rzivé, vyvstalé bradavice.

Velmi jemná, hustá, chruplavá, méně šťavnatá dužnina má barvu světle zažloutle bělavou, chuť výbornou, jen Míšeňskému vlastní, renetově kořenitě navinule sladkou.

Podkališní kuželovitá neb i nálevkovitá rourka jest zcela mělká a od ní se táhnou žlutavá, jaderník obklopující vlákna. Jaderník má úzkou, dutou osu. Pouzdra mají stěny zcela hladké a chovají 1—2 menší, pěkně vyvinutá, hnědá jádra.

Češe se s druhými odrůdami v prvé polovici října, načež as koncem listopadu k jídlu dospívá, při čemž vydává slabou vůni, vydrží pak, aniž vadlo, až do března; svoji zvláštní chuť udrží však nejdéle do konce roku, načež se úplně změní.

V pravém stupni zralosti jest k jídlu pochoutkou, taktéž i v kuchyni dává se mu přednost před jinými. V obchodě jest, vlastně bylo velice, hledáno a vždy daleko lépe placeno. Dopravu snese úplně dobře a místa náhodou pomačkaná zaschnou, aniž jest na slupce co znáti. Dříve doporučovali je i k výrobě jablčáku a Dr. Diel se o něm zmiňuje, že byl-li dobře připraven, zasluhuje přednost před obyčejným révovým vínem.

V zahradách zemského pomologického ústavu v Tróji chová se pod jménem Míšeň česká čís. 51.

Popisy lze nalézti: Thomayer České Ovoce čís. 13 Míšeň česká; Moravské Ovoce čís. 23 Jablko Míšeňské; Pixa Klíč štěpařský str. 150 Zimní míšeň; Handbuch der Obstkunde čís. 136 Edelborsdorfer; E. Deut. Apfelsorten čís. 341 Edel-Borsdorfer; Der Obstzüchter 1909 str. 25; Pomol. Monatshefte 1888 str. 66 Edelborsdorfer; Dr. Diel II. str. 80 Edler Winterborstorfer; Leroy Dictionnaire de Pomologie čís. 66 Borsdorf (P. de).

Z vedlejších jmen jsou známa: Prasomila Borsdorfiana, Borsztówka, Žlahtni mašancgar, Blanche de Leipsigh, Borsdorfer, Borsdorfer Appel, Borsdorff Apple, Borstorffer, Borstorff Hâtive, Borstorff à Longue Queue, Bursdorff, Deutscher Maschanzker, Ganet Pippin, Garret Pippin, Grand Bohemian Borsdorfer, Grand Bohemian Pippin, King, King Apple, King Georg III., Leipziger Reinette, Manschanzkerl, Marschanzker, Maschanzker, Mischenske Joblkö, Orqueil des Germains, Pomme de Borsdorf, Porstorffer, Postophe d’Hiver, Prochain (P. de), Queens, Queen’s Apple, Red Borsdörfer, Reinette d’Allemagne, Reinette Bâtarde, Reinette Bâtarde de Leipsigk, Reinette Borsdörffer, Reinette de Misnie, Wiener Maschanzkerl, Winter Borsdörffer, Winter Borsdorfer of Niketas, Witte Leipziger.

 

České ovoce, Díl 3: Jablka, Jan Říha, Čs. pomolog. společnost Praha, 1919

t

 

Pokud máte s pěstováním odrůdy jabloně Míšeňské osobní zkušenosti, napište nám, případně zašlete fotografie plodů, květů i stromů. Rádi v našem přehledu chybějící údaje i fotografie doplníme a zveřejníme.








Fotodoma

Svatební oznámení     Fotobanka     Zdraví     Zahrada     Recepty     Rostliny     Recenze a články     Knihy     Česká Republika     Česká příroda     Dolomity     Litva     Norsko     Polsko     Švédsko

Pokud najdete na stránce chybu, napište nám; rádi ji opravíme. Děkujeme.

Kontakty

Tyto stránky používají cookies pro sledování návštěvnosti a odhalení chyb stránek. Nastavení pro cookies si můžete změnit ve svém prohlížeči nebo ze stránek prostě odejít.
TOPlist