Fotodoma

Fotodoma » Zahrada » Odrůdy hrušní » Hrušeň Merodova

Hrušeň Merodova

 

Svatební oznámení Snubní prsteny

 

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Merodova

 

Merodova (Máslovka Merodova) v knize Moravské ovoce

Merodova

Původ a rozšíření
Nejušlechtilejší z podzimních hrušek pro domácí zahrady jest tato odrůda, svým vzrůstem, úhledností a jakostí plodu předčí snad všechny nejlepší podzimní máslovky; jest také proto u pěstitelů velmi oblíbena.

Původu jest francouzského, dokazují to její veškeré vlastnosti, z Francie se šířila jako velká zvláštnost poznenáhlu po Evropě a pěstovala se také s největší opatrností. Později však seznána blíže a shledáno, že není tak choulostivá, jak se líčila, a započato s rozšiřováním i do krajin méně příznivých.

Na Moravě jest ještě velmi málo známa, pěstuje se v zahradách vrchnostenských a některých jiných. Pěstovala se u nás ve větších rozměrech pravá hruška císařská (bílá podzimní máslovka), ta však tak zdegenerovala, že ji nelze dále pěstovati, bylo by tedy třeba za ni nějaké náhrady. Porovnají-li se vlastnosti stromu i ovoce hrušky císařské s máslovkou Merodovou, tu se pozná, že by „filipka“ neb „merodka“, jak ji též někde nazývají, mohla císařskou nahraditi.

Poloha
Daří se nejlépe v polohách nižších a teplých; ve tvaru zákrskovém se však může s velmi dobrým prospěchem pěstovati na jižních místech i v polohách vysokých. Odrůda tato se během té doby, co se zde pěstuje, velmi dobře přizpůsobila a otužila a jest možno, že v budoucnosti se ještě více otuží a bude se moci ve všech našich polohách pěstovati.

Půda
Také v půdě není vybíravou; spokojí se s půdou slabší, musí býti však sušší a teplejší; vápenitá půda jí neslouží, je v ní ze všech odrůd hruškových nejnáchylnější k žloutence; dobrá hlinitá, ne vlhká půda se jí zamlouvá nejlépe.

Vzrůst
Vzrůstu jest prostředního, korunu má kulovitou, hustou, silně větevnatou; kmen dosti silný, zdravý vzdoruje dobře i tuhým mrazům, i když se nachází ve vyšších polohách, netrpívá nepříznivou povětrností.

Letorosty netvoří dlouhé, však rovné, přiměřeně silné, barvy světlé. List má prostředně velký, silně zahnutý, kopinatý neb široký, lesklý a tmavozelený. Ve školce roste jako vysoko- a polokmen přiměřeně a že houževnatost dřeva jest dobrá, není třeba používati mezišlechtění u těchto.

Stanoviště
Pro velmi úhledné a lákavé ovoce se vysazuje jen do zahrad domácích.

Tvar stromu
Pěstuje se jako vysokokmen, polokmen jehlanec, zákrsek keřovitý, palmeta, kordon kolmý i vodorovný. Zákrsky kteréhokoliv tvaru, šlechtěné na kdouli, rostou dobře, jsou velmi úrodné a plody mívají stejnoměrně velké a krásné. Neméně polo- a vysokokmen jest úrodný.

Ovoce
Ovoce rodí velké, tvaru tupě kuželovitého neb obdélně kulovitého, velmi úhledného.

Kalich
Kalich má otevřený neb polootevřený, krátkolistý, malý a jest v úzké, mělké prohlubince. Obkališí bývá mírně hrbolkovité.

Stopka
Stopka jest krátká, tlustá, dužnatá, nazelenalá a trčí v mělkém důlku šikmo vtlačena; důlek jest hladký neb poněkud hrbolovitý.

Barva
Barva plodu jest světle zelená, později bíle žlutá; na straně sluneční vyskytuje se lehký červený nádech. Po celém plodu jsou hustě rozptýlené hnědé tečky, které jej činí trochu drsným; rezivost kolem obkališí a kolem důlku stopečného se často objevuje. Slupka jest silná a mdle lesklá.

Dužnina
Dužnina jest skorem hrubozrnná, polomáslovitá, velmi šťávnatá, bílá, sladká, příjemně navinulá, okořenělá. I když jest dužnina poněkud hrubšího složení, přec jest výtečná, občerstvující, takže tuto hrušku možno řaditi mezi velmi dobré podzimní stolní. Tlustá slupka ji chrání před omačkáním a jest proto způsobilou i pro delší dopravu na trh.

Dozrání a česání
Uzrává v září a udrží se až do konce října, je-li dobře uložena. Česati se má též několik dní před uzráním, ponechá-li se na stromě, až počíná žloutnouti, pak uložena v několika dnech dozrává a musí se rychle spotřebovati. Patřičně očesaná uloží se do chladného sklepa neb komory a když poněkud změkla, hned se zužitkuje, neboť jen trochu přezralá ztrácí velice na chuti. Pokud ještě tvrdá, přiměřeně balena, dá se dobře zasílati. Na trhu pro svoji velikost, úhlednost a výtečnou jakost se dobře platí, ale málo kdy se s ní na trhu shledáme; majitelé ji spotřebují v domácnosti anebo ji v lednicích uchovávají pro zimní spotřebu.

Zužitkování
V domácnostech slouží hlavně za ovoce stolní, může se však také zavařovati i povidla z ní upravovati.

Máslovka Merodova uspokojí každého majitele, ať ji pěstuje ze zábavy anebo pro využitkování. Milovníka ovocnářství uspokojuje svojí úrodností stromu, velikostí a krásou ovoce a pěstitele pro užitek svojí slušnou cenou, za kterou ji může odprodati, a konečně i konsumenta uspokojí dobře svojí výtečnou jakostí dužniny. Proto zasluhuje co největšího rozšíření.

 

Moravské ovoce: Pojednání o ovocných odrůdách doporučených ku pěstování v českých krajích markrabství Moravského, František Suchý, Český odbor zemědělské rady pro markrabství Moravské, Brno, 1907

m

 

 

Merodova (Mérodova máslovka) v knize České ovoce

Merodova

Ve výběru hrušek, které s prospěchem v poli a kdekoliv všeobecně se daří, zaujímá »Mérodova« místo jedno z předních, vynikajíc nejen zdravým vzrůstem stromu a jeho plodností, nýbrž také velikostí a krásou plodu. Známa jest od počátku devatenáctého století a má se za to, že vypěstována, neb alespoň rozšířena byla ze školek »de la Fidelité« v Brusselu.

Ve Francii počala se šířiti as kolem roku 1836, v Anglii o několik let později. I v Americe jest již hojně rozšířena a byla tam dle zprávy amerického pomologa Hovey-e as roku 1841 přinesena. O jejím pojmenování panuje domněnka, že ji Van Mons pojmenoval dle hraběte z Mérode-Westerloo: Beurré de Mérode.

Kdy a jak k nám uvedena byla, nelze zjistiti. Zdomácněla však u nás úplně, čehož důkaz, že rozšířena jest v celé české nížině, v jižním podhoří Sudet, v poříčí Ohře, v Mezihoří a ve vrších Tepelských, v poříčí Berounky, na českomoravské vysočině, v údolích pojizerských, ba i v Pošumaví; všude jsou s ní spokojeni. V poříčí Jizerském rozšířena jest hruška, jak velikostí, tvarem, tak i barvou velice jí podobná »Řimbucha«, která se však jen do kuchyně neb ku zpracování hodí, jest jako řepa а k snědku se nehodí.

Vysazovati se může bez obavy všude, v polohách teplých, výše položených a drsnějších; vzhledem k velikosti plodu má se jí dáti místo proti větrům aspoň poněkud chráněné.

Na půdu nečiní zvláštních nároků, nejlépe jí však svědčí dobrá hlinka; v půdě lehké, písčité a suché se jí bez hnojení a zalévání nedaří, rovněž i v půdě mokré a studené.

Hodí se výborně do polních sadů ať již v tvaru vysokokmene neb polokmene, i podél silnic, kde dozor jest, se hodí. V domácích zahradách lze ji v jakémkoliv tvaru pěstovati, nejlépe přizpůsobuje se však tvarům větším, volné rostoucím, na loubí, špalíry, jehlance na plaňce aneb v dobré půdě na gdouli šlechtěné; uměle a pravidelně vedeným, zvláště malým tvarům nerada se přizpůsobuje a činí při řezu potíže.

Na gdouli daří se s prospěchem a dlouho vydrží jen v půdě dobré při pečlivém pěstění.

Plísně neb jiné choroby nebyly do roku 1911 pozorovány, také i proti mrazům jest strom velmi otužilý a jen v nejkrutější zimě se stává, že mladší stromky zmrzají.

Ve školce roste zdravě, bujně, rychle a pěkně vzhůru. I v sadě roste zprvu velmi bujně, dostavivší se však plodností ve vzrůstu ochabuje, takže strom nikdy veliký nebývá.

Korunu tvoří vysokou, později následkem tíže plodů poněkud rozkleslou.

Polodlouhé, mírně ohnuté, ke konci ochmýřené letorosty bývají pod oky sotva znatelně prohýbané, na způsob kůže žlutavě zahnědlé, ve stínu zelenavé, s roztroušenými, žlutavými, podlouhlými tečkami.

Oka silně vyvinutá, kuželovitá, odstálá, na patkách zcela mírně vydutých, oblých, nanejvýše jen uprostřed sotva znatelně rýhovaných (Viz obraz.).

Mladé lístky stkví se jasnou zelení a jsou vespod lehounce ochmýřené, na řapících červenavých, čímž rašící strom červenavě zeleného vzhledu nabývá.

V dokonalém vývoji bývají listy 82—90 mm dlouhé, 55—63 mm široké, na způsob člunku prohnuté, po okraji drobně pilovité, na řapících 18—25 mm dlouhých s niťovitými, usychajícími palisty.

Ke konci letorostu velikosti listu ubývá, takže poslední sotva 65 mm délky a 53 mm šířky dosahují.

Listy příplodní bývají as délky zprvu uvedené, užší a na delších řapících.

Z květových, stříbřitě šupinatých, ve velkém množství se vyvinujících poupat vykvétají velké, ze širokých plátků hustě složené vonné květy, ve větších chomáčích. Proti mrazům i dešťům jsou velmi otužilé.

Velikost plodu se velice různí a jest tvarem stromu a hodnotou půdy podmíněna. Přiložené obrazy znázorňují velikost a tvar průměrného plodu s vysokokmenu ve váze 200—230 g, za veliké úrody bývají menší, s krsku pak, dle péče jemu věnované, daleko větší, nabývajíce jednotlivě 450—500 g váhy.

Tvar se nijak nemění a jest jak u velkých, tak i malých plodů téměř stejný, jen některé bývají ke stopce poněkud štíhlejší, jiné, zvláště veliké, končí širokou, šikmou špičkou. Povrch bývá často nerovný, jako dolíčkovatý aneb drobounce zhrbolený.

Otevřený kalich sestaven jest z uštů úzkých, krátkých, velice řídce seřazených, od spodu zdužnělých, špiček suchých, vztýčených a proti sobě nakloněných, barvy plodu a vězí v miskovité jamce, někdy jako vykroužené, jindy lehounce zhrbolené.

Silná, krátká, zdužnělá stopka barvy zelenavé a rzivé, bývá do špičky plodu jako vtlačena, u větších plodů trčí z hluboké, hrbolaté, šikmé jamky, často hrbolem na stranu přimáčknuta. Stopka plodů menších bývá zpravidla dřevnatá.

Hrubší její slupka málo se leskne, se stromu jest zelenavá, později v plné zralosti jasně, na slunci až do zlatova žlutá, jednotlivě na slunečné straně lehce, jako skvrnitě začervenalá neb aspoň rudě tečkovaná, celá poseta jest hustě nápadnými, pěknými, rzivými tečkami, sem tam, zvláště blíže kalicha a stopky, někdy zcela jemně, jindy hustěji pěkně skořicově porezavělá; některé plody bývají téměř celé drobounkou, jemnou rzí jako potaženy.

Barvou svojí, zvláště pak tečkami, nápadně jest podobna Dielově máslovce, takže ji místem za ranou odrůdu této považují.

Na pohled hrubá, avšak jemná, bílá, do žlutava se měnící dužnina jest hojně šťavnatá, některý rok, neb z některé půdy zcela se rozplývá, jindy bývá jen máslovitá, neb špekovitá a stává se, že některá místa zůstávají tuhá.

I chut bývá rozdílná, někdy velmi dobrá, pikantně navinule sladká, jindy více vodnatá, ničím nevynikajíc. Německé zprávy posuzují ji o něco lépe.

Drobnou zrninou obklopený dutoosý jaderník chová ve větších pouzdrech malá, hnědá, často nevyvinutá jádra.

Pravou dobu k česání těžko jest vystihnouti a jest nejlépe již v polovici září — kde se to dá, tedy na krscích — největší plody protrhávati a v chladné místnosti uložiti; plody, které se nechají na stromě sežloutnouti, ztrácejí šťávu a nejsou chutné.

K jídlu dospívá koncem září a vytrvá tak as 14 dní, z výše položených sadů až do konce října.

Přes to, že jest pro stůl jen druhé jakosti, zasluhuje pro své veliké přednosti hojného šíření, zvláště z toho důvodu, že se na trhu velmi dohře prodává a svojí hrubší slupkou se k dopravě dobře hodí.

V pomologickém ústavu v Trojí vedena jest pod čís. 363 Máslovka Mérodova, s Bláhovou poznámkou: Strom roste bujně, tvoří silné a krátké létorosty, koruna široká, vejčitá, ne příliš hustá, patří však mezi nejplodnější druhy, rodí každého roku, ale přece hojnost se střídá; ovoce nejlépe na dvakrát česati, v době od 20. srpna do 30. září tak, že po prvním probrání ostatní ovoce doroste; není nejprvnější jakosti, ale na trhu velmi hledána a prodává se dráže ostatních druhů pod jménem »velká piriplančka«. Poloha nerozhoduje, i severozápadní se pro ni hodí.

Známá česká jména jsou ještě: Pilipka, Dielovka raná a »velká letní cvergle«.

V literatuře všude se s ní potkáváme:
Naumann »Listy Pomologické« r. 1892. tah. 27.: Másl. Mérodova; »Handbuch der Obstkunde« č. 206.: Doppelte Philippsbirne se značkou **; Leroy Dic. de Pom. č. 432.: Doyenné Bousoch; Thomas str. 266.: Doyenné de Mérode; E. Jankowski »Sad i ogród owoeowy« str. 336.: Bera Lioúska; Gaucher čís. 33.: Doppelte Philippsbirne.

Další známá synonyma: Beurré de Mérode, Beurré de Mérode-Westerloo, Beurré Bousoch, Beurré de Westerloo, Beurré Magnifique, Doiihle Philippe, Doyenné Boussock Nouvelle, Gros - Seigneur, Poire de Mérode, Albertine, Gros - Monseigneur, Nouvelle Boussoch, Bossoch.

 

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915

t

 

 

 








Fotodoma

Svatební oznámení     Fotobanka     Zdraví     Zahrada     Recepty     Rostliny     Recenze a články     Knihy     Česká Republika     Česká příroda     Dolomity     Litva     Norsko     Polsko     Švédsko

Pokud najdete na stránce chybu, napište nám; rádi ji opravíme. Děkujeme.

Kontakty

Tyto stránky používají cookies pro sledování návštěvnosti a odhalení chyb stránek. Nastavení pro cookies si můžete změnit ve svém prohlížeči nebo ze stránek prostě odejít.
TOPlist