Fotodoma

Fotodoma » Zahrada » Odrůdy hrušní » Hrušeň Děkanka červencová

Hrušeň Děkanka červencová

 

Svatební oznámení Snubní prsteny

 

Vlastnosti odrůdy hrušní a hrušek Děkanka červencová

 

Děkanka červencová v knize České ovoce

Děkanka červencová

Ke konci července, současně as s hruškou „Červencovou“, vždy však o nějaký den dříve než „Magdalenka“, uzrává malá sice, ale sličně zbarvená a chutná (nejchutnější z nejrannějších) hruška „Děkanka červencová“.

V pojmenování hrušky této panuje však veliký zmatek, a není vše, co se pod tímto jménem prodává, to, co býti má. Nejvíce rozšířena jest pod tímto jménem o něco větší, ale později zrající, zelenavě žlutavá, na obou koncích stejně zúžená, uprostřed baňatá „Bergamotka letní“ (Runde Mundnetzbirne), která se naší hrušce ani nijak nepodobá, ale jest velmi chutná; také i strom její liší se velice od Děkanky červencové: jest v době rašení a i později celý šedivý. Také děkan Rössler obdržel tuto poslední od Diela v r. 1817 a zapsal ji ve svůj soupis pod čís. 285 „Děkanka letní“.

O původu Děkanky červencové se zprávy velice různí. Pravdě nejpodobněji pochází asi z Belgie, ač i Francouzové si ji vlastní, za nejlepší rannou hrušku ji pokládají, do prvého výběru ji řadí a na vše strany ji šíří.

U nás nalézáme ji pravou zřídka, a to jen ve starých panských sadech, byla však přece zvláště z poříčí Ohře tak doporučena, že do normálního výběru pro král. České a v důsledku toho i do „Čes. Ovoce“ pojata byla.

O této hrušce lze říci, že roste a daří se jí v každé, pro hrušky vůbec způsobilé půdě, ale libé chuti nabývá jen v půdě teplé, hluboké a dostatečně vlhounké; v půdě příliš suché zůstanou plody velmi drobné a neúhledné. Poloha nerozhoduje a vyvinuje se velmi dobře ještě v poloze vysoké; v té jest arciť nutno pěstovati ji v tvaru volně rostoucího krsku na pláňce šlechtěného, neboť na gdouli špatně se jí daří. Jinak ale zůstává až do stáří úplně zdravá, plísní netrpí a mrazy jí neškodí. Ploditi začíná brzo, plodí velice hojně a stále.

Vysokokmen jest pro ni nejvhodnější tvar, pak polokmen, a hodí se zvláště do zahrad domácích. Do polních sadů hodí se taktéž výborně, ale poněvadž zraje ihned po třešních, dokud ještě na poli úroda bývá, způsobuje česání její, tak jako třešní, škodu na polní úrodě.

Z mládí roste bujně, pěkně do výše a rozvětvuje se v korunu kulovitou nebo vysokokulovitou, řídce olistnělou, větve se pak rády pod tíhou plodů sklánějí. S dostavivší se plodností se vzrůst mírní, tak že letorosty, zprvu dlouhé a štíhlé, narůstají později jen krátké a slabší; ke konci bývají o něco silnější, pod oky jsou velice mírně zprohýbány, barvy na způsob kůže žlutavé, po jedné straně červenější; mimo to bývají zcela nenápadnými pihami dosti hustě posety.

Silně vyvinutá oka málo odstávají, mívají špičku roztřepenou, šupiny hnědé a šedě vroubené a jsou na patkách do výše oka vydutých, téměř oblých a žebérka jsou jako naznačena; oka na spodní části letorostu se nalézající bývají slabší a štíhlejší, více odstávají a jsou jako by dvojitá. (Viz obraz.)

Na jaře rašící lístky jsou jasně zelené, vespod lehounce ochmýřené a jsou na červenavých řapících. Později po úplném vývoji listu bývají na spodní části letorostu největší, až 90 mm dlouhé a 63 mm široké, silné, tmavě zelené, po délce srpkovité, na šíř na způsob článku prohnuté a mají kraj tupě pilovitě zoubkovaný, jsou na řapících až 45 mm dlouhých. Ke konci letorostu jsou však listy mnohem menší, na kratších řapících niťovitými palisty opatřených; většina, zvláště spodních, má podle sebe obyčejně po dvou velmi úzce kopinatých vedlejších listech; listy příplodní bývají ještě větší než jak zprvu uvedeno, na řapících až 100 mm dlouhých.

Květních poupat vyvíjí se po všech letorostech veliké množství, z těch vykvétají as 34 mm v průměru mající květy, zpodlouze okrouhlých, skoro plochých plátků řídce sestavené a fialovými prášníky zdobené, v malých chomáčcích.

Velikost plodů znázorněna jest přiloženým barevným obrazem, na němž i tvary jejich velmi dobře vystiženy jsou; k zhotovení jeho sloužily plody s vysokého stromu, jež vážily po 60—80 g. Tvar málo se různí a jen řídkou výjimkou vyskytují se plody ke stopce více protáhlé, s temenem širším, as tak, jak černým obrazem průřezu znázorněno.

V malé, mělké jamce, nebo prostě na zakulaceném temeni plodu vězí poměrně velký, otevřený kalich, z hrubších, vztyčených plátků tak sestavený, že plátek plátku téměř se dotýká; plátky mají od spodu barvu plodu, převislé jich špičky bývají však buď suché neb šedivé; ale vyskytují se také plody, jichž kalich bývá neúplný, ušty jeho maličké, zato však bývá vyplněn uschlými tyčinkami.

Žlutá, dílem i rezavě zelenavá stopka bývá nestejně dlouhá, mnohdy jen krátká a v hlubokou, hrbolatou jamku vtlačená, jindy bývá dlouhá, polozdužnělá, tu bývá buď jen na špičku plodu přitlačena, nebo přechází náhle v plod.

Jemná, mdle lesklá, zelenavě žlutá slupka mívá stranu sluncem ožehlou více žlutou a pěkně začervenalou, červeň ta rozptyluje se tečkovitě až i na stranu zastíněnou; některé plody bývají vůbec jen červeně tečkovány; jěmné, žlutavé, červenavě vroubené, ve žlutém jen rzivé pihy pokrývají dosti hustě, ale nenápadně celý plod, blíže kalicha vyskytuje se někdy drobounká rez.

Bělavá, jemná dužina jest plna šťávy, zpola se rozplývá, chuť její jest dobrá, nasládlá, schází jen, aby byla více kořenitá; jest přes to chutnější než ostatní současně zrající hrušky.

Dobu česání nutno dle počasí vystihnouti, ale dobře jest česati ji dříve; jakmile začíná zelená barva blednouti, což se as v polou července stává, jest nejlépe dospělé plody protrhati, načež po několika dnech dospívají a libou, slabou vůni vydávají, ostatní, na stromě ponechané, taktéž v několika dnech dojdou. Jakmile uzrála, nevydrží déle 3—4 dnů; dlouho na stromě ponechána, ztrácí nejen šťávu, nýbrž i chuť.

Hrubší zrninou obklopený jaderník má malou, dutou osu a chová v malých pouzdrech plně vyvinutá, dlouze zašpičatělá, světle hnědá jádra.

Jest dobrá na stůl a jsouc nejrannější, dobře se prodává na trhu. Dá se také dobře sušiti; pro větší obchod jest příliš malá.

V zahradách zemského pomologického ústavu chována jest pod jménem „Červencová děkanka“ čís. 212. Popisy její nalézají se v Handbuch der Obstkunde čís. 176. „Die Julius Dechantsbirne“ — Léroy Dictionnaire de Pomologie čís. 444. Doyenné de Juillet.

Dále přikládají se jí synonyma: Letní děkanka, Juli Dechantsbirne, Beurré-Blanc d’Eté des Allemands, Doyenné d'Eté, Jolimont Précoce, Joli-Mont, Leroy-Jolimont, Poire de Juillet, Roi Jolimont, Saint-Michel d’Eté, Summer Doyenné.

 

České ovoce, Díl 1: Hrušky, Jan Říha, Ovocnický spolek pro království české, Praha, 1915

t

 

 

 








Fotodoma

Svatební oznámení     Fotobanka     Zdraví     Zahrada     Recepty     Rostliny     Recenze a články     Knihy     Česká Republika     Česká příroda     Dolomity     Litva     Norsko     Polsko     Švédsko

Pokud najdete na stránce chybu, napište nám; rádi ji opravíme. Děkujeme.

Kontakty

Tyto stránky používají cookies pro sledování návštěvnosti a odhalení chyb stránek. Nastavení pro cookies si můžete změnit ve svém prohlížeči nebo ze stránek prostě odejít.
TOPlist