Fotodoma

Fotodoma » Zahrada » Odrůdy hrušní » Hrušeň Williamsova

Hrušeň Williamsova

 

Svatební oznámení Snubní prsteny

 

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Williamsova

 

Williamsova (Williamova čáslavka) v knize Moravské ovoce

Williamsova

Původ a rozšíření
Důležito bylo zařaditi do výběru normálního odrůd ovocných též odrůdy letní většího tvaru a dobré jakosti, jako jest tato odrůda. Bez rozdílu všichni pěstitelé ji řadí mezi nejlepší tabulové hrušky; my s náhledem úplně souhlasíme a připojujeme na základě zkušeností, že jest také jednou z nejlepších hospodářských letních hrušek.

Původu jest anglického, ne nového, nýbrž již velmi starého. Z Anglie brzy se rozšířila a pěstuje se porůznu ve všech státech a zemích ovocnářských. Ve Francii a Americe od nedávné doby se pěstuje ve velkých rozměrech k účelům velkotržním. Trhy hlavních měst jsou dnešního dne zásobovány touto odrůdou hlavně z Francie a tamější pěstitelé, přes to, že jest to hruška letní, trží za ni velké obnosy.

U nás dobré vlastnosti této hrušky nejsou ještě oceněny a nepěstuje se v té míře, jak by se pěstovat mohla a měla. Porůznu jest viděti zákrsek i vysokokmen v zahradách domácích, jichž ovoce na trh se nedostane.

Poloha
Dle tvaru ovoce a vývinu stromu by se mnohý domníval, že jest to odrůda velmi choulostivá a naše polohy že nesnese, leč tak tomu není; můžeme býti úplně spokojeni s výsledky pěstování dosavadního.

Daří se ještě docela dobře na našem Valašsku, dopřeje-li se jí místa vůbec pro hrušně způsobilého, t. j. proti severním větrům chráněného. Že se daří dobře i v jižnějších a nižších našich krajích, netřeba podotýkati.

Půda
Půdu nežádá zvlášť úrodnou; spokojí se slabší, lehčí i mělčí půdou; jiné odrůdy hruškové té velikosti a vývinu stromu docela jiné nároky činí na půdu.

Vzrůst
Strom roste živě jehlancovitě, tvoří pěknou, vysokou, nepříliš velkou korunu. Větve z mládí silně k sobě přiléhají a připomínají na vzrůst máslovky křivice neb kongresovky. Stěsnané větve v koruně nepřivodí zhoustnutí koruny, jelikož netvoří mnoho letorostů dlouhých. Letorosty mívá přiměřeně dlouhé, silné, barvy světle hnědé. Krátkých větviček plodonosných mívá hojnost. List má prostředně velký, tmavozelený, hladký, plochý a lesklý. Ve školce jest též vzrůstu silného, ať se pěstuje do vysokokmenu neb libovolného tvaru zákrskového. V některých školkách používají mezišlechtění při této odrůdě, toto však není pro krajiny teplejší nutno a má význam svůj, vysazují-li se vysokokmeny do vyšších poloh, kde méně houževnatý kmen její trpívá spálou.

Stanoviště
Vysazuje se do zahrad domácích, jelikož na veřejných místech jako hruška letní a velmi úhledná by trpěla.

Tvar stromu
Pěstuje se především jako jehlanec a v druhé řadě jako polo- a vysokokmen. Vedle toho jest způsobilou pro pěstování každého jiného zákrskového tvaru. Ve tvaru zákrskovém šlechtěna na kdouli nedosahuje náležitého stáří a bylo by lépe, zejména pro jehlance a zákrsky keřovité, šlechtiti ji na pláně obyčejné. U každého tvaru jest velmi úrodná hned v mládí a udrží úrodnost až do konce.

Ovoce
Ovoce rodí velké, tvaru skorem hruškovitého, povrch jest nepravidelně mírně boulovitý a ku kalichu hranatý.

Kalich
Kalich má otevřený, malý, rohovitý, krátkolistý a vězí v mělké hranaté prohlubince.

Stopka
Stopku má dlouhou neb polodlouhou, silnou, dřevnatou, která drží dobře na stromě a jest v malém, mělkém důlku. Mnohý plod má u stopky výrůstek, který ji k jedné straně stlačuje a plod pak nabývá nepravidelného tvaru.

Barva
Barva jest zelenožlutá a žlutá, málo kdy na sluneční straně narudlá; u stopky a kalichu často se objevuje rezovitost a vůbec po celém plodu jsou jemné rezivé tečky. Slupka jest jemná, slabá a mdlého vzezření.

Dužnina
Dužnina jest velejemná, přec hutná, šťávnatá, bílá a jen mírně nažloutlá, chuti sladké, trochu navinulé, nanejvýš okořenělé a nikdy nekamínkovatí. Dužnina má také tu dobrou vlastnost, že na vzduchu nečerná a nehnědne a tak k účelům konservovacím velmi jest způsobilou. Jako letní hruška jest velmi delikátní.

Dozrání a česání
Uzrává počátkem září a jednotlivé plody postupně dozrávají asi 14 dní. Jako letní hrušky vůbec, tak také i tato se má česati asi 10 dní před uzráním, zejména používá-li se jí ke konservování, jest toto opatření nutné. Češe se opatrně a roztříděna dá se na několik dní dozráti do komory.

Dopravu na trh i do větších vzdáleností snáší při přiměřeném balení velmi dobře. Balí se do vzdušných košů neb laťových bedniček. V době zrání ovládne trh úplně, dostane-li se naň, neboť kdo jednou okusil tuto hrušku, vyhledává ji pak vždy zase. Uzrává v dosti nevhodnou dobu, kdy trh bývá zásobován různým jiným ovocem, ale jde za slušnou cenu vždy dobře na odbyt.

Zužitkování
V domácnostech se zužitkuje ponejvíce jako ovoce stolní, vedle toho však jest to odrůda hospodářská prvého řádu, neboť není nad ni pro zavařování; oloupána a rozčtvrcena zůstane bílá, hutná a chuť má velmi delikátní. Dobře se suší a výrobek tento předčí každý druhý i marmeláda z ní upravená jest jakosti dobré. Pro své dobré vlastnosti jest továrnami na výrobu konserv ovocných vyhledávána a velmi dobře placena.

Vlastnosti stromu i ovoce této odrůdy jsou tak vynikající, že mají nutkati naše majitele sadů, aby ji hojně vysazovali. Odbyt sebevětšího množství ovoce jest nejenom u nás, nýbrž i do ciziny úplně zajištěn.

 

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

m

 

 

Williamsova (Čáslavka Williamova) v knize České ovoce

Williamsova

Přirovnání, čím mezi jablky jest Zlatá parména, tím že jest »Williamka« mezi hruškami, jest zcela správno a nelze sobě lepší letní hrušky pro jakoukoliv zahradu ani přáti.

Domovem jejím jest Anglie. Mrs William Hoocker píše o ní v Annales de la Société d’Horticulture de Londres as takto:
»V r. 1816 zaslal Richard Williams z Turnham-Green-u novou bezejmennou hrušku našemu spolku k posouzení. Byla to skvostná letní hruška, které po důkladném probádání dáno jméno »Bon Chrétien Williams«. Mateční strom, jenž tyto plody přinesl, vyrostl nahodile z jádra as roku 1796 v zahradě učitele Wheelera v Aldermastonu a byl také na původním místě ponechán. Odtud rozdávány byly rouby na vše strany, takže v krátkosti nejen v Anglii, nýbrž i na pevnině velice se rozšířila. Francouzský pomolog Léon Ledere z Lavalu obdržel první rouby roku 1828 od svého anglického dopisovatele a vynasnažil se pilně ji rozšířiti. V týž čas zavedena byla i do Ameriky a to prostřednictvím E. Bartletta a že se jí jmenovka po cestě nějak ztratila, nazvali ji američtí zahradníci »Bartlett« — (Bartlett de Boston). V Americe velice se rozšířila a jest tam pravidlem, že kdo chce sázeti 100 hrušek, vsadí 99 »Bartlettek« a když se nemůže rozhodnouti, který druh by si měl ještě vsaditi, vsadí opět »Bartlettku«.

I u nás došla největšího rozšíření a není snad zahrady, kde by se nenacházela.

Zprávy o ní obdrželi jsme z veškerých obvodů král. Českého, ani horských nevyjímaje; zevšad chválí se její veliká plodnost a výborná chut.

Béře zavděk každým místem a každou půdou: i v žlutých hlinkách, hojně kamením promíšených dobře se daří. Z teplejších míst jest však mnohem chutnější než z míst chladných a stinných.

Tvar stromu nerozhoduje, může se voliti jakýkoliv. V polních sadech daří se jí tak výborně jako v zahradách domácích, stejně dobře na vysokokmenu neb polokmenu a jest z nejvhodnějších druhů i pro malé zahrádky jako volně rostoucí, neb i řezu podrobený krsek v jakémkoliv tvaru. Na gdouli roste z počátku zcela dobře, rodí zpravidla již druhým a každým následujícím rokem tak hojně, že v několika málo letech vysílí a odumírá. Jsou však případy, že ve velmi dobré půdě, při každoročním hnojení dosáhly na gdouli šlechtěné stromy vysokého stáří. Na gdouli šlechtěná má se bráti jen na tvary nejmenší; na palmety, jehlance nutno ji zvoliti šlechtěnou na plaňce, tvoří tak beze vší pomoci krásné jehlance.

Plodnost na jakýchkoliv podložkách počíná velice brzo, jest stálá a hojná tak, že brzo růsti přestává a strom i zcela zdravý zůstává malý.

Vzrůst podporovati jest pilným přihnojováním.

Mladé stromky ve školce často zmrzají, později však dřevo tvrdne a už nezmrzá.

Letorosty vyvinují se krátké a silné, pod oky bývají mírně prohýbané, barvy na způsob kůže žluté neb červenavě žluté, ve stínu zelenavé, ke konci ochmýřené, nenápadnými tečkami řídce poseté a končí obyčejně květným poupětem. Dobře vyvinutá oka jsou krátká, kuželovitá, odstálá, stříbřitě šupinatá, se špičkami roztřepenými, na patkách mírně vydutých, po stranách sotva patrně žeberkatých, jen prostřední žebérko jest silnější a táhne se hluboko dolů; velice často mění se veškerá oka v poupata květová (viz obraz).

Lístky v prvním rozpuku jsou jasně zelené, zespod lehce šedě ochmýřené, takže vzhled rašícího stromu jest přišedivělý. Úplně vyvinuté listy bývají 60—70 mm dlouhé, 38—15 mm široké, vejčité neb podlouhlé, na obě strany zúžené, s krátkou špičkou; kraj mají pěkně ostře zoubkovaný. Jsou na řapících 20—25 mm dlouhých, s úzkými, zoubkovanými palisty. Příplodní bývají téže velikosti a tvaru, avšak na delších řapících.

Květová poupata jsou menší, okrouhlá a tupě špičatá, při svém vzniku zúžená, hnědě, vespod stříbřitě šupinatá. Z nich vykvétají neúhledné, sotva 28—30 mm široké květy, z malých, okrouhlých, navzájem se sotva dotýkajících plátků složené a fialovými tyčinkami zdobené v malých chomáčcích.

Velikost plodů různí se velice a jest podmíněna tvarem stromu a hodnotou půdy. S vysokokmenu bývají as 90 mm vysoké a 65 mm široké, se zákrsku až 120 mm vysoké a 90—95 mm široké, tvaru, jak obrazem znázorněno; povrch bývá povždy ploše a drobně zhrholený, také i zhranatělý.

Malý, otevřený kalich z krátkých, vztyčených a sotva se dotýkajících úštů složený vězí v malé zhrbolené jamce na úzkém temeni plodu.

Silná, dřevnatá stopka bývá zelená a rezavá, 25—40 mm dlouhá, ke špičce plodu jako přitlačená, jednotlivě přechází kroužkovitými hrboly v plod, také bývá hrbolem na stranu přimáčknuta.

Hladká, jemná, málo lesklá slupka bývá se stromu bledě zelenavá, později bývá jasně žlutá, ve stínu zůstává zelenavě prokvétalá; sluneční strana bývá někdy lehounce červenavě nadechlá, celá poseta jest jemnými, rzivými tečkami, sem tam roztroušena jest jemná, drobná, kolem kalicha i stopky hustější rezavina. Celý plod význačně voní.

Bílá, velmi jemná dužina úplně se rozplývá, šťávou přetéká a vyniká jemnou, sladkou, pikantně navinulou, kořenitou, výbornou chutí, jakouž se žádná, současně zrající hruška vykázati nemůže; v mokrém, studeném létě bývá bez chuti.

Zcela jemnou zrninou obklopený, úzce dutoosý jaderník chová v těsných pouzdrech černá, dobře vyvinutá jádra.

Pravou dobu k česání jest těžko určiti, obyčejně to bývá konec srpna; má se díti, když plody náležitě dorostly a jejich zelená barva počíná blednouti. Z počátku mají se protrhávati jen plody největší, by nedorostlé vůli dostaly. Po několika dnech úplně sežloutnou a změknou; déle však, než 14 dní, nevydrží. Postupným protrháváním prodlouží se doba požitku často až do konce září.

Sebe delší dopravu dobře snáší, ale musí se tato díti, dokud jsou hrušky úplně zelené; později, jakmile žloutnouti počínají, zasílati jich nelze. V době zralosti ovládá trh.

Továrny záchovků ji velice vyhledávají a dobře platí; měla by se z vypočítavosti k účelu tomu ve větší míře vysazovati.

V Bláhových zápisech čteme: Strom roste bujně, letorosty střední délky, ale vždy silné a tupé, vzrůst přímý, úrodnost 3.—4. rok po zasázení a patří k nej úrodnějším. Na pláněti jest tak úrodná jako na gdouli, jest však trvanlivější. Místo žádá chráněné, půdu hlubokou a ne mokrou.

V pomologickém ústavu trojském vedena jest pod čís. 111 Čáslavka Williamova; Česká Flora 1900 a Moravské ovoce čís. 49 též tak; Sad i ogród owocowy str. 346 Willjamsa; Handbuch der Obstkunde č. 191. Williams Christbirne, Leroy čís 911 Williams.

Synonyma: William’s Apotheker Birne, William’s Gute Christen Birne, Bartlett, Bartlett of Boston, Barnett’s William, Bartlett'S Williams, Bon Chrétien William, Bon Chrétien Barnett, Charles Durieux, Clara Durieux, Delavault, Davis William’s Doyenné Clément, Guillaume, de Lavault, Passe Goemans, Poire d’Angleterre, Salis, Weeler Berkshire, William, Williams Pear, William Musqué, Crustumia Williamiana.

Mimo původní druh chová se ve větších sbírkách ještě pěkně zeleně a žlutě pruhovaná variace, těchže výborných vlastností; také i letorosty její bývají žlutě a zeleně pruhovány. Odrůda tato jest však vůči mrazům daleko choulostivější a často zmrzá.

 

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915

t

 

 

 








Fotodoma

Svatební oznámení     Fotobanka     Zdraví     Zahrada     Recepty     Rostliny     Recenze a články     Knihy     Česká Republika     Česká příroda     Dolomity     Litva     Norsko     Polsko     Švédsko

Pokud najdete na stránce chybu, napište nám; rádi ji opravíme. Děkujeme.

Kontakty

Tyto stránky používají cookies pro sledování návštěvnosti a odhalení chyb stránek. Nastavení pro cookies si můžete změnit ve svém prohlížeči nebo ze stránek prostě odejít.
TOPlist