Fotodoma

Fotodoma » Zahrada » Odrůdy hrušní » Hrušeň Děkanka Robertova

Hrušeň Děkanka Robertova

 

Svatební oznámení Snubní prsteny

 

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Děkanka Robertova

 

Děkanka Robertova v knize České ovoce

Děkanka Robertova

Vzácná tato podzimní hruška vznikla z prvého výsevu hruškových jader, které sdružení zahradníků pro obvod Maine & Loire ve Francii systematicky konati počalo, načež v roce 1849 měla první plody v zahradě Augerské; se zřetelem k jejím vzácným vlastnostem, nazvali ji v upomínku sdružení tohoto »Doyenné du Comice« — děkanka spolková. Proč byla později na jméno Beurré Bobert překřtěna, nelze se dopátrati. Bezprostředně potom do obchodu dána, rozšířila se rychle i v cizině, takže již roku 1852 rozmnožovali ji Američané velice a tamější pomolog Hovey popsal ji velmi obšírně ještě téhož roku. Nedlouho potom přenesena byla do Anglie, pak do Německa a snad současně i k nám.

Všude okázala se výtečnou, následkem čehož staly se již pokusy, prohlásiti ji za nejlepší hrušku světa.

Co se chuti týče, bylo by možno přijmouti tento výrok za pravý, poněvadž sotva jiná hruška v ústech tak úplně se rozplývá a tak výborně chutná, jako tato. Má však jinou vadu a sice tu, že v obyčejných půdách velmi málo rodí a vyžaduje půdu plnou živin, teplou a vlhounkou; pak plodí uspokojivě a nahrazuje jaksi menší plodnost tím, že přináší plody stejnoměrně velké a pěkně vyvinuté.

Také i polohu nutno pro ni voliti teplou a chráněnou. V studené, mokré půdě plody vesměs pukají a se kazí, také i v mokrém, chladném létě se tak někdy stává.

V dobré živné půdě a vhodné poloze přizpůsobuje se každému tvaru a daří se i vysokokmen zcela dobře; lépe však pěstovati ji, již vzhledem k velikým plodům, jako volně rostoucí, neb pravidelnému řezu podrobený krsek, zvláště však ve způsobě palmety. Na veškeré tvary, mimo vysokokmen, musí se bráti jen na gdouli šlechtěná, daří se jí na ní výborně, rychle odrůstá a tvoří beze vší pomoci úhledné jehlance. Na špalírech jest jí vykázati místo prostrannější než druhům jiným; velice rychle je pokrývá. Na věncoví a jiné drobné tvary se pro bujný vzrůst a malou plodnost méně hodí.

Zima jí neškodí a stalo se, že jen při našich nejkrutějších mrazech zmrzla; také plísně nebyly nikdy pozorovány.

Plodnost ať již na pláni neb gdouli, počíná proti jiným druhům později, není nikdy hojná, avšak stejnoměrná a uspokojivá.

Zdravý, bujný strom stkví se temnou zelení a rozvětvuje se beze všeho přičinění pěkně jehlancovitě do výšky, letorosty narůstají rovné i zakřivené, pod oky mírně zprohýbané a končí ponejvíce tlustou, jemně ochmýřenou špičkou; jsou hnědě zelenavé, na sluneční straně zelenavě zarudlé, sem tam jaksi pošedivělé a většími kulatými i čárkovitými špinavě bělavými tečkami hojně, ač zcela nenápadně poseté.

Silně vyvinutá hnědá oka odstávají a jsou na patkách mírná, u letorostů bujných vysoko vydutých, žebérkatých; žebérka táhnou se od patky až po nejblíže stojící oko, čímž letorost jaksi hranatějí. Spodní oka bujných letorostů mění se často ve špičky plodonosné. (Viz obraz.)

Rašící lístky jsou žlutavě zelené, dílem lehce zahnědlé a lehounce ochmýřené; později v plném vývoji jsou však leskle tmavě zelené; u spodu letorostů bývají as 85 mm dlouhé, 60 mm široké a vejčité, střední as 80 mm dlouhé, 45 mm široké a široce kopinaté, všecky jsou srpkovité a napříč na způsob člunku prohnuté a mají kraj tupě a mělce pilovitý, na řapících 20—45 mm dlouhých, jen v mládí úzkými palisty opatřených, které později usýchají; příplodní bývají as téže velikosti, ale na delších řapících.

Květových poupat vyvinuje se hojnost, bývají krátká, špičatá, hnědě a stříbřitě šupinatá; z nich vykvétají pěkné, as 36 mm široké květy, z podlouhle okrouhlých, navzájem se nedotýkajících plátků složené, v menších chomáčích. (Viz obraz.)

Plody dospívají nestejné velikosti; s obyčejných, neřezaných krsků sklízíme plody velikosti asi barevným obrazem znázorněné, ve váze 190—220 g, za lepších poměrů až 280 g, jsou však příklady, že vypěstovány byly na špalírech plody až 500 g těžké a úplně čisté; to jsou ovšem výjimky a za pravou velikost nutno míti velikost zobrazenou.

Tvar mění se jen as tak, že některé plody jsou kratší, v bocích baňatější, jiné více protáhlé, některé bývají ke stopce, ne-li kolem, tedy aspoň s jedné strany lehounce prohnuté; povrch bývá nestejný a zcela mírně zhrbolený.

Polootevřený kalich, ze vztyčených, žlábkovitých, proti sobě přihnutých, tuhých úštů složený, jest barvy plodu a vězí v hluboké jamce, jejíž okraj jest široký a ploše zhrbolený, na širokém temeni plodu.

Silná, dílem zdužnělá stopka bývá svraskalá, rezavá a na špičku plodu poněkud šikmo přitlačena; u plodů tupěji zakončených zdá se, jako by byla do špičky násilně vtlačena.

Jemná, hladká slupka neleskne se, zdá se, jako by krupicí podložena byla, takže při loupání jako by rachotila; jest se stromu zelená a na sluneční straně zarudlá, později mdle zelenavě sežloutne, avšak ke stopce a ve stínu zelená barva prosvítá a červeň na straně sluncem ožehlé stává se živěji červenou a žíhanou.

Drobounká, jemná rez roztroušena jest blíže kalicha a stopky, sem tam najdou se i větší rezavé skvrny barvy bronzu. Jemné rzivé tečky pokrývají hustě celý plod, jsou však ve stínu bledší, na sluneční straně hrubší, tmavší a i červenavě vroubené. Voní zcela nepatrně.

Bílá, do žluta se maličko měnící dužnina zcela se rozplývá, šťávou přetéká; chuť její je výborná, velmi libá, kořenitě sladká, při tom lehounce navinulá.

Velice jemnou zrninou obklopený jaderník má osu jen částečně dutou a chová v prostranných pouzdrech velká černavá jádra.

Česati se má začátkem října, načež ke konci října neb počátkem listopadu na loži k jídlu dospívá; to se pozná z toho, že začíná maličko žloutnouti, zraje pak nenáhle, takže ještě koncem listopadu bývá úplně chutná; často vydrží — arciť v dobré místnosti — do polou prosince; jsou to však již jen výjimky.

Známý pomolog Gaucher o ní napsal, že málokterá hruška hodí se tak pro kulturu ve velkém, také již z toho důvodu, že málo červiví a bylo by prý ji třeba nasázeti, aby jí bylo na trhu jako bramborů.

Bláha o ní píše: Úrodnost dostavuje se v pozdějších letech, potom stále plodí a nikdy ne mnoho. Zraje nestejně, někdy 10./11., stalo se však také již, že až koncem prosince, což arciť mělo asi svoji příčinu; vždy výborné jakosti.

V zahradách zemského pomologického ústavu vedena jest pod čís. 208 Děkanka Robertova.

Její popisy nalezli jsme v Handbuch der Obstkunde čís. 408, Lucas: Die wertvollsten Tafelbirnen čís. 49, Gaucher čís. 68, všude pod jménem Vereins Dechantsbirne; Leroy: Dictionnaire de Pom. čís. 434 Doyenné du Comice.

Další synonyma: Komisówka, Poire du Comice, Beurré Robert, Doyenné du Comice d’Angers, Robert’s Butter В.

 

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915

t

 

 

 








Fotodoma

Svatební oznámení     Fotobanka     Zdraví     Zahrada     Recepty     Rostliny     Recenze a články     Knihy     Česká Republika     Česká příroda     Dolomity     Litva     Norsko     Polsko     Švédsko

Pokud najdete na stránce chybu, napište nám; rádi ji opravíme. Děkujeme.

Kontakty

Tyto stránky používají cookies pro sledování návštěvnosti a odhalení chyb stránek. Nastavení pro cookies si můžete změnit ve svém prohlížeči nebo ze stránek prostě odejít.
TOPlist