Fotodoma

Fotodoma » Zahrada » Odrůdy hrušní » Hrušeň Viennská

Hrušeň Viennská

 

Svatební oznámení Snubní prsteny

 

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Viennská

 

Viennská v knize České ovoce

Viennská

Kolem 20. září dozrává dosud málo známá hruška, která nejen svojí velikostí a výbornou chutí, nýbrž i plodností každému se hned zamlouvá. Jest to hruška Viennská, která byla k nám dovezena z Francie. O jejím původu zprávy se rozcházejí. Někteří praví, že nalezl ji p. Morel v městečku Vienne, jiní tvrdí, že vypěstoval ji Cl. Blanchet a předal ji Morelovi, majetníku školek ve Vaise-Lyonu, který ji v roce 1874 v obchod uvedl. V roce 1879 předložena byla pomologickému kongressu, který její šíření doporučil.

Sám získal jsem rouby ze školek Rosenthalových ve Vídni v roce 1883; našlechtěny byly na mladý statný strom, který v brzku plodit počal, tak že mohl býti celý košík těchto krásných hrušek na říšské ovocnické výstavě ve Vídni, v roce 1888 odbývané, vystaven. Každý, kdo ji viděl, chtěl ji hned míti, takže v krátkosti dosti se rozšířila, ač ne tak, jak by toho vskutku zasluhovala.

Půda jest jí každá vhod, nevybírá sobě a daří se i v půdě písčité, arciť čím tato lepší, tím bývají plody větší. Za to místo nutno jí vykázati před větry chráněné, by veliké plody skláceny nebyly. Zda může se i pro vyšší polohy doporučiti, nelze v přítomné době říci, schází dodnes více zkušeností. Jinak hodí se každému, kdo jí může dáti místo buď v domácí, neb jinak chráněné zahradě.

K pěstování na stromech vysokých hodí se jen na místech úplně před větry chráněných. Lépe pěstovati ji ve tvaru volně rostoucího i pravidelnému řezu podrobeného jehlance a na špalírech, na nichž vyvinují se plody netušené velikosti. K účelům těmto a i na věncoví má se použíti stromků jen na pláňkách šlechtěných, poněvadž na gdouli daří se s prospěchem jen v půdě nejlepší. Za obyčejných poměrů roste sice i na gdouli, jakmile však ploditi začne, přestává růsti a napomáhá-li se jí vydatným hnojením, brzo hyne. Plodnost, třeba i na pláňkách šlechtěných stromků, začíná velice brzo, jest hojná, pravidelná, často až příliš hojná, takže plody protrhali nutno. Následkem hojné plodnosti nenabývá strom nikdy větších rozměrů, což činí jej zvláště způsobilým pro malé zahrádky; jest vždy úplně zdravý, veškerých plísní prostý, leč v kruté zimě zmrzají mladé stromky ve školce; starší stromy mrazem už netrpí, výjimkou jen přimrzají někdy špičky letorostů.

V mládí roste velmi bujně, pěkně vzhůru a tvoří beze vší pomoci úměrné jehlance, koruna vysokých stromů bývá malá, pěkně do výše, větve však bývají pod tíhou plodů rozkleslé.

Letorosty narůstají v mládí dlouhé a silné, později kratší a slabší, vždy však poměrně dosti silné, často květním poupětem ukončené; pod oky bývají zprohýbané, na způsob kůže hnědě žluté, ve stínu zůstávají zelenavé, celé jsou drobnými, vyvstalými, rzivými tečkami řídce a nenápadně poseté.

Od spodu letorostu více odstálá, malá, čím dále ke konci větví oka jsou dlouhá, štíhlá a méně odstálá, se špičkou k letorostu přihnutou; jsou na patkách vysoko vydutých tak, že někdy hořejší oka až objímají se žebérkem uprostřed, které se hluboko táhne a často letorost lehce hranatí; některý rok mění se oka větším dílem v květní poupata. (Viz obraz.)

Na jaře raší lístečky zelenými a částečně přihnědlými, které v úplném vývoji bývají as 95 mm dlouhé a 67 mm široké, na mladých stromech o něco větší, většinou bývají vejčité se širokou, krátkou špičkou, některé jsou okrouhlejší, jednotlivě také široce eliptické a na obě strany stejně zakončené, hořejší bývají menší, všechny jsou na dél i na příč lehounce prohnuté, silné, tmavě zelené, lesklé a mají okraj dílem jemně ostře, dílem hruběji pilovitý na řapících as 50 mm dlouhých, s krátkými, úzkými palisty. Příplodní bývají o něco menší, však na delších řapících.

Květní poupata, jichž se veliké množství vyvíjí, jsou poměrně malá, špičatě vejčitá, hnědě, dílem i stříbřitě šupinatá, z nich vykvétají velké, sličné, z vejčitých plátků řídce složené květy v menších chomáčích.

Průměrnou velikost a převládající tvar plodů znázorňuje barevný obraz, k jehož zhotovení sloužily plody s volně rostoucího krsku vzaté ve váze 250—280 hg. S vysokých stromů bývají o něco menší, se špalíru a také i s jiných krsků při velmi dobré kultuře nabývají 350—400, ba až i 500 g váhy. (Viz obraz.)

Tvarem liší se jen tolik od sebe, že některé plody jsou štíhlejší, ke stopce pěkně prohnuté a protáhlejší a mají témě užší, jiné jsou baňatější a zdánlivě kratší, s temenem širším a šikmým, vesměs bývají však drobně a ploše zhrboleny a někdy k temeni zhranatělé.

Otevřený kalich, z úštů zcela krátkých, polorohovitých a vztyčených řídce složený, jest barvy plodu; špičky úštů bývají suché a převislé aneb zcela scházejí a vězí dle tvaru temene v jamce užší neb širší, mělké a ploše zhrbolené.

Poměrně slabá stopka bývá dřevnatá, zakřivená, zelená, dílem skořicově žlutá a bývá do širší špičky plodu v malou jamku vtlačena, plody štíhleji zakončené mívají stopku poněkud se strany vtlačenou a hrbolem na stranu přimáčknutou.

Jemná slupka málo se leskne, jest hladká, v době zrání až kluzká, zelenavě žlutavá, na slunečné straně o něco žlutší, zřídka kdy lehounce na malém místečku zarudlá, ve stínu zelenější a celá hrubšími, bledě rzivými tečkami hustě posetá; některé plody bývají úplně rzi prosté, jiné jsou sem tam drobounkou jemnou rzí potroušeny i také jako rzivým závojem zcela pokryty, tak že spodní barva jen sem tam prokmitá; obkališí bývá vždy hruběji porezavělé.

Dozrálé plody silně a velmi libě voní.

Bělavá, pod slupkou do žlutava se měnící dužnina zdá se zrnitou, jest však jemná, plna šťávy, některý rok úplně se rozplývá, jindy zůstává jen máslovitá, chuť její výborná, kořenitě libě sladká.

Poměrně velký, hrubší zrninou obklopený jaderník má osu dutou, tak jakoby moučnatě vyloženou; pouzdra krátká, prostranná, v nichž nalézají se plně vyvinutá, krátká, baňatá, tmavě hnědá jádra.

Češe se as v polou září, načež as po týdnu k jídlu dospívá, zraje pak dosti rychle as do desátého října. V ten čas jest z nejlepších stolních hrušek a může býti náhradou za „Williamku“ tam, kde tato špatně se daří.

Na trhu málokdy ji najdeme, není jí ještě tolik, aby se s ní obchodovalo, ač hodila by se k tomu, dříve zčesána, výborně.

Bláha o ní píše: Vzácný to druh, vynikající jak úrodností tak i lahodností. Poskytuje ovoce již v mládí, na stromě jakémkoliv. Jedinou vadou její jest, že dozrává hromadně a záhy hniličí. Strom jest tupého vzrůstu a plísní netrpí.

V zahradách zemského pomologického ústavu obsažena jest pod jménem „Vídeňská“ čís. 432. Popis a obraz nalezneme v Listech Pomologických v roce 1893 strana 129. „Hruška Vídeňská“, Pomologische Monatshefte 1895 strana 1, a Lucas, Die wertvollsten Tafelbirnen č. 19. Triumph von Vienne, — Triomphe de Vienne, E. Jankowski, Sad i ogród owocowy strana 345. Wiennénska, Triumpf Vienny.

Jiná synonyma nejsou známa.

Sem tam známa jest odrůda s plody i listy pruhovanými, jest však posud vzácna.

 

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915

t

 

 

 








Fotodoma

Svatební oznámení     Fotobanka     Zdraví     Zahrada     Recepty     Rostliny     Recenze a články     Knihy     Česká Republika     Česká příroda     Dolomity     Litva     Norsko     Polsko     Švédsko

Pokud najdete na stránce chybu, napište nám; rádi ji opravíme. Děkujeme.

Kontakty

Tyto stránky používají cookies pro sledování návštěvnosti a odhalení chyb stránek. Nastavení pro cookies si můžete změnit ve svém prohlížeči nebo ze stránek prostě odejít.
TOPlist